See other formats

Full text of "Doba prwního člowěčenstwa, aneb, Auplnějši wylíčení stawu prwního pokolení lidského"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 




WYDAWAT4A 



NÁKLADEM ČESKÉHO MUSEUM. 



C i.e. VI 3 £t<i 



jana slaw. tomicka 

DOBJl 

PRWNÍIIO ClOVVĚČENSTWA. 



-cigjrs- 



W KOMMISSf U KaONBERGRA A ÍIIWNÁCE. 
I » i (>. 



JANA SLAWOMlRA TOMlí;KA 

noBA 

PRWNÍflO GLOWĚGENSTWA 



auplnéjší wyllčeni stawu prwního 
pokolení lidského. 



SPISU M U S E J N I CH 
ťisiiO XKI. 



<lg»=- 



[v/ KOMMISSÍ U RRONBEHGRA A ŘIWNÁČE, 



t.i» ř. >■ • n 
STAOm 

MAR 3 O 1967 

v. U 



Tiskem- knížecí' arcíbískapské- knihtiskárny w Prase. 



WYSOCE UROZENÉMU PÁNU, 



IMIlTIŠiflWI 



HRABĚTI 






» f 



PESTOWATEU UMĚNI A WEDOMOSTI, NÁRODNÍ 



LITERATURY 



v » 



I SWEMU příteli 



MA méSLAM WKMéVtĚmWLÚ éCTY 



OBĚTUJE 



if 



SPISOWATEL. 



Waše hraběci urozenosti! 



jLfějiny člowěcenstwa jsaa Próteus, kterýž 
rozličným jednotliwcům rozličné, ano i jedné a též 
mysli w rozmanitých jewí se podobách. Potřebí 
k tomu zwlástní jeho přízně, aby na otázka: ^co 
by] a jest?^ poněkud zewrubně odpowěděl; na 
otázku : „co bude ?^ obyčejně mlčíwá , aneb jen 
nejobecnějších odpowědí udíU. Wypřawowání dějin 
bez wniterního swazku jest chwalitebný příspěwek 
k rozmnožowání wědomostí; ukázání jich swazku, 
přirozeného wýwinu, příčin a následků — jest: wá- 
žati pružného Prótea we swau moc. Při tisícerých 
a tisícerých dějinách, ježto se w oceánu lidského 
pokolení hemží, není snadno woliti práwě ty, jimiž 
by se hlawní, rázný obraz člowěčenstwa malowal, 
a nejméně snadno, malowati obraz prwní doby člo- 
wěčenstwa. Jesto žádný Herodot, žádný Sanchiiř 

v 

niaton, ani Šuking, ani Wedy na prwní staw člo<- 
wěčenstwa nijakého swětla newyléwají, předeslán 
zde obraz nynější, na posledním stupni stojící částky 
lidských tworů, a snad je to nejpewnějsí podsta- 
wek, s něhož se do čiré tmy prwního člowéčenstwa 



nazírati může. Zprivry o dáwných národech asiat- 
ských 5 egyptských a ewropejských , jak je steří 
dějepisci podáwají, a nejnovější zpytatelé starožit- 
ností w Indii, Persii, Assyrii, w Egyptě atd., jakož 
i přemnozí cestowatelé oswětlají, atwi'zují a z části 
i nowé na swětlo wynásejí (^neboť možná říci, že 
staroswétský dějepis teprwa twořiti se počiná} byly 
spisowateli kolosálním stawiwem ke zřízení budowy 
celé, a dle jeho snahy ústrojné, organické. Jestli 
steré spisy ty ze jména zde udati se opomíjí, přece 

v 

zatajiti nelze, že bez 8afaříkowých Starožitností 
slowanských, prwní to pohnutky a pewného základu, 
toto dílo nikdy by swětla božího nebylo spatřilo. 
Na jakém pak stupni dokonalosti samo dílo se na- 
lézá, je-li budowa ta dobrého a pěkného rozměru, 
nachází-li se u welkolepých, tisícerých sálech a chod- 
bách jejích oprawdu nit Ariadnina, to saudu Waii 
hraběci urozenosti zůstawuje 

Jfmm HiawD. Tomíiek. 



DOBA 

PRWNÍHO ČLOWĚČENSTWA. 



Odděleni L 



Hlawa prwni. 

O wznikání lidské společnosti. 

jjlezi Iwory našeho swěla stojí člowěk na prwním 
miste; hodnosti té udili mu jeho duch^ onen w celém 
tworstwu naši země nejskwélejši úkaz. Co duch ten konaI> 
jak se během času dále wywijel a zdokonalowal^ toho wy- 
ličeni jest úlohau dějepisce člowěčenstwa. Počáteční staw 
pokolení lidského nebyl takowý, jaký jest nyní, a nynější 
nebude zcela podoben tomu^ až kolo času^ jako od wzniku 
prwniho twora lidského ^ ještě jednau tak weliký okruh 
wykoná. Wěčný pokrok je cílem člowěka^ změna jeho 
stawu newyhnutelnau wýminkau. Cnosti a neprawosti, roz- 
um a blud^ ohniwá tauha a chladná newšímawostj snaha 
po wěčném pokoji a krwi pokálený meč, zhaubná newě- 
domost a blahodatné wědy, a jak dále tyto protiwy w lid- 
ském žiwotě sé nazýwají, jsau mocné ony páky, kterými 
staw Člowěčenstwa se mění a ku předu žene, byť i mnohdy 
stání aneb zcela zpáteční krok jednotliwcu nám nějakau 
roejlku w tom činil. I labyrint bludů a klamů jednotli- 
wých lidí a národů wede celost, člowěčenstwo, ku předuj 
a na místě wyzuřilých wášní ujímá se cnost, jako sladký 
hrozen na Etně. Postupuje člowěk , aby se wětšil jeho 
obzor, aby w tom wěčném wíru časowém, w tom wěčném 
prostoru wšehonura, w této wěčnosti, wýše wstupowal od 
sídla 4)odnožního, a jasněji nahlédal do onoho, před sebau 
rozloženého zrcadla, w němžto sebe samého, zákony pří- 
rody a wšcmocného Tworce spatřuje. Wyprawowání děj^ů 

\ 



|g Odděleni I. Hlawa prwní. 

člowěčenstwa^ a w těchto dějinách dalši jeho pokrok w do- 
konalosti^ činí nemalé jedno odděleni zrcadla toho^ a není 
tak weliké otázky při tom^ zdali by každý rád do něho 
nahlédaU jako při druhém , zdali my ono zrcadlo čtená- 
řům našim w auplné čistotě a jasnosti předstawujeme. 
Byla to wšak naše tauha nejswětější. Beze wšeho obšír- 
ného wyměřowání wěci té, o které mluwiti chceme, beze 
wšeho udáwání látky, ježto do dějepisu člowěčenstwa ná- 
leží, přikročíme raději k wěci samé ; onať bude nejlépe 
za nás udáwati, co našeho předmětu se dotýká. 



Z té hlubiny času, kde prwní lidská společnost swého 
wzniku nabýwala, newycházi nijaká písemní pamádca tako- 
wého způsobu, aby nám jakožto wzácný swědek odpowí- 
dala na zwědawé otázky o stawu a powaze prwní společ- 
nosti. Jest to mořské dno , wlny tiché i bauřliwé nad 
nim se wálejí, zdola wšak nejde žádný hlas. Lecjaký, a 
náhodau snad i wěrný mohli bychom podati obraz toho 
stawu, kdož ale wezme náhodu naši za prawdu? Jakau 
twámost měl, o tom nelze mluwiti, jaké neměl, o tom 
širá může býti řeč. Netřeba nám podotýkati, že prwní 
tworowé lidšti w městech nebydleli jako jejich potomci, 
že neměli škol a odtud plynaucich wěd a umem'; netřeba 
zmínku činiti, že po wlnách mořských nesplýwala tehda 
kupecká loď, aniž parostroje přewážely je bleskem s místa 
na místo, oniť byli zbaweni i wšeho jiného, čím teprwa 
wzdělanějši společnost se honosí. Owšemť ležely w teh- 
dejších tworecb lidských jíž ony wlohy a nadáni, kteréž 
postupem dále se wywínujice, člowěku potomnímu do ru- 
kau daly palmu nejslawnějšiho twora na kauli pozemské. 
Oni bylí počátkem, byli semenem teprwa se klíčícím, a 
snad we mnohém ohledu byl žiwot jejich podoben stawu 
a powaze lidí s námi saučasných, jižto u přirownáni k ostat- 
ním třídám lidstwa na nejnižším stojí stupni, a jak se 
]m:^wí, posud přirozený, newzdělaný wedau žiwot, lidí ta- 
kowých, jaké w Austrálii, w pralesích Amerických, w pal- 
čiwé Africe a sem tam i w horách Asiatských nalézáme. 



o wznikáni lidské společnosti. 3 

Myšlénka ta « že společenský staw těchto nám saučasných 
spolutworů aspoň nějakau má podobnost se slawem pra- 
lidi, pohnula nás k tomu^ abychom krátce hlawni úkazy 
z jejich žiwota podali a tím aspoň nějakého nabyli obrazu^ 
w jakém žiwot pralidstwa mohli bychom si předstawowati. 
Krom toho nabudeme též nějakého přehledu oněch swěta 
částím které wlastně k historii swěta nenáležejí^ do nichž 
ale swět historický zasáhal a znowu sáhati počíná. 

Jak podotknuto^ w oněch swěta dílech nalézáme člo- 
wěka wíce méně w takowém stawu^ jak byl z ruky přírody 
wyšel a během wěk& nehrubě se proměnily člowěka posud 
žijícího buď we swém ráji newinnosti^ buď we swé zlobě 
nebo ztupělosti. Co nahá skála stojí on před námi^ pauhé 
tělo, arci wýbornými čidly, smysly tělesnými, opatřené, 
w jehož ale duši patrně jen nejnižší, s tělesnými smysly 
auzce spojené wlohy, jako paměť, obrazotwomost a nápo- 
dobení se wywinuly. Schopnosti rozumowé teprwa se kUči 
jako jarní bylina, a říše nadsmyslowá jest u něho posud 
nedospělým, we skořápce uzamčeným jádrem. Jeho staw 
společenský je staw dětí, buď žádnými, buď nepewnými 
zákony se řídících. Když jej máti příroda na diwadlo 
swěta uwedla, bylť arci prwní a hlawni její aučel, aby se 
tělesný jeho žiwot zachowal; protož obdařila jej bystrými 
čidly, těmito prwnímí ochránci a štíty jeho bytosti, tímto 
mechem jeho nahoty, aby jej před autokem nepřátelským 
chránil , a obor jeho rozumu a swěta nadsmyslowého se 
wywíjel, t. j. aby on sám umění a wědomosti, tyto pěkné 
byliny a stromy žiwota lidského, kolem sebe wštěpowati 
mohl, a jiníi na bauřlíwém okeánu swěta lépe ochraňowán 
byl. I jak žije tento člowěk, z dílny přírody wystupujici? 
W austrety nám wychází: 

1. Australan. 

Weliké pewniny a nepočetných ostrowA, kteréž pod 
jménem Austrálie w moři jižním se rozprostírají, jest on 
obywatelem. W jedno zahrnaucc podnebí a půdu tohoto 
swěta, zplodiny zemní, rostliny a žiwočichy, widímc to 
wšechno co nowě wyníklý , nejnilndší swět. Praho 17 so 



4 Oddélcni L Hiawa prwni. 

swými sopkami wystaupily snad w historických teprwa do- 
bách z mořského lůoa^ s nimi wysla také aurodná páda^ 
a žiwotodárné slunce a země daly wznik rostUnám a ko- 
nečně žiwočichům^ jakožto třetímu ^ nejdokonalejšímu ži- 
wotn. Ať člowěk^ hlawa žiwočichá pozemských^ z Austral- 
ského pramene swůj žiwot čerpaly aneb tam z olidněných 
swěta dílů přešel^ onť nalézal se u prostřed mladém wzni- 
kajicí přírody^ s ni musil jíti^ omladnauti> státi na jednom 
a tom samém stupni^ kterýž^ jak ze stawu jeho poznáme^ nej- 
nižší je stupeň ohledem na druhé třídy pokolení lidského. 

Ohromná bujarost wšelikých rostlin, s tau důležitau 
známkau, že wětším dílem jsau nepotrawné, žádné owoce 
nenesaucí, a potom, ačkoliw různí žíwočichowé jen se tam 
hemží, onen přede weliký nedostatek ctwernohé zwéři, 
J6au wýmluwní swědkowé mladosti země Australské, počí- 
najícího wznikání jejího. Tato podrowníkowá příroda ne- 
wywedla posud žádných tigriím, Iwům, hyenám a jiným 
drawcům podobných, aniž takowých zwířat, jež by s na- 
šimi domácími, s koněm, owcí atd. mohly se porownati; 
jewi ještě jakausi nedospělost, nedozralost; není nowá 
pouze proto , že nedáwno se wynašla , nýbrž i pro swůj 
dětinský wěk. 

Na tomto dětském swětě žije i dětský člowěk; pří- 
roda « jeho matka, wšak jej tak zcela neopustila, jak by 
z hořejšího popsání se mysliti mohlo. Dalať mu ořechowé 
stromy, pomeranče, citrony, cukrowau tresť, fíky, owocné 
palmy, wepře, slepici a kénguru; ano tomuto poslednímu 
dítěti swému odňala i nejmenší starost, neboť růsti dala na 
stromech takowému owoci, jehož on co chleba požíwá. 
Teplé podnebí a lahodné wětry wanau přes jeho kraje, a 
w kolébce té a těch plénkách wede žiwot bezstarostný, 
weselý, lehkomyslný; we slunečním teple nemá péči o oděw, 
a dle chuti metá šípy na kořist 

Diwno ale jest, že mezi těmito ostro wy práwě nej- 
wětši, Nowý HoUand, od matky přírody jako od macechy 
obdařen je tím , co by člowěku žiwot zachowati mohlo. 
Do ohromné wysosti pnau a široko rozkládají se tu sti^o- 
my pepřowé , pryskyřičné , mahagonowé , wysoké byliny 
trawnaté plejnení se w nejwětši síle, žádný ale druh obilí. 



o wznikání lidské spolednosti, 5 

málo jaký owocný strom; podiwná^ wětšlm dilem ne- 
foremná zwiřata z oboru ptáku i zeměplazů hemži se 
w hustých lesináchj málo které wšak může za potrawu 
slaužitL Příroda wystawila si tu ohromnau dílnu rostlin 
a žiwočíchŮ5 a člowěka uwrhla k tomu co stafáži^ jako 
lišici (luxus)^ dawši mu rozkaz^ aby w okolnostech ještě ne 
skwěle pro něho připrawených^ ze swé nízkosti na swědo 
se wydíral. Ze dwau^ plemen. Malajského a Negrowitého^ 
z nichž Australské člowěčenstwo záleží , patři NowohoUan- 
ďan k pojLolení Negrowitému5 jenž wice k opici nežli 
k člowěku se blíži , a potutelnější ^ krutějši jest powahj^ 
než tělem krásné pokoleni Malajské. A jako Australan 
mezi druhými plemeny lidstwa^ tak Nowohollandané mezí 
plemeny Australskými na stupni stoji nejnižším^ i w ohledá 
těla i ducha. Jsauce od Ewropanů tázáni na jméno swé 
země> newěděli co odpowěděti. Obličej stawi tohoto Au- 
stralana do řady opic; weliká, jako tlama čnici ústa 
8 odwislýmÍ5 rozewřenými pysky poukazuji na hlawni čin- 
nost jeho žiwota; hluboko ležící oko pátrá po wšem so- 
koli bystrotau, wzdálený šumot neuchází jeho sluchu^ a 
předce nepřemejšli^ jak by nejsnáze kořist UI0WÍI5 sotwa 
že od Ewropanů darowané udice použiwá. Jest nahý^ neb 
jen lehce zwiřeci koži oděn; jako opice skáče se stromu 
na strom 5 pod šírým spáwá nebem » nebo w mizemýdh 
budkách; w nečase leze do jeskyň « u wchodu rozdělaný 
oheň je strážcem jeho před zimau; krotkau kénguru po- 
žíwá syrowau, ptákům sotwa peří ošklube; leklá 5 ku bře- 
hům zahnaná welryba dělá slawnau hostinu « až poslední 
kost ohryznuta jest; kořen kapradímu podobný slauži mu 
za chléb. W člunech ze stromowé kory5 malými laučemi 
spojené , a napolo wodau naplněných , číhá na ryby celá 
mnohdy rodina ^ na oheň u prostřed kladau lapenau rybu 
a sotwa ohřátau sjídají. Widauce rozličné nástroje nebo 
cizí Udi^ newšímají si jich^ aneb wztekle je přepadají, wšeho 
spolku 8 nimi se warujíce. Různé kmeny národu toho 



" Že obywatelé Tanny, Nowé Raledonie a Fidiiského ostrowi 
míšenici Malajského a Negrowitého plemena nejsau, sjevruje se wlastni 
trojí plemeno w tomto swčta pásu. 



^ OddělcDÍ I. Ulawa prwni. 

wespolek si nerozumějí; lidský jeden wěk stačí až k ne- 
poznání zpotwořiti počáteční^ arci přechudau řeč^ jak to 
u i^ech diwých národů widíme. Jsau schopni nápodobiti 
chod 5 twáření a každé hnutí £wropanŮ5 tak že na prwní 
pohled předstawowanau osobu možná poznati; opičí to 
schopnost. Ewropan ušilo wal wyrwati je ze stawu diwo- 
kosti 5 oni wšak naučili se jen pití kořalky. Prosti wšeho 
nábytku^ wšeho jměním wedau předce mezi sebau wzteklé 
půtky a sauboje; prwní jest to hnutí noworozence swěta^ 
aby swau sílu cwičil a swůj rod zachowal^ neboť, ač mezi 
jejich ženskými žádné není Heleny « předce o ně se rwau. 
Tento, diwoké swobodj požíwající twor^ nezná arci žádné 
spráwy zemské, přede má ale jeden zákon. Po učiněném 
bezpráwí^ kde nejwíce žarliwost býwá žalobníkem 5 obstu- 
pují zločince j házejí naň dřewce^ jež on štítem ze stro- 
mowé kůry odwraceti může. Jestli obratností swau z ne- 
bezpečí wywáznulj je sproštěn dalšího trestu. Zemře-li 
někdo náhle « býwá toho některý kauzelník příčinau^ a 
k policejnímu wyšetřowání stačí třeba sen ženy» že ten 
onen winen jěst^ načež ho přepadají a umrtwi. Nenapadáť 
jim^ aby spáchanau wraždu měli za nesprawedliwau ; zabiUť 
několik Angličanů ^ a bez ostýchání přišli do osady An- 
glické « aby se jim brady oholily. Bez citu přátelstwí> za- 
bíjejí i swé dobrodéje, owšem cizince. Jen u jednoho 
kmene bylo widěti jakýsi rozdíl mezi lidmi; náčelník byl 
wětšíj silnější 5 wyšňořenější a ode dwau poddaných na 
ramenau nošen; poddaní žili w malých wesničkách po 
dwau stech. Ostatně jsau NowohoUanďané wespolek do- 
cela si rowni; pauhá tělesná jen síla udílí muži jakési 
přewahy, jiného wšak prospěchu nemající^ leda že on ča- 
sto je wyzýwán, aby skutečné aneb domnělé urážky mstil. 
W malých haufech jsauce spojeni^ hledí spolek swůj čistý 
zachowati; z rozličných haufů tedy, jako pokrewní^ se ne- 
zasnubují. Mladík wida milau díwku« prawi k ni, že s ním 
domů jíti musí; ona zpěčuje se, a wýhrůžkami a bitím 
wítězí ženich. Z počátku se myslilo, že díwky na tento 
způsob proti swé wůli do manželstwí se nutí; ženušky ale 
samy se wyjádřily, že obyčej ten pauhá je uctiwost a do- 
cela podlé wůle jejich. O krasochuti podotkneme, že. 



1 o winikáni lid»ké společnosti. 7 

jako druzí národowé diwoci^ tělo swé tétuji; do wlasů^ 
mechem owinutých, žrawcowy zuby zapichujíj a skrze nosní 
chrustawku driwko prostrkují. O swětě nadsmyslowém 
má NowohoUanďan nejhrubší předstaweni; Karhadžowé čilí 
knězi jejich « stařic mizerní to kejklíři^ mohau prý obco* 
wati 8 duchy zemřelých, o nichž udáwaji, že we wrcho- 
lech stromů bydlí a tam malých ryb do sytosti mají. 

Tento stupeň tělesné i duchowní činnosti Nowohol- 
landské nepotřebuje žádného wyswětlowání: dřewce, člun 
ze stromowé kory, budka , dělání ohně 5 tét a wznešený 
ráj zemřelých jest plodem jejím; oprawdu hubený to, řídký 
teprwa mech nahé té skály, která pod jménem člowěk se 
tam zjewila. Jenom w horách Indických žijí lidé ještě 
o něco níže, posud ani wětších spolků nemajíce; jen po 
dwau skákají na stromech a před cizincem utíkají jako 
plachá zwěř. Nad NowohoUanďanem o znání wýše stojí 
obywatel Yan-Diemenska ; po krwi tak tuze nežízní, již 
wice diwi se nowým wěcem a je rozeznáwá. 

Ač ne o mnoho wznešenější, přede ale zcela jiný, 
swětlejši obraz poskytuje ostrowan Washingtonský (makér- 
ský), hlawně ostrowan Nukahiwský. Tělesná tupost No- 
wohollanďana má tu swého protinožce* Ku břehům při- 
stála Ruská loď, a několik set nahých mužů, žen a díwd^ 
uwrhlo se do moře, a křik, smích a howor těchto pořád 
weselých Udí byl kolem lodi newýslowný; howořiwé žen- 
štiny jewily swau schopnost w dělání kotrmelců we wodě, 
nad míru jsauce tomu rády, jestli některého díwáka zřetel 
na se obrátily; a wnadné twory tyto, plného a wýznam- 
ného obličeje, welikých, jiskrenných očí, kwětaucí barwy 
a černých kadeří, ucházely se o přízeň cizinců, nebo tím 
wíc je tam díwka wážena, čím wíc milowníků má* Jest 
to Malajské plémě, kteréž (dle Marsdena a Wiléma Hum- 
boldta) od Madagaskary až na wýchodní ostrow k jiho- 
západní Americe, tedy přes dwa tisíce zeměpisných mil, 
od Malakky až na Nowý Zéland po ostrowech Australských 
rozsypáno jest a řeč mluwí, která swými známkami na je- 
den a ten samý ukazuje půwod, na jeden a ten samý 
pramen wzdělanosti národu toho, jehož rodiště hlawně 
zdají se býti krom Malakky Sumatra, Žawa, Luson atd.. 



g Odděleni I. Hlawa prwni. ^ 

kde wzdělanost plemene toho mnohem w^še stojíc než 
u Malajů jiho-australských. Jako Nowohollanďané wzorem 
oškliwosd5 tak jsau Nuk^iwané wzorem krásy. Belveder- 
ský Apollo a Medicejská Venuše mají tam žíwé bratry a 
sestry. Probuzená žiwost jejich wywedla nejen ch;ýže dře- 
wěné^ po stranách kokosowim listím owěšené^ n;^brž i stawby 
kamenné 5 bez wápna a malty uměle a pěkně spojené^ že 
Ewropskému stawiteli nečest by nečinily. W čistém obydli 
widěti již wětši průmysly šálky z kokosowých ořechů j ry- 
bářské sítě5 kopí 5 praky > wálečné sekery 5 palice a bubny^ 
a w úrodné půdě sázený kořen arům a strom marušowý^ 
čímž Nukahiwan žiwé již sází pomníky swé práce 5 stawí 
cíl přebíhawému žiwotu; jedna krůpěj citu^ jedna myšlén- 
ka jeho wylíla se a spojila s rodinnau půdau^ sypl^ý jeho 
žiwot nabýwá pewnoty. Nukahiwané zpíwají a tančí 5 a 
tancem zdají se předstawowati hlawní činy swého žiwota^ 
lowení ryb 5 házení z praku « běháni na chůdách 5 plowáni 
atd., w kterýchžto wěcech^ jakož i w lezeni na stromy, 
nejwětší nabyli, obratnosti. Nejwyššího stupně dokonalo • 
sti nejen mezi Australany, ano mezi wšemi diwochy swěta, 
dosáhli w tétowání swého těla, w tomto bolestném řezáni 
kůže a panštěni tam wšelikých barew, tak že po zaceleni 
ran okrasa ta na wěky trwá. Od hlawy až k patě jest 
Nukahiwan přerozmanitými a sauměmými 6gm*kami pokryt. 
Mimo okrášlení těla znamená to prý w Austrálii ještě něco 
jiného, a sice známky společenských záwazků, tedy obli- 
gace a kwitance zřejmé a nezhladitelné. Weselému žiwotu, 
rozkošem a zahálce nad miru jsa oddán, nestojí w nábo- 
ženském a nadsmyslowém ohledu o mnoho wýše, nežli 
Nowohollanďan ; kauzla a čáry, knězi kejklíři, a onen we-.' 
liký policaj Australský, powěstné tapu^ t. j. prohlášeni, že 
ta ona wěc poswátná jest a nikdo se jí dotknauti nesmí, 
jsau i zde we swém žiwlu. — Každé údolí, každý kmen 
Nukahiwský má swého náčelníka nebo-li krále, který wšak 
ani oděwem, ani tétem od nejmenšího z poddaných se 
neliší a we swé moci též wysokého stupně nedošel; smějíť 
se jeho rozkazům, a chtěje bíti někoho, neminul by se 
oplátky. Illawni přewaha králowa záleží we wětším bohat- 
stwi, že wíc lidi a sluhů může užiwiti. Nowohollanďan 



<&■ o wzníkáaí lidské společnosti. 9 

překonáwá spolutwory swé iěUsnau silau jcdnoduchaa , Nu* 
kahiwan již ijménim, k jehož wydobytí tělesná síla nékoh* 
krát se wynakládatí musiia nad potřebu toho^ co k den- 
nímu zachowání žiwota jest newybnutelné* Jako tělesná síla 
prwním« jest jmění druhým stupněm^ kteréž Udskau spo- 
lečnost děliti^ do řadů a stawů různiti a síly její buditi 
počínají. Síla králů Nukahiwských není wšak ještě tak 
mocnáj ješto poddaní hrubě si jí newšimají; protož i ko- 
nání sprawedlnos ti jest mizerné; panujeť krewní pomsta. 
Kinenowé žiji mezi sebau w půtkách^ nejwic proto « aby 
zajaté pekli a jedlic kterážto ^ docela při weselých^ nad 
žiwotem se radujících, a při směnném obchodu s Ewro- 
pany wždy welmi poctiwých lidech 5 nám Ewropanům ne- 
pochopitelný jest cit kanibálský. My jsme odrostli a již 
neznáme ony citů praudy w dětech přírody. 

Další úkazowé Australského žiwota jsau buď o něco 
wyšší^ buď předešlému podobni. Obywatel smutné Nowé 
KaledoniCj obratný a silný, byl nehrubě aurodnau půdau 
nucen sázeti owocné stromy; aulowité jeho obydli, již 
dwéřmi opatřené, chowá nějaké nářadí, pladbty, hliněné 
hrnce, dřewěné motyky, udice. Na loďkách pluje pomoci 
plachet; 15 střewíců dlauhé kopí hází po kořisti, z twr- 
dého dřewa řeže pěkné kyje, použíwá praku, do něhož 
kameny welmi pilně kulatí a po nepříteli wrhá, jejž zabi- 
tého zwláštním nástrojem krájí a tráwí. — Kde lidská 
společnost žádnými zákony se neřídí, kde nadání rozumu 
ještě w lupení zahaleno jest, tam, postaupí-li síla tělesná 
a jmění o něco wýše, snadno můžeme najíti nejkrutější 
tyranstwí, wůlí tyranowu místo zákona. Rybáři a lowcí 
Salomonských ostrowů newracejí se domů se swau kořistí, 
dokud swému panowníku ji nepředložili, z níž on dle li- 
bosti si wybírá; naproti tomu jednající býwá potrestán. 
Wstaupí-li poddaný do králowa stínu, smrtí to zaplatí, 
bohatší se může wyka upiti. A wšak na ostro wech Austral- 
ských druhého není příkladu tak krutého despotismu. 
Ono člowěčenstwo je tuze ještě plaché a od přírody ne- 
hrubě nucené, libowůlí snadno se podrobowati. Z wětšího 
dílu nalézáme náčelníky, jižto ale pauze w čas bojů nějaké 
wážnosti požíwají; ostatně jsau wcsničky samostatný a 



10 Odděleni I. EUawa prwni. ^■ 

mocnost w&dců někdy tak nepatrná ^ že chtěje takowýto 
jenerál na ostrowě Tanně jednau kokosowé ořechy Ewro- 
panům darowati^ sám na strom musil wylézti, neboť jeho 
poddaní nechtěli to zaň wykonati. I tam5 kde pokolení 
to z IVowohollandské nízkosti poněkud se wydralo a ně- 
jaké již třídy w obywatelstwu panují^ předce nemá wzác- 
nější osoba při weřejných záležitostech žádné předností^ 
jak to na ostrowech Mariánských widime; každého řeč je 
tam slyšána^ a má-li rada nejsprostšího z nich pochwalu 
wětšího počtu lidí^ jedná se podlé ní — pauhá to lidth 
wldda čili demoknzcie. Tento spůsob řízení ^ w naší době 
od některých za wrchol spráwy zemské wychwalowaný^ na 
ostrowech Mariánských z ryzího přeswědčení o dobrotě 
eho5 ze wzdělanosti obywatelstwa newyplynul. W onom 
přirozeném stawuj kde Člowěk člowěku we wšem roweň 
est, wywinul se rozum ostrowana toho^ a wšak ničím se 
ona rownost ještě nezahladila; každý přináší swoji hřiwnu, 
mluwí, řeční pro tu chwílku^ newěda, jak druhý den celá 
jeho atistawa bude wypadati* Lidowláda ta je prwní pý- 
ření se nějaké aspoň spráwy^ ne wšak onen wyšší wzděla- 
nosti a čistější cnotau wydobytý stupeň lidské důstojnosti. 
Newzdělanost obywatelů těch nebudeme tím dokazowati^ 
že při prwní m tam příchodu Ewropanů ještě oheň ne- 
znali^ jeť dosti jiných známek^ ukazujících na ně co na 
děti přírody. Nalezajiť se arci již na tom stupni radost- 
ném, kde při tělesných náklonnostech již i rozum se wy- 
wíjí a s wášněmi boj začíná. Ostrowan ten spěchá za swau 
rozkoší, přede ale o wěcech rozumně saudí^ nekoná cnost, 
přede wšak ji poznáwá. Příroda štědře obdařila ho po- 
trawau beze wšeho přičiněni, on přede ale pracuje, dělá 
sítě, plachty a takowé loďky, jimžto se i lodirobec An- 
gličan diwil. To wšechno poukazuje na wzbuzenau čin- 
nost jeho ducha, kterau za ranní záři z IVowohollandské 
noci možná powažowati. Nicméně paupě to bylo ještě 
tak audé a slabé, že pod mrazem Spanielského barbar- 
stwí rychle zhynulo. Poslední bojowníci národu toho 
zašU w horách aneb se skal do moře se uwrhli. 

Síla tělesná již na Nowém HoUandu, jmění na ostrowě 
Nukahiwě a rozum řečníka ostrowů Mariánských nabýwá 



db o vrimkání lidskú apoledností. | | 

jakési přewahy^ byť i na krátký čas« na okamžení. Je-li 
wsak rozum^ docela s nějakým jměním spojeným a někdy 
i pauhá síla tělesná w jednotliwém člowěku tak wywinuta» že 
na swé okolí trwanliwý má ančinek^ toť jest í přewaha ráz- 
nější a stálejsL W krutých půtkách mezi kmeny Nowého 
Zélandu^ na němž somodárné stromy owocné již nerostau 
a člowěk pracowati musí^ bylo dost příležitosti k najewo 
dáni této sily a rozumu; obywatel, přírodau wíce již 
k tomu donucen, snáze utíkal se pod ochranu mocuěj- 
Siho, a protož nalézáme tam náčelníky nejen na Čas ži- 
wota^ nýbrž i dědičné; tato důstojnost přechází i na po- 
tomky — wznik wyššího stawu^ pánů^ šlechticů. A jestli , 
konečně jednotliwec buď jměním^ nebo dušewními wlo- 
hami^ byť jen chytrým pojmutím swých okolností^ takowé 
moci dosáhnuly že ona wšecko ostatní w sobě zahrnuj e^ 
widíme již jednotliwce toho co krále^ samow]ádce5 wedlé 
něho šlechtu a pod nimi Ud sprostým dělníky^ widíme mO" 
narchii, jako na ostro wech Peldžuských^ poněkud ještě ale 
obmezenau^ konstitučni^ neboť šlechtici chodí na sněmy^ 
kdež o zemských wěcech se jedná; sprostý ale řečník 
ostrowů Mariánských nemá již tam přístupu; widíme mo- 
narchii čistější^ kde král sněmem šlechticů již obmezowán 
není^ jako na ostrowech Přátelských^ Společenských a Sand- 
wických; tam šlechticowé wysoké zastáwají auřady^ králi 
odwáději daň, z plodin půdy, kterau lid sprostý wzdělá- 
wati musí. Nejsa obywatel ostrowů Mariánskýck od Spa- 
nielů zahlazen, jeho lidowláda byla by časem též do ta- 
kowé monarchie se proměnila. Při wšem ale rozdílu stawů, 
jichž nejwice na ostrowech Společenských nalézáme, kde 
i jakausí třídu neswobodných sluhů jest pozorowati, ne- 
panuje přede nijaké tyranstwí, otrocká podrobenost. Kde 
ruka přírody člowěku štědře liotowé podáwá obžiwy, jest 
on swobodným synem jejím, a nad sebe wyniklému není 
nucen prokazowati žebráckau úctu. 

We wšeličem wyniká obywatel těchto monarchických 
států Australských nad ostatní pokolení pásu toho; bnť 
již není kanibalem, zabité nepřátely totiž nepožírá; a pak 
mají zwyky jakausi platnost zákonů. Byť i obywatel ostrowů 
Společenských s mnohým druhým ostrowanem zároweň měl 



12 Odděleni I. Hlawa prwni. ^ 

Střechu^ kokosowim listím pokrytau^ nebo širau oblohu za 
swůj stan^ wálečné dělal kyje^ dřewěné lawice^ koše^ ry- 
bářské síiés přede již ze stromowého wlášení plete kmenty 
na oděw^ příprawau a barwami tak pěkném že by Ewropan 
něčemu se přiučiti mohl; králowská hrobka může slaužiti 
za wzor jeho stawitelstwi^ jednoduchém nástrojem robí 
člun> jehož wywedení proň tak těžkej jako při ohrom- 
ných nástrojích stawba korábu Ewropského; loď swau řídí 
podlé stání hwězd a s dlem se nemíjí. Jsa wesel, hoduje, 
nápodobí mrawy Ewropanů a nešetří ani swých knížat, neb 
satyrickými předstawami se jim posmíwá; při tanci zpíwá, 
k tomu bubnuje, nebo do píšťalky nosem fauká; je zdwo- 
řily a wlídný — mnohý Ewropan spal s nimi w chyžích 
u prostřed lesa. Mezníky a pamět jsau jejich rolní známky; 
spory býwají od sudích rozhodowány. * Nebesa i země 
jsau naplněny duchy a bohy, jež rozmnožují duše zem- 
řelých, znamenitých osob; o zemřelém se prawí, že jeho 
duše do noci odešla; w příštím žiwotě očekáwá je štěstí 
nebo neštěstí. Někteří ze stawu kněžského, dědičného a 
početného, stawíce se nadšenými, předpowídají budaucí 
wěci; při pohřebu, obětowání lidí a wšech duchowních 
a politických slawnostech je kněz prwní osobau. Stwoření 
swěta předstawují si následně: Zpočátku zplodil Bůh slad- 
kau wodu a moře, smrště, wítr, nebe, noc a slunce. Když 
bylo slunce zplozeno, odebrali se wšichni jeho bratři a 
sestry na zem. Jenom jedna paní zůstala w nebi, kde tři- 
nácte porodila měsíců (poQÍ tajíc podlé lun, mají w roce 
třináct měsíců). Potom i paní ta přišla na zem, objala 
skálu kámen ^ narozen byl syn, kterýž objaw písek moř- 
ský, zplodil syna a dceru, kteří po smrti swých rodičů 
zasnaubili se a děti zplodili, od nichž lidé na zemi se 
rozmnožili. 



* Naiše práwo a nepráwo jest u lidi w stawu přirozeném žijících 
téměř prázné slowo; slabými, roztáhly' mi swazky spojená jejich společ- 
nost nemá oněch zámotků objfwatelstwa hustého, obchodního; tam buď 
se nešidí, nekrade, bud ani oČ šiditi, co krásti není. Jestli přede někdy 
Ewropské lodi o nijakou zbraň neb nádobí se ulehčilo, diwoch krádce 
nemyslil na zločin, widělť jenom potřebu neb zalíbeni w tom (ač to 
logika £wropských býwá zlodějů). 



9 o wsnikání lidské ^f{N>lednosti. | 3 

S nějakými proméiiamí je staw i na ostrowech Přá- 
telských tomu podoben. Poctiwý a důwěmy tento ostro- 
wan má stromy, lesy, prameny, wětry a wšecky úkazy 
w přírodě za byty a plody wyšších duchů, s nimiž pánowé 
země příbuzni jsau. Každá krajina, každá wznesenějši ro- 
dina má swého boha nebo genia strážce , a spráwcowé 
krajů jsau náměstkowé bohů těch. Wětry stoji pod wlá- 
dau bohyně Kalia-Filatongy, tuze mocné, od lidí nehrubě 
ale wšímané, tak že nucena býwá stromy wywraceti, by 
obywatelům připomněla, že jí obětowati náleží. Přátelé 
nemocného snaží se jeho genia strážce uchlácholiti uříznu- 
tím malíku, poraněním obličeje nebo zdržením se od jistých 
jídel. Nemocna-lí osoba wznešená aneb zemřel-li král, za- 
bíjejí se i lidé k oběti a smíření bohů. W rychlém člunu 
pluje duše zemřelého w krásný ráj, do Dubludy, kde mocný 
nade wšemi powýšený sídlí bůh Higgolago. Wšak jen wzácné 
duse tam přicházejí; sprostáci nejsau nesmrtelní; kolem 
hrobů létající pták Lota sjídá jejich duše. 

Obywatelé ostrowů Peldžuských (Karolinských) byli 
w mrawnim ohledu nazwáni diamantem člowěčenstwa ; jsau 
dobromyslní, úslužní, krutě wšak zabíjejí we wojnách za- 
jaté, bezbranné bqjowníky. 

Ki*om podotknutého obywatelstwa žije ostatní Au- 
strálie w mezech společenských .wíce méně rozsáhlých, we 
stawu wíce méně diwokém. Nawštiwíme ještě jednau ráj- 
skau Tannu, ostrow Swatodušní. Kauř mezi stromy zhůru 
se walící oznamuje autlé radosti domácího žiwota; zlaté, 
hroznowité owocc welikých lesů pisangowých je whodným 
obrazem pokoje a hojnosti, obrazem blaženosti; pahor- 
kowé s lesy a owocními zahradami pnau se poznenáhla, 
o palmy winau se kwětné zwonkowité byliny, obraz přá- 
telstwí, a w tom zawzníwá píseň pracujícího rolníka! jenž 
suchau wHwi půdu wzděláwá. Zapomněli jsme podotknauti, 
že se i oby^vatel ostrowů Přátelských, Společenských a 
NowozélandskVch wzděláwáním půdy zanáší. Orba - — prwní 
to záře lepšího žiwota, prwní to krok, jímžto člowěk ze 
stawu diwokosti wychází. Nedospělé dítě žiwí se tím, čeho 
mu příroda sama udílí; jest to Nowohollanďan; wýše stojí 
rybář se sítí, nad ním lowec zwěři; potom jde pastor. 



14 Odd£leni*J. Hlawa prwni. lfl| 

který již plachau zwéř ochočil, k sobě připautal a s ní 
z pastwy na pastwu přechází; načež weliký stojí mezníky 
jenž nowau zwéstuje říši — pewnau, stálau půdu rolníka! 
W mrawním ohledu stojí Tanňan jako Rhodický welikán 
přes moře rozkročený, jednau nohau w zemi noci, druhau 
w krajině denního ús^átu; neboť mimo nadřečenau známku 
jeho pokroku, mimo orbu, jest sice přímý, dobro- 
myslný, hostinný, we swém zpéwu a hudbě wážný, nesetřei 
ale posud zíiamení kruté diwokosti; chutě jde a usmrcuje 
w boji zajatého, trhá jeho audy a požírá, jest posud 
kanibal. 

Jako mezi národy wzdělanými základní powahu mrawů 
rozdílnau wídáme, tak i mezi diwochy. Obywatel ostrowu 
Admiralských we podnebí krásném pěstuje si w úrodné 
půdě zahrady, a jako slunce na jasné obloze, skwí se ra- 
dost w jeho twáři; autlý a jemný mraw, jeho důwěra a 
prostota nezná wálečných zbraní, newede wojny, nezabíjí 
nepřítele; — jest to s osudem swým spokojený, šťastný 
nái*odek, a též jedno, ačkoli řídčejší oddělení obrazu dětí 
přírodních — eldorado stawu diwokého. A Behrens pra- 
wí: » Nejlidštější, nejpoctiwější lidé, jež jsme na naší cestě 
po jižním moři nalezli, byli obywatelé ostrowů Rogwin- 
ských.a Poctiwost a lidskost tuto jewí též ostrowan Nowé 
Britanie, kdež zatím oškliwý diwoch na ostrowě sw. Kříže a 
w dělání nářadí schopný obywatel ostrowů Fidžiských a 
Lodnických swau mysl jen na wojnu obrací, a ostro wan 
Malikolský šípy již jedem kalí, čímž arci známku swé pře- 
mýšliwosti na jewo dáwá. A wšak ani wojna, tento w lid- 
ské přírodě ještě hrubý osten ku probuzowání člowěčen- 
stwa k činnosti, nemá wšady stejně kruté powahy; de- 
mokrati ostrowů Mariánských wedli nedlauhé, lestné jen 
půtky; nepřítele klamali, ze zálohy nenadále ho přepada- 
jíce, a bitwa se končila, když jeden nebo dwa zabiti a něko- 
lik poraněno bylo dřewcem, na konci ostrau kostí lidskau 
opatřeným. 

Máme za to, že podaný tuto obraz australského ži- 
wota k aučelu našemu dosti zřejmý jest a obšírným roz- 
jímáním ho oswětlowati nepotřebí. Tupá i žiwá, krutá 
i wlídná powaha tohoto lidského tworu, jeho lidowláda 



*^jO wzníkání lidské společnosti. t5 

i monarchická austawa a wšechny poměry ostatní jewi, že 
kolébku swého dětinstwi ještě neopustil. Weškerý obor 
toho žiwota je posud žiwot tělesným neboť žiwot rozumo- 
wý zjewil se jen w té sile 5 aby k zachowáni téla příspi- 
wal^ tudyť jeho někdy i pěkné potřeby a nářadí; žiwot 
wyšší jest u něho jako člun ze stromowé kůry, wlnami 
okeánu zmítaný. Z citu Australana ještě newyplynulo 
uslechťujíd umění, neboť jednozwukýzpěw a hudba tuze od 
mluwy se neliší; z jeho lebky newystaupila Mudřena, wědy 
nepěstují se we školách ani demokratů ani monarchistů; 
slabé myšlénky nenutily jej wynalézti prostředky, aby je 
chytal na papír nebo do knihy, a pro čísla dost má prstů. 
W říší nadsmyslowé pokročil tak wysoko , že byliny a 
stromy za byt a plod má wyšších duchů. Než by Austra- 
lan ke wzdělanosti Ewropana labyrintem přemýšleni se do- 
pídil, mohla by ještě jedna Austrálie z mořského lůna 
wyjíti na den swětla. On wšak rychleji toho dosáhne. 
W naší wěčnosti není času minidého ani příštího, pozdější 
potomstwo ničehož neztrácí; nejwzdělanější člowěčenstwo 
zasahuje tento swěta pás, na Sandwických a Nowozéland- 
ských ostrowech zakládají se školy — a člowěk Austral- 
ský rychle odwáže lodku swau na praud ducha Ewropské 
wzdělanostL 

2. American, 

Odhrneme teď oponu s Ameriky, a sice s národu, 
který, jak ze wšeho sauditi možná, swým krokem půdy 
té nejprwé se byl dotknuL « Jako ostrowy Australské jest 
Amerika přírodní swau powahau tak� � swět mladý, a mno- 
hem později, nežli ohromná pewninaAsie, Ewropy a Afri- 
ky z moře wystauplý, aby se jeho zlato a démanty za- 
bleskly a žiwot ústrojný wywíjel. Tato mladost jewí se 
hlawně, že rostlinstwo nad žiwočichy skoro posud má pře* 
wahu , a ačkoli tigr a lew, w Austrálii docela neznámi,' 
zde swau wládu mají, nejsau to přede ony smělé a hrozné 
šelmy Africké. Medwěd klecá leniwě a hlaupě, maso jAo 
podobá se wepřowému, a maso bůwola, tohoto Amerického 
welikána, je tak měkké, že syrowé možná je požíwati; 
zwěřina jest jako maso krotké zwěří, drůbeže jako holubů. 



I g Oddélení I. Hlawa prwni. • 

howězí není tak silné a potrawné jako w Ewropě. Ze 
zw]'řat> od nás tam přewežených^ zwrhuje se málo kterém 
potrawních ale částek w jeho mase ubýwá; a tak i na po- 
hled překrásné byliny jsau méně žiwné^ nežli w jinoch 
swéta dílech. Nechceme tím dokazowati slabost Ameriky; 
tento díl swěta Tuxbýwd teprwa síly swé5 která 5 jak podlé 
zákonů přírodních newyhnutelno 5 během wěků arci we 
swém Americkém spůsobu zajisté ohromného stupně do- 
sáhne. Za tau pnčinau5 že Americká příroda swau sílu 
posud na zdokonalení rostlin a žiwočichů obrací » stoji 
poslední její twor, člowěk^ pode jménem Indiánů známý 
to národy též posud jako stafáž w její dílně — jako Au- 
stralan na stupni nejnižším. Od Grdnlandu^ wlasti Eski- 
máků^ přes Hudsonůw žálíw po nesmírných planinách 
Misurských^ odtud přes hory Skalné k západnímu okeánu, 
po Kalifornii a Mechiku^ přes Panamu w jižní Americe po 
pramenech Maraňonu a Paraňy až do Patagonie roztaže- 
ných ^ rozerwaných Indiánů tělesná a duchowní činnost 
je wůbec nullau. Dříwe než Ewropané wýchodní obsadili 
krajiny, nebylo w Americe koně, a malá ona částka železa^ 
již tato země we swém lůnu chowá, nebyla ještě do po- 
třeb skowána. Byl tedy nedostatek dwau wěcí, kterými 
státy se zakládají, wywracejí, národowé zanikají a druzí 
na diwadlo wstupuji. Ten samý úkaz widíme i zde: Ewro- 
pan wzniká. Indián zachází. Dupotem koňů a třeskotem 
prachu střelního třásla se půda pod ním žasnaucím, z čá- 
sti podlehnul, z části hledal a našel autočiště na západních 
pustinách. Wlny Ewropské činnosti dělají tam wír, na 
němž lodka Indiánowa zaufale se kolotá a časem na wěky 
snad zmizí. 

Nahlédajícím do stawu tohoto Amerického pramene, 
a ze wšech úkazů jeho žiwota widaucím, že on, jako Au- 
stralan, ohledem na ostatní třídy pokolení lidského na nej- 
nižším je stupni, možná učiniti námitku, že o přirozeném 
stawu jeho mluwiti nelze; přewrhlať se powaha jeho kru- 
tým barbarstwím Ewropanů a morem kořalečnim, kterým 
jako hřomonosnau bauři tyto Americké třtiny klesaly; nelze 
mluwiti o nízkém jeho stupni, méloť Mcchiko a Peru sla- 
wné chrámy, skwělé paláce; byť i nedokonale, znali předce 



o wziiikání lidské společnosti. j[7 

nejpotřebnější mechanická umení^ poněkud prowáděli orbu, 
měli nějaký pojem o malbě, byli wětsím dílem dobří, ho- 
stinní, nápomocní lidé. — Obchodníkům Ewropským, 
pro zisk Indiánowi za kožichy a drahé kowy zhaubnau 
kořalku dáwajícím, můžeme to počítati za hřícli, jestli 
z jejich posměchu si nic neděláme. W Ewropě, w tomto 
nejwzdělanějším dílu swěta, poskytujeť se wolnč národům 
toho nápoje, a přede obecného rozšíření nedošel; pewný, 
silný duch tomu wzdoruje, a wšeobecné klesnutí člowě- 
čenstwa £wropského , přirozený toho následek , nemůže 
míti wznik. I proč w západním swětě učinil tento jed 
spaustu wšeobccnau? Američan, syn nedospělé mladosti, 
widí arci Boha swého z moře wycházeti a zapadati za hory 
Kordilerské; s wětry běhá po stepech, z lesů, řek a moře 
dobýwá si potrawu jako druzí národowé, dál se ale ne- 
ptá po příčině a následku wěcí; žiwot jeho nemá žádného 
cíle, společenské swazky jsau jako píštěcích šakalů, on po- 
dobá se rostlině, klátíwé třtině na swé půdě, i přichází 
palčiwá z Ewropy wláha — on klesá. A chceme-lí dál 
ony Ewropské barbary, ty zlatochtiwé ukrutníky národu 
Amerického před saud pohnati, oni žalobě naší neporoz- 
umějí. Wywrátili a zničili Mechiko a Peru; toto wšak 
rychlé zahlazení kmenů Indiánských od několika set lu- 
pičů, wywrácení tak ohromných říší, poskytuje nám swě- 
dectwí o nepewném zřízení jejich, o jich posawadní sla- 
botě. Říše Mechická a Peruánská, nádherné paláce a chrá- 
my, byly jako ty krásné Americké rosdiny, bez žiwné 
šťáwy, bez potrawního základu, pěkný sen diwocha na 
pauštL Stáři císařowé Mechičtí byli woleni od Kazíků, 
nejwyšší Šlechty, jenž nádlierně si chodili, an zatím pod- 
daní, ob*oci, nahotu swau nezakrýwali, orbu prowáděli, 
tkali, pánům paláce stawělí, kteří dle libosti je zabíjeli. 
Tělesná síla, ne práwo, byla prwním jejich krokem, we- 
daucím ze stupělé, takměř Nowohollandské diwokosti, byla 
to říše tyrana ostrowů Salomonských, do jehož stínu pod- 
daný wstaupiti nesmí, a tak slabau se ukázala, že nepatrná 

v 

sila Spanielů jako dechnutím ji překotila. Chrámy ony 
stawěl otrok, jako Egyptské pyramidy; elektrickau ranau 
duch Mcchických Indiánů prolomil násilně mraky, a zas do 



f g Oddélení I. Hlawa prwDÍ. 

předešlé ochablosti klesnul a do nocí se ponořiL A w lélo 
ochablosti^ w této nocí wídime prwotního obywatele Ame- 
ríky^ jenom že po tolikerých pohromách mrawni jeho po* 
wahu zkaženější^ přewrácenéjsi nalézáme. 

Američana dudiowni sila posud nejwice působí na 
ústroje, kteréž obyčejné smysly nazýwáme, zrak, sluch, 
čich atd. Smyslcwá tedy řňe jest nejwétší obor jeho činů. 
Trpaslikowitý saused ledu sewemiho, jako silný a w}'soko 
rostlý Patagonec jsau si w tom ohledu rowni. W čerwe- 
nobarewné kůži zahalené télo je plnější, tučnější, nabu- 
břenější nežli Ewropana, tedy ne těžké a k plowání, bě- 
hání a tančení schopnějšL Paraquajec wrhá se do wodnich 
propastí, a s polapenau rybau na jewo přichází. W lezeni, 
dostihách, trefném házeni šípů nemá Indián sobě rowných; 
prstami u nohau zdwihá nože, hřeby i špendlíky; zdaleka 
čenichá oheň, poznáwá osoby od něho odešlé po šlépějidi 
nejen w tráwě a měkotě, i na kamení. Ano jeho smyslowé 
jsau tak wywinuti, že obywatel Nowého Skotska přes 
Wawřinpůw záliw bez magneto wé jehly do Labradoru 
wesluje a wždy na tom samém místě přistáwá. 

Při této wšak nesmírné bystrotě smyslů, při ohebném, 
obratném i silném těle, jest on předce pauhým plodem 
Amerického žiwota, jemuž wnitemí pružina schází: onť 
jest lenochem. Eskimák a Huron nestawěli by si baudu, 
nejsauc k tomu zimau doháněni, a newyšli by z ni, 
nejsauc hladem puzeni; je-li žízniw, raději si dělá ránu 
a wlastní ssaje krew. A jsau-li mnozí Indiáne pro jistotu 
před nápady líté zwěři, počasí a swých spolutworů nuceni 
stawěti si chatrče ze stromowých wětwí nebo z hlíny, jest 
také mnohý, že nad sebau ani krowu před palčiwým slun- 
cem nerozlozii, a spíše pod stromowým listím^ w jeskyních 
a slujíeh se ukrýwá. Než by jiho-španielský Indián zď^lau- 
dilému cizinci na cestu ukázal, raději se schowá neb ho 
zabije; a na těle i dudiu oškliwý Worrojec ji kořínky 
a plané jowoce, než by na low šel nebo pracowal. Tak 
i Kaliforňan a Mechický Indián, tupí, špinawí, mají špičatý 
kámen za swůj nůž, dříwkem hrabau kořínky, zwířecí 
měchýř jejich picí nádobau, želwi skořepina kolébkau; 
listí, stébla, hadi, ještěrky jejich potrawau; umi-Ii dítě myši 



o wjsnikání lidskú spolcjiaosti. 19 

chytati a kořínky wyhrabowatí^ nikdo se již o ně nestará; 
štěbetá se, hraje, při tom usj^pá a zas se probuzuje, až wěčný 
f^pánek se přiblíží. 

Tato ochablá, tupá, zarytá powaha nemá sobě rowni. 
Lhostejnost we twářeni, w pohybowáni a hlase wyniká 
nade wšecko ; při nejdiwočejších weselostech je zasmuMIýj 
ano i ten prwni a nejprudší pud, jejž příroda tworiim 
k jich zachowání dala^ jest u něho tak slabý, že Jesuité, 
zřídiwše w Paraquaji^ Mechiku a w Kalifornii nejen cir- 
kewní, nj^brž i politický stát> o půlnoci zwonkem na ty 
powinnosti je napomínati musili. Proto jest i druhé pohlawí 
u něho tworem nižším, otrockým, zaň pracujícím^ a proto 
i Neger Africký wléká se na pole Amerických Ewropanů, 
aby cukr, káwu a rudu jim dobýwal, ješto Indián k trwan- 
liwé, obtížné práci docela jest neschopen. Nesnáze počasí^ 
nejdelší posty, omamujicí nápoje, hnusnau potrawu, nej- 
prudší bolesti, muky tétowání a wpalowání do těla roz- 
ličných figur snáší jako bez citu^ bez pohnu tL Na dary 
za trochu obtížnější práci podáwané, odpowídá : » Já jsem 
leniwa nebo »nejsem hladow«, a celé dni odpočiwá na 
8wém hamaku (plachtě k líhání) wbaudě třeba bez krowu. 

Z této náramné ztmulosti, z tohoto hrobu jejich 
žiwota, wywoláwá je wšak kořalka, tanec a hry. Wesnice 
6 wesnicí, kmen s kmenem hrají o kořalku, sázka jsau 
ženy, děti, swoboda; kořalka je ta mocná páka^ která 
skwělejší diamant z twrdé wylamuje skály; bez ní je&t 
Amerika němá^ smutná, zarytá, bez myšlének ; w opilosti 
wšak budí se Indiána ducb^ je wesel, žiwý, bije a rwe s^ 
do krwe, a wěmý sluha jeden zabil pána swého we spaníj 
aby jen láhew jeho mohl wyprázniti* 

Nicméně jako twora každého, tak i Indiána wede 
příroda k zachowání se, tedy ku práci,^ činům třeba sebe 
menším, třeba ne wšady. Hotowíť on, jak jsme slyšeli^ 
chatu, někdy arci bez střechy, dělá zbraň k lowum a bo- 
jům, palice, w ohni pálené kyje, sekery z ostrýdi kamenů, 
kopí, luky, šípy, někdy i s podiwu hodnau umřlosti, 
plachty — a potom mistrowský kus swého stawitelstwi, 
ony čluny ze dříwí, stromowé kůry nebo z welrybích 
kosti, a kyjem a toporem k weslowání opatřený a tuleni 



/-.. 



f^Q OJdMeni I. Hlawa prwní. 

koži oděný Eskiniák wzdorujc wtéto křehké lodici wlnám 
oceánu. W jižní Americe w}'pátrali již někleré kmeny 
weliké tajemstwi děláni hrnců ^ při ohni nepukajících 
sewemí Indián dlabe do dřewa díni^ plní ji wodau a hází 
do ní rozpálené kameny^ aby se mu wařila. Hlawní jest 
ale známka při jeho práci^ že dílo s malau horliwostí za- 
číná a ješté chladněji w něm pokračuje^ také mimo je 
pauštíj neboť čas nemá u něho ceny. Ku zhotowení malé 
plachty potřebuje rok a k dýmce měsíc. »Je to práce 
r Indiánowaa^ dí, EwropaUj schce-li něco wjfbome spatného^ 
čas a mnoho trampot žádajícího naznamenati. 

S čidly nebo-li se smysly auzce spojené dušewní 
wlohy, pamšl, ebrazotwomost a nápodoben/, jsaů též u In- 
diána znamenitě wywinuty, třebas se příklady toho na 
wšechny kmeny a na každého jednotliwce newztahowaly ; 
dosti na tom^ když se jen takowéto schopnosti při někte- 
rých jednotliwcích pojewují. Předlauhé řeči missionářů 
opakuje on na slowo^ ač jim z wětsího dílu nerozumí. 
Obrazotwornost je nejžiwější. Widěné jednau osoby wště- 
puje se mu obraz tak hluboko w mysl^ že ji po létech 
a w stu jiných osob i jinak oděnau na prwní pohled po- 
znáwá; co nejwěměji i po dlauhém čase líčí každau stezku 
a strom^ každý potok a pahorek. Při pošmurné obloze 
b^z bludu ubírá se nejhustějšími lesy, přes řeky, jezera 
a záliwy. K mechanickým práčem, k čemuž potřebná je 
schopnost nápodobení, má zwláštní dar. Snadno a lépe než 
děti Ewropské, učí se řemeslům, i psaní, malbě, zpěwu 
a hráni na hudební nástroje; wšak jen podlé wzoru, sám 
nemůže nic wywesti, aniž mu napadá, aby to lépe učinil. 
Co widí, to dělá. W Guianě přišel hauf diwokých In- 
diánů ke kostelu; s Indiány na křesťanstwi obráoenými šli 
do chrámu, kropili se wodau, bili w prsa, dělali kříž atd. 

W krajinách rozumu nezná wšak Indián cesty w oné 
dokonalosti, jako po swých lesích. Počítati umějí někteří 
jen do třech nebo do pěti, pro čísla wětší nemají slow; 
a chtíce udati počet weliký, ukazují na wlasy, jež také wy- 
počísti nelze; někteří počítají do 10 a 20, Irokez do 1000. 
Gísla mohau u Indiánů býti měřítkem wywinutého rozumu. 
Jižní Američan ncwí, co rok znamená, a vr Peru a Čili 



o wzntkáni lidské spolučnosli |^| 

i wzdělanějši^ jsauce tázáni o swé stářím počítali guberná- 
tory nebo Kaziky, pod kterými žili. Od Karaibů kupo- 
walí Francauzowé hamakj jen ráno^ třeba za maličkost^ 
neboť wečer nebyli by tuto swau postel za žádnau cenu 
prodali; ráno wšak nemyslili na noc^ a proto žádali we- 
čer hamak nazpět^ že prý na holé zemi spáti nemohau. 
Eskimák boji se popsaného papíru^ aby někdy prý neob- 
žíwnul a jemu neškodily a jižní Američan^ maje donésti 
psaním wine je do mnoha šátků, aby jeho příhody na ce- 
stách wyzraditi nemohlo. Papír jest u něho welikým kaur * 
zelníkem. 

Řťše nadsmyslowá neníť arci wšem Indiánům zcela ■ 
zawřena; majíť někteří a wšak jen malé do ní okénko, 
wšelijak mřežowané^ kterým někdy oko ze swého žaláře 
zhůru panštěji. Weliký duch^ Tupan zwaný^ řídí arci udá- 
losti swěta; hrubé je wšak o něm předstawení: postawy 
lidskéj nadlidské ale powahy. Též někteří mají pojem 
o nesmrtelnosti duše, která do spanilé, wěčným jarem 
kwětaucí přijde země, w jejíchž lesinách hojně je zwěře 
a ryb w řekách nad míru. Schopní lowci a udatní wojí- 
nowé zwláště dojdau odměny za swau práci pozemskau, 
a každého zaměstnání bude tam jako zde; protož dáwaji 
zemřelým do hrobu i jích nástroje, zbraň, také potrawu 
a Kazíkowi i jistý počet jeho žen, miláčků, a otroků, ri)y 
na onen swět zároweň se swým komonstwem přišel. Ostatně 
jest náboženstwí u welikého počtu Indiánu slepá powěra, 
fetišníctwi; za swého boha a strážné duchy mají tu onu 
wěc, blawně Indiáne jižní, Ewropanům ještě nepodlehlí, 
an slunci a luně, čtwemohým zwířatům a wyřezáwaným 
ptákům božskau prokazují úctu. Kauzelníci jsau jejich 
knězi i lékaři; nemají weřejných služeb, ani chrámů, krom 
u Načezů, kteří w nich ustawičný žiwili oheň, a Bogotů, 
jíž bohům lidi obětowali. Powahau mírný Cepouan, oby- 
watel sněžných a Icdowých zemí sewerních, wídi po smrti 
nebe swé jen w rozkošech tělesných a peklo w tom, že 
se pořád we wodě až po bradu státi musí, a marnét úsilí 
nešťastného, dostati se na ostro wy blažených. Peruán widí 
zemřelého na onom swětě s přátely jísti, tancowati a bitwy 
swáděti, to mu zwěstuje lirom a blesk; po cestě inléčvié, 



^^ Oddálení I. Hlawa [irwDÍ. 

procházejí se dusc^ kteréž u něho se také stehuji: zabiti 
nepřátelé měni se do zuřiwvdi drawců^ Kazikowé do wo- 
jinůy wěmé ženy do opie« kterýmžto i wšelikau jewi úctu. 
Díwoch Brasílský nemá poněti o božstwu; jeho wsak duše 
octne se w ráji za horami Kordilerskymi. 

U těch Indiánů^ kteří nejwy^ bytost nějak si před- 
stawují^ pocházejí wsechny stwořené wěci od ní. Dobři 
bohowé, prawí Patagonec^ kteří we welik^ch jeskyních 
bydlíj stwořili nejdřiwe Patagonce s kopím a lukem^ se šípy 
a praky, tak že hned w auplném ozbrojeni k wojně a 
honbě na swět přísli. Potom wyšla malá a nejrychlejší 
zwířata, na to wětsi^ a naposledy chtěli wen i koně, 
woli a kráwy; kmen ale Tehueltň leknul se tak jejich 
kopyt a rohů, že welikych kamenů před jeskyně nawálel 
a zwiřata ona již wyjiti nemohla, až chytří Španiela je pu* 
stili a k nim přiwedli. Kdyby wšak druhé, ještě zawřené 
jeskyně sami chtěli otewřiti, wyšlo by mnoho nowých zwi- 
fat Po smrú wraceji se Patagonci do těchto jeskyň, neb 
na mléčnau cestu, kde jejich otcowé pštrosy honi, jích peří 
w oněch bžlych na obloze mráčkách ukazujíce. A Mbayowé 
di: Bůh stwořil na počátku wšecky národy w nynějším 
počtu, posléze i dwé Mbayů; leme byla wšak již rozdě- 
lena, i wzkázal jim Bůh po ptáku Karakarowi, že mu lito, 
že- již pro ně žádné země nezbylo, a protož w jiných 
mají zemídi choditi a s národy wojny wésti. 

O mrawni powaze Indiánů musíme šetrněji mluwiti, ješto 
násilným setkáním s Ewropany a kuřalkau welmi zakalena 
jest. Za jich wěrolomnost, potutelnost a falešnost musí po* 
někud Ewropské barbarstwí a podotčený nápoj odpowídati. 
Ostatně lež a podwod jsau jim maličkosti, a diwí se, pro- 
to-Ii hanu a trest mají snášeti; práwo a bezpráwí pocho* 
puje málo kdo. Nestáli jsauce we swých žádostech, dě* 
lají si budky na plawnýdi a rybných řekách, a již tauží 
po lesích a lowu zwěře, a w lesinách stany si rozbiwše, 
dychti zase po řekách, a přede žádné muky ncpřemohau 
wzdor a twrdošijnost těchto děti přírody. Se zajatým a 
bezbranným zachází každý wzdělanější národ wlidněji; In- 
dián mučí ho ale s kanibálskau radostí: jeden trhá nehty, 
druhý prsty kauše neb mezi kameny je rozmačkáwá; po- 



o wzuikďni lidtkké společauailí. 23 

chodněmi za žiwa ho peče a požirá. Jeli konečně zajatý 
bez sebe, holemi wyhánejí duši jeho ze wsí, tlukauce na 
tu onu chatrč « kde by snad se byla ukryk. Karaibský 
kanibal pohlcuje maso nepřítele s dichtiwosti jestřábi. Wy- 
cpanau koži s hlawy a s wlasy okrašluji swé obydli ja- 
kožto znamenim wítězstwi. 

S udanými známkami Indiánské bytosti zároweň kráčí 
i staw společenský, wýsledek ducha národního. Rodičowé 
pečuji o swé dětij dokud autlost jejich pomoci žádá; 
prwním ale během utíká dítě ochraně a wychowání do 
širé swobody; otec jest mu sice pánem baudy, ostatně 
wšak osobau cizi^ jež byla náhoda swedla. Předce-li se 
někdy na ně dohlédne^ býwá trest toho způsobu^ že se 
jim do twáře woda stříká^ což welikau jest urážkau. W Ka- 
nadě jedna bidiánka učinila to swé dceři; »Nemáš míti již 
dcerUjM wece k ní diwka> a šla a oběsila se. Odchází-li 
žena od muže, )dau děti s ní^ aniž kdy k otcowi se wra- 
ceji. W rodině jeden druhým powrhá^ a wimeť, že za ko- 
řalku dá Indián ženu, dětí, otce i matku. Jen rodičům 
starým udili pomoci, ne wšak dlauho, potom bez citu ne- 
cháwa je hynauti; a jeli mu při taulawém žiwotě nošení 
jich obtížné, láme jim wazy, to od Hudsonowa záliwu až 
k řece La Platě. I wida starec, že mu ochrany a pomocí 
chyběti počíná, prosí děti, bratry a příbuzné, by ho zar- 
dausili neb žiwého zahrabali, a děti a bratři mu otáčejí 
prowaz neb jámu hrabau, a po zesnutí jeho pláči a naří- 
kají welice, a bolest přechází jako mráček slunce. Se zem- 
řeiau matkau zahrabuje se i nemluwně její, onoť by jiného 
prsu nenašlo. S malými wýminkami jsau ženy pracující 
třídau po celé Americe; obstaráwají dílo domácí i polní, 
kde půda nějakau pozornost na se obraci. Stromowé lejčí 
poskytá jim látku k přízi, liška a diwoká owce wlnu ; muž 
je lowec a bojownik. — O dalším stawu společenském, 
o nějakých státech, o zemském řízeni nelze býti řeči. 
W malých samostatných žijí obcech nebo-li kmenech, po 
dwau nebo třech stech osob* Nemajíce jmění, nemají zá- 
konů. W nebezpečenstwi a při wětším podnikáni chowají 
se dle rady zkušených starců; na low wede je nejschop- 
nější, do boje nejsmělejší. Plachý wšak a báiliw^ v^t. 



2.^ Odilčluuí I. Hluwa prwni. 

Indián na nejwýš; ručnice jediného Ewropana plaší celá 
hejna jich; protož we wojnách užiwájí wětsím dílem lsti, 
při náramném křiku náhle se přepadají, než aby w širém 
poli wálčili. Laupežný, ^ lesích bydlící Botokud lehá na 
zem, kryje se pískem a tak metá šípy na nepřítele. 
W míru není rozdílu mezi nimi; sudím je každý sám, 
práwcm krewní pomsty, kterau se starými Araby a se 
wšemi diwochy zároweň majL Za tau příčínau wznikají 
ustawičné wálky, a wítéz ohněm wesnice popleniw, slawí 
hody kanibalské. Micméné jako w Austrálii na ostrowech 
Admiralitních, máme i w jižní Americe podlé řek Pumeronu 
a Kuimy šťastné národky, Otomachy a Arrowany, jižto mezi 
sebau rozdílu ani bohatstwí neznajíce, na čaroki^ásných ni- 
wách wéčného jara žijí bez starosti, péče a potřeb; nemyslí 
na druhý den, a žiwot plyne jim w pokoji a pokojně umí- 
rají. Aniž budeme zpomínati oněch slabochů na úžině Da« 
riské, Běláci čili Kakerláci zwaných, křidobílých, kteří jen 
při měsíčku ožiwují a dobře widí. Lidé ti, duchowní i tě- 
lesné síly zbawení, jimž podobných také w Africe, na ostrowu 
Cejloně, Bomeu a Žawě nalézáme, jsau wšak jako Kretini 
we Swejcařích, toliko nemocnau odrůdau obywatelstwa 
zdrawého, byť i, ač jen welmí zřídka, k rozmnožowáni 
se byli schopni. Jenom u některých kmenů w jižní Ame- 
rice mají Kazíkowé nějakau a wšak welmi obmezenau 
moc; we wojně i w pokoji jsau oni hlarwy jejich, sudí 
wc sporech. Důležité wěci rozhodují se w obecných schůz- 
kách, bez kterých nic se neuzawírá. U některých kmenů 
jest to samé i w Americe sewerní, an zatim nesečtení 
kmenowé ostatní zcela bezuzdé požíwají swobody. Kri- 
kowé jen a Čerokesowé, ze wšech Indiánů pomocí Ewro- 
panů nejwzdělanější, nalézají se w lepším stawu, prowozu- 
jíce orbu a pod náčelníky jakausi spráwu zemskau majícjB. 

Hostinnost widěti u wšech Indiánů wíce méně, b\ť 
i wšady takowého stupně nedosáhla, jajjo u Patagonců, 
z nichžto tři i čtyři na každého z Ewropských hostů 
swých se položili, aby je zahřáli a před zimau ochránili. 

Takowjfť je nástin žiwota a ducha Amerických pra- 
zemců. 1 jakéž plynau z jeho činnosti wíditelní, wyšší úka- 
zowé, umění a wědy? O wědách pomlčíme; a uměni? 



o wiDÍkání Ililskti společnosti. 25 

Zmínili jsme se na počátku o Mecliiku a Peru; nalézaly se 
tam chrámy, obelisky, pyramidy, wodowody, hudba, ano 
i wěda — hwězdoslowí! Ccljf' Epypt i osud jeho tu wi- 
dime, a prawdě podobno, že to wše wjHworem jest ně- 
jaké osady Egyptské, jcsto by sice tato oasa na paušti In- 
diánského žiwota byla nepochopná, neboť surowi, tupí, ne- 
wědomí potomci neposkytuji oni dost malého důkazu, že 
by to wše bylo z jejich ducha plynulo. Mnoho-Ii smyslu 
uměleckého w nich wězí, wídéli jsme z jejich nástrojů; a 
máme-li ještě něčeho podotknauti, jsau to některých ná- 
čelníků řeči, w přirozené, obrazotworné mysli půwod ma- 
jící* Nicméně, ačkolíw Indián oheň třením dwau suchých 
dřew dělá, má předce ponětí o malbě, nejen že se tétuje 
a ptačí peří rozmanitých barew do obrazů skládá, sewe* 
rozápadní Indián kryjeť i swůj obličej dřewěnými larwami, 
na kterých jsau wyřezány a pomalowány wšeliké zwířecí 
potwory, také orli, rohy a ohony ^wířat, a ač pod larwau 
dobrosrdečný Nutkán sé ukrýwá, přede komusi jinému 
wíc je podoben. Ještě méně ducha uměleckého wywinul 
Indián Sindowských a jiných ostrowů; chce-li něco klížit, 
uhodí se do nosu a wlastni krwi potírá, co má býti sklízeno. 
Položíme tu ještě popsání břehů ostrowa Ohniwce 
na úžině Magelanské; pobřeží to welmiť obrazu Indiána po- 
dobno. Zřídka hnízdí se tam žiwý twor, rowněž jako po 
nesmírných rowinách a pauštěch Amerických; pořidku wi- 
děti chýži, jednotliwi jen mořští ptáci zde onde wřískají. 
Šlehawé plameny několika sopek, kmitawá to záře z ducha 
Indiánowa, oswědují temný wzduch a sníh, aniž jej tawí. 
Do nepočetných průlíwů mezi příkrými ostrůwky a do 
úzkých slují, kde příboj prudký, witr bezúzdý, neodwa- 
žuje se duchowní kolumbus, leč by wyzýwala jej wlastni 
záhuba. Kusy láwy, žuly a čediče wesměs hozené činí 
ohromné auskaU, srázy, propasti a wíry, kde se bauřné 
winy zmítají. Krásný wodopád přetrhuje někdy pustau 
tichotu, mořští psowé druhu wSelikého lirají w zálíwech, 
aneb Icniwá těla jejich na písčitém břehu odpočiwaji. 
Korejci, tučné husy a jiné ptactwo diwoké stihají tam 
swau kořist, neb se třepetají w diwém wřeskotu. 



36 OddMení I. Hlawa prwoí. 



3. Afričan^ 

Wynediajice Egypt a sewemí Afriku, jakožto místa 
hištoríckyd) události i patrně znamenitého wzděláni, o kte* 
rýchž tedy později širěi bude řed« promluwime jen o druhé 
ohromné části, jejíž obywatelstwo k našemu dli a konci 
též k oswětlení prwního stawu člowěčenstwa poslaužiti má. 

Co se Afrického žiwota w&bec doteče, jeát on, 
k ostatním přírownaný, we swém spíisobu nejbujnější, nej- 
mocnější. I rozhlášené moře písku má wíce aurodn^ch^ 
bujným rostlinstwem pokrytých míst, oasy nazwanýdi, nežli 
zpočátku se myslilo. Tato wlast slunečnílio tepla hemži 
se žiwotem w každém záhybu ; ona jest eldorádo wzácných 
i potřebných kowň, rostlinstwo je w nejwyšší bujarostí, 
k ozdobě krajin i k zachowání žiwota lidského. Mimo obili 
a zelin wšeho druhu je zde keřowitý maniok, chlebowník 
to Australanů, stromy ty nejwětší a nejkrásnější w hu- 
stých pralesích, w čele onen rozsáhlý, co les rozložený 
baobab, chlebowník opic, jakožto nejwážnější swědek rost- 
linné sily. Na stejném stupni bujarosti widíme obor 
žiwočichů pozemních i wzduchowých; nejwětší diwoká 
zwířata žijí w celých stádedi. Protož i w ohledu na bujné 
rosUiny i na zwířat mocnau říši, kde lew swůj má trůn. 
a tigr a leopard, hyena a druhé šelmy swé stany, nepo- 
četní slonowé, i wýborný kůň a pěkná zebra, a w čele 
ptactwa pauštěmi weslujicí pštros swoji wlast, w každém 
ohledu můžeme powažowatí Afriku za prwni a nejmo- 
cnější pramen, za slunce žiwota, jehož paprskowé čím dáte 
sáhají, tím slabší jsau; neboť wůbec praweno, což jest 
Americký lew a docela z toho samého rodu pošlá kočka 
Ewropská proti Iwu Aírikánu ? což Americký aHigator 
neb naše ještěrka proti krokodilu? tanmí želwy a hadi 
proti jiným, obywatel moře^ aneb konečně rostlin koře- 
nitý žiwot proti rostlinám druhých swěta dílů? 

Dle této podoby měli bychom mysliti, že í žiwot 
nejwyššího twora na swětě, člowěka, nade wšecky jiné 
wyniká, že nejen síla tělesná, nýbrž i duchowní zde jako 
welikán proti trpaslíkům se jewí. Stojíme wšak u pro- 



o wzníkáoi lidskv spule^nosti. 27 

pasti^ přes kterau nesnadno je láwku zdělati. Obywatel 
podotknuté části Afriky jest owšem o něco wýše, nežli 
Indián neb Australan^ přede ale nejnižší obor swého ži- 
wota ještě neopustil. Proč^ jako jeho saused baobaby 
nerozkládá šiřeširoee letorosti uměni a wěd? proč hlasem 
králoirského Iwa neozýwá se jeho duchowni sila po da- 
lekém sweté? Že palci wé slunce mozku lidskému není 
přizniwOj činíc jej w konání jeho auřadíi ochablým^ pří- 
čina ta není dostatečná; jen mozek Ewropský ochabuje 
wyááí teplotau^ wšak ani on pod sluncem Aírikj docela 
neprahne^ pod sluncem oním, kteréž tak silné swaly 
w rostlině a žiwočichu wywedio, a jen duchowni pružinu 
w lidské bytosti posud nenapnulo. Spíše možná toho pří- 
činu hledati we wětší mladosti swěta Afrického, nežli jest 
Asie nebo Ewropa. Celau náplň swé síly wyléwala pří- 
roda posud na nižší twory; w sestawowáni a twoření Afri- 
ckého člowéka nepřišla ale k tomu ještě cíli, kterého 
w stawu jest dojíti a časem i dojde, ačkoliw pochybno, 
zdali z Afrického pláněte štěpný wywede strom; my aspoň 
máme za to, že se, jako w Americe a w Austrálii, wrub 
Ewropský do něho wštěpí a tudy rychleji wyššího owoce 
bude poskytowati. 

Opominutím Arabů, kteří nejen Egypt a sewerní, 
teď Francauzkau částku zahrnuli ano i hluboko do oněch 
se wedrali krajin, na kteréž nyní zřetel náš se obrací, 
podáme též nějaký nástin prazemců Afrických. — Nej- 
hlawnější a nejčetnější obywatel jest od slunečního palu 
čemobarwý Neger; smáčknutá hiawa, wzadu ku hřbetu 
rownoběžná, beze wšeho prohlaubení w týle jako u opic, 
čelo nízké, lícní kosti wywstáwající, oči kulowaté, wy- 
paulené, nos opičí, pysky tlusté, odewstalé, k&že měkká, 
wlasy wlnowité, jsau nejhlawn^ší známky wnější, jimižto 
se Neger od Ewropanů lišil; že wšak Jalofowé a Fu- 
lowé prawidelností hlawy swé mejlku Činili, proto prý 
ze sewerních krajin k Negrům se přistěhowali, aby jen 
opičí hlawa s menším mozkem Negrům pozůstala wý- 
hradně. A wšak buď tomu jakkoli, tentoť obywatel wy- 
winul swé síly nehrubc wic» nežli člowěk Australský neb 
Americký* Posud jest i jtho sm^M c6or nc]čvN»Uij^f> ^- 



28 Odděleni I. Hlawa prwoi. 

liwý jsa a žhauci obrazotwomosti ^ i wýborné paměti^ a 
jako ostatní děti přírody^ mysli lehké a nestálé ; w mla- 
dosti oddán rozkošem^ w mužném wéku lenosti^ a w stáří 
ztupělé bezcitnosti. Požíwaje hlawně potrawy rostlinné^ což 

krwi pod palčiwým sluncem whodnější, bére hotowé již 
owoce s ňader bujné přírody, neb se obírá orbau, kteráž 
arci w dětinském stawu se nalézá: spalujeť wysokau tráwu, 
půdu kypří tyčkau nebo dřewěnau motičkau, seje obilí a 
do země trochu zahrabáwá, klasy řeže, na stromy wěší, 
zrna holí wytlauká a w dřewěném moždíři na mauku tře. 
Kuchyňské jeho umění wyšlo již z prwní školy Americké; 
mnohdy i chutně připrawenau, na palmowých Uštech po- 
loženau strawu bére prawau rukau, neb lewá, zwláště u Negrů 
Mahomedánských, za nečistau se powažuje. Žiwí se i cho- 
wcm dobytka a méně lowením ryb a zwěří; masa požiwá 
poloshnilého, tolik potrawních částek již nemajícího. Neger 
jí welmí rád; kde co k zažití, to i tráwi, a tuze často 
bjfwá nezwaným hostem. Jíž tím, ač leniwost w jeho po* 
waze hlawní místo zaujímá (w Guinei pracuje tři dni, čtwrtý 
odpočíwá), pudí ho příroda k zachowání a rozmnožení sebe, 
aby hotowil stawiwo a látku pro boje s lítau zwěří^ se žiwly 
a lidmi. I k jeho pozemskému blahu jest kořalka newy- 
hnutelná. 

Pro tento horký pás země možná omluwiti auplnau 
nahotu, přede ale odíwá se Neger, byť i mnohý jen potud, 
co by jeho cit studu jewilo. Zwláště pohlawí ženské pečuje 
o okrášlení hlawy ozdůbkami měděnými, stříbrnými atd., 
což nepochybně znamením wětšího již působení mozku. 
Chaty, spíše auly,, ze třtin a kolu listím pokrytých, jsau 
u sprostého bídné a slabé, u bohatšího trwanliwějši, někde 
také z hlíny, a jest to známka milosti králowské, dowolí-li 
poddanému o jedno poschodí wýše stawěti. W doleni 
Guinei kupuje si Neger díly chatrče té již na trhu, jde 
s nimi na oblíbené místo, a w krátkém čase je chatrč po- 
stawena. Nářadí w obydlí jest arci početnější než u jiných 
diwochů; luky a šípy, i jedem kalené, dlauhé nože, šawle, 
helebardy, kopí a štíty z koze bůwolské jsau jejich zbraň; 
ačkoli nemotornými nástroji, předcc předau, šijí, tkají, 
pletaa prowazy, wyděláwaji kůže, hrnčířské mají nádobí. 



o wznikání lidské společnosti. <^9 

pracují o dřewěj mědi^ stříbru a zlatu s welikau schop- 
noslíj owšem je to wše welmi ještě hrubé. Kowáři se sw^mi 
měchy a kowadlem chodí po zemi; díwky a ženy zhoto- 
wuji kmenty z bawkiy^ rohožky z l^čí a slámy^ což w ně- 
kterých krajinách za běžnau minci platí, š matkau zemí 
jsau Negrowé ještě tak úzce spojeni, že na stolicích sedati 
ne snadno priwykají. 

Krom podotknutí hry Ury, jež prý mnoho přemý- 
šleni potřebuje, a pak že w dolcní Guinei jen do desíti 
se počítá, poznáme rozumcivé schopnosti Negra ještě lépe 
z toho^ jak nadsniyslowd jeho řťíe opatřena jest. 

S Australanem, jako s Američanem má obywatel Afriky 
wůbec nějaké předstawení o nejwyšší bytosti; Bůh se mu 
wšak trati w mlhách, sem tam rdí se jen praužek jeho 
záře. Slabá ta předstawa^ nespočíwající na pewném základu 
wědomostí a wywinutějšího rozumu, nemá žádné pro něho 
zajimawosti, nijaké wnady; slabý o Bohu pojem slabě s ním 
jej spojuje. Bůh ale působí na jeho smysly tisícerými 
předměty přírodními, jej poutajícími; a že člowěk nějak 
aspoň úkazy kolem sebe wyswětliti se ^^nasnažuje, tuť 
Negrůw takořka citorozum stanowil tyto předměty za swé 
bůžky; bohy a bohyně položil do rostlin, pramenů, řek 
a zwiřat, a tauto kolejí jde wláda jeho swěta. Nicméně 
z plachosti Australana, nebo ze ztupělosti Indiána wychází 
již rozum obywatele Afriky, ne sice na cestu prawau, k to- 
muť je různých wědomostí potřebí, nýbrž do labyrintu 
bludů, do školy zkaušek, na cestu do krajin cizích, aby, 
mnohé přehledná, swé hospodárst^ví doma lépe mohl začíti. 

Ony předměty, prameny, rostliny, zwířata i wyřezá- 
wané wěci, jimžto se božská prokazuje úcta, nazýwáme 
také fetiše, od slowa feitize, kteréž čáry znamená a od 
Portugalců nejdříwe rozšiřeno bylo. Afrika je wlast fetišů, 
onyť jako rostliny se bujaří^ jako baobab rozkládá se tam 
fetíšnictwí. I mahomedánští Negrowé podrželi z nábožen- 
ství toho jen pouhé obřady, neb duch starého fetíšnictwí 
je prowíwá. Powinnost za bůžka stanoweného a ze dřcwa 
nemotorně wy řezaného fetiše jest, aby štěstí a blaha udílel 
a wšecko zlé odwracowal; nekoná-li swou powinnost, ne- 
dáwá-li pršeti, kdy toho třeba, kazí-ií se auroda polní, tu 



30 Oddéleiií 1. Hlawa prwní. 

Neger swáže hoj bije a roztluče, a jiného si postawi. Jeho 
dušewni sila wystoupila již tak wysoko, že o sobě má 
wědomost; tuto wsak silu nepříwedl Afričan ještě do žádné 
srownalosti se silami druhými, ješto buď žádnou^ buď jen 
slabau o nich má předstawu; toliko se swou mod wykročil 
on na prostor swěta, do boje se silami žíwlů, ješto s mocné 
nejwyšši bytosti oponu j^ště neodhalil ; a takto na wlnách 
žiwota bez wesla se kolotá a podléhá, neboť třískaje swého 
fetiše, niči wůli swau, a od samowrahů wzdělan^ch lisí se 
jen tim, že samobijstwi na předmětu mrtwém páše. Feti- 
šowé nebywdji wšak od Negru wšady pouhau náhodau 
woleni; jsouť jimi i předměty, wýžiwu neb nějaké dobro- 
diní přinášející; u rybářů na Pepřowém pobřeží jest feti- 
šem moře; kněží mu obětujíce, házejí do wln kamení, 
rohož, byliny atd., aby letní jeho bauře uchlácholili; a na 
pobřeží otroků jsou jimi hadi nejedowatí, jichž tamní oby* 
watel požiwá a kteřiž i hadu jedowatých ouhlawiií jsau 
nepřátelé; mají swé kapličky, i kněze a kněžky w jakýchsi 
řádech bydlící; hadům těm obětuji, procesí konají atd. 

Podotknuto^ že i Neger nějaký má pojem o nej- 
wyšši bytosti, a sice Dolno-Guiňan o dwau, dobrém Zambi 
zwané, puwodcí wšeho debrého, a dé, Zambi-a-ebi, pů- 
wodci neštěstí a záhuby. Protiwy ony w žiwotě wšeho- 
míra, dobré a zlé, z jejichž boje wyšší plyne dokonalost, 
má tedy za samé bohy. Dobré bytostí neprokazuje nijakau 
úctu, ješto wznešenost její žádné služby nežádá; zlau ale 
wšelijak hledí uchlácholiti a nakloniti. Nižších bohů a fe- 
tišů jest u něho weliké množstwi; jsauť to arci jen zá- 
stupcowé boží, poslowé a dumočníci jeho wůle. Ze dřewa 
hrubě udělaným bůžkům obětuje zwířata s pomocí gang;y 
(kněze); bůžek se pokropí krwí a maso od přitomnýdb 
ztráwí; kosti ale necháwá si ganga na wšeliké amulety a 
talismany. Fetišowé jsau též rybí kosti, ptačí peří atd. 
Gangy má za diwotworce a kauzelníky, mysle, že se mohau 
učiniti ncwiditelnými a zawřenými projiti dweřmi; a Bě- 
láky, ony nemocné, žlutobílé slabochy, kterým se w Ame- 
rice, i na ostrowech Asiatských weliká prokazuje úcta, 
powažuje za swaté, božské twory, jejichž ostatkům, nej- 
wice wlasňm, čarodějnau přičítá mocnost Wěří w ne* 



o wznikÁni li(!Uk«> spolei^nosli. $| 

smrtelnost dtxhe, kt»^ w^iak jen we wzduchu se třepetá. — 
Siera-Leoňan též neprokazuje swému bohu úctiu 3^^ toho 
domnění^ že ani dost málo on nedbá. Ctí duchy rozlič- 
ného spůsobuj kterých se bojí, oběti jim přináší, neštěstí 
i smrt jim přičítá, a nejhlubší úctu fetišům koná. Co 
u Negrů do nadsmyslowé říše poněkud sáhá, jest ponětí 
o nesmrtelnosti duše; Bulám w Sieře Leoně obětuje mrt- 
w^m kameni, na něž rejží pokládaje, pokorně na zem 
před nimi se Hxhá; a rybář na Pepřowém pobřeží dáwá 
kněžím částku swého lowu za jannaniny čili duchy zem- 
řelých, w hustých lesích bydlící, jež o pomoc wolá, knim 
přisahá a za trestatele křiwdy powažuje. Na úctě duchů 
těch je založen weliký a strašný řád, bolli; král stojí 
w čele jeho, audowé mají weliká wýsadní práwa a w ta- 
jemstwí řádu jsau zaswěceni. Takowé osoby jsau wysocí 
radowé lidu, saudcowé nad žiwotem a smrtí, plnitelé zákonů, 
swati, nad jiné wznešení, s duchy obcující lidé. Jich ura- 
zitel nebo zločinec býwá od nich se swěta uklízen, a pak 
se prawí, že proň jannaniné přišli; schůzky míwají w le- 
sích. Na welení krále peče nejwyšší kněz belli-mo, těsto 
w rozličných spůsobách a lidu je udili, pewně přeswědče- 
nému, že komu král nakloněn není, těsto welmi jest ne- 
bezpečné. Že by wšak nesmrtelné duše přirozeným záko- 
nem se swěta odcházely, tomu Neger nepřipauští. Do dílny 
přírody ještě ani powrchně nenahlídnuw a teprwa sám 
o swé moci poněkud wědomosti nabýwaje, přičítá i smrt 
kauzelníkům, čarodějům, jež proto utrácí neb do otroctwí 
odwléká. Zemřelí prý se na lidech mstí a wšelíkých nehod 
jsau půwodcowéj proti tomu užíwá ale Neger opět swé 
wlastm', domnělé moci; on je zaklíná, dělá proti nim kauzla 
a čáry. S malými tedy a tuze nepatrnými wýminkami wi- 
děti, že Negra duchowní moc ještě w kauzlech a čárách, 
we fetíšnictwí ponořena jest, jimiž on úkazy swěta hledí 
do nějaké srownalosti uwesti. Afrika slyší jakýsi temný 
zwuk wšehomíra, a wšak na hodiny ty nepřipiala ještě 
raíiji, která by začátek, pauti pokrok a cíl konečný jí 
ohlašowala. 

Přikročíme ku společenskému stawii Afrického člowě- 
čcnstwa. Ačkoli již w Austrálii a w Americe i jmění a \akél 



3!^ OdilMcni I. lilawa prwní. 

takéž rozumowé schopnosti stawu toho základem nalézáme, 
přcdce. wůbec praweno, zaujímá prwní místo w něm sila 
tělesná. Ten samy poměr widíme i zde^ s tím jen rozdí- 
lem« že zde tato síla swého wrcholu dosáhla. Wůbec pa- 
nujcť násilí. Již při uzawirání manželstwi musí ženich od 
rodičů kaupenau newěstu, ač jen na oko, unésti. Byť i zde 
onde malé byly monarchie, jejichž panowníd starými oby- 
čeji wázáni jsau» jakož i malé republiky šlechtické, kde 
wládu mají starostowé, předce nejwětsí počet Neerň stojí 
pod krutými despoty čili tyrany, jichž wule zákonem a 
žiwot poddaných ničím. Z prostoširé swobody Australské 
^vynikly již na Africké půdě jedno tliwé osoby nad jiné 
sílau tělesnau, jměním neb rozwinutějším rozumem, jakožto 
panowníci podrželi onu bezuzdau swobodu, wůleť jejich 
zákon. Jest a bylo to po celé zemi té, že bohatší na méně 
olidněných prostorech wesnice zakládá a náčelnické chápe 
se wlády, jejížto způsob dle jeho powahy, kruté neb mírné, 
se řídí. Toto wyniknuti jednotliwců, ačkoli tyranů, je. po- 
stupem ze stawu nejnižšího, neb w sobě mocnau chowá 
páku» aby utištěný národ i swou silu zkaušel a swých pa- 
nowníků ncwázanou moc zákonami obmezil. Příkladů kru- 
tého tyranstwi není nedostatek. Ašantskému králi náleží 
wšechno jmění po zemřelém, a uzawřel-li král wojnu, dělá 
nejdříwe zkaušku na swém wlastním národu, aby do wztcku 
přišel; znamením na buben paušti wojáky na swé wlastni 
město, a strašné krwe proléwání se počíná; kdo w oustrety 
přichází, je synem smrti. Jednomu zas králi patíi wšechny 
díwky, a ženich musí newěstu od něho koupiti; aniž bu- 
deme zpomínati krále Dahomského, který s poddanými co 
se psy a otroky nakládá. Při tomto ale nedostatku pewných 
zákonů, ustálených swazků, stáwá se někdy, že i wůle otro- 
ckého obywatelstwa na jewo přichází a král ssazen nebo 
zabit býwá. W tom případu posílají Ajoané ku králi swému 
deputací s papauškowými wajíčky, známka u swé nespoko- 
jenosti a s doložením, že panowáni musí mu býti obtížné, 
aby tedy odpočinul. Král děkuje poddaným a do swých 
odchází pokojů, kde se od žen zardausíti dáwá. A zemře-li 
král w zemi té, wšechno se plení; nejdříwe w jeho paláců, 
kde 3333 jeho žen se zabíjí, a pak w celém městě počíná 



o wznikáni lidské společnosti. 33 

se drancowáni a wražda wšeobecnáj až uowý král zwolen 
jest. Tím samým spůsobem pokračuji w Sarakolezu; wůle 
králowa plati^ dokud wůle obywatelstWa ji nezniči. 

Pro tuto newázanost číni se Negrům námitka^ že 
dalšího pokroku a wywinutí schopní nejsau; a wsak ne- 
wázanost ta je sama sebau jejich pokrokem. Bujná sila 
tělesná hotowi byť i hroznau a strašnau látku pro rozum^ 
Neger pleni a zůří^ aby časem na říceninách swého žiwota 
o swých činech přemýšlel a ze swých dějů čerpal zákony^ 
kterými příští jeho žiwot má se říditi. Clowěk africký 
jest nyní w prwní škole « žák nezbedným diwoký, boje- 
chtiwý; neboť nejen doma w nadřečených případnostech^ 
i kmen s kmenem^ národ s národem wedau wojny^ a ko- 
nečný cil je pleněni^ drancowáni a laupežení lidí^ jež do 
otroctwi prodáwají. — Ewropané^ sem tam na západním 
pobřeží usedli^ naučili Negry wšelikým wěcem, použíwání 
železa^ ručnic^ sukna^ rozličných nástrojů a hříček^ skle- 
něných perlí a korálů, hlawně ale pití kořalky. Na směnu 
wěci těch dostáwali a do síly prázné Ameriky za otroky 
odwlékali zpočátku jen dlužníky^ zločince^ cizoložnice a 
w boji zajaté wojíny; chtěl-li wšak negerský tyran delší 
míti ráj kořalečního opojeni^ prodáwal i zcela newinné 
lidi^ otec děti swé> sausední wesnice se přepadaly a oby- 
watelé přiwáděli se kupcům. Arciť býwal obyčeje že nejen zlo- 
čincowéj ano i zajatí se zabíjeli ; po zawedeném wšak otroctwi 
nepřestala ještě, auplně ona krwežízeň Afrických despotů; 
posud konají se odprawy pro nejmenší přestupek^ a krutá 
duše negerského drawce ráda ještě potápí se w krwi bratrů 
swých. Wellký onen děj, wlékání totiž Negrů již po tři 
sta let do otroctwi^ jichž počet přes 40 millionů obnáší, 
není ještě ukončen; neznáme tedy následků^ jakých ruka 
prozřetelnosti jím dosáhne; poněkud ale w^swítá, že po 
oswobození otroků w Americe a po dokonalém jich wy- 
cwičeni apoštolowé mezi nimi powstanau, a we swé wlasti 
hlásati budau společenský přewrat na základě křesťanském, 
W domnění tom potwrzuje nás nedáwná žádost jednoho 
Negra, že do africké wlasti swé k poučení krajanů se 
odebere; — žádost, obsahující w sobě símě, jež wysoká 
ruka pfo kwět budaucích wěků do tohoto děje b^la ta&vW 



34 Otldřlcní I. Hlawn prwni. 

Podotknuté tření tělesného žiwota Afrického^ z néhož 
swýta časem jiskry žiwota duchowniho wycháxeji^ jcwilo 
se nám posud co částečné. Afrika má wšak také již brus 
obsahu wětšího^ ačkoli zhusta ho nepoužiwá; má swé Attily^ 
swé Alexandry Afnkoborce^ kteří jako těžká bauře tímto 
člowěčenstwem hýbali. W šestnáctém století bjli to Negří 
Omrowé (Gallasowé)^ krwežizniwý národy který od západu 
na wýchod^ na Nilu prameny a na Habeš se uwrhna^ 
wšecko na swé dráze ničil; potom Negři Šagowé^ Omrům 
we mnohém podobní^ kteří w tom samém wěku co doby- 
watelé wystaupili. W dolení Guinei zjewili se wedením 
swého knížete, Zimbo zwaného^ kde s Portugalci bojo- 
wali^ a pak k jiho-wjfchodnímu pobřeží se obrátili; kořist 
byla heslem jich. Po Zimbowě smrti rozděliwše w&dcowé 
armádu mezí sebe^ plenili a dobýwali jižní Afriku. Wůdce 
Donši dobyl králowstwí Matambské^ po němž wdowa jeho^ 
Mussasa a dcera Temban-Dumba w čelo laupežného wojska 
se postawili; po wypuklé wšak neswornosti wálčila dcera 
proti matce, w udatností konala diwy, od wojska byla 
zbožněna, a wydáwala zákony — zákony africké. Děti 
mužského pohlawí, w táboře narozené, nesměly se wycho- 
watí; matky musily je zahazowatí aneb usmrtiti. Za to byli 
dwanáctiletí chlapcowé zajatých národů we zbrani cwičeni. 
Temban-Dumba roztlaukla w moždíři sama wlastního syna 
nemluwně, a z těsta olejem a jinými wěcmi smíchaného 
dělala nad ohněm mast, jížto potírala tělo swé w tom 
domnění, že bude neranitedlné. Takowáto mast ^ roztlu- 
čených dětí musila wždy býti w zásobě. 

Ačkoli wůle despotů Afrických nejwysším je záko- 
nem, předce král, hlawně chce-li wojnu wésti nebo daně 
ukládati, s ostatními náčelníky musí bráti radu, wůlí jejich 
získati a jednotliwé odpomíky i lstí nebo násilím odstra- 
niti. A při onom poměru mezi otroky a pány, kde jeden 
před druhým žádné trwalé jistoty nepožíwá, hledí králowé 
a náčelníci opět získati si náklonnost poddaných: wímeť, 
kde co k jídlu, tam je Neger s tělem, s duší; protož krá- 
lowé w šírém poli weliké jim připrawují kwasy. Ano w ně- 
kterých krajinách, jako w dolení Guinei, nakládají s těmito «^ 
otroky tuze mírně, ze strachu, aby wšeho jmění zbawená 



o wzoíkáni lidské společnosti. 35 

holá těla jim neutekla^ a jiného krále mocnost nerozmno- 
žila. Za to wšak pro Negry, jižto wolnosti, a tudy i ně- 
jaké mohowitosti nabyli, je swoboda auplnau kletbau; 
drau je a utiskuji^ co snésti mohau; i jest toho následek^ 
že swobodný Neger jen tolik práce konáj co mu newy- 
hnutedlně potřebí^ aniž o zlepšeni stawu swého přemýšlí. 

Trestními zákony « welmi jednoduchými a přisnými, 
jsau u wšech Negrů staré obyčeje a zwyky; konáni spra- 
wedlnosti řídí se podlé rozličných wlády spůsobů^ w mo- 
narchiích od nejwyšši hlawy^ w republikách od starostů^ kde 
virpatawerách čili radpicích^ zločinci weřejně do otroctwi nebo 
k smrti se odsuzuji. U Bulamů w Sieře Leoně jest ale tajný 
spolek^ Purra zwanýj jenž na zločince rozsudky pronáší; 
strašný je to řád, jakýsi femni saud^ w lesích odbýwaný^ který 
zloděje^ kauzelniky i jiné osoby ze swěta uklízí. Podobnau 
společnost mají u Timanů i ženské ; před saud pohánějí to- 
liko osoby STi^ého pohlawí^ jež na hříchy se wyptáwajíce^ 
winné do otroctwi posílají. Také jisté ordalie panuji w mno- 
hých krajinách; nemůže-li se totiž na zločince spáchaný 
zločin dokázati, musí pití jedowatý nápoj kasowý; silný 
žaludek ho wywrací« a tím i zločin. Ješto žádných není 
žalářů^ zločinec^ rychle trestán býti nemohauci^ se dřewem 
na krku upewněným sem tam se wleče. 

Ostatní poměry stawu společenského jsau téměř jako 
u diwochů druhých^ s tím toliko rozdílem^ že již méně 
kanibalů zde nalézáme. Ženské , třída pracující , jsau 
u mužů w auplné poddanosti; dowolené mnohoženstwí 
widime jen u bohatších; wychowáwání děti jest indiánské. 
Když ženich kaupenau newěstu násilně odnese^ dáwá 
kněz mladým manželům trochu pisku polknauti« načež je 
požehná. Ještě podiwnějši je zasnubowání u Ilottentotů^ 
národu Negrům podobného^ kterýž mezi wšemi Afričany 
nejníže stojí ; jest to přecházející pastýř^ honí také a ry- 
baří ; je bez fetišů^ bůžků a knězi ; o nesmrtelnosti duše 
má nějaké ponětí^ neb umírajících prosíc aby po smrti 
žádných nedělali hlauposti a jich nestrašili. Bez králů a 
fdechty panuje obecná wolnost pod spráwau patriarchální; 
každá wesnice má swého dědičného náčelníka nebo-li pa- 
triarchu jako otce rodiny « kterýž ale mnoho wážtio«.liL 



30 OddMcui I. Hlawa prwnf. 

nepožiwá; k rozhodnuti rozepři scházejí se u wětším sboru. 
Z lenosti newedau wojny a jen do desíti počítají. — 
O něco wýše stojí národ Kafrů, též Negrům podobný; 
králowé, jen we wojnách wážnost mající, sami trestají zlo- 
činy smrtí neb bičem ; a jsau-li wýchodni Kafrowé s králem 
nespokojeni, napomenau ho, a nedbá-li na to, w krátkém 
čase je pusto a prázno, kde wesnice stály, neboť chatrče 
do jiných zemi se přestěhují. Bez ponětí o Bohu wěří 
w kauzla a čáry; jeden král Kaferský poručil poddanému, 
aby kus kotwice ztroskotaného tam kdysi korábu urazil, 
a že poddaný brzo na to zemřel, již nikdo se jí nedo- 
týká, a mimo jda, koná jen swau úctu. U Makošů, kmene 
jednoho, jsau tresty k ukradené wěci práwě w opačném 
poměru, než u jiných národů; kťádce wola neb owce 
w této na dobytek bohaté zemi platí zločin žiwotem, pro- 
tože pohnutka neweliká jest; krádce ale wzácného železa 
nebo mědi nehrubě přísně býwá trestán, pro welikau toho 
wnadu. 

I Afrika má swé Otomachy a obywatele ostrowů Admi- 
ralitních. Jsau to Serarowé, swobodní Negři w Senegambii, 
od nikoho ještě nepodmanění} w patriarchálním žijí stawu 
w malých swobodných státech, pod náčelníky nehrubě 
mocnými; we swé prostotě a nahotě bytují w lesích, žiwot 
wedau bezstarostný, poctiwý, hostinný, pracowitý w orbě 
a chowu dobytka, a o Bohu nemajíce ponětí, stojí we 
swém blahu na stupni nejnižším. Jim podobni jsau Be- 
ninowé w hoření Guinei ; ano w Guinei doleni shledáwáme 
se i s NowohoUandskau powahau, u Benguelů, surowých, 
hlaupých fetiániků ; z lenosti raději taulají se po lesích, 
a nejšpatnějším pokrmem berau zawděk, než by se na 
matce půdě něco wylauditi snažili ; ani ruky rádi nepo- 
zdwihují pro lepši sausto. Tyto jsau wšak malé jen wý- 
jiraky proti onomu hemžení tělesného žiwota Afrického, 
proti smělým, barbarským a laupežným Felupům, Felatům 
a Balentům, proti Biaforům, Bidžugům a Papelům w Se- 
negambii, proti obywatelům wlastního Negerska rozlehlého, 
proti krutým Omrům a Šagům , a jak se dále ostatní 
nazýwají oddíly tohoto Člowěčenstwa, u kterého nic není 
stálého, kde následuje jedna říše po druhé, města po 



o wzaikáDi lidské společnosti. 37 

městechj cizi panownici po domácích knížatech^ kde násilně 
celi národowé se přesazuji^ tyran tyrana potírá^ aby někdy 
po wybauřených útrobách z lebky lidstwa toho wyšla Mu- 
dřena; kde se wšechno střídá a zachází^ a uowí cesto- 
watelé wšechno nalézají změněno kromě wěčné přírody^ 
která we swém blahodatném twoření neustáwá. 

Mrcewni powahu Négrowu můžeme ze předešlého jíž 
hlawně poznati. Prawí-li se o něm^ že od přírody je do- 
bromyslný, přítel přítelcj wděčný^ že i nepatrné znamení 
úcty naň působí^ že mezí jednotlíwými osobami řídké jsau 
urážky^ záwisti a ctižádosti že téměř neznají^ že hostinnost, 
lásku k dětem a dědině widíme^ a pozemské statky a dů- 
stojnosti pro. ně wnady nemají, a že spokojeně swůj ži- 
wot tráwí y nejen z části , ale i wůbec rownáwá se to 
s prawdau. Nalezámeť ty samé známky i u lidí níže sto- 
jicichj aniž zaujímají u Negra wýhradní, nejpřednější místo, 
ano surowé tření síly nejskwělejší u něho stránkau jest. 
Ony protiwy žiwota lidského, dobré a zlé, jsau w boji, 
kterýž jej wésti má k onomu pomezí, kde barbarský staw 
se končí a pole olwírá, na kterém se ten samý začíná boj, 
a wšak w powaze ušlechtilejší, wzdělanější. Jewě Neger 
tělesnau bolest křikem nebo zpěwem, ukrýwá naproti tomu 
bolest mrawní hlubokým mlčením; pro ni nemá ještě 
hlasu. Wšak i swé zlobě klade již nějaké meze ; znajíce 
Ewropané zlomyslnau powahu Negrů na Pepřowém po- 
břeží, newys tupují na zem. Kapitán Ewropský a náčelník 
Negrů, smlauwu uzawírajíce, stříkají si několik krůpějí 
mořské wody w oči, neboť diwochowé ti, majíce moře za 
swůj fetiš, myslí, že každý oslepnauti musí, kdo pří- 
sahu zruší. 

Tak můžeme i poznati, w jaké as dokonalosti ne- 
gerské umění a wědy se nacházejí. Tento smyslný twor 
jest milownik zpěwu, hudby a tance, we wšem ale jen 
břidil; zpěw jednozwuký, hudba dětinské jenom klinkání; 
rohy má ze slonowých zubů, z dutého kusu dřewa bubny, 
kozí neb owči kůží pokryté ; šesti strunami potaženau 
půlku tykwe má za citaru, A wšak bafalo, klawíru po- 
dobné, jest nejznamenitější nástroj hudební j na 17 dře- 
wěných pautcích, spořádaných jako u warhan registry. 



38 Odddicnt I. Hiawa prwni. 

jsau upewněny co brk tlusté a střewic dlauhé dráty; hu- 
debník tluče na pautce ty paličkama kaudeli owinutýma^ 
a za průwod k hudbě té slauži kraužky a zwonečky na 
rukau hudebníkow^ch příwěšené. Pod wydutinau nástroje 
toho wisi dwě prázné tykwe> aby zwuk se chytal a dwoj- 
násobil. Hudebnici jsau i básnikowé^ pochlebnfci a tudy 
i břichopásci; chwálu^ hanu zpiwaji zhotowa dle platu; 
zwláštni mají cech^ a kletba leží na nich ; jsauť powažowání 
za nečisté^ aniž se pochowáwají ; mrtwoly jejich stawi se 
do wydutých stromů, kde čas a drawci je tráwí. — Že 
Neger wyššího wzdělání schopen jest^ dokazuji mnohé pří- 
klady mezi nimi w Americe^ kde nejen mnoho řemeslniků 
swau umělostí se wyznamenáwá« nýbrž i učení a lékaři 
z nich se wychowali. Od Ignacia Sanča wydalo se tiskem 
pojednáni, a jedna Negerka psala něžné básně w řeči an- 
glické. Škola we Filadelfii založená jewi, že toto ple- 
meno člowěčenstwa neméně chápawé jest^ nežli ewropské. 
O wědách mezi Negry africkými neniť arci potichy; jen 
u Negrů mahomedanských nalézáme některé osoby, teprwa 
čísti a psád umějící, hlawně u Mandingů, welikého kmene 
negerského ; jsau to obyčejně tak zwaní učenci, kteří i ko- 
ránu rozumějí. Po wyšších ale wědomostech není pa- 
mátky ; wyswětlujíce některé zwláštni úkazy přírodní, jewí 
dětinský, zpozdilý rozum; tak myslí, že zatmění luny po- 
chází odtud, že weliká kočka tlapu mezi lunau a zemí držf. 
Poznawše tedy poněkud i nástin toho oboru, w němžto 
žiwot lidstwa afrického s'e hýbá , činíme tím i záwěrek 
s oněmi swěta díly, kteréž přímo k dějepisu člowěčenstwa 
nenáleží. Jako Austrálie, tak i Amerika, a posléze i Afrika 
s wynechánim Egypta a sewerniho pobřeží, neměly na ostatní 
pokolení lidské žádného aučinku, ani událostmi wálečnými, 
ani dějem wzdělanosti; aučinek ten jest opačný, neboť 
historické člowěčenstwo, hlawně ewropské, va ně působí« 
bud žhawau pochodni wálky, tu ze spaní je budicí, tu 
zahlazující, aneb cestau wzdělanosti, jako Anglicko na 
Nowém Zélandu, Rusko w sewerozápadni Americe. We- 
škerá historie oněch děti přírody jest obsažena w podaném 
nástinu jejich žiwota; prwni je to wywinutí, k budauci 
ratolesti teprwa puk, jenž posawad žádných nemá wětwi. 



o wzuikáuí Itdiikc S[>olcčuosli. 3<^ 

žádnýdi saučků, od kterýchž by nowá, wywínutejši doba 
jejich žiwota nastáwala^ a k cíli swému^ k owocí rostla. 
Gasté boje mezi nimi nepostawily ještě nijakého^ našim 
očím patrného mezníku^ jenž by nám další jejích pokrok 
hlásalj krom že je přiměly k hotowení kyjů a kopi^ sem 
tam i jedem napuštěné zbraně^ známky to wyšší přemýšlí- 
wosti. I jejich pro wětší silu a jistotu zřízené swazky, tu 
despoticko-monarchickéj tu republikánské^ nemohau w do- 
konalosti nad ducha samých zakladatelů wynikati. Proč 
jsme ale tohoto nehistorického lidstwa předce podotkli^ 
již. nahoře powědíno; wšak i prwní wýwin^ jakož i stáni 
toho neb onoho národu^ jest událost, jež pod slawný prapor 
člowěka náleží^ a kterau dějepisec jeho opominautí a bez 
wyswčtlení nechati nemá. Nejhlawnější ale náš aučel byl> 
ukázati na podobu kolébky, z jaké prvnií historické úkazy 
na pozemské půdě kráčeti začaly. K žiwotu hemžících se 
národů a jimi nawalených hor dějů máť ono lidstwo slau- 
žití nám za ukazující raíiji na naší pauti, za zwonek hlá- 
sající, který odbil čas; slaužiti má konečně za obrázek, 
jak asi prwni lidskau společnost mohli bychom si před- 
stawowati, společnost onu, ku které nyní přistaupiti máme. 
Nicméně že ku poznání každé wěci i známost jejího zá- 
kladu téměř newyhnutedlná jest> nebude od místa, přede- 
žleme-li arci nejobecnější obrysy o wýwinu půdy, na kxacé 
se člowěk pojewil. 



Hlawa druhé. 
1. O wznika uasí země. 



Čím hlauběji do naši země se wniká, tím wíce při- 
býwá tepla, což pozoruje se při wstupowání do rudních 
dolů, neb dlabání hlubokých studnic^ kde na 65 střewíců 
o jeden stupeň tepla přibude. Trwá-Ii toto zmáhání se 
teploty pořád we stejném poměru^ w hlaubce půl hodiny 
weliké nemůže již woda w tekutém stawu obstáti, a w páru 
se musí proměniti; w hlaubi asi 20 až 2b hodin bylaby 



40 OdJ&lení I. Hlawa druhá. 

horkost již dosti weiiká^ že by wětši počet skalných druh& 
rozplawila^ t. j. tekutými učinila. Dle wéci té^ na které 
nynější zeměslowi swůj základ má^ musílo se newyhnutedlně 
uzawříti» že útroba naši země ze samé žhawé skládá se 
tekutosti^ z niž na počátku náš swět záležel5 neb powrch 
na zhaucí hmotě té^ nyní as 10 neb 12 mil tlustým během 
časů teprwa se nasazowal a pořád ještě nasazuje. Dle mí- 
něni některých země- i hwězdoslowců byla tato zhaucí 
hmota ze slunce wyhozena^ kterýmžto sp&sobem i druhé 
oběžnice čili planety naši sluneční saustawy wznikly a wla- 
satice čili komety posud wznikaji. Zhawá ona hmota měla 
již w sobě wšechny zárodky^ z nichž korá země a wšechny 
ůstrojné bytosti na ní byly powstaly. I jakž utwořiia se 
tato korá zemská ? Zeměslowci udáwají čtyry doby two- 
řéní toho. 

Snadno pomysliti^ že z tak ohromné žhawé hmoty 
na počátku mnoho wycházelo par^ hlawně z wěcí^ wzdu- 
chowíté powahy snadno nabýwajících ; wystupowaly páry, 
z nichž napotom se woda srážela, w páru měnilo se olowo, 
síra, rtuť, pryskyřice, zinek a t. d. Pamatý obor byl tedy 
welmi rozsáhlý, hustý, těžký, w úžasném boji s plamenným 
mořem, tak že tworů žiwých, jak se později wywinuli, 
w něm býti nemohlo. Když ale během času na powrchu 
teplo se menšilo, počala žhawá tekutost hustnauti, a korá 
se dělati, které neustále přibýwalo a přibýwá. Základní 
látka wychladlého powrchu měnila se w rozličné druhy 
kamení a rud, w čedič a weliké zpausty žuly. Swau ale 
pružností, docela když rozsedlinami kory mnoho wody 
do wnitř líti se počalo, dmula žhawá hmota powrchní 
koru, tak že nerownost wzníkala a na mnohých místech 
wrstwa žulowá w dost welikau wýši se wznesla; jsauť to 
hory prwotní čili tak zwané prahory, wětším dílem jinými 
wrstwami již pokryté. W těchto prahorách nalézá se 
mnoho drahých kamenu a kowů; zbytky ale zkamenělých 
bytostí ústrojných, jako rostlin a žiwočichů, nikde se ne- 
nacházejí. Že parnatý obor, hlawně weliké množstwí wody 
w něm, na utwořenau již koru- bez welikých následků 
nezůstal, jest patrno ; wodau, sírau a jinými látkami z par- 
ního oboru sráženými, rozpauštělať se korá, mělnila a 



o wzniku naái zemS. 41 

wodami na jiné přenášela se misto^ aby swau dobau stala 
se ložem jinoch bytosti. Máme tedy dwa hlawni spůsoby^ 
kterak powreh se twořil^ chladnutím zpodní žhawé hmoty^ 
a nasazeffinami parnatého oboru ^ nejwic wodau^ máme 
dílnu Yulkanowu (oheň), a dílnu Neplunowu (wodu). Tato 
jest prwni doba twořem', za jejížto mezník udáwá se čas» 
když powreh tak již byl wychladl, že woda na něm bez 
wypařeni-se mohla zůstat ležeti. 

W druhé době dílna Yulkanowa a Neptunowa po- 
kračowaly dále we swém twoření ; ze shora skládala se 
tak zwaná wrstwa přechodní, a potom íuiry druhé z rozlič- 
ného kamení, wápna a hlawně z welikého množstwi kamen- 
ného uhlí. Rozpauštěním a mělnéním kory stáwala se 
pAda kypřejší, tak že w ní rostliny wznikaly a krajiny 
obrowskymi lesy kapraďowými se pokryly. Wody se wíce 
jasnili, wznikala w nich mořská zwířata, zjewili se oboj- 
žiwelníci a konečně zeměplazi, jichž zkamenělé zbytky 
we skalních útwarech se nalézají, Sewřená, žhawá hmota 
podwrstewní neupauštěla wšak od boje proti hradbám 
swj^m, dmula se, a trhala wazby, zdwihala powreh, který 
wšak stejností swau wšady i stejný odpor ji čině, jenom 
wlnowitě se pozdwihowal a u wysoké* hory ještě newy- 
staupil. Protož woda širošiře rozlitá neměla posud hlaubky 
nynějších moří, a jezera a řeky přeléwaly se z místa na 
místo dle hnuti zemského powrchu. Zdwihánim a lámáním 
se půdy bylo mnoho rostlin a žiwočichů zachwáceno a 
w řiceninách pohřbeno, kde zkameněli, a pozdějším wy- 
stupowánim půdy u wysoké hory až na náš powreh 
země se dostaly. Jen těmito ostatky, za našich časů na- 
lezenými, poznala se podoba oněch ohromných pratworů 
swěta, kteří swým, wíce méně hrubým ústrojím, nejen 
stáno wuji dobu, w které žili, nýbrž i wšeobecnými rysy 
obraz doby té nám před oči kladau. 

Doba třetí, ačkoliw působeni hlawních dwau stawi- 
telíi zemního powrchu, ohně a wody, to samé bylo. Uši 
se od prwnich mnohými rozmanitostmi a úkazy wyššich 
tworů. Přeléwajici se wody přenášely částky powrchu; tím 
W7.níkala nestejnost kory, pročež dmutím podwrstewní 
žhawé hmoty nejwic slabší částky powrchu u wysoké, tak 



.'%■ 



4S Oddělení I. Hlawa druhá. 

zwané třeli Iwry , byly wynešeny. Tím nabyla plocha 
země weliké nerownostij wody přelily se do nižin« činíce 
moře a jezera. Když na to žhawá hmota sihiější korau 
již tak mocně pronikati nemohla ^ počala woln;^mi prů- 
chody, sopkami, wice působiti. Po zabynutí welikého 
množstwí ústrojných bytostí předešlé doby w říceninádi 
zemských zjewily se nowé> dokonalejší, obrowští čtwemozí 
ssawci , hmyzi a ryby w sladké wodc ; tak též nabylo 
i rostlinstwo dokonalejšího ústrojí. Některé druhy oněch 
bytostí nalézají se posud na naší zemi. 

We čtwrté, posud trwajicí době, máme další pochod 
we twoření a změnách powrchu. Usedlinami čistícího se 
oboru parního, tisícerým klesáním ohromného rostlinstwa 
zmáhal se powrch pořád mocněji, dílna Yulkanowa swí- 
rala se stále tužšími wazbami, tak že na weškerý powrch 
stejně již působiti nemohauc a silu swau na jednotliwé 
slabší částky wynakládajic, je do nejwyšších pozdwihla 
hor. Tímto zdwihánim nastaly wšeobecné změny w poloze 
wod; moře i s půdau a skalnými balwany přeléwalo se 
do nowě wzniklých nížin, mnoho druhů welikých žiwo- 
čichů a rostlin zhynulo w přewratech kory, a nowé, menší 
a wšak dokonalejší přišly na jewo ; rozsáhlost jejich se 
ztrácela a sila wnitřní zmáhala. Připrawowal a šlechtil se 
powrch země i parnatý obor, a clowěk zjewil se na pro- 
strani swěta. Nikde, w žádných wrstwách nižších, jež byla 
nejzpodnější wrstwa žulowá zdwiháním-se proryla a na 
nynější powrch země wynesla, nenalezly se zkamenělé 
ostatky takowého twora, aby člowěku na jeho wýši podo- 
ben byl. Teprwa w jednom z posledních útwarů zemních 
našly se na Guadelupu takowéto zkameněliny. Clowěk je 
posud nejdokonalejším wýtworem našeho swěta. Na po- 
čátku, jak jsme widěli, twořil se tuhý, skalný powrch, na 
něm začal bujeti žiwot nejnižších rosdin aučinkem síly 
powrchu toho a pamatého oboru, neboť i holá skála silau 
ze sebe wydáwanau twoří mech; ta wšak ohromná zpausta 
zemské hmoty měla i ohromnau w sobě sílu, tak že po- 
stupem času obrowské wyniklo rostlinstwo, nowý to praud 
síly, která se sílami předešlými základ osnowala k nepře- 
hlednému pořadí žiwočichů. Tauto sílau našeho swěta^ 



Prwní spolek lidský. 43 

tímto dechem wšemocného Tw&rce, zjewowaly se bytostí, 
jejichžto hlawau je člowěk, onen twor, jehož nejhlawnější 
dějiny teď máme projiti. 

2. Prwní spolek lidský. 

Krajina Kašmirská w Indií, jedno z nejwyššich údolí 
našeho swěta a též nejwyššímí horami Himalájským! a Hin- 
dukusskými (Paropamisem) obklíčené^ udáwá se za prwní 
kolébku pokolení lidského. Wýchodní spisowatelé nazwali 
jí zemským rájem. S nebetyčných, wěčně sněhowých hor, 
sléwají se wody do wšech swěta úhlů, Hoangho, Jantse- 
kian a Bramaputra do Cíny, swatý Ganges a Indus do 
Hindostanu, a na sewer řeku Amu do Aralu.. Hory jsau 
u weliké nesrownalosti s tuze mírným a teplým podnebím 
dolin: steré potoky a říčky rybné swlažuji úrodnau půdu, 
pokrytau kwětinami wěčného jara, wínodárnými hrozny, 
obilím, owocem wšeho druhu a^ horskými pralesy, kde 
nosorožec, slon, medwěd, šakal, tigr a nepočetné ptac- 
two bytují. 

Před částečnými potopami, po wšeobecném přelé- 
wání se wod na powrchu zemském nastáwalými, bylo 
údolí to pro swau wysokost bezpečné a tak úrodné, že 
na něm noworozenec swěta žiwot započíti a zachowati 
mohl. Jakýž byl jeho prwopočátečni staw ? Mohli bychom 
se odwolati na ony dětské lidi, před našima očima žijící, 
na lidské děti w Austrálii, Americe nebo w Africe, kdyby 
mnoha tisiciletau společností staw jejich tak říkaje wzdélán 
nebýt* Wšeliké nářadí, kterým se tato společnost již ho- 
nosí, chybělo prwnim tworům, a w tom boji, do něhož 
je prwní krok na diwadle swěta s lítau zwěří, s mnohým 
ještě z minulých wěků pozůstalým drawcem, uwrhnul, 
bylo dřewo a kámen jejich zbraní, strom a jeskyně auto- 
čištěm, dříwe nežli zbraň dokonalejší a wystawená chata 
z jich rukau byla wyšla. Co wšak prwní twory ty ještě 
na mnohem nižší sází stupeň, jest, že nijaké, i sebe chudší 
neměli řeči. Plachý byl žiwot jejich, tělesný, zwířed, 
swazky společenské nejslabší , jež okamžité nebezpečí 
k obraně wázaIo« druhé zase trhalo; nic nepautalo je 



44 OJděleni L Hlawa druhá 

w stálejši obec. Teprwa když hlas átrob jejich jednozwiiký 
lámati se počal we články, když rozmanité hnuti citn i mysli 
w něm se jewilo a od druhách bylo rozuměno^ teprwa 
tenkrát bylo widěti welikau mezeru^ která ďoweka od 
žiwočichů wůbec dělila. Rec postawila ho na tu vr^síy na 
které se nalézá ; a byť byl, jako mnohá zwiřata, i bez ča- 
rodějného talismanu toho tělesnau obratností swau chaty 
wystawěl a rozličné spůsobil nářadí, předce nikdy nebyl 
by dosáhnul pro swůj tělesný žiwot společenských wýhod 
nynějších ; bez mluwy byla by mu wěčně zawřena zůstala 
brána krajin nadsmyslowých, krajin duchownich. We swé 
řeči žijí lidé, národowé, člowěčenstwo, bez ní wedli by jen 
žiwot zwířecí, neziU by^ než jen by iiwočili, Mluwa lidská jest 
ono slawné effeta wšemocného Twůrce, kterým se dotknul 
jazyka, aby se duch rozwázal a z okowů wyšel ; twoření 
mluwy jest weliký děj, jenž prwní zaujímal člowěčenstwo* 
Jako wšechno w počátku^ byl i prwní krok u wěd 
té malý, nepatrný ! Bolest, nesnáze, protLwenstwí, jsauc 
přiměřené, wzbuzují činnost lidského ducha wíc«, než ra- 
dost, pohodlí, příjemnost; protož i wšickni národowé ko- 
nali náboženské obřady dřiwe duchům zlým, ňež dobrým, 
což hlawně u Neg^ů jsme pozorowali. To samé dalo se 
i při prwním pučení a chroýření se lidské mluwy: oka- 
mžité nebezpečí, obtíže a jiné drsnoty pobauříly cit a mysl 
člowěka, i wydal zwuky, jimižto se různé, naň dorážející 
předměty líčily a malowaly. Teprwa později, častějším 
působením plynuly z jeho citu i hlaholy pro wěci pří- 
jemné, lahodné, ač patrno, že i náhlá, prudká radost hned 
na počátku swého našla ohlasu. Wýrazowé ach, á, ó, oi, 

fi, hii, kteří s malými proměnami skoro u wšech národů 
se nalézají, a bolest, radost, úžas, podiwení, potupu a 

hnusnost na jewo dáwají, byly prwní známky pohnutného 
citu. Ony wšak prwní puky mluwy lidské byly co tráwa, 
jež každoročně mizí a nowě se pučí. Úkaz ten widime 
u diwochů, jejichž mluwa, ač dlauhým již užíwáním pe- 
wněná a ulwrzowaná, předce w jednom wěku lidském až 
k nepoznání se mění, posud řekám nowohoUandským se 
podobá, kteréž pewného, prawidelného toku ještě nema- 
jíce, Imijí w bažinách, neb se w pisku ztrácejí; ano- 



Prwní spolek lidsky. 45 

widfme to i w řečích ewropskýchj kde ze slowanských 
českáj polská^ iliyrská^ z druhých wlaská sotwa 500 rokuj 
ostatní méně, tři, i dwě stě let počítají^ aby látku i twar 
swiij znamenitě nebyly změnily, poskytujíce tím důkaz wětsi 
neb menSi pewnoty a wzdělanostL Jako polewníci sotwa 
na swět přicházejíce, již umírají, tak se jewila a zacházela 
řeč prwních tworů ; a mnoho odletělo wěků a s nimi 
mnoho zwuků jako snowých obrazů, dříwe než takowé 
nabyla wáhy, aby jakožto majetnost po půwodcich, po 
rodičích, zůstala a něčím rozmnožila hospodářstwi potomků, 
dříwe než doba nastala pewnější, utkwělejší. 

Másledowalť člowěk zwukem swým zwuky přírody, 
swým hlasem malowal hlasy její, neboť sluch ze wsech 
smyslů nejprwé a nejmocněji na cit jeho působí. Neger 
jeden, slyšew wystřeleni z ručnice, nazwal i ručnici huf. 
Ono póhybowání w^duchu, nazwané slow^nsky wítr, wiatr, 
wětr, w staroindické řeči sanskritu watri, řecky aether, 
německý 38etter, z čehož i latinské ventus a německé 
SOBtnb powstalo^ mělo w oné utkwělejší době takowý zwuk, 
*takowý kořen, z něhož tyto wýrazy u podotknutých ná- 
rodů se sterými wětwemi wyrostly a s malými proměnami 
w dědictwi se zachowaly, dáwajíce teif swědectwí, na jaký 
spůsob aučinek přírody w ohledu tom od předků zašlé 
minulosti pronesen a zwukem wylíčen byl. Kdo wícc pří- 
kladů žádá, jak zwučná příroda, na sluch působíc, od lidi 
byla nápodobena, najde jich několik w níže položeném 
přídatku. ^ 



* Čtenářům na wůli ponccháwajícc, chtějí-li to neb ono slowo sluciiu, 
Amjrslu ncjhlawDejsimu při twořeni řečí, neb oku neb jiným smysl&m 
připočísti, klademe zde slowa následující: SLowanské: zon (zwon, zníti), 
lat. sonus, něm. %.^Ví, sanskrit. tan, řec. dtvvaQto, — Slow. rt>ju (řinu, 
teku), řec. (^éoo, lat ruo, sans. ri, něm. nnttcn. — Slow. kůň (koil, 
kin), řec. ylvvo^y lat. hinnus (hinnio, řehci), něm. Í)tXi%^, sans. kan 
(zníti, zwučeti). — Slow. klinkati, lat. clango, řec. 7iXayyé(a, očm. řlin* 
gen. — Slow. rwu (rewu), sans. rove, lat. rapio, něm. XdWbtXi, perské 
rubaden, řec. UQnío, — Slow. hlas (golos), něm. fy^\i, sans. klad, kal, 
řec. }i(tXé(új lat. calo, dámo, — Slow. hrob (grob), něm. ^rab, řec. 
xovTitriy lat. scrobs. — Slow. ssaju (ssu), lat. sugo, něm. faugetl^ sans. 
sis (wlažiti), řec. TJyxw. — Slow. hus, polské gens, něm. @ail^, řec. 
XV^'» sans. liansas, laU anser. ~ Slow. woda, sans. uda, udaka (lat. unda 



46 OtldMcní I. Hiawa Jnihá. 

Druhý smysly kterým příroda na cit pňsobfj je zrak. 
Ze wšech předmětů^ lidské oko nejmocněji dojimajidch, 
bylo zajisté ono diwadlo^ jež blahodějné^ ohniwé těleso 
na obloze podáwá. Diky^ jež pralidé tělesu tomu wzdali, 
prwní modlitba jejich byla^ že swého dobrodince jmeno- 
wati začali. Tato křestní památka lidí w krajinách indi- 
ckých zachowala se we slowanském slunce, w lat. sol, w něm. 
@onne w řec. rikiog. 

Předměty, působící na ostatní smysly, pojmenowa! 
člowěk též podle dojemu, jakýž na cit jeho činily; a wsak 
takowé rozsáhlosti nemajíce, nezahrnují weliký obor wěcí, 
z jejíchž názwů u rozličných národu patrně by se uzawí- ^ 
rati' mohlo na jeden a ten samý pramen počáteční. 



aqua), řec. vdcůQy lat. sudor, staroněm. ^atter^ nolré ^afTer, litcwské 
yanJu. — Slow. olej (kořen líti), lat. oleuixiy něm. £)M/ ^^c. BXcu^Vm — 
SIow. myS, řec. l^vg (mys), lat. mus, nčm. ^auů, sans. musas, perské 
mush. — Slow. hnízdo (gniasdo), lat. nidus, sans. nidas, něm. 9?Cfř^ 
řec. vsoffffíá, ^ Slow. sníh, něm. (Báfntt, lat. nix, řec piq^ág. — Slow. 
tahu (tag;u , táhnu) , lat. duco , něm. gie^e , řec. Te(v(0 , sans. tig 
(dosíci, tihnautí). — Slow. tenký, lat. teniús, něm. tútltl, řec. TVWOQf - 
pers. tinc , sans. tanus. — Slow. hořím , hárám , sans. ghar , řec. 
XQÓíco, něm. {)eerb, lat. nro. — Slow. Ihu (lehu), něm. (úgett (zle 
mluwiti), sans. lagh, řec Myojy lat. lego, loquor (dohře mluwiti). — 
Slow. metu (meju), lat. metére, něm. niál)Cn, řec. ccfiaoo^ sans. mas. — 
Slow. melu, něm. malf^íe^ lat. molo, řec. fivXXoj. — Slow. minám (na- 
pomínám), něm. marněn / lat. moneo, řec fiTlWOOy sans. man (ozná- 
miti). — Slow. misím, něm. mtfc^e^ lat. misceo. řec [i((Ty€Oy sans. maks, 
misr. ^ Slow. mru (act. mořím), sans. mar, lat. morior, řec f^OQOgy 
něm. SKcrb. — Slow. řeČ (ret, kořen rejů, téci, odtud i řeka), sans. rot 
(mluwiti), lat. rhetor (iuLerpretor), něm. rcbctt^ řec QCC^(0, — Slow. 
půda, řec. nodog^ něm. ^obeit/ lat. fíindus, sans. pattan (rowné mí- 
sto). — Slow. pýr (parný, teplý), řec TťÚQy anglosaské fyr, něm. %t\Xtt 
sans. prausas, lat. huro [brennctt^ zpruditi, průd (jantar)]. — Slow. 
pluji, sans. plu, lat. fluo, něm. fitcfe^ řec Avoo. — Slow. ch}'£e (chata, 
chatrO^, hťiSť?), sans. kutos, perské chuse, něm. ^dVíé, ^VíHt, lat. casa, 
řec xmdog. — Slow. mech, řec, fiO(TJ[Og^ lat. muscus, něm. ^OCé. — 
Slow. jež, ježek, lat. a rec echinus, něm. 3^t\, sans. agh. (píchati). •— 
Slow. chlad (chladny), nt^^m. falt, lat. gelidus, sans. žalitas. — Slow. 
lípnu, sans. lip (maž), řec. XiTtafo, lat. liho, něm. f Ubctl. — Slow. nebe 
(na poěátku toho wznc^cného wý známu jako teď nemající), sans. noha, 
(wzduch, oblaka), něm. ^cbti, lat. nubbSy řec VBCfs}.!] (wže oblaka). — 
Slow. noc lat. nox, řec. í'Vg, sans. nis, něm. 9?ac^t, — Slow. dlauhy 
(s nosowým zwukem dlongy), lat. longus, něm. 1(1110. *— Slow. wino, 



Prrriii spolek lidský. 47 

Ať byl jaký koliw swazek mezí rodiči a dětmi, ač 
podlé podoby na nejnižším stupni žijících národů o sla- 
bosti a wetchosti jeho pochybowati nelze ^ předce mela 
dáwnowěká společnost lidská pro osoby toho swazku^ při 
wM surowosti ze wšech nejmocnějšího ^ již jména swá, 
kteráž posud mluwi k nám we slowanském máť^ matka» 
w sanskritu mata^ w lat. mater^ w řec. iiyitriQ^ w něm. ^nX^ 
ttt, w perském maděr, moder. We slowanském ot, otec, 
w sansk. ata, w řec. átta, w něm. íOatct/ w lat. i rec. pater, 
w pers. pader, fader. We slowanském sestra, sansk. svo- 
stri, w něm. ©d&wefter , w lat. sosor (soror) w pers. sister. 
' We slowanském brat, bratr, w sansk. bhrata, w nějn. SSm* 
ter, w ifec. (fQatioQ, w lat, frater. 



lat. viouin, něm. Qdtt^ řec. oovog, — Slow. malowati, ném. mCLÍCtíf 
sans. mal (znamení, skwma), lat. malus (skvrrna). — Slow. zima, sans. 
hima (snili, odkudž Himalaja snéhu doraow, a staré jméno hor třch 
Iraatis (Himaus, mons), řec. X'^^? í^^* hiems, persky sime-stan, afgansky 
xnmy, z fiehož i něm. JĎimmeí powstalo? — Slow. mléko, něm, ^íld^ 
Cmeířcn), lat. (m)lac, rec. yákax(tog)^ aju^oo. — Slow. med, něm. SKet^, 
' sans. madža, rec. [lédv (wíno). — Slow. juny (mladý), lat. junio (ju- 
nior), něm. jung, sans. yuvan. — Slow, Čistý, lat, castus, něm. řeufct|, 
sans. suddhag. — Slow. čereáně (trcSně), lat. cerasum, reČ. XBQCCíTtoVy 
něm. ^rfc^e. — Slow. len, něm. Sem, řec. Xívov, lat. linea, (lana). — 
Slow. žena, sans. žani, žanika, řec. yVVT^y lat. genus (pohlawí), něm. 
&ttiO^C (společník). — Slow. muž (monž), něm. íOtctifáj, lat. mas, sans. 
mas (něm. letnit, lat. hu-man-us, homo). — Slow. doc, dci, dcera 
(doccra), něm. Xoc^ter, pers dokter, řec. (h)y(CtYiQy sans. duhiur. — 
Slow. wdowa, lat. yidua, sans. TÍdaha, něm. ffiitlt^e, pers. bideli. — 
Slow. já (jaz, az), řec. iyto^ lat. ego, něm. \^, sans. ahan, arem. — 
Slow. ty, řec. 'tVy lat. tu, pers. tu, něm. tVí, sans. tya. — Slow. miij, 
něm. tndn , pers. mcn , sans. mat , lat. meus , řec. BfÁOg, — Slow. 
možný (moh}), něm. mác^ttg, lat. magnus, řec. f^^yccg^ sans. mah. — 
Slow. no¥Fý, lat. novus, sans. navas, řec. VEOg^ pers. nau, něm. ncu. — 
K tSmto připojujeme zde je^tě následující. Slow. srdce, sans. hird, řec. 
xoQolay lat. cor (cor-dis), arménské sírd, něm. í)crg, lítewské szirdís. — 
Slow. lehu (ležím), něm. íie^C (ÍCgC)/ ^^^ Icgo (loco), řec. }dy(ů, sans. 
lig (připojiti). — Slow. lehký, něm. \t\áfi, lat. levis, řec. ^^«X^?' sans. 
laghus. — Slow. lid, něm. žeilt, řec. éMoq, — Slow. libý, něm. íieb 
lat. lubo, sans. lubh, řec XiTttco. — Slow. niěru (měřím), něm. meffC/ 
sans. maj^ řec. /líT^^co, laL metior. — Slow. máchati (bojowali), něm. 
ina(^en, laU machinor, řec Il0yi(úy sans. m.igh (jednati). — Slow. mez 
(mezi), řec fA^ffOVy lat. medium, níimKJlittC, sans. madhyai. — Slow. 
ne, sans. na, pers, nch, řec. ftjy kjfT non, něm. ntitt. — Slow. uyuí, 



48 Odděleni I. Hlawa druhá. 

Sterá ona slowa^ která zde wšechna wypočisti na 
8wém by místě nebylo, týkají se naskrze wěcí tělesných, 
smyslowýeh, jež člowěk swými čidly pojímá. O předmětech 
nadsmyslowých budau sotwa dwě, kteráž by w oněch před- 
wěkých dobách z myslí pralídstwa wyplulá, nám jakožto 
pozůstalost w tak patrné ryzosti byla se dochowala; neb 
jakauž majf společní podobu slowa ctnosls Tugend, TÍrtus, 
ao^tT^ a tisícero jiných wýrazů pro předměty z říše du- 
chowní? Protož ono plémě lidské, poslauchajíc přírodu 
a ji swými nápodobíc zwuky, jichžto zajisté částka nej- 
menší až k nám zawzníwá, a druhá podlé okolností, po- 
třeb, rozličného podnebí se zjinačila aneb nowě twoříla, -' 
ono plémě šířilo se, od swého pně wzdalowalo a do wětwí 



řec. vvvly ném. nun, lat. nunc. — Slow. ucho (stejného kořene co oko, 
SlUgC^ sans. ak-SÍ, oculus), řec. ov^^ lat. ausis (auris), něm. £)^r. — 
Slow. syt, lat. sat (salis), něm. fatt^ sans. sadhus (plný)^ řec. occffvg 
(plný). — Slow. stojím. laL sto, sans. stha, něm. jlc(|fn — Slow. den, 
sans. dina, pers. di, lat. dies, anglické day, něm. XCL^* — Slow. dwéře, 
sans. dwara^ něm. Xf)ÚX, řcc. 'dvQUy lat, foris. — Slow. plný, laL ple- 
nus, řec. ^T^eo^, sans. pulítas, něm. Jíolí. — Slow. piju, řec. Ttl^^ sans. 
pi, laL hibo, něm. ^\tX, — Slow. jedu, jedm (stažené jim), lat. edo, 
řec. BO(ůy něm. effc, sans. ad. — Slow. hřímě, sans. hharman, řcc 
^UQOgy něm. 93ŮrĎC, pers. farda, lat. vara. — Slow. tuhý, sans. dih, 
BČm. bic^t, lat. densus, řec. dacvg, — Slow. wěk (čas), něm. eícig, lat. 
aevum, řec. cucoVy sans. ajus. — Slow. pata, sans. padám (noha), řcc 
íiovgy lat. pes (ped-is), něm. guf (í)fotte), pers. pa, pé, pei. — Slow. 
wezu, lat. yeho, sans. vah, něm. ^agcn (^ecg). — Slow. kupa (hro- 
mada), sans. kup, lat. copia (cumulus), něm. $)Ciufc, řcc. CCTIOD, — Slow. 
haliti (zahaliti), sans. hul, řec íAvco, něm. ^úlíen, lat. celo (z čehoá 
pošlo helma, galea, ekVfAOg.') — Slow. wrch, něm. S&CV^, sans. hora, 
řec. TZVgyogy pers. herj. — Slow. hora, řec. o^og^ hebr. horeb. — Slow. 
zahrada (hraditi, hrad), laL hortus, řec. ^O^^TO^, něm. &avten, sans. 
garh. — Slow. koze, sans. kudis, lat. cutis, řec XVTOí, něm. ^aut. — 
Slow. hod (čas, hodný, tolik co s časem se srownáwající), laL hodie 
(dnes), řec. ccyaůog (dobrý), něm. gut, per eminentiam god, ©Ott^ 
kamž i ^CUte (dnes) náleží. — Slow. jeden (jen), sans. ádá, řec. tf, 
laL un-us. něm. cÚl. — Slow. dwa, sans. dvi, řec. <5'vců, lat. duo, ném. 
gruei. — Slow. tri, sans. tri, něm. tXÚ, lat. třes, řec tQEigy pers. thre, 
thri. — Slow. jho, jiho, něm. Soc^r l*^» j^S^™> pers. juh, jug, sans. 
jugan, řec. ^vyóv. — Slow. znám, sans. Žna, řcc. yv6(úy laL gnosco, 
ném. fenne* — Slow. měsíc, sans. masa, pers. mah, lat. mcnsis, řcc. 
M^^^y něm. SKonb aul. atd. 



Prwni spolek lidský. 49 

rozkládalo mnohem dřiwe, nežli druhý, duchownější oddíl 
mluwy lidské wywíjeti se počal. Nedime, že pralidsLwQ. vi 
wšech duchownejších náhledu zcela zbaweno bylo; niď^' 
méně, jelikož jasnější a docela nowý pojem wěcí buď 
twar názwů aneb nowá slowa twoří, snadno stalo se, že 
prwni wjjádření pro neswctlau, temnau myšlénku zapo- 
menuto a jiným nahrazeno bylo. Horami a řekami oddě- 
lení a malého mezi sebau spojeni mající kmenowé začali 
žiwot o sobě w každém ohledu, tedy i w řeči. Pokud 
člowěk twořenim swé mluwy podlé hlaholů přírody se 
obíral, konal cit hlawni auřad w dílně té; jak mile wšak 
duchownější nastáwala doba, přiwtělilo se k citu i přemý- 
šleni, rozums a zašlých wěků národowé skládali swau filo- 
sofii w nejskwélejši knihu člowěčenstwa — we swau řcc. 
Twoření duchowniho oddílu mluwy šlo cestau přiroze- 
nau; dřcwní národowé nečinili jako jisti slowokujci wěku 
naSeho, kteří chudau řeč několika libowolně slepenými 
hláskami snaží se obdařiti. Každé, i nejwyšši duchowni 
pojem w sobě obsahující slowo má swůj kořen we slowu, 
wěc smyslowau znamenajícím a příhodném, aby předmět 
duchowni se wyjádřil ; jenom twar slowa toho se pro- 
měnil. Cnosl (čestnost) pochází od čistý, Xugenb od tan* 
gen (šwédské duga, slowanské tuhý, tolik co pewný), yir^ 
tus od vis (síla). Bůh od býti, Deus, Dios od Divus, 
(dies, den, a diw, žiw, tedy od swětla a žiwota). Slowa, 
jimiž wěci smyslowé se wyjadřowaly, slaužila za základ, 
na kterém řeč duchowni se stawěla, takořka za pláňata, 
na něž duchowni wrub, z nadsmyslowých krajin wzatý, 
se wštěpíl, wyrůstal a mnohé wětwe wyháněl. Hlawni 
wýsledek tohoto srownáwání podotknutých řeči jest na 
jewu; totiž, že indická, perská, afganská se swými odwčt- 
wemi w Asii, keltická, německá, slowanská, latincká, řecká 
w Ewropě ne pauze pro uwedené nahoře wýrazy, ale pro 
welikau shodu we swé stawbě, wnitřním ústrojí, co poto- 
kowé z jednoho pramene wyšly, se zmáhaly, a po welikých 
částech našeho swěta co jezera se rozprostranily. ^ Že pra- 



* 6e6i wlaská, francauzská, spaDÍelská a portugalská jsau loliko 
odnože latiny, řcči staiých 6ímanú; nyn^jdi řed anglická je směsice 

\ 



50 OildMcni I. Hluwa li-cti. 

nien jejich ^ Kašmir^ krajina jest indická, nazwerae řečí 
i národy ty indoewropejskými, 

Wrátíme-li se ještě ku prwní společnosti lidské, ne- 
snadno bude nám něco powěděti, čehož by čtenář ze 
wšeho předeslaného sám se domysliti nemohl. Každý po- 
stup společnosti, té, každý nowý úkaz we přírodě, každá 
wěc, rukau její utwořená, množily, obohacowaly řeč; den 
a noc, noční částky, klesání a nowé bujení rostlinstwa, 
slunce, luna a hwězdy, bauře a sopky, pískot .a řwání 
drawců, weškerý ten duch z tworstwa wanaucí měl na tato 
lidská téměř nemluwiiata aučinek newýslowný, pohnul je- 
jich citem, a krůpěje, slowa, linuly se ústy. Kámen a 
dřewo, k boji s drawci a k lowu zwěři, dutý strom, je- 
skyně neb z wětwí sestawená chata i dělání ohně atd. 
staly se nowými předměty, jimiž pníček lidské řeči no- 
wých puků nabýwal. Clowěk tehdejší byl pauhý .syn pří- 
rody; jeho zákon byla i drawcowa stopa, dle které se 
řídil, čas dospělého owoce, aby je ztráwil, těsnota, aby 
dále odstaupil na místa, kde mu druhý w lowu nepře- 
kážel, potrawy neodnímai. Že při tomto pýření se lidské 
společnosti mnohočetní minuli wěkowé, není dle podoby 
wywinujícich se spolku žádné pochybnosti, což my úwaze 
každého ponechati můžeme. 



Hlawa třeti. 

v 

Síření se clowécenstwa. 

i. Plémé Indoewropejské. 
a, Od^větwi asiatské. 

Úžinami Himalájských hor k jihu do Indie a na zá- 
pad do Persie počalo se rozcházeti toto pralidstwo, opau- 
štěti prawěkau kolébku w onom čase, když krajina Kašmírská 



skoro wšech hlawnich řeČi ewropejských, nejwětSí ale základ má w řeči 
germánské Čili německé, protož o nich, jakožto nepil wodnich , nelze 
mluwitL 



šíření se člowCf(!:enstwa. .51 

rozmnoženému počtu lidí počínala hýú lesná a neposta- 
čítelná. Teplé, spanilé kraje indické wábily diwoké lowce, 
aby sestupowali s hor do krajin banánu a owocedárné 
palmy. A když během času zákon těsnoty, -u rybářů a 
lowců welmi záhy nastáwající, dále jíti nutil pomnožené 
rodiny, wedly je swaté wlny Gangesu a Indu na jih, až 
na třech stranách Indie rozložený oceán pauti jejich konec 
učinil' I zalidnili zemi tu, w které za naší doby w tak 
ohromném počtu je nalézáme. Od Híndukuše na jih k Cej- 
lonu, od Perského zálíwu k řece Bramaputře na ^chod 
rozprostřené kraje jsau zemi a wlasti oné čeledi, která 
později pod jménem čeledi Indicie w dějepisu člowěčenstwa 
se wyskylá, a z prwopoČátku oním mocným byla pramenem, 
z něhož mnohé praudy žiwota lidského wycházetí počaly. 

Wystupowal a zaujímal dále prawěký tento kmen ony 
wysočiny mezi řekau Amu, Kawkazem a řekau Tigrem, 
ony kraje nafty, pěkných koňů, aurody, wšak i sucha a 
parného slunce, kraje nynější skoro Persie, w dáwnowě- 
kosti Area (Irán) zwané. Přes Tiger a Eufrat rozprostxa- 
ňowal se do Sýrie ke Středomoří, přes Taurus do nynější 
Arménie, Malé Asie a na Kawkaz. Tato jest druhá čeleď 
Indoewropejského plemene, která od Arei, půwodního 
jména země od národů medsk^ch a perských osazené, celedť 
Areitskaii nazwána. INárodowé k ní počítaní jsau Perkmé, 
od samých sebe Farsi, w dáwnowěkosti Parthowé jmíni, Me* 
dowé a Sarmati; potom Afgané, od jižní strany Paropamisu 
nyní přes Kašmir do Pendžabu a wýchodní Persie rozlo- 
žení; Kurdowéy na wysočinách, kde Eufrat a Tiger wzni- 
kají, mezi jezerem Wanem a Urmi podlé Tigru k jihu, . 
w Mezopotamii, w Sýrii a w Malé Asii roztraušený a ko- 
čující národ, a konečně Armenowé w hornatých krajinách, 
kde se Kawkas a Taurus splítají a holý strmí Ararat. 

h, Odwětwi ewTopejské. 

W newystíhlé době začalo od kmene asiatského wy- 
rážeti weliké odwětwi, a růsti dále k sewero - západu ku 
krajinám ewropejským. 

1) Oddíly plemene toho w Ewropě jsau: Čeleď Cd- 
tická (Keltowé čili Gallowé), nyní za wlastni čeleď dňwo- 



»■ 



52 Oddi^Icní I. Illawn Uřgrtí. 

dně powažowaná; měla swoje sidla w Gallii^ w nižto ny- 
nější Francauzsko zahrnuto jest« w půlnoční Itálií^ w kraji- 
nách jižního Německa j potom we Španielích a Britanii. 
Jejich odwětwí zjewuje se w dějepisu pod jmény Bojů, 
Jaurisků a Skordiskii. Nejhlawnější částka jejich potomkA 
zachowala se w nynějších Francauzích. 

2) Po sewero-západní Ewropě rozložila se ceUď Ger^ 
manská čili Německá. K Alpám berauce autočiště swé, po- 
stupowali po R^nu a Labi k moři sewernímu a do Skandi- 
nawie, nynějšího Dánska^ Šwédska a Norwejska; z této země 
utwořili swau prawlast^ z niž napotom praudowé čeledi té 
řítiti se počali; Gothowé s Gepidy, Withingy atd., Šwédowé 
s Heruly, Warjahy atd., jsau čelnější, národowé její, 

3) Z kmenního pralidstwa toho wynikala ps^k dále 
čeleď Slowanská. Od Starých hor (Haemusu čili Balkánu) 
wzhůru po Dunaji a wedlejších řekách až na Tatry, tato 
dáwnowěká Slowanůw kolébka, potom země na sewer, 
jimiž walí se řeka Labe, Odra a Wisla, ony pak rowiny^ 
které swlažuje Němen, Dwina, a na wýchod ku pohoří 
Uralskému, k jihu řeky Wolha, Don, Dněpr a Dněstr až 
zase k austí Dunaje byly a jsau půdau a wlastí čeledi té, 
jenž na patero hlawních částí neb národů se dělí, a sice: 
Národ Jllyrský 9 jakožto někdejšího půwodu swého nej- 
bližší, jenž obyčeji a řečí jeden čim' celek pod jmény sice 
rozličnými, jako jsau Bulhaři, Srbowé, Bosňané, Černo- 
horci, Dalmatowé, Chorwati, Slowenci, Krajinci, Štyrowé 
atd. Národ Cechoslowanshj, jmenowitě Slowáci, Morawané 
a Cechowé. Národ Polabský, nyní zněmčením téměř wy- 
haslý, jmenowitě Srbowé, jejichž zbytky w Lužicích posud 
widěti; Lutici čili Weleti, mezi Labem a Odrau, a Bodrici 
na Baltickém moři mezi těmaže řekama. Národ Polskýj 
od řeky Odry přes Wislu a od Geskomorawského pohoří 
na wýchod, od Tater k seweru a k jihu k oné klikaté 
linii, která jej od národu Ruského dělí, bytowal, a s wy- 
laučeníra kmenů Pooderských, nyní zněmčených, bytuje 
posud pod jmény Poláků, Slezanů a Pomořanů. Národ 
Ruskýs jehož meze w starožitnosti jsau na sewer jezero 
Ladoga w nynějším okolí Petrohradském, na wýchod řeka 
Wolha, k jihu Černé moře a Dunaj, na západ k Tatrám 



.ř 



Siřeni se ólowečenslwa. 53 

a k Baltu. K této^ jak we starožitností^ tak w naší době 
krom Indů nejčetnější čeledi Indoewropejskéko plemene 
počítají se ještě národowé kmene Lilewského, s ni co do 
jazyka a mrawů sbratřeného a na moři Baltickém a za 
Tatrami společně usedlého^ a sice hlawně někdejší Pru- 
iané a dnešní Litwané a Lotyšowé. 

4) Konečně ceUd! Thrácká^ na polauostrowě thrácko- 
illyrském a italském. K nim počítali se národowé thráčtí, 
a sice Getowé Čili Dakowé, Moesowé^ McLcedoni, Epiroti, Cim" 
met^cwé, Taurowé, atd. jenž před wěky w části nynějšího 
.Turecka přebýwajíce, až na chudé ostatky Epirotů, Mace« 
donfi, Albaňanů a směsici Walachů wyhasli, potom Phrygowé, 
I^dcwé, BytlUnij Karowé atd. w Malé Asii někdy bytowawší, 
Pdasgowé a pak HeUerwwé, z nichž národ Řecký wyniknul. — 
Národy na polauostrowě italském bydlící, nazweme latinský- 
mi, kteří později pod jmény rozličnými na jewo přicházejí, 

v 

jako : Sikulowés z Kecka přišli Pelasgowé, Lalinici^ Umbrowé, 
Fclscť, Sabinis Etraskowé a na jich řiceninách wynikli Rtmané, 
Tyto jsau nejhlawnější nástiny čeledí a národů ple- 
mene Indoewropejského, jakož i těch zemi, jež tato nej- 
mocnější haluz člowěčenstwa zahrnula. Reč těch národů, 
jak nahoře poukázáno, plynula z jednoho pramene, tedy 
i národowé ti jednoho a téhož jsau půwodu. 

2. PUmé Semitické. 

Do druhého plemene, kterým, od Tauru do Arábie 
a wýchodni Afriky rozloženým, jako klínem rozštěpilo se 
plémě Indoewropejské, počítají se hlawně tito národowé: 
Čeleď Chaldejsko-Assyrská, Chaldeowé, w Chaldei a w zemi 
Babylonské, Assyři mezi řekau Tigrem a horami Zagros- 
skými a Syrawé w Sýrii; čeleď Hebrejská, Židé, Kanánané 
a FtrUkowés z počátku w Mesopotamii, potom w Kanánu 
čili Palestině, části Syrské země bytowawší; čeleď Arab- 
ská, Arabowé w nynější posud Arábii, k nimž i téhož 
půwodu Maurowé w sewerni Africe patří; Habdanéy w ny- 
nější Habeši w AfKce, a Koptowé w Egyptě. Řeči hlawněj- 
áich čeledí těch, welikau příbuznost mezi sebau jewící, po- 
ukazuji též na jeden půwod národů samých. 



51 Oddólfoí I. Ulawa Ikcti. 



3. Plémé Sewerské. 

Druhé wysočiny Asiatské^ také za nejwyšší wypu- 
klinu zemského powrchu udáwané^ jsau ony země^ na kte- 
rých s Uralem spojené hory Altajské na wýchod po jižní 
Sybirii a Mongolsku se wznášeji a rozkládají 3 rozlehlé 
kraje ostrého wětru sewemího a pustiny Gobi^ písčitého 
dna před wěky odteklého moře^ kraje surowéjši powahy, 
posud newzdělanéj planém kde kůň a jeho saudruzi ještě 
žijí diwoce a we stádech^ jak w Sibirii^ pří řekách Argonu 
a Amuruj tak na stepech Gobi^ na pomezí Tibetu a Cíny; 
kde welblaud, po wšecky časy pozemského bytu swého 
ode wšech národu w otroctwí odwlékaný, wolně po Mon- 
golských stepech blaudí, i yak čili diwoký wůl^ owce^ koza^ 
wše posud přirodau udělené wolnosti požíwá^ neb jich po- 
sud člowěk nezkrotilj k dalšímu nepoužil prospěchu. Tyto 
wysočiny střední Asie, ono pohoří Altajské^ pokládáme za 
wlastj za půwod Sewerského plemene^ kteréž od plemene 
Indoewropejského nejen mrawy, obyčeji a zákony, nýbrž 
i auplnym řečí rozdílem se liší, a duchowní wýkwět jeho 
ku plemenu prwnímu tak se má, jako pláně ke štěpu. 
O jazykowé příbuznosti, jakowá u plemene Indoewropej- 
ského panuje, u těchto nízko stojících národu nelze býti 
řeči, aniž pro malau jí známost možná na ni poukázati. 
Jsauť pak čeledi a národy, ku plemenu tomu patřící, jakož 
i země, we kterých přebýwají, následující: 

Čeleď Wychodosibirská, k niž počítáme Yukagiry, Kor- 
jaky, Kamčadaly, obywatele ostro wu Aleutských a Kuríl- 
ských, atd. 

Ccleď Tunguzská, do níž počteni Tunguzowé w Si- 
birii a Mandžurowé na wýchod od Mongolie. 

Čeleď Mongolská čili Tatarská, jejíž hlawní národowé 
jsau: Mongoli čili Tataři we skalnaté pustině Gobi a na 
Čínském pomezí; Burjati, we wýchodní Sibirii okolo jezera 
Baikalowa, prawlasti Mongol ůw; Oelóti, we střední Asii 
a na pomezí Čínském se potlaukající; Kalmykowé, z Asie 
okolo 1662 k Wolze přitáhli. Někdejší Skythowé při Čer- 
ném moří počítají se též k této čeledi. 



DÍřeui se ^lowč£:oDslwa. 55 

v 

Celeií Samojedská, od hor Menšího Altaje po řece 
Jeaiseji a Obu k moři ledowému rozšířená. 

Čeleď Turecká, ze swé prawlasti u welikého pohoří 
Tagnu a Altaje šíroširoce se rozprostranila , sewerowý- 
chodně k řece Leněj západojižně k moři Adriatskému. 
Hlawnější národowé jsau: Osmani čili Turci w Ewropě a 
w Malé Asii; Turkmani (Turkomani, Truchmeni) w Arménii^ 
w Sýrii, w Kawkazii co pastewci rozptýleni ; Uzbekowé w ny- 
nějším Bucharsku; Karakalpaci, Kirgízowé, Nogsgci, tak 
zwaní Tatarowé Kazanští a Astrachanšti, atd. Mnozí kme- 
nowé této čeledi pomísili se již w dáwní době s kmeny 
čeledi Gudské a Mong^olské, odkudž powstaly národy po- 
lowičátné: Hunowé, w horských krajinách mezi Kašgarem 
a Altajem usedli^ Awarowé w Gerkesku, w horách Kawkaz- 
ských, Bulhaři na Uralu, Kozaři, Plawci čili Kumáni, In- 
growé, a w nowější době Geremisi, Baškiři atd. 

Čeleď lh^alská\ za dáwná sídla její pokládají se hory 
Uralské, Ewropu od Asie dělící; hlawní národowé jsau: 
Gudowé čili Finowé, kteří za prawěků sewerní osadili 
Ewropu; odpolu poněmčilí Guchonci a Čudi we Finlandu 
a Estonech; později do Ewropy přitáhli Maďaři w Uhřích; 
národ Loparský na seweru Šwéd a Ruska, konečně Eski- 
máci w Sewerni Americe. 

Cdcď Jbcrská; Iberowé a s nimi příbuzní Kantabrowé 
již před wětším šířením se plemene Indoewropejského 
osadili Aquitansko (část Gallie), ostro wy Sicílii, Sardinii, 
Korsiku , pak celý polauostrow Spanielský, w� �ady byli 
wšak od Celtů podmaněni a wyhubeni až na malý ná- 
rodek Basků, we Španielích w horách Pyrenejských bydlící. 

Čeleď Kmvkazská. Na 150 mil dlauhé a 20 až 40 ši- 
roké, horami Kawkazskými rozcrwané půdě hemží se we- 
liký počet národků plemene Sewerského, z nichžto jen 
Lesgy (Lesghy), Kazi-Kamyky, Čerkesy (Cychy), Abasy a 
kmen Gruzinský pojmenujeme. 

Od pohoří Altajského přes stepi Oelótů přicházímo 
do Tibetu, jenžto s prawlasti plemene Indoewropejského 
mezuje, k národu Tibetskému, který též k Sewerskému 
plemenu se přiwtěluje a jeho záwěrek činí. 



56 OiIdélcDÍ I. Illawa Lrclí. 



4. Plémé C/nské. 



Krajiny rozložené po žluté a modré řece, Hoanghu 
a Jantsekianuj na sewer Mongolském pohořím a tři sta 
mil dlauhau zdi od Mongolie, na západ téměř řekau Bra- 
mapatrauj na jih a w^chod oceánem obklíčené^ jsau pů- 
wodištěm plemene Čínského^ jehožto řeči stawba a w^slow- 
nost cely wýjew utkwělé duchowní powahy od plemen 
ostatních. značně je děli^ ačkoliw zapříti se nedáj že w dáw- 
nowěkosti z plemene Sewerského a Malajského^ po ostro- 
wích asiatskych a australských rozptýleného > přítoky do 
něho přicliázely^ tak že někteří za pauhau směsici obaa 
plemen je wydáwali. Ku plemenu tomu připočteme Zapany 
(Japany) na sewerních ostrowích, Koreany^ směs Číňanů, 
Mandžurů a Mongolů na polauostrowu Korei^ Kočinčíňany 
a Siamesy; Birmané stoji uprostřed mezi plemenem Čín- 
ským a čeledí Indickau. 

Ze wšeho předeslaného samo sebau se jewí^ že člo- 
wěčenstwo na sedmero hlawních plemen máme rozděleno, 
jež dle stupňů po sobě stawíme, a sice:'!) plémě Ma- 
lajské, z něhož ohledem na nízký wzdělanosti stupeň jen 
částka australská může rozuměna býti; 2) plémě Americké 
čili newlastně tak zwané Indiánské; 3) Negerské; 4) Se- 
werské; 5) Čínské 6) Semitické a 7) Indoewropejské. Mno* 
ho-li historie prwni tři plemena w sobě zawírají, poněkud 
hned na začátku jsme ukázali; jsauť ona, jako předwěké 
moře, mělká, nehluboká, tak že historie ^ tento admirálni 
koráb člowěčenstwa, s welikým prospěchem na ně pustiti 
se nemůže, aby w útrobách jejich ponořené poklady k swé- 
mu užitku na swědo wywážela. Zbýwaji nám čtyry ostatní, 
w jejichž okresu činowé a skutky lidstwa wíce neb méně 
se jewí. Plemeno Čínské, w sobě uzawřené, má též uzawře- 
nau historii swau; jest oáza, která, sama w sobě mnoho- 
obsažná, jistého wzdělanosti stupně dosáhla a stanula, do 
které mnohá karawana z ciziny se wedrala, z níž ale žádná 
loď wlny druhých plemen hrubě neprorýwala. Plemeno Se- 
werské, samo w sobě nemnoho obsahující, prázdné, duté, 
bylo wzduchem sewerním, kterýž teprwa pohnutím sebe 



'*K 




silu a ostrotu jewil, wiclireni do sauscdtiich plemen 
i^ul. Plémě SemiLÍckéj dílem kočowné, dílem obcbodnické, 
'sw^mi dobami wšak co orkáu baurlíwé. Plémě Indoewro- 
.]>ejské, nejhlubší tu díl oceánu lidskébOj wše obsabujíci, co 
jjSlowěčenstwo posud wywedlo, a uyai weškerá osLatni ple- 
mena sílau a ducbcin .sw}'ra zacbwacujíci. 



Hlawa čtmrtá. 



Píáslin iiejLlawiiějšícIi pokroků u wzdělárií a stawu 
• společenském. 

Dle aatioře poloicnydí obrazů o národecb, na níz- 
kém stupni stojících, neti-eba nám široce itiluwiti, na jaký 
Ékpůsob zabruowání našeho swěia od lidsk^cli tworů na 
počátku se dalo. Z ruky přírody wyšlý, sílau telesnau 
obdař^ý, jarýj diwokj syn země řítil se do boje se žiwly 
alítau zivéří, požíwal, co mu rostlinsiwo a žiwoČiSstwo udílelo. 
Pťwní krok jeho činnosti byl lúw, pauť zwérebijnau 
konal po wšech končinách země, až moře kroky jeho 
Mawělo. S kusem dřewa, za kyj uzíwaného, w ehladnějšícb 
jkrajinácb staženau kožÍ oděný, kráčel tento sněta pán 
yBawými pralesy po stopách zwěře, a t důmyslu jeho wj* 
jtel prak, luk a iip, a jak se jinač prmií loweckébo žiwota 
vynálezky nazýwají, 

Kdyi ale moře, wysoké hory, diwé řeky hlawní bj- 
mly přičinau, že lowecká společnost, zastawcna a chy- 
cena, se množila a hustla, a potrawy již nebylo dostatečné 
tuť ona podlé toho samého zákona začala chytati a sta 
wěti plachau zwěř — a mezi lowcí zjewil se poífp'-, kro- 
cen okolnostmi, krotil sám: wyJSÍ, ducbownějši to stupeů 
jeho žiwota. 

Z toho pak snadno uzawríti, jak z rozmnožené spo< 
JdČdosIÍ pastýřské opět nowý, pro blaho a wzděláni člo- 
^íěčenstwa newýslowně důležitý žiwot se wywinul; — jak 
ďofvék množiti počal plodonosné rostliny, jak zrnf matce 
zemi swěřowal, wida, ze je mnohonásobně zas nawraci — 



9 

i 

1 
I 



58 OJilélcnl I. Ulawa čtwrtá. 

jak mezí pastýři rolnik se zjewíl. Lowec stál na stupni nej- 
nižším ^ nejméně požiwal swobody^ neb kroky jeho dle 
běhu zwěře musily se říditi^ kdež zatím přecházející past;^ř 
sám kroky stáda swého řídě, we wůli již wětší měl swo- 
body, která w rolníku swého wrcholu došla, ješto on na 
místě bytu swého přírodě rozkázal, udíleti potřeb" žiwota, 
Nepřešliť ale wšickni národowé trojí tento stupeň sami se- 
bau, neb mnozí, jak dějepis učí, ještě lowci byli, když druzi 
dáwno již orbau se zaměstnáwali a lowce jí wyučowali. 

Tyto wěci, ať z počátku jakkoli hrubého spůsobu, 
žádaly wětšího přemýšlení, než pokud člowěk samorostlým 
darem přírody ještě se žiwil; hlawně rolníkowi, tomuto 
pn\'nímu občanu sweta, bylo dál a dále mnohých potřeba 
nástrojů, skwělých pomníků wzdělanější powahy, a mimo 
to i chaty, byť i sebe mizernější, tak že během času roz- 
množená jich potřeba rozmanitých řemesel prwní byla pří- 
činau — uměni strojmckd začala pučeti. Rolníků usedlá:' 
společnost začala lesy mýtiti: swětlo nebes padalo na jarní 
osení, po údolích rozléhal se howor, zpěw, dojimawějši to 
hlasatel lidské bytnosti; společnost se šířila w obce a ná- 
rod. Mezi pauhými pastýři a pauhými lowci byli národowé 
rolničtí pěknými oázami w různých swěta končinách. 

Zde onde plnily se wesnice obywatelstwem na taký 
způsob, že se od jiných počtem lišily, a takowé místo na- 
zwáno město, jehož nadpočetný lid ze swých zásob žiw 
býti nemoha, z okolí zásobowán byl; tudy wzniknul obchody 
zpočátku sniénnýy wěc za wěc, obilí za nástroje a jiné po- 
třeby, jež hlawně města byla hotovila. Záhy wšak cítila se 
nedokonalost obchodu směnného, neb často kupec té wěci 
neměl, krerau prodawač na wýměnu žádal, a cena obau 
wýměnných wěci málo kdy zcela se wyrownati dala. My- 
šlénka o zdokonalení obchodu zawdala příčinu k horniclwi, 
klestila cestu k oněm wzácným kowům, k zlatu a stříbrný 
ježto w peníze se měnily, a cena a poměry jich od auwérné 
osoby, tedy od hlawy země, se ustanowowaly. Tím uleh- 
čeno obchodu, který při rozmnoženější a mohowitější spo- 
lečnosti, ke swému žiwotu wíce prostředků žádající, do 
dalších krajin, za hranice k jiným národům se šířil, a pro 
pohodlí a zwětšené potřeby, plodiny a wýrobky wzdálený^ch 



Pokroky. u widélÁni a slawu společcuském. 59 

sweta pasu dowážel. Obchodem nastaly wšeliké zmény 
cesty byly zakládány^ přes řeky stawěny mosty, spatřením 
cizích zemi a národu jiných nabyto náhledů, různých wč- 
domostí o lidech a swětě; a byť již dřiwe po řekách a na 
moři podlé břehů w malých člunech dobýwána mořských 
žitelů, přede teprwa užitek obchodní stawél lodi wětši, 
hnal člowěka, swéřiti se wyšším wlnáni, dal základ k mořské 
plawbě, byť i bez kompasu a bez té jistoty, která za naši 
doby kupecké loďstwo prowázi. 

Celý ten žiwot lidský, jakýž posud byl, jeho wywť- 
jeni, wše ty wynálezky, znamenité příhody, wšecko žilo- 
w ústech člowěka; malowalť to řeči swau, sdílel sausedům, 
a dětem wyprawowal; brzo ale cítil, že pauhé slowo, 
zwlášť při welikých událostech, slabé jest a nepostačující, 
aby i pozdějšímu potomstwu w žiwé paměti bylo zacho- 
wáno. I k jakémuž prostředku pudil jej wzbuzcný pro to 
cit? K nejjednoduššímu. Podlé znamenité příhody pojme- 
nowal pole, na kterém se udala, nebo les, horu, údolí, a 
w nepostačitelnosti toho, wsadil strom, kámen, aneb wrchol 
hlíny nawozil. Po okolí naznačowal historii swau; pole, 
hory, lesy byly prwním, na krajiny pohzeným jeho p/^mem. 

Také zpěwem, obnowowanými slawnostmi utkwíwala 
události památka. Když ale počet znamenitých činů 9 po- 
kroky wzdělanosti se zmáhaly a přírodní látka k písmu již 
byla zpotřebowána, i cit pořád mocnější byl, aby wěci, 
uchem pojímané, i okem byly pozorowány, a takto dwěma 
ranama aby najednán se duše jeho otřásla, a co duchem 
nabyto, myšlénky slowy pronášené, aby se wíce rozšířilo, 
upewnilo a zachowalo, tu wypučila se w něm nowá moc, 
posud ukrytá, ona síla, která nowau wynalezla řeč, mlmvu pro 
oko čili psáni, kteréž tak rychle, jako ústy pronesený zwuk 
pominauti nemohauc, i k pozdnímu promlauwalo potomstwu. 
* « Jako diwoch americký do boje tělo kWé strašnými 
barwami líčí, aby we swém nepříteli cit a myšlénku hrůzy 
a strachu zbudil, tak i w šedé minulosti, byť i hrubým 
spůsobem, užíwalo se malby k wylíčení buď skutečného 
neb myšlénku značícího pi-edmětu na stěnách staweni, neb 
na látce papírowé, a pro wětši stálost a pewnost byly na 
to předměty i w kameně tesány. Toto umění, časem wy- 



50 Oddělení I. Hlawa élwrti. 

sokéko stupně dokonalosti dosáhlé ^ nemAžeme leč we 
smyslu nejširším nazwati psaním ; wlastnimu psáni dalo 
wšak základy jelikož pod psaním nejen sdělowáni po- 
staupn^obj po sobě následujidch myšlének^ nýbrž i známky 
postaupných slow rozumíme. Připojíl-li se k wyličenému 
hrdinowi letící šíp^ nastalo již psaní obrazowé, ješto slowa: 
rek a let šipu« jak w řeči se to myslilo^ naznačena byla. 
Předwéké ony společnosti lidské^ ježto tak říkaje s při« 
rodau jedním žili žiwotem^ a každý w útrobácb wzbuzený 
cit a myšlénku pod obrazem ze přírody wzatým si předsta- 
wowaly^ a k té se ještě newynesly wýsosti^ aby netélesné 
pojemy^ jako í^udatnosU^ r^wémosU atd.^ o sobě myslily^ 
mohly tím méně připadnauti na takowé známky^ aby na- 
šimi neb jim podobnými naznamenaiy netělesný pojem 
udatnosti. Oni podali obf^az, a sice jaký w přírodě nejlépe 
k tomu se hodil; psali tedy »udatnosta« když k hrdinowi při- 
dali Iwa; noc naznačili hwězdau^ chuť ústy a jazykem^ slaehf^ 
uchem^ manzelslwi dwěma holuby s wěncem^ autok na město 
žebříkem atd. Jest to obrazowý způsob psáni^ jedna, částka 
tak zwaných hieroglyfů^ kteréž w £gyptě nejwyššího stupně 
dosáhly^ ač je z počátku nepochybně každý národ měl* 
Nicméně že obrazowé psací mnohonásobně se wykládati^ 
aniž pak se wěděti mohlo^ byl-li u př« k hrdinowi přidaný 
lew^ skutečný jeho průwodce^ čili jenom statnost jeho zna- 
menal, tu cítila se nedokonalost a nesnáze náležitého čteni 
a wýkladuj pohřešowala se w řeči určitost panující. 

Zároweň tedy^ co w obrazowém psáni se pokračo- 
walo» nutila ncauplnost ta důmyslné muže^ u kterých po- 
jemy samy o sobě nějakau jíž wáhu měly^ že hlubokým 
rozbíráním řeči a jejich žiwlů, ne snadná to pro ně úloha, 
nowé známky wynašli^ jimiž by zwuky slow se naznačiti 
mohly. W Egyptských hieroglyfích nalézají se již i tyto 
známky. Mezi obrazowým a písmenowým psáni způsobem 
stojí u prostřed psáni známkowé, jsaucí u Číňanů w obyčeji, 
kterým se ne slowo^ ne zwuk^ nýbrž pojem wěci nějakau 
známkau podáwá ; u př. pojem srdce^ ruka atd. mají swé 
známky; přidá-li se ke znamení pro srdce známka jednoty, 
máme napsán pojem: jednomyslnost , přidá-li se ale známka 
nejednoty (známka záporní), čteme pojem: sper atd. 



Pokroky u wžd£lám a siawu spolcéeaském. ^ | 

Pro řeč mluwenau nejjasnější^ nejurčitější psáni spů- 
sob je wšak psaní pťsmencwé, t. j. aby se ne obraz^ ne 
známka pro tu neb onu wěc wynašla^ n^brž ústy pronesené^ 
néjakau wěc znamenající slowo aby w jednotliwé zwuky^ 
z kterých sestáwá^ se rozebralo^ a pro každý zwuk známka 
zwolila. Byla to úloha nejtěžší^ pauze pro lidí^ kteří swým 
důmyslem wěci w prwky rozlučowatí počali. A byť i známky 
pro zwuky z hieroglyfů čili z obrazowěho psáni byly při- 
jaty a stárnutím proměněny^ nespočiwá zásluha w stanowe- 
ných za písmeny známkáchj nýbrž w tom^ že jimi nazna- 
čeni byli zwukowé. Již nahoře jsme podotkli, že i w egypt- 
ských hieroglyfech známky pro zwuky se nalézají; hlawní 
wšak toho sláwa náleží Asii, Indům ^ Medům, Chaldeům 
a Feničanům, u kterých arci rozmanitého byly twaru. Od 
Feničanů přešedši do Ewropy k Řekům, nabylo u nich 
opět nowé formy, která w ohledu fysiologickém u Římanů 
nejwyšší dosáhla dokonalosti. Od Reků přešlo k Rusům, 
od Římanů k driihým národům ewropejským, s tau wý- 
jimkau, že/ čeleď Germánská libau kulatost we wíce hranu 
a rohů změnila. 

Psáni známek na papír bylo příčinau šťastné myšlénky, 
aby, co se psáti zamýšlelo, na twrdé ploše dřewní se wy- 
rylo a na papíře wytisklo, a tudy při rozmnožených po- 
třebách zdlauhawému psaní takowýmto tiskem, w krátké 
době tisícero otisků podáwajícím, rychleji se wyhowělo. 
Číňané již dáwno, Ewropané později to wynašli. Aby wšak 
na ploše wyrytých písmenowých známek ještě dále mohlo 
se použíwati, newázaly se již w jednotwámé otroctwí plochy 
dřewní neb kowowé, dělaly se o sobě, staly se pohybli- 
wými, aby k tisku i knih jiných slaužily. Tento sám w sobě 
jednoduchý, w následcích ale předůležitý wy nálezek přiná- 
leží teprw našim stoletím. 

Wylíčení na papír toho , co lidský jazyk pronáší, 
psáni, tato mluwa pro oko, jest jeden z nejskwělejších 
úkazů člowěčenstwa, děj ohromný, tisíce let trwawší, nežli 
swého wrcholu dosely a zatemněný jen těmi ducha po- 
klady, kteréž jeho prostředkem do spisů byly se wložily. 
Pauhé slowo ústy pronesené jest lowec, jenž w pustinách 
mizi a nikdy se newrací; psáni obrazowé, ony hieroglyfy. 



^2 Otldclcní I. Illawa čLwrtá. 

jsau přecházojicími pastýři^ jižto našemu zraku ukluzujt 
a my práci máme, abychom z daleké pauti zpátky přišlé 
zase poznali a z nich mnohého ani nepoznáme ; psáni 
pismenowé podobno jest rolnikowi'; jako on símě zefni 
dáwá, aby zachowalo se a množilo, tak pomoci psáni sklá- 
dal člowék we spisy myšlénky a wědomosti swé , aby 
k užitku potomstwu byly zachowány, třibeny a množeny. 

v 

Psáni známkowé Giuanii stoji na rozhráni mezi obrazo- 
wým a pismenowým, tak že z obojího něco, wííbec pro- 
spěch a pokrok neweliký jest. Že teprw wywinutím se 
pismenowého psáni wcliký strom užitečných známostí a 
wěd šíře nad člowéčenstwem se rozkládati a k owoce- 
dárným wětwím wábiti počal, netřeba nám důkazů. 

Zbýwá nám ještě udání hlawního přehledu forem, 
we kterých společenský staw lidského pokoleni se jewil. 
Podobu prwních začátků widěli jsme u tak zwaných diwo* 
chů, hlawně australských, s tím toliko rozdílem, že prwni 
lidské společnosti od přírody a lowem se žiwící, we swé 
surowosti ještě álaběji byly spojeny, wíce rozerwány. Twar 
čili forma jejich společenského stawu byla jako ostatních 
žiwočichů: hledáni potrawy bojem a půtkau se wšim, co 
w cestu přicházelo. Na swět wystaupil člowěk do boje, 
w něm zkaušel a jewil sílu swau, z počátku aby zachowal 
se tělesný, později aby tímto třením projewil se duchowui 
žiwot. Bojem na jewo dáwané síly jsau wlny mořské; 
jedny přes druhé wystupuji, mocnější zachwacuji slabší, 
až zmitánim-se a rozmanitým prauděním slabší opěl wy- 
nikají. Když w dáwnowěkostí lowcowé snáze, nežli bojem 
s litými drawci w pralesích, potrawu si dobýti mohauce, 
na stáda bezpečných pastýřů se uwrhowali, nalezli je po 
druhé w jiném, brannějším stawu, w čele nejschopnějšího, 
a diwočejší hordy lowecké již snadněji o tento klín se roz- 
rážely. Následek toho byl, že společnost pastýřská, předtím 
prosta wšech wazeb, nyní k swému náčelníku již wázati 
se počala, aspoň w čas nebezpečenstwí, w čas půtky, a 
w čas pokoje že k němu o radu a wýrok we swých roze- 
přích se utíkala; společenského stawu jejich nastala forma 
patriarchální » kde náčelník jako otce rodiny se powažo- 
wal. Byl-li wšak spolek pastýřů neb rolníků od lowcu 



PoVroky u wzclělÁDÍ a stawti spolť^ťnském. ^3 

přemožen^ wywinula se pojednau forma despotická, tyran- 
skáj kde wítěz pánem, přemožený otrokem se stal. Neob- 
mezená počáteční swoboda a despotie we swém kwětu 
jsau ony dwa kraje, ony točny člowěčenstwa, mezi kterými 
ostatní formy společenské se twořily, jsau břehy oceánu 
toho, na němž koráby, národowé, se kclctaly a zmUaly; kla- 
deme zde úmyslně slowo : zmítati^ protože celá posawadní pauť 
člowěčenstwa byla takměř bez kompasu, t. j. bez wědomosti, 
bez poznání swé cesty a plawby, neboť dráha člowěčenstwa 
s kompasem, s wědomím totiž a poznáním sebe, osnowáni 
historie takowé posud w lůně příštích wěků spočíwá. 

O wywíjení se rozličných forem společenského stawu 
z jedné méně dokonalé do druhé dokonalejší nelze mlu- 
witi. Neobniezená swoboda národu mohla, jak jsme po- 
dotklij^dle okolností we formu obmezenější změněna, aneb 
zcela sewřena býti krutým jařmem tyi^ana, a z něho opět 
na swobodu wyjíli; wšecko záleželo na poloze krajin, zau- 
jímal-li totiž národ rowiny, kde snáze mohl býti podma- 
něn, neb hory, hájící jeho swobodu; byl-li s wíce stran 
ochraňowán mořem , bydlel-li w teplém neb chladném, 
w úrodném aneb chudém podnebí. Na ostrowích austraU 
ských mořem obklíčených nalézáme již mnohé formy, pro- 
tož , kdo by aspoň nějaký přirozený wýwin jich widěti 
žádal, po kterém w dějepisu člowěčenstwa nadarmo se 
ohledá, poukazujeme na ty národy, jež za příčinau polohy 
swých zemí tak zhusta se neprorýwaly a kde formy stawu 
společenského přirozeně twořiti se mohly. Z neobmezené 
diwoké swobody, z formy pustoty, je nejpřirozenější pře- 
chod buď ku patriarchalstwí, o sobě žádnau wládní formau 
nejsaucímu, kde rada a pomoc od muže jakožto otce wy- 
chází a swoboda jednotliwcú ujmy netrpí, aneb k formě 
tvclnoivlády » republiky, při které každý zemských záležito* 
stí může býti aučasten. Pak nalézáme společnosti we formě 
wlády llcchtické y UeclUowlády čili aristokratie , kde jednot- 
liwé osobv, slechticowé, ostatními wládnau, a konečně we 
formě jcdnoivlády y monarchie, kde jedna osoba w čele 
wšech jakožto král se nalézá. 

Tyto tři formj^ wolno-, šlechto-, a jednowláda, mají 
každá zase několikero rozdílnosti pod zwláštmmi názwy; 



Q4 Oddělení I. Hlawa élwrlá. 

nalezá-li se wolnowláda w rukau wšech občanů prostředkem 
-jich zástupců^ nazýwá se Udowládau čili demokrati!; swě- 
řena-li wšak přednějším občanům země^ jest wolnoudádau 
Uechtiekau; uběhla-li w ruce nejnižších^ newzdélaných ob- 
čanů, luzy, nazýwá se luzowládau, ochlokratii; wšecky tyto 
rozdílnosti mohau býti despotické, tyranské, lidowláda k té 
neb oné třídě národu, jako Spartani k Helotům, Sewero- 
amerijčané k Negrům, wolnowláda šlechtická a luzowláda 
k druhým třídám obywatelstwa. Šlechtowláda, i we wol- 
no-, i w jednowládě jewiti se mohaucí, má tyto rozdíly: 
zmocní-li se wlády jen několik šlechticů ke swému pro- 
spěchu, jest nékolikowláda čili oligarchie, a pauze-lí jen bo- 
háči, nastane penězowláda čili timokratie; oba druhy bý- 
waji samy sebau despotické. Jednowláda obsahuje násle- 
dující rozdíly: Jednówládu neobmezenau čili absolutní^ kde 
wládce podlé stáno wených i od sebe wydáwaných zákonů 
panuje; pak jednówládu obmezenau, austawni Čili konstí- 
tuční, kde we wládě jeden neb dwa, nebo wšecky stawy 
národu, šlechtický, duchowenský atd. aneb docela i před- 
nější třída obywatelů prostředkem zástupců aučastna je 
wlády, protož tento wlády spůsob wíce neb méně buď k je- 
dno- neb šlechto- aneb zcela k wolno wládě se blíží. Ne- 
řídí-Ii se wšak wládce ani austawau, aniž jinými zákony, 
nýbrž pauze libowolí swau, nastáwá libowláda, despotie. 
Kněžewláda, theokratie, kde knězi podlé božích zákonů 
wládlí, může přijmauti na se wšcchny podotčené formy 
wlád. Rozpadnuti se lidské společnosti, že nižádnau for- 
man a w ní danými zákony se neřídí, nazýwá se bezwláda 
čili anarchie, kteráž ale od neobmezené, pusté swobody po- 
čáteční zcela se liší. Mnohdy a wětším dílem býwaly formy 
wlád pomíchány; dwě i tři nalezámeť spojené. Jakým 
spůsobem wláda se konati, od koho a w jaké rozsáhlosti 
nejwyšší moc wycházeti má, stanowuje zemské zřizerU. 

Nejhlawnějsi nástin pokroků a wzděláni, jakož i hlawnf 
formy lidské společnosti podawše, měli bychom udati i spů- 
sob wýwinu mysli náboženské. Jak dlauho ona doba trwala, 
w níž lidstwo, jako někteří národowé australští a indiánští^ 
takměr wyšši bytosti ani netušilo, a podobno dětem na 
wznešené diwadlo swěta a swětla zrakem slabým, pomate- 



Pokroky u vsdělánl a stawu společenském. ^5 

n^m patřilo^ nelze owšem nijakž ustanowíti. Jisto wšak, 
že prwní krok z tohoto temného labyrintu k duchowni síle 
jich byl přiměřen, malý totiž, nepatrný. Jak jsme již po- 
dotkli, působí strach na lidskau mysl nejmocněji; strašní 
tedy i záhubni líkazowé w přírodě, hromonosné bauře a 
sopky, předwěké potwory, příwaly wodaí, a jak se jiné 
lidem škodné moci jinak jmenují, zatřásly nejdříwe duši 
w člowěku, wýjewů těch pochopiti nemohaucím, a wzbuzo- 
waly onu mysl, w kteréž náboženstwí má swé kořeny. Jakási 
licta zlých a škodných, t. j. clowéku zlých a škodných mocí, 
byla nejdřiw jewena ; pak nastala úcta dobrých blaho- 
datných předmětň a moci ; wděčně winul se . ólowěk ke 
stromu, který jej žiwil, ku pramenu, který žízeň jeho 
ukájel; řeku, jenž zemi činila úrodnau, ^wotodárné slunce, 
lunu, hwězdy atd. ctil a jim se klaněL Tauto cestau, ač- 
koli fetišnickau, blížil se wic a wíce ku poznání bytosti 
nejwyšší. Že pak ony spůsoby, kterým se tato bytost 
předstawuje, rozdílným náboženstwim základ udílejí, bu- 
deme o nich mluwiti na místě jejich pramenů a půwodů^ 
jakožto o ratolesti stromu, z něhož děje a duchowni žiwot 
národů jsau wyrostly, na^^ež nyní, když jsme jakýž takýž 
obraz o wýwinu předwěkého člowěčenstwa podali, ku prw- 
ním přikročíme pobleskům, jimižto se na národy, jako na 
zábé pautníky, nějaké šero a postupně wíce swětla wylé- 
wati počíná. 



v\ 



Oddělení 11. 



1 w*-^ 



Hlawa prwni. 

Powěsti a podání, prwní to čerwánky dějepisu. 

U mnohých národu sáhají powěsti do hluboké sta- 
rožitnosti^ neboť necU se mysliti^ aby zcela žádného spo- 
jeni mezi prawéky a pozdějšími dobami nestáwalo^ aby 
počátkowé různých plemen w luně minulosti jako němé 
skály na dně mořském odpočíwali. Wanul jakýsi duch 
od pralidstwa k potomkům^ zachowáwaný w austním po- 
dání, w powěstech, časem jinačený, měněný, w raucho 
básnické zahalowaný, tak že nejisto, mnohoJi w něm 
prawdy jest. A wšak se domýšleti nesmíme, že plynul 
docela z oněch prwních, temných dob, za kterých lid- 
stwo ještě žiwočilo, neprobuzený duchowní žiwot ještě 
dřímal; staw ten^ jejž toliko wůbec w nástinu mrawním 
podiopiti možno, zůstane w ohledu na zwláštní události a 
osudy lidstwa na wěky zamčen. I cožby Nowohollanrfané, 
sami sobě zůstaweni, až by někdy města a wzdělanost pu- 
stau nyní půdu pokrýwaly, což by wěděli o stawu předků 
swých, a což wědí nynější potomci o swých předwěkých 
otcích, na jejichžto hrobích kráčejí? Tak míjelo a kle- 
salo jedno pokolení po druhém jako rostliny, tráwa nowá, 
bujará wlála opět na zemském powrchu, aniž zašuměla 
co o swých předchůdcích. Teprwa když nabylo se ně- 
jaké pewnoty, zwláště w lidské mluwě, tak že již s každým 
pokolením nemíjejíc, na potomky co ustřádaný poklad 
přicházela, teprwa tenkrát mohly se i wšeliké události do 
ní skládati a potomstwu odewzdati, od kteréhož ale dě- 
dictwf, jak praweno, každý ubíral, a nowého přidáwaje 



Powěsli a podáni. ^7 

nienil a jinačily až posléze pauhá jenom skořápka s cele 
jiným obsahem^ mnohdy wšak po tisícerém odrazu přec 
nějaký odblesk prawdy, někdy konečně pod jistými wý- 
minkami i ryzí prawda zůstala. Tím jsau ony zachowané 
powěsti, jež my tuto krátce položíme. 

v v 

W Číňanů swatých knihách^ a hlawně w knize Súking 
zwané, která dle některých domnění starší jest než knihy 
Mojžíšowy, stojí psáno^ že nad jejich zemí po mnoho mil- 
lionů let panowali bohowé, Ticni, po nichž napotomní 
králowé a císařowé nejen zemi^ >nebeskau říšia^ nýbrž 
i jméno zdědili^ posud »syny nebesa ^ »nejčistějším rozu- 
mema, nodbleskem boha« atd. se nazýwajíce. Bohowé 
wládnau posud nad Ginau, a co powěst w sobě uzawírá^ 
jest, že božský majestát na onom trůnu již we předhisto- 
rické době sedáwaje^ zemi jako posud otcowským, a sice 
twrdým žezlem sprawowal. Pro swau moc a blesk i dobré 
mnohdy wlastnosti bylí wladařowé ti od potomků mezi 
bohy počtení. 

A wšak nejen w Číně, i w Indií, Persii, po celém 
swětě asiatském, tak i w Egyptě za wěků dáwných bo- 
howé wládli a na trůnu seděli, pod nimižto mnohý rek, 
mnohý dobrodinec, mnohý tyran se ukrýwá. Zwláště we 
swatých knihách Indů, o náboženstwí jednajících, nalézáme 
desateré zjewení se boha Wišnu, což bez historického 
není základu. W podobě rozličných zwiřat sestupowal bůh 
ten na zem, aby dobré působil a proti zlému bojowal; 
zjewil se při weliké potopě, hledal nápoj nesmrtelnosti, 
zabíjel obry; co trpaslík zabil tyrana Mahabati; dwakráte 
co rek bojowal proti tyranu Rawaně na Ceyionu; co bůh 
Krišna zabil draka Kaliju, a co Buddha, zakladatel budd- 
hickóho náboženstwí, zjewil se as 1000 let před Kristem. 
We wtěleni desátém zjewí se teprwa co Kalki, t.j. zlý, aby 
swět zničil a duše hříchů zbawil. W desaterém tomto zje^ 
weni boha Wišnu jest podobně ukryt mnohý rek indické 
starožitnosti, smělý, udatný dobrodinec, bojující proti dra- 
kům, zwířatům i proti drakům lidem, a wděčnost potomstwa 
powýšila je za boha dewětkrát wtěleného, mnohau skutečnau 
událost oděla rauchem básnickým, kdež mimo to w nábo- 
ženstwí indickém nižší bohowé a polobohowé jen se hemží. 



^g Odděluni II. Hlawa prwni. 

Ze swat^ch knih národu Židowského jsau knihy Moj- 
žíšowy nejhojnějším pramenem, kterýž nejen na tento, 
n^brž i na mnohý sausedni národ swědo wyléwá. W nich 
je zaznamenáno i prwní, nejstarší jméno rodiny, která 
na nejzažším obzoru historických powěstí w austrety nám 
wychází. Že příhody Adama a Ewy i jich potomků w ústech 
každého žijí, netřeba nám zde o nich šířiti slow. Mimo to 
nalézáme knihami těmi stwrzenó podáni o potopě swěta, 
s kterau powěsti mnohých národů se srownáwaji. Jako Mojžíš 
o zachowání Noema s rodinau na hoře Araratu zpráwu áiáwá, 
tak mluwí Číňané o zachowání Fohi, Indowé o Satti-wratu, 

v 

Chaldeowé o Xisuthrosu, Řekowé o swém DeukaUonu a Ogy- 
gesu, w sewerní Americe Eskimáci a Mechičané o zacho- 
wání druhého praotce lidstwa. Tyto po celém swětě roz- 
šířené powésti o potopě wšeobecné jsau zároweň důkazem 
proti wšeobecnosti zemské záplawy w jedné a té saíné době. 
Zaplawení weškerých zemi najednau piůže wzniknautí jen 
wystaupenim dna welikého okeánu swěta, čímž by suchá 
půda země pod wlnami se ukryla a dotud zaplawena zů- 
stala, dokud by sama se nezdwihla a wody zase w lůno 
předešlé newywrhla. Zcela jiné částky zemské 'kory musily 
by tedy při záplawě wšeobecné wyniknauti na swětlo, než 
kterých po opadnuti wod Noe, Fohi aneb druhý otec 
Mechičanů po swém zachowání se dotknuli. W prwnich 
dobách twoření zemského powrchu možnoť mluwiti o po- 
topách rozsáhlejších; po útworu wysokých hor a hlubokých 
dolin wšak jen o částečných a k tomu deštěm wznikaji- 
cích, jako podotčená z časů Noemowých. iNékteré částky 
šwédského, finského, západo-francauzského i jiných po- 
břeží posawad, a wšak pozwolna se zdwihají, a podlé těch 
samých zákonů zwolna a zdlauha dělo se to i za dáwných 
wěků lidských bytostí; zdwíháním se částek mořského dna 
wyléwaná woda zatápěla jednotlíwé nížiny^ a tudy státi se 

v 

mohlo, že prodrám'm se Černého moře do Středozemního 
potopa Řecka a rozerwání Lektonie nastalo, a ješto mnohé 
wěci, hlawně ohromný počet slaných jezer, tomu nadswěd- 
čují, že nynější Mongolie dnem byla moře, s Chwalinským 
jezerem i s welikým oceánem wýchodním spojeného, tu 
wystupowánim dna wyléwalo se wodstwo audolímí do 



Powi^sti a podáni. Q9 

Ledowébo moře sewerniho a wýchodniho^ i dolinami Jantse- 
kianu a Hoangha přes Cínu* Wznešením se Kordilerských 
hor byly zatápěny i auwaly Americké^ a powstáníni stře- 
dohoři a jiných wrchů prodralo se jezero z kotliny Čech 
do moře Sewerniho. Wšecky tyto náwaly wod, wíce neb 
méně prudké^ žíwotu ústrojnému nestejně záhubné^ stáwaly 
se postupem času; do kiteré doby potopa za Noema padá^ 
rozličně praweno^ tak že rozdíl ne méně než 1200 let ob- 
náší, ješto dle jedněch roku 2327, dle jiných r. 3547 před 
Kristem se udala; tolik w«ak jisto, že posledními útwory 
zemského pqwrchu wzniklé powodně jednau zuřily, a lidské 
pokolení, příčiny toho wyswětliti si nemohauc, tím spůso- 
bem, jako znamenité, udatné muže za bohy a za posly 
nebeské lásky, ony úkazy přírodní za trest nebes po- 
wažowalo. 

Mezi powěsti člowěčenstwa, ačkoliw ze časů již po- 
zdějších, náleží i powěst o řeckém polobohu Herkulowi, 
ne sice pro jeho sílu a cnosti, že Iwy a hady zabíjel a 
chlíwy krále Augia čistil, nýbrž pro wykonaná taženi w růz- 
ných swěta krajinách a zakládání osad. Na pobřeží úžiny 
Gibraltarské, na břehu Afriky a Ewropy, posta wil dwě 
sochy, sochami Herkulowými nazwané, jakožto mezníky swé 
k západu konané pauti wálečné. Jinau podnikl s lasonem 
a jinými reky na wýchod pro tak zwané zlaté rauno do 
Kolchidy, nynější Mingrelie, kdež obywatelé owčí koze 
do potoků kladli, zlatý, s hor přicházející písek jimi chy- 
tajíce. Oswobodil též od Jupitera ku Kawkazu přikowa- 
ného Prome^Jiea, zabil králownu asiatských Amazonek, 
zničil Amazonky africké, a po Africe přes Libyckau pu- 
stinu táhl. Ať se tato dobrodružno-wálečná podniknutí 
jediné přičítají osobě, aneb pod Herkulem wíce reků se 
rozumí, přec poukazují powěsti ty na dost znamenité 
tahy národů w šedém již prawěku, na jakési předchůdce 
později wzniklého, ohromného žiwota kolem wod středo- 
zemních. 

Wedlé Ilerkulowy zbraně a skutků hrdinských dáwá 
řecká powěst wyrůstati réwě, kterau Bachus w údolínách 
Nysských wzděláwaje, nápoj z ní dobýwal. Nechtě wy ná- 
lezek swůj obmezití na údolí anatolské, táhl» \ak powěst 



fQ OJdMtrní 11. Hlawa prwiií. 

udáwá^ po celém skoro tehda známém sweté^ a cesta jeho 
šla až do daleké Indie. Zajisté ne nepatrná jest i tato 
powest o nowě wznikajícim obchodním swazku u národu 
starožitných. A k těmto powéstem musíme připojiti i onu 
wěkostarau o nahoře již podotknutých Amazonkách. Nelze> 
aby zcela bez historického byly základu ony státy ^ jež 
w Asii i w Africe ženštiny zřídily « a s muži sausednimí 
obcowaly jen pro zachowání wjfhradné společnosti swé. 
Pod králownami swými chodily do boj&j, a moc jejich 
dosáhla takowého stupné^ že sausedé před nimi beze stra- 
chu nebýwali. Podotknuto^ že africké Amazonky Herkules 
potřely asiatské wšak u Černého moře sídlící « byly nej- 
znamenitější; se swau zbrani táhly prý někdy po celé 
Asii, Efesus wystawěly, za Thesea Attiku přepadly « Tróji 
ku pomoci přispěly, a wládu měly až do Alexandra Weli- 
kého, načež s diwadla swého na wždy zmizely. O půwodu 
a příčinách, úkazu toho nedá se owšem nic jistého powě- 
děti, krom že z onoho jha, w kterém, jak jsme widéli, 
u wšech surowých národů ženské pohlawí se nalézá, ně- 
jaké haufy ženštin asiatských a afrických wywázly, a zwláštni 
osady založiwše, proti au tokům tyranů swých bojowáwaly. 
Tyto jsau nepochybně wšechny znamenitější powěstt 
a podání, kteréž rozsáhlejší lidstwa částky w prawěku se 
dotýkají, krom onoho, u wšech národů od jednoho po- 
kolení k druhému jako ozwěna od skály ke skále zwuči- 
ciho hlasu o welikánech čili tak zwaných obřích w dáwno- 
wěkosti. Že silnější, obrowitéjší lidé w dáwných wěků 
temnotách žili, tomu přírodní zákonowé neodpírají. Bylyť 
někdy rostliny rozsáhlejší, chatrné teď kapradi pnulo se 
w ohromné lesy, zwířata jako skalné balwany zuřily po 
našem swětě ; bylyť tedy i prwní wýjewy lidských by- 
tostí pro surowé okolnosti swé i surowější mocí a silau 
obdařeny, až během časů obrowitá hmota wšech tworů 
jemněním se menšila, ošlechťowala a w sílu ducha obra- 
cela. Býti wšak nemůže, aby předwěcí welikáni byli prc- 
sahowali obor zákonů přírodních, jak se w mnohých Učí 
powěstech^ jež arci wšechny kniha Talmud zahanbuje, ješlo 
dle ní stwořen byl Adam« jehož hlawa do nebes sáhala a 
blesk jeho twáře nad slunce byl skwělejší, a noha jeho 



kráčela s jednolio sweta na dnibý, az na zem naŠi piuSel' i^^4' 
a na ni přeb^waii počal. Nedoswědčujet" se tím welikost 
našich předků, nybri jen welikost asiatské obrazotwornosti. 
Co powĚsti a podání tulo nám o člowečenstwu udílejí, 
o jeho postaweni a osudu, o bozích nad národy panují- 
cích, o wálcčnjfch taženicli atd., toho wřiší díl t)'ká se 
tedy predhísiorického, a protož možná řici neznámého náitt)*! 
ělowěčenstwa. 



( 



Hlawa druhá. 
O postaweni Čeliiéjšícli dílů známého clowééenstwa. 

Aby žiwol se wywijel a zachowáwal, záleži weškerá 
pHroda w protíwácb; jeden předmět působi proti druhé- 
mu, aby wzbudila se jiskra žiwotni ; krajina teplem naplněni;, 
a bujejici ochabuje wlastním žiwotem, nenalézajíc u wěinj^i 
chladné noci aneb w krupobitné bauri swého zotaweni; 
člowěk spí, jestli buď myšlénky o předmětech aneb před- 
měty samy k činnosri ho nebudí. My o protiwách tědi, 
arci jen u nejblawnejších , mezi nahoře jmenowanými ple- 
meny a národy k snadnějšímu prchlídnutt dějinného pole 
několik slow položíme. 

Nejwětši a tak říkaje kolosální protiwa zjewila se mezi, 
od nás tak zwan^m, čloTrěfienstwem historickém a nehisto- 
rick^m, a w našem wěku hlanně mezi Ewropau a ostatní 
zemi. Tento swěta díl postawil se proti swětn celému, 
činí autok na wšechny pásy země, ssaje a ujidú jich, tak 
^ie w tělesném ohledu možná zwáli ho drawcem weškerého 
oboru pozemského. We starších dobách bylo tím pauze' 
plémě Semitické, a sice Arabowé, kteří hluboko do AírikjJ' 
wnikše, lam z Negrů žiwota jsau čerpati; Ewropan ale^ 
jak jame widěU, zahrnuje teď nejen tytéž Negry, ubirá 
xíwota nejen plemeni Americkému a Australskému, newyí 
winutému, sjidá kuře takorka ještě we wejci, onť postami 

proti plemenům wywinutějšfm , historickým , proti 
ilemenu Sewcrskému , proti Seiuilickému a kuuc^av 




li 



7JS Oildulcní II. Hiawa druliá. 

i Čínskému, ano stawi se i proti čeledím swého wlastního 
plemene, proti Indům a Peršanům. 

Tato nejohromnější protiwa je zároweií také nej- 
mladšL Nejstarší, pokud nám historie nějaké zpráwy 
o tom udíU, přes 2000 let před Kristem, nastala od ple- 
mene Semítického nad Eufratem a Tigrem proti Persii^ Indu 
a Egyptu, pod náčelníky Nimrodem^ Ninem a Semirami- 
dau, nastala w oné částí země^ která mezi Taurem, Himalájí, 
Rudým a Středozemním mořem ležící, po wšechna téměř 
století skwěla se hlukem wálečným, bauřliwými přewraty 
a sjezdy na jiné národy, w různých dobách powěstnau 
byla protiwau Indii, Africe, ano i proti některým kra- 
jinám ewropejským^ ješto zatím w Indii a Číně (čehož pří- 
činy později samy sebau se udají)> krom w domácích roz* 
miskách a sporech, ani nohau se nehnulo, zbrojně se ne- 
wystaupilo proti jiným národům, rukau se nesáhlo k zatře- 
seni stromem člowěčenstwa w tomto ohledu. 

Jinau též ohromnau, násilnau protiwu nalézáme w ple* 
menu Sewerském proti Ewropě, hlawné proti swětu slo- 

v 

wanskému, proti Gíně, Persii a Indii; s wysočin Altajských 
udeřil blesk Attilůw do Ewropy, rod Džengis-chanůw sypal 
plameny na swět slowanský, na Čínu, Peršany a Indy; a 
čeleď Turecká plemene toho , zmohši se nad plemenem 
Semiti ckým w západní Asii, zuřila w Ewropě proti čeledi 
Slowanské a Ře/cké. 

We swětě ewropejském konečně nalézáme rowněž we- 
liké protiwy mezi samými čeleděmi plemene toho; widíme 
Germany proti Slowanům, Řekům a Keltům, Thraky proti 
Bekům, Reky proti Semitům a Peršanům, Římany pak 
proti wšem, Keltům, Germanům, Slowanům a Řekům, 
proti plemenu Seraítickému w Africe a w Asii, i proti 
čeledi Perské, snad nejwětší protiwa po wše wěky, pře- 
konána jsauc pauze od nejmladší. • 

Protiwy tyto dají se wyswětliti nejhlawněji polohau 
země, podnebím a úrodností, těmito welikými předpiso- 
watelí jednání lidského. Rozlehlé stepy wedlé Altaje a 
Uralu, jakož i hory Kawkazské, nemohauce dosti látky 
i zacbowáni žiwota poskýtati, wrhaly nesčíslné hordy na 
Asu a Ewropus Skandinscwie na jixneͧikTa\e\ motTOv^«^vax^, 



o postaweoí uelncjsícli dílů známého ólowět^cnslwa. 73 

přeplněný a hrdý Bim wyšel se zbrani na moře i země, 
a tak i ze staré Mesopotamie^ swými řekami^ hlawně Eufra- 
tem^ jsiko Nilem £gypt> we bahno měněné> a sesauwajicímí 
86 národy s hor Taurických lidnaté^ zahrnowali kočowníci 
krajiny k moři Středozemnímu a Rudému, a později 
i w haufy wálečné se stawěli. Weliká posléze náplň oby- 
watelstwa ewropejského pudí je do wšech swěta končin. 

Tento jest dle našeho zdáni nejhlawnějši ráz posta* 
weni člowěčcnstwa, jak nám je historie podáwá; o pro* 
tiwném stawu lidstwa předhistorického buď zcela nelze býti 
řeči, buď jen tušení lze přednésti. Uwedené protiwy týkají 
se wšak jen hmoty, swěta tělesného, jak se národů tělo 
proti tělu stawělo, bojujíc o wládu a statky pozemské. 
Druhá částka protiw je spůsobu duchowního; neboť jak 
samo sebau wyswítá, na pozemské naši kauli, tak rozma- 
nitými wlastnostmi nadané, nabýwal i duch rozmanitých 
twárnoslí; zde onde wysoko wystaupil, zde onde nízko se 
plazil; různé wýwiny jeho bojowaly buď proti sobě, buď 
proti surowosti a sweřeposti; i potichu a téměř podtají 
wznikaly protiwy duchowni; skwělý bleskot rozumu, wřelý 
cit do pěkné formy wlitý, spůsobem wanotu šířil se do 
krajin temných a chladných. Nicméně zawdáwal i mnohdy 
příčinu k taseni zbraně^ rozžehal plamen wálečný, protiwa 
tělesná a ducliowni splýwaly w jednu (a to nejčastěji)^ neb 
wláda a statky pozemské, tato posud nejmocnější wnada 
činů lidských, za kořist duchowni wlády, duchowního wi* 
tězstwi se powažowaly. 

Táž kolosální protiwa, nastalá od Ewropanů k ostat- 
ním swěta dílům w ohledu hmoty, nastáwá pomalu též 
w ohledu na staw duchowni. W minulosti nemáme tak 
rozsáhlé protiwy duchowni, jaká se nyní twoří; a ačkoli 
černý a snědý diwoch pod ranami tělesných protiwníků 
swých aupí, na příšť protiwa duchowni poskytne mu síly 
k osobní samostatnosti. Z těchto dwau protiw našeho 
wěku patrno, že člowěčenstwo, ať wnitřní jeho staw jaké- 
koli oprawy žádá, u srownání weškerých wěků minulých 
pro tuto swau wšeobsáhlost nejdále ku předu jest postau|^ilo« 

W nejstarším wěku proúwa d\id[io\^w\ x^e^*^^ ^^ 
fv fadii, wícc tichá, tajná « působíc do ^^Nq^TtivAw >kc^>J>^ 



74 OddtMcní II. Hlatia Jruhá. 

Perských, na plémě Semitieké w Mesopotaniii a na Feniky 

v 

w Arábii^ na Egypt a Meroe, a pak i na Cínu a na různé 
čeledi plemene Sewerského w Tibetu « w Mongolsku a Si- 
biři. Mědíme « že ráz uméni a wedy indické čistě ražen 
byl na podotknuté národy; bylť jenom pohnútkau probu* 
zeni ducha po širé Asii a části Afriky. U Chaldeů (Baby- 
loňanů) na záliwu Perském k západnejši Asii^ u Feniků 
na břehy Středozemního moře přešlý ch, u Egypťanů nad 
dolenim ?)ilem wznikla nowá protiwa duchowni wztahem na 
Řecko, do kteréžto země když byl we wědách a uměni 
wywinutý duch asiatský a egyptský swoje odnože pustil« 
během wěků zwlástniho a nejskwélejšího wrcholu u we- 
škeré starožitnosti dosáhnul. Řecká protiwa duchowni je 
slunce w poledníku nad dáwnowékým oborem země, pů- 
sobila zpět na Asii a Egypt, w Ewropě nejhlawněji na 
Římany, a když se napotomními bauřemi duch ten roz- 
česnul, swítil w mnohých hwězdách weškeré Ewropě, a 
sice we spojení s nowě wycházejícim sluncem Nazaret- 
ským, kteréž během wěků se zmáhajíc, a s jedné strany 
s protiwau mahomedanskau, s druhé se staroewropejskau 
čili tak zwanau pohanskau, po mnohá stoleti w' úžasném 
boji trwajíCf konečně duchowni protiwau nowoewropskau 
se stalo. 

We staroewropejském swětě wychází nám w austrety 
ještě wcliká protiwa se strany Slowanů. Ony poklady 
mírného mrawu a pokojné^ weselé mysli w powaze čeledí 
té, obracowání zřetele jejího na dobýwání plodin z méně 
přízniwé půdy, než jakau pod teplými pásy nalézáme, pů- 
sobily mocně na staré Čudy a jiné dáwnowěké hordy 
asiatské, nejwic ale na lesobytnau, nájezdiwau čeleď Ger^ 
manskau, s kteréž teprwa aučinkem podotčeného působeni 
pi*wopočátečni lowecko-surowá powaha se byla setřela. 



Nejstarší dojcpisné zpráwy. 75 



Hlavm třetí. 

Nejstarší dějepisné zpráwy o národech. 

Rozšířeno bylo jíž lidstwo po různých swěta končí- 
nách> žiwočílOf bojowaloj čeleď s čeledi j plemeno s ple- 
menem se strkaly, dřiwe než jméno aneb nějaká událost 
národu byla zaznamenána nějakými známkami^ onau řeči 
pro oko^ kteráž jediné w stawu jest zachowati potomstwu 
činy a skutky starožitnosti. Na wysokém stupni stál již 
člowěk> wynalezlť již písmo ^ a my teprwa jakých takých 
zpráw o lidstwu aneb spise o tom neb onom národě na- 
býwáme. A ačkoli prwni zpráwy dějepisné jsau neauplné^ 
nejisté^ pauhá podáni ze starších wěkii^ přece již^ ať tak 
díiiie« jako w sítích se chytily a bez welikých proměn 
pozdních wěků došly. Kdež byly by zpráwy o událostech 
mezi Negry^ mezi Indiány^ než by národowé ti^ sami sobě 
zůstaweni^ písmem z důwtipu swého wyšlým^ mohli je za- 
psati sobě a potomstwu? Bylý by ptactwem odletlým, 
nikdy se newracujícím^ jehož pění dáwno zaniklo^ o jehož 
barwách a žiwota spůsobu nikdo nic powěděti neumí. 
A kdež jsau zpráwy o bojích zajisté úžasných^ jež bylo 
plémě Indoewropejské^ do našeho swěta dilu přicházejíc, 
8 plemenem Sewerským, po krajinách těch rozloženým, 
swádělo, nad ním witězilo a je překonáwalo, Slowan nad 

v 

čudy, Kelt nad Ibery? a po ubytowání se w krajinách 
ewropejských zpráwy o bojích mezi čeleděmi samého ple- 
mene Indoewropejského wespolek, mezi Slowany a Ger- 
many, Kelty a Thraky atd.? Jakéž máme zpráwy o žiwotě 
předwěké Asie? Jest to mořské dno, wlny tiché i bauřli- 
wé nad nim se wálejí, zdola wšak nejde žádný hlas. Te- 
prwa později, když člowěčenstwo wyššího stupně dosáhlo 
a písmo wynalezlo, nabýwáme nějakých zpráw o národech 
a dějinách jejich. 

Jednau jsme již podotkli, že weliké řeky a moře 
hlawně k wýwinu wšelikého žiwota přispíwají, že tedy 
i lidská společnost dříwe na blízku wod znamenitějšího a 
hlučnějšího žiwota dpšla, než na dalekých wodopráza^ch 



76 Odděleni II. Hlawa Iřtiti. 

rowinách. Protož nejstarší dějepisné zpráwy, na předwěké 
temné moře člowěčenstwa nějaké swětlo wyléwající, odha- 
lují nám lidskau společnost nad Gangesem a Indem čeleď 
Indickau^ nad Hoangheni a Jantsekianem plémě Čínské^ nad 
Tigrem, Eufratem a u Perského záliwu plémě Semitické, 
Assyry^ Babyloňany a Israel, nad iNilem mezi dwěma jeho 
rameny tak zwaný ostrow Meroe a Egypťany, u Středo- 
zemního moře Feniky, Syriany, množstwí národků w Malé 

v 

Asii, w Ewropě Řeky, Latiníky, odhalují konečně i obdiod 
Feaiků se Slowany při moři Baltickém, ačkoli w ča&e po- 
zdějším , w šestém století před Kristem , přec ale již 
w době té, když welikau Ewropy částku ještě temnoty 
kryly, a šest století před tím historie skoro wšech tehda 
znám^xh národů w powěstech a národním podání se potápí. 
I na jakémž stupni spatřujeme ono lidstwo, o kte- 
rém utwrzenější podání a prwní zpráwy nás došly? Jaký 
jest powšechný jeho charakter, powšechné známky Jeho 
žiwobytí? Srownáme-li staw oné půle člowěčenstwa, kterau 
jsme na začátku popsali, staw národů diwokých, teprwa 
se wywinujících , Yiehistorických , se stawem druhé půle, 
člowěčenstwa historického, a sice nejstaršího, widéti jest, 
že prawěcí národowé dle známek powšechný ch na dráze 
ke swé dokonalosti před těmito pautníky nowýmí da- 
leko postaupili ku předu. Powšechné ony známky ná- 
rodů starožitných jsau města a obchody znamenitě dokoná* 
UjU nábozenstwť a z toho ze wšeho plynaucí uméni a wédy^ 
mocnéjU statni zřízeni a konečně následků plnější děje* 
Toho wšeho u národů diwokých zcela buď nestáwá, aneb 
tak nepatrné a slabé jest, že to s ohromnými úkazy na 
nejzažším obzoru dáwnowěkosti porownati nelze. Rama- 
jana, hrdinská báseň Indů, jejíž půwod do nejstarších 
wěků se pokládá, líčí Udžadhiu co město čarokrásné a 
bohaté, plné chrámů a paláců s báněmi k wrcholům hor 
podobnými; EUora byla již we prawěku středem indického 
náboženstwí, Mawalipuram město obchodu, Benares, sídlo 
wěd, indické to Athény — a než wšechna tato města mno- 
hem starší ony chrámy nesmírné welíkostí pod zemí a nad 
zemi vrytesamé we skalách na ostrowě Slonowce a Salsetě, 
na pobřeží KoromandelskémL cVirásci Dxai^exBax ^ nm;^^ 



Nejstaráí dějepisné zpráwj. 77 

jiné pagody (chrámy) objewují se nám w šedé starožitnosti 
we swétě indickém. A na řece Tig^u a Eufrate o městech 
Ninive a Babylonu, w objemu mnoho mil zaujímají cích, 
newí se, komu wystawéní jich wíc než 2000 let před K. 
přičísti se má ; skwélé pak a nejstarší město starého 
Egypta, stobranné Theby, o nichž Homér wzpomíná, aneb 
dle některých starší Meroe w Ethiopii, o němž nyní po- 
chybno, které zříceniny z něho pošly; potom prworozený 
syn pauště fénické, obchod wedaucí Sidon a slawnější 
jeho syn, loděrobný Tyrus, jakož i Damask we Sýrii, a ať 
konečně na daleké zajdeme břehy wýchodní, a tam na 

v 

Thinu, hlawní město dáwných Číňanů, dle některých ny- 
nější Pekin, dle jiných Kant-ču, pohledneme, aneb po 
řeckém Archipelagu na Peloponnes do Ewropy přejdauce, 
tam na stawění Argosu a Epidauru popatříme, již z toho 
wyswítá, že ono člowěčenstwo, na které nejstaršími zprá- 
wami a podáními nějaké padá swětýlko, jakaUsi pewnotu 
a stálost mělo, že staw jeho se stawem plachých ještě ná- 
rodů wubec porownati nemožno; neboť i u samých Negi*ů 
těch, kam Arabowé nepronikli, jsau města i samy paláce 
králowské posud pauhými, každau chwíli přecházejícími 
chatami. A což newyhhutedlno, skwělo se ono známé pra- 
lidstwo aspoň již těmi wědomostmi a tím uměním, jakých 
k wywedení tak nádherných a welkolepých staweb býwá 
potřebí. Takž byl i obchod w dáwné starobylosti we srow- 
nání tom na stupni wysokém; zwláště bujná příroda Indie 
a pilnost obywatelů již záhy obrátily na sebe zřetel národů 
starožitných: drahými kameny a perlami odtamtud, roz- 
ličnými plody rostlinnými a kmenty hedbáwnými zdobily 
se země sewerní , od Arábie až přes moře Chwalinské, 
Egypt i Čína. W poměru témž bylo i státní zřízení, ná- 
boženstwí a z něho wyplulé plody literami. Jako wětrem 
třtiny, klesají státní útwory diwochň, kdež zatím swazky spo- 
lečenské w Indii a w Číně již we prawěku takowé pewnoty 
dosáhly, že wichřice napotomních tisíciletí přetrwawše, po- 
sawad sílu swau jewí; a literami plody, náboženské knihy, 
u Indů Wedy, u Číňanů Šuking zwané, náležejí do časů 
nejstarších, báječných, Mojžíšowy do 16. století před Kri-. 
Biem, kdežto w krajinách plemea sutoví^jAv &«o^ \^^&3^ 



78 Oddí^lťní II. Hlawa Iřeti. 

na palmowV' list klásti neumí známek swého žiwota ; a udá- 
losti, hlawné déje w zapadni Asii, nad Tigrem a Eufratem, 
kde Babylon a Ninive mocnými jich byly ohnisky, jsau 
w nejzažšim weku weliké, ohromné, daleko přes břehy wy- 
stupující, kdež zatím činy diwochíi jako řeka jsau, w níž 
wlna wlnu schwacujíc, bez pomníků dále unáší. 

Již tedy z pauhych jmen wšeho toho, co se o dáw- 
ných národech podáwá, možno w poměru uzawírati na 
dost wysoky stupeň wzdélanosti toho času, když prwní 
písemné zpráwy nám zwéstují, že tomu před wéky již tak 
býwalo; mimochodem pak můžeme z toho uwážiti též 
i wysoké stáří lidstwa wůbec; neboť byla-li dráha předního 
Člowěčenstwa k prwnímu stupni wzdélanosti tak dlauhá, 
jako národů nízce žijících, kteří po tisíciletém žiwoté ani 
prwního stupně ještě nedokročili, tuť, aniž důkazů jiných 
potřebí, leží nám před očima hluboké, neproniknutedlné 
stáří pokolení našeho. 

My pak, po tomto krátkém, wšeobecném úwodu, při- 
kročíme k podrobnějšímu nahlédnutí do hlubin národů. 

I. Národowé jižní Asie a wýchodní Afriky. 

1. Indowé. 
a, Powaha země. 

Jest to pás země od hor Himalájských, stojících mezi 
ním a sewemími krajinami co kolosální hradby, aneb dle 
slow biskupa Hebera wjako zářné stupně k boha wěčnému 
trůnu,a rozložený k jihu ku předhoří Komorinu, kde se 
do moře Indického austí, a od západního moře Indického 
na wýchod k řece Bramaputře wztaliuje, 60,000 čtwereč- 
ných mil weliký a w naší době téměř 130 millionů obywa- 
telů obnášející. W teplém páse, kde ewropejské není zimy, 
ležící tyto krajiny byly po wše wěky Učeny co rajská zem, 
neobyčejně krásná, spanilá a bohatá na wšecky poklady 
rostlin a kowů w lůně wod a hor; co země, kde dwakrát 
i třikrát dozráwají polní úrody a stromy owocné, tisíceré 
pahny, banány a chlebowníky se klenau před žhawým 
sluncem ; země, kde steré walí se praudy, hlawně pak 
dwa welikáni, nedaleko sebe na Himalájí wznikajíce, do 



Indowé. 79 

protiwných moři se uwrhuji^ Ind a Ganges, kteréž wláhy a 
úrody wystupowánim z břehů swých udílejí krajinám^ s půl 
Ewropy welikým a co do prwního wýtwaru přerozmanitě 
rozdílným; bez konce střídají se hory, údolí a rowiny, 
pustiny a pralesy, horské propastí a úžasné stepi s litými 
drawci, s nimižto sausedí kwětina lotos, druh wodní lilie, 
swatá kwětina to w Indii a nad míru krásná. Od hor Hi- 
malájských wedlé západního pobřeží Koromandelského wý- 
chodo-sewemě opět k horám Himalájským táhnau se hory 
Gatské, jakoby wěncem chtěly okrášliti tento ráj, tuto wše- 
likým žiwotem bujejici přírodu. 1 jakýž může býti nej- 
hlawnějši aučinek její? Ne jiný, leč že twořící síla pří- 
rody i w člowěku tworčí budí sílu, žiwé její obrazy i w něm 
obrazotwomau, básnickau mysl rozžehuji, an jejími diwy 
zachwácen býwá, aby šel po půwodu a příčinách. Tako- 
wého spůsobu jest i nejhlawnějši powaha jak nejstaršího, 
tak napotomního člowěčenstwa Indického, mysl ponejwíce 
básnická a rozjimawá, z níž rozmanité plody w uměních a 
wědách wynikly. Byloť od přírody zajato i tělo Inda, pro- 
čež nikdy wálečné z ní newycházel, i duše jeho, neboť 
stěhowání se duší z jednoho těla do druhého bylo již 
w dáwnowěkosti u nich rozšířenau myšlénkau, wzniklau 
zajisté jen w krásných, teplých pásech, jichž člowěk neřád 
opaaští; neb dle našeho wědomí nikdy w podnebí drsném 
a studeném wzniku neměla. 

Wšecko, co w indickém obywatelslwu se nalézá, mů- 
žeme powažowati za samorostlé, z jeho duše wyniklé; 
mnoho toho wyšlo za pomezí, málo wšak aneb zhola 
nic tam newešlo, co by na wýwin osobného žiwota toho 
patměji bylo působilo. W ohledu samého sebe je swět 
indický uzawřen; a jelikož we wojnách s cizími národy se 
neproslawil, jest dějepis toliko na činy a skutky domácí 
obmezen, a čehož, arciť z malého ještě pokladu, jaký po- 
sud je znám, nejhlawnějši zde položíme. Patrnější ale 
částku w dějepisu indickém zaujímá ona, již we prawěku 
znamenitá wzdělanost indická, ona protiwa duchowni, kteréž 
opominauti nemožno, aby weliký pramen swěda, tak mnohé 
w napotomním dějepisu oswětlující, newjhasnul. 



80 Oddťlcní JI. Ulawa třetí. 

b, Nejprwnejsí pomníky ladického umČni. 

Od pralidí b^waly a od diwochů býwají posud je- 
skyně za obydlí wolcny; skalné dutiny byly a jsau jidi 
autočistěm; zde žil diwoch se swau rodinau, s pobitaa 
zweří, se swými amulety a talismany^ chráněn před auto- 
kem wod^ drawci a ostatními nehodami swěta. Po swém 
ale wítězstwí nad okolní přírodau^ po založení obci^ měst 
a pewnějších swazků společenský ch^ když jeho duch nad 
jasným zkwétajícím prostorem kraje plesal a swau pilnost 
od tajemné moci^ přírodau působící^ odměňowanau spatřily 
tu citem wděčným puzen, zřizowal tajemným oněm mocno- 
stem, w rozmanitých postawách wypodobňowaným, < zwláštní 
obydlí, by je we swé společnosti měl; a těmto silným^ 
neustále a wěčnč působícím bohům wywolil někdejší byty 
swé, ony též silné, wěky trwající, před autokem chráněné 
horské dutiny we skalách, zwelebowal je, šířil a krášlil, že 
oko potomků nad nimi w úžasu stoji. Úkaz ten jewi se 
nám w nejstarších pomnících Indie. Ony Gatské hory, 
wěnec skal a pahorů kolem Indie, jsau plny pomníků, ta- 
kowýchto chrámů indických, a u prostřed wěnce toho 
znamenité jeskyně w EUoře, a stranami, jak podotknuto^ 
na ostrowě Slonowce a Salsetě, a posléze na pobřeží Ko- 
romandelském; nejméně w Bengalsku a w Pendžabu (w Pě- 
tiwodách), pro okolnosti přírodní, kdež zatím w nahoře 
položených místech příroda sama k tomu zwata* Wšecky 
tyto chrámy indické rozdělují se na tři thdy, a sice jsau: 
1) wy tesány we skalách pod zemí, 2) we skalách nad zemí 
a 3) wlastni stawby. Mnohý pomník ten možná počítati 
mezi diwy swěta, k jehož wywedení století nestačowala. 

Skalní chrámy na ostrowě Slonowce (zwaném od 
slona, z kamene zde wytesaného w nadžiwotní welikosti), 
byly od Ewropanů posud nejwíc nawštěwowány. Hlawní 
chrám, na němž hora stojíc w pauhé skále wytesaný, má 
krom wedlejších komnat a kaplí, 120 střewíců zdélí a 
též tolik zšíří; stěny jsau pokryty sochami, ze samé skály 
tak wypukle tesanými, že jen na znaku se skalau se spo- 
jují. U wchodu nalézá se kolosální poprsí 13 střewíců 
wysoké, se třemi hlawami a čtyřmi rukanii, obraz to boha 



lodo 



we. 



81 



Šiwy, jemuž chrám ten zaswěcen byl. Druhá wyobrazení 
jsau rozmanitého spůsobu; widíme Šiwu co štiru, pAl 
muže^ pul ženy, w jedné ruce hada, w druhé kotel, w třetí 
bič, čtwrtau podpírá se o býka Nundi; w lewo ženštiny co 
služky; w prawo opét Šiwu co muže s trojzubcem, známkau 
wlády jeho nad hořením, prostředním a dolením swétem; 
za ním a nad tím čtwerohlawého boha Brámu se čtvrmi 
labutěmi, jenž ho po nebesích nosíwaly. Gangešu, boha wéd, 
sedícího na přemoženém od něho obru a množstwí jiných 
bohů a bohyň ze Šiwowa komonstwa; scény z dějepisu boha 
toho, jak swau choť, Parvadi, od Kamy, boha lásky, při- 
jímá; widíme ho co mstitele, hubitele, s mečem a dítětem 
k smrti určeným, řetězem z lebek opásaného atd. W po- 
zadí chrámu nalézala se kaple, swatyně jeho, s hlawni 
známkau lingamem, kterým u Indu a Egypťanů twořící a 
plodící síla přírody se wyznamenáwala. Mnohé řezby na 
stěnách, ačkoliw skála mezi nejtwrdší náleží a powětrnost 
na ně působiti nemohla, jsau předce již tak wywětraly, že 
je sotwa poznati lze, což nejpatrnějším je důkazem hlu- 
boké jich starobylosti, a tím wíce, protože při auplné do- 
konalosti prací těch nejwětší jednoduchost panuje a w dáw- 
ném wěku již o národním tom dílu památka se ztratila; 
aniž jakých je zde nápisů, jako w podobných a jeŠiSě 
wětších chrámích na blízkém ostrowě Salsetě , jež ale 
posud nikdo nemohl přečísti, protože we wšech abecedách 
indických písmen není těmto podobných. »Nejen množ- 
stwí chrámů těch , prawí anglický lord Valencia , nýbrž 
i we skalách wy tesané rj'bníky, šírá místa, řady slaupů a 
schodů, z jednoho chrámu do druhého wedaucích, zje- 
wují nám, čím obywatelstwo nahých skal těch býwalo. 
Teď není zde slyšeti lidského kroku, leč zwědawého ce- 
stowníka; wzdělaná někdy půda stala se neproniklau hu- 
stinau, autočištěm tigrů^ sídlem moru a zhauby.a 

Tak i chrám w Karli swých řezeb dokonalostí skwěje 
se na prwním místě; a přejdauce do hor Gatských, do 
oné ohromné řady chrámů o dwau i třech poschodích 
nad sebau, spojených neb mezerami oddělených, zmíníme 
se jen o nejhlawnějším, jenž zdá se býti chrám Keyiasský. 
Wšecko, co stawitelstwí wywedlo welikého, welkolepého a 

6 



'?. 



3S OtlMcní II. Hlawa t*^ti»í. 

ozdobného nad zciiii^ je zde pcd zemí: předsints mosty^ 
kaple^ slaupy a slaupořadi^ obelisky^ kolosy, a skoro na 
Wfeiech Stellách wyobrazcní bohu, jichž se tu wíce než i 3 
nalézá, prawy indický to pantheon, se scénami z jejicli ži- 
wota. U prostřed ohromné, ze skály wytesané jeskyně, 
w které by několik welikýcli chrámů gotliickýcb dosti 
místa niMo, byl neclián kamen, z néhož nowý clirám se 
wy tesal, jehož kauzelnau stawbu, rozmanitost w ozdobách 
slowem popsati nelze. 

A u prostřed Gatskydí hor ony čarodějné chrámy 
Ellorské, jak z mnohého wyswitá, nejmladší stawby pod- 
zemní, obracejí neméně na sebe zřetel cesto wníka. Zde 
není již weliké té jednoduchosti w řezbé, jako na Slo- 
nowce a Salseté; zde widéti bohatost a rozmanitost we před- 
stawách, dokonalost u wywedení stawitelskjfch twaríl a 
obrazů, tak že jimi indické umění na nejwyšším stupni se 
jewí. Na stěnách nalézáme rodiny bohů, jejich průwodce, 
příbuzné a sluhy; wyobrazení welikydí wýjewů ze dwau 
slawných dějezpěwů indických, z básní totiž Ramajany a 
Maliabaratu; bitwu u př. mezi Ramau a Ilavunau a půtku 
Keysy Panda; wojsko bojuje pěší, na slonech neb wozích 
šípy, palicemi a tasenými meči. Nesčíslné množstwi ma- 
lý di jeskyň wedlejsídi slaužilo za obydlí kněžím, pautni- 
kům a kajícím. Také pozorowati snahu, aby slaupowé co 
možná stihlí byli, tak že úžas pojímá člowěka, widauciho 
na nich ohromné skály ležeti, a ležící již wěků počet ne- 
přelilcdný; k rozměru tomu bylo potřebí nemalého uměni. 
K žiwějsimu wylíčení byly obrazy omalowány, a ačkoli 
podnebí indické tak suché není jako egyptské, předce 
barwy we chrámích Ellorských sem tam se zachowaly. I zde 
jsau obrazy kolosální s nápisy, jak se udáwá, w řeči již 
sanskritské* 

Druhý oddíl stawitelského umění indického jewí se 
we chrámích nad zemí, taktéž w pauhé skále tesanýcli. 
Chrámy podzemní jsau rostUny kořenem, žiwot swůj w zemi 
hledajícím, chrámy nadzemní rozivituUými jii lúty nad po- 
wrchem země. Prwní místo mezi nimi zaujímá tak zwa- 
nýdi sedm pagcd (chrámů) na pobřeží Koromandclském, 
řiceníny z města Mavalipuramu , na jehož místo Ptole- 



Inílowé. g3 

iiiaeus Muliarfu klade. Jest to auplné^ ze skal wytesané 
město králowské, jehož weliká část od moře zdá se po- 
hlcena býti ; několik mil do země wznášeji se ale ještě 
wrcholy spraGowaných skal, a w nich jeskyně, sály, po- 
koje ^ na stěnách postawy bohů, mimo Šiwu také biih 
Wišnu, zwířecí kolosy, Iwowé, slonowé. Není wšecko chrám, 
nalézáme zde také čultry, hospody to pro cestowníkv. 
Stawby ty nejsau ukončeny ; strašná událost přírodní, 
jaké ještě za našich časň úžasným příbojem moře na 
mnoho mil wesnice a lidi splawuji, zastawila toto dílo 
a pohřbila část města w mořských wlnách, ač mnozí uply- 
nuli wěkowé od prwních začátků, než ruka posledního 
stawitele mořskými winami byla zachwácena. Ani o této 
události newí se, kdy nastala* Teď je wšechno pokryto ne- 
proniklým hauštím, sídlem tigrů a hadů. Ačkoli stawěni 
Mayalipuramu, jako wůbec stawby nad zemí^ k nejstarším 
pomníkům indického stawitelstwi nenáleží, předce do temné, 
báječné dáwnowěkosti se pokládá. 

Třetí konečně spůsob stawitelského uměni u Indů 
jsau wlastní stawby, wywedené zcela rukau lidskau, rost- 
lina takměř přesazená. Stawby ty nazýwají se wůbec pa- 
godyy kostely to indické. Ačkoli z wětšího dílu každá' 
wesnice swau pagodau se honosí, předce jsau některé 
slawnější, swětější, ku kterým tisícero pautníků přichází. 
Nejstarší jest Deogurská (Božíhorská) čili Dulatobodská 
blíže Ellory; potom pyramidální Tandžorská, 200 střewíců 
zwýší a nejkrásnější stawitelské dílo w Indii; w okolí ko- 
naly se slawnosti na spůsob Bachusowých orgií. Jedna 
z nejstarších a spolu nejswětějších na pobřeží Koroman- 
delském , kdež wůbec pagody se hemží , je Dzaganata 
jedno z mnohých příjmení boha Wišnu, jemuž chrám ten, 
we starém městě Puri čili Parsottemu stojící, zaswěcen 
byl ; při něm není rozdílu mezí třídami indického obywa- 
telstwa. Kararak, čili Černá pagoda,' jedna z nejpamátněj- 
ších ří cenin w Indii, obrowské to stawení z ohromných 
balwanů černého mramoru složené, tak že nelze pocho- 
piti, jakými prostředky mechanickými kamenné ty hmoty 
na místo se připrawiti mohly. Konečně, o které zde ještě 
promluwíme, je Galambromská, w krajině Tandžorské, 

6* 



%%l 



g4 OdfItMcni II. Hluwa tnii. 

pa{(oda podiwu nejhodnější^ při niž neméně než 3000 knézi 
indirkýdi bylo uslanoweno. Swatyné pagody té jsau obe- 
hnány dwojnúsobnau ctwcrhranau zdí, 1320 strewícu zdéM 
a iM)() zsírí ; každau stranu k úhlům swéta obrácenaa 
ozdobuje hrána s pyramidau, iH2 strewícu zw^ší, a zdola ai 
nahoru je wsc wyobrazcními bohů a zwiřBl pokryto. Tyto 
/di objímají swatyno a šírá místa; tu jsau tri kaple, za- 
s\v('(*ené liri^amu a Wisnowi, w třetí není obrazu, a zas 
obehnané zdí, wcdlé kteréž u wnitrku řada slaupů se na- 
lézá ; onde zas, a sice uprostřed, jest weliký rybníky ko- 
lem néhož opét řada slaupů béží ; zde wstupují pautni- 
kowé do swaté wody k očištění. Na třetím místě je hlawni 
chrám , též obezdčný a slaupořadím okrášlený ; wedlé 
ncho sál, na 100 slaupich spočíwající. Nejpamátnější ale 
slawba je na čtwrté straně welikého rybníka: u prostřed 
ohromného slaupowého sálu stojí swatyně, 360 střewiců 
zdélí a 200 zšírí; as 1000 w řady postawených slaupů, 
každý 30 střewiců zwýkí ^ nese plochau střechu, z weli- 
kydí kamenných balwanů záležící. Wšady widěti obrazy, 
celé wjfjewy z Maha1)aratu a z indického bohorodu. Za 
čas welikých slawností přenášel se obraz bohyně Parvadi, 
choti Siwowy, jíž tato pagoda zaswěcena byla, z jedné 
swatyně do druhé, a jaký sběh pautníků zde býwal, wy- 
swítá z toho, že oněch 3000 knězi indických jenom po- 
skytowanými dary nábožných pautníků bylo wydržowáno. 
Ani zde uwedených pagod, nejmladších to pomníků 
indického stawitelstwí, nemožno stáří posud udati. Děje- 
pisci weškerého swěta toho newědí, a dle učenců indických 
mají stawitelští welikánowé ti kořeny swé w báječných ča- 
sích, w oněch dobách, kde Indowé různé doby swěta 
ještě na milliony let rozdělowali; že tedy wystawení pa- 
gody Džagernatowy, dle jejich počtu, neméně než llOOO 
let před Kristem se udalo, není žádného diwu ; tím není 
určeno jich stáří, aniž pak ono posud jinač, a to ze sa- 
mých wniterních známek chrámowých kolosů těch, dá se 
určiti, leč že welmi wysoké jest. Jsau pak známky ty, jak 
nahoře již zmíněno, hlawně na chrámích we skále tesa- 
ných, krom jednoduchosti a neznámých nápisů, ony před 
ndiodami časů, před deštěm a sluncem chráněné, a předce 



Indowé. 35 

mnolidy až k nepoznáni již wywětralé obrazy z kamene 
nejtwrdšihoj z porfiru, kterýž prý jen powěslnau ocelí 
indickau^ wudz zwanau^ tesán býti mohl* Že k wywětráni 
tomu ohromné řady století se požadowaloj není třeba dů- 
kazů. Na tomto základě stojice^ pokročíme dále do in- 
dické starožitnosti; neboť samo sebau jest patrno^ že tyto 
bohům zaswěcowané stawby z nábožné mysli plynuli^ že 
mysl ta wysokého stupně dosáhla^ než pomníky we swé 
welkoleposti se zaskwěly^ indické tedy chrámy že plodem 
jsau indického náboženstwí. 

e, Nejstarái náboženstwí indické. 

Zaujawsi bujará příroda pásu toho indické člowě- 
čenstwo^ wzbudila mysh pátrající po půwodu a příčině 
wsech welebných předmětů^ po pramenu, z kterého tworná, 
blaho- i krásodáruá síla země i nebe plynula. Wznikla 
mysl rozjimawá o mocné bytosti — o bohu. Že i tamějši 
obywatel někdy, jako Nowohollandanj žiwočilj jako Neger 
hrubé swoje míwal fetiše, není pochyby ; my wšak o ná- 
boženském stawu jeho nabýwáme zpráwy z wěků již po- 
zdějších, když mysl náboženská mocnější byla a tak 
utkwělá, že slawné známky zůstawiti mohla potomstwu. 

Jest to wěc přirozená, že Ind, wycházeje ze sle- 
pého žiwočení, hrubého fetišnictwí, onu welikau dobro- 
ditelku swau, přerodu^ poznáwal a předměty její za swé 
bohy stanowil. Památku toho ctění přírody nalézáme 
w nejstarších knihách, Wedy zwaných, kde w nábožných 
zpěwích země a slunce, oheíi a woda, wzduch, déšť ^d. 
co nebeské bytosti se welebí. K jasnému slunci, braman 
jmenowanému, modlil se, aby přijalo chwálu jeho, k tau- 
žící jeho duší blížilo se co milující k choti swé, by, wše 
wěci wídauc a prohlédajíc, bylo mu ochráncem a wedlo 
jeho ducha a darů udílelo, začež oběťmi a modlitbami 
ctěno jest od knězi a maudrých. Bůh ohně, Agni zwaný, 
byl panowníkem jihowýchodní strany, pramene slunce 
a tepla; w podobě jinocha na owci jedauciho, byl nejen 
šiřitelem jasnosti a sláwy, nýbrž i čistitelem Indů, jemuž 
oběti konali, by snímal hříchy a neprawosti jejích. Indra 



3G OtUlMcDÍ II. Hlawa Liotí. 

byl bňli oblohy a wzduchu, Waju čili Pawana bůh nej- 
nižšího wetru, Yaruna buh luoře^ Jáma podzemní propasti^ 
Kuwera bulí bohatstwl atd. Ctili také nebeské oběžnice 
co bohy pod zwlástnimi jmény. Wsak i zlým wécem we 
swěté a w lidském žiwote dal Ind piiwod a začátek w osobě 
některého hoha, a tudy wzniknid nemalý počet ziych boh& 
a duchů. Když podzemní síla přírodní častéji koru zem- 
skau trhala, a morní wétrowé přes kraje duli, přičítal to 
Ind bohu Hiraniaksowi s jelení hlawau, jenž celé hory roz* 
metáwaL 

Nicméně wedlé ctění přírody, po wše wěky w Indii 
trwa jícího, nalézáme we Wedách zároweň již myšlénku nej- 
wyšsí, ku které se člowěk powznesl, myšlénku o jediném 
tworci, půwodu swěta, o jednom bohu — onu nit Airia- 
dny, wedaucí jej ze swětowych labyrintů na denní swětlo, 
na swětlárnu pomořskau, s níž patřil na zmatené pod 
sebau wlny. Tohoto wšech wěcí půwoda nazwal Ind Brom, 
welikého ducha, sídlícího na nejwyšším místě, ťoniyšlenim 
a slowem boha toho zjewilo se wšecko ostatní na swětě, 
na obloze slunce, luna a hwězdy, na zemi úkaz wšeliky. 
Wedy jmenují ho žiwaucím, prawym bohem, wěčnym, 
netělesnym, bez wášní, wšemocnym, nejdobrotiwějším, nej- 
maudřejším. Nikdo ho nezná, nad slunci není slunce, neni 
luny, hwězd a blesku, tam swítě bůh jediný, weškerenstwu 
swětla udílí. 

Z této nejwyšší bytosti, jak powědíno, wypiynuli 
ostatní úkazowé swěta, a proto samé, že w ní půwod 
swůj mají, jsau i poswátní, bohowé sami , tudy nelze di- 
witi SQ, že u Indů mnoho bohů a bohyň, bůžků pak 
a duchů několik set millionů nalézáme; krása a rozma- 
nitost přírody wedla ku poznání boha, z něhoi myšlénky, 
sami to bohowé, k wytwoření krásy té jsau wyšly. W onom 
wšak nesčíslném počtu myšlének z boha plynaucích po- 
zorowal Ind hlawně tři, jakožto ze wšech nejmocnější^ 
a sice : twoření, zachowáwáni a ničeni wšeliky ch ákazů 
swěta; myšlénky ty staly se třemi bohy, trimurtí L j. tří- 
osobí, čili trojicí indickau: bůh Brmna stwořil swět, Wiirui 
jej zachowáwá a Síwa ničí; ti jsau wládcowé wšehomíra, 
jedno a to samé s bohem nejwyšším, jedno a to samé 



Inflow<^. 37 

mezi sebaUf rozdílní toliko w úct^ u lidí. Bram^ jakožto 
pojem bytostí wšech, byla myšlénka zjewená sama sebau 
beze wšeho twaru, přede ale, wzhledem na různé úkazy, 
nesčíslné twary mající; pod žádnau postawau nebyl ctěn, 
a chrámy jemu zřizowati bylo by rauhání býwalo; wzý- 
wal se ale pod jmény rozmanitými, jimiž w^^sost a weleb- 
nost jeho patrné se líČí ; samo slowo Bram znamená počátek 
wšech wécí; zbuzená w ném láska a tauha, aby se zjewíl 
w míru, skwí se mu po boku co choť jeho Mnja\ zowe 
se též Gum čili myšlénka a rozhodnutí k tworení: Haran- 
gun^hha t j. prazárodek wšeho duchowního a tělesného ; 
Poriy proníkawý, božský dech, praswětlo^ co základ wšeho 
duchowního a tělesného; Pradiabat^ žiwota pán, pražiwot, 
základ wšech jednotliwých úkazů, takořka símě toho, co 
Brama později stwořil, ruka tworce Bramy; Prakrat^ pra- 
men wšech proměn w duchowním i tělesném swětě, zá- 

v 

klad boha Bramy, Wišnu a Siwy. Když wesmír jakožto 
ideál w bohu spočíwal, wládnul již Prakrat, rozdělowal 
celost w částky, stanowil úlohu každé wěci. Tomuto 
w bohu spočíwajicímu swětu chyběla wšak ještě pružina 
k jeho pohybowání ; i té bylo w bohu Bramě , pročež 
zowe se Prán, dech, duše, wycházející z Almy t. j. swětla 
(jiného to příjmení jeho). W člowěku zjewuje se Prán 
co dýchání, sídlí w srdci, žene krew, myšlénkám křídla 
a wůbec w každém ohledu žiwota mu udílí, a kde pře- 
stáwá, následuje smrt. Jiná jména bytosti nejwyšší jsau: 
Abaricedi (newýměrný), Advaja (rowného sobě nemající), 
Anadi (bez počátku), Ananda (bez konce), Bagawat (boho- 
watý, bůh), Karunnanidhi (poklad slitowání), Parabara 
a Parama (nejwyšší bytost), Sarvačarutram (nej^^yšší doko- 
nalost) atd. W těchto wlastnostech jest Bram nejwyšší 
prabytost, která ze swatyně swé do Činného swěta wstaupila. 
Bůh Brama, jakožto myšlénka z nejwyšší bytosti wy- 
plynulá ke stwoření wšehomíra, nejmocnějšího úkazu a do- 
jemu na člowěka, stal se záhy předmětem nejwyšší úcty 
a pramenem braminského náboženstwí. On jest Abdzajoni* 
matka oblakůw, Attúnaba, dobrý duch; samo pak slowo 
Brama znamená prawdu, zákon; Caturanana, čtwerohlaw, 
Logneša, země a oblohy pán, Sršda, twůrce, Weda, wěda, 



gg Oddéieni II. Hlawa Iteti. 

wedomost, Weddatta^ wédodárce, Vidhi^ osud^ zákon pří- 
rody, Višvasri, wšehowěnec, atd. Ačkoliw ještě posud 
wšechny sekty náboženské w Indii boha toho za prwního 
uznáwají^ etice ho wíc we spdsobu duchownim, předce 
již od dáwných čas& nebyly mu žádné chrámy a oltáře 
zaswěcowány, an během času wznikati počaly jiné nábo- 
ženské saustawy, zakládané na druhých dwau známkách, 
zachowáwání a ničení neboli ménéní úkazů sweta, již 
mocnějších a dáraznějšich , a účinek twoření jakožto 
wěci ukončené a odbyté, slabnuL Wznikali ctitelé boha 
"Wišnu a Šiwy. Boj a spor mezi nimi byl přenesen mezi 
samé bohy a Šiwa zwítězil. Brama wystaupil z úcty we- 
řejné, jsa jako nejwyšší Bram w duchu ctěn, a Siwa 
a Wišnu, takořka zosobnění, smyslowí zástuplowé ducho- 
wního božstwí, wstaupili w úctu weřejnau* Do jak newy- 
stižné starobylosti ctění boha Bramy padá, můžeme z toho 
mysliti, že ani jeden z nejstarších chrámowých pomníků 
jemu wýhradně zaswěcen není, a jen Siwa a wedlé něho 
Wišnu a Budha w nich sídlí. 

Bůh ff^iJínu ctěný jakožto zachowatel, blažitel, opa- 
trowník a hájce swěta před zlými bohy, duchy a králi, 
jest památný swým wtělowáním. Při té saustawě nábožen- 
sko-filosoíícké, dle níž člowěk z myšlének boha nejwyššího 
wšecko wywáděl, jest wtělowání se nejen nižších, nýbrž 
i božských bytostí wěc docela pochopitelná , přirozená. 
Ač i Brama a Šiwa se wtělowali, předce s ohledem na tyto 
inkarnace stojí Wišuu co spása a blaho swěta na prwním 
místě; kdykoliw tedy zliauba nějaká swětu nebo pokolení 
lidskému hrozila, bera na se ty neb ony těla podoby člo- 
wěčí aneb zwířecí, záhubné odwracowal pohromy. Když 
spícímu Bramowi obr Hajagriwa čtyry Wedy, swaté knihy 
ukrad, s nimi na dno mořské se ukryU lidé pak bez zá- 
konů těch stawše se hříšnými, krom sedmi Rišůw (swatých) 
a krále Satjawrata potopau zahlazeni býti musili, tu na Bra- 
mowu žalobu wzaw na se podobu ryby, wyrwal z obrowa 
břicha ještě neztráwené knihy tři a Bramowi je odewzdal. 
A když pyšný', tyranský Hiranjakša, obr a wůdce ducliůw 
zlých, nejen Wišnowi se rauhal a od Bramy wládu nad 
zemí žádal, nýbrž konečně i za boha ctěn býti clitěl. 



Indowé. 89 

zadáwil jej Wíšnu w posiawě muže a Iwa. Krále Bela čili 
Belradžu, bohům mnoho příkoří Činícího^ co pídimužík 
u welebnau podobu boha před ním rostaucí ^ swrhnul 
do propasti pekelné. Zrozen co člawěk pode jménem 
Ram^ táhl se spráwcem údolí Kiekendy^ pod jehož ko- 
mandem 360 tisíc poddanydí mu opic stálo^ do boje proti 
Ravanu, mocnému panowníku ostrowa Zelanu (Cejlonu) a 
porazil ho. Pode jménem Krišna rozdrtil patau hlawu ha- 
dowi Kalinakuj bojowal s Pandy proti Kurům, a na ostro wě 
mořském wystawilsi město Dwarku^ kde ze 16000 jeho man- 
želek každá skwélj^ palác měla. Dewáté wtělení hoha Wišnu 
bylo w člowéka pode jménem Budha, welíkého opráwce indi- 
ckého náboženstwí, dle některých as 1000 let před Kristem 
žilého, o němž později wíce se powí. W bílého koně, 
teď již na nebesích stojícího, teprwa se wtělí, aby po uply- 
nutí jistého počtu let hříšný swět zničil. Skwělá pak jeho 
jména jsau: Bagawat (bůh), Gakrawanni (zbrojnoš), Gatur- 
bfaudžia (čtwerruký, čtweropažec) , Džaganat neboli Dža- 
gemat (nejwysší bytost), Kamsarati (bojowník proti králi 
Kamsowi), Krišna, Mahadewa (mocný bůh), Narajana (kníže 
mužů), Ragowat (ozbrojený), Yanamali (owěnčený), samo 
pak slowo Wišnu značí pronikatele, wojína, wítěze, wyš- 
šího, Wišwanbhara, wšeudržující, wšebránící, atd. 

Třetí člen indického trimurti je strašný Siwa, hu- 
bitel a ničitel wšeho. Že pak i za základ žiwota se po- 
wažuje, není na odporu hlawní jeho powaze; w němť je 
předstawowán běh tělesného žiwota, nadchnutí twaru čili 
těla, jeho wýwin a konec neboli smrt. Jako u Srbů a 
Černohorců twořící a zachowáwaci bůh posud i starým 
krwníkem čili wrahem se nazýwá, tak u Indů Siwa jakožto 
zhaubce jest líčen, ačkoli s Wišnem, Bramau a Bramem 
jedno a též znamená ^ ačkoli i on pod obrazem plodící 
a zachowáwaci moci přírodní se ctí, jenom že to wše k tě- 
lesnému žiwotu má wztah, a konečný wýsledek tohoto 
žiwota smrt jest, tedy wedlé plodiwosti, wedlé udíleni ži- 
wota 1 nejhlawnější známka Siwy jeho zhaubnost, jeho 
strašnost. Powahu tu líčí i jména jeho Agni (oheň), Bagis 
(bůh), Bhawa (ploditel), Bliima (hrozný, strašný), Bhudeša 
(demonůw pán), Giriša (hor pán), Haimavat (zimy pán) 



90 OddMcní II. Hlawa li-ctí. 

Hara (hubitel)« Kala^ Mahakala (mocný čas jakožto nej- 
hroznější zhaubcc sweta), Mahadewa čili Mahadea (mocný 
bůh), Mudha (smrtnik)> Parasati (prabytost), Uudra (krwawý, 
rudý), Šarva^a (wšewěd), Šastawa (mstitel); samo pak 

v 

slowo Siwa znamená wznešený; Triburandaga (obywatel 
tří mést neboH krajin , nebe , země a propasti ; Vrsad- 
vadžia, destitel, blyskatel a hřímatel atd. 

Angličan Moor w pantlieonu indickém prawí, že w tomto 
trimurti následující pojemy obsaženy jsau, a sice: w Bra- 
mowi slunce, twoření, moc, minulost a hmota; we Wišnowi 
woda, zachowáni, maudrost, přítomnost a prostor; wŠiwowi 
oheň, rušení, sprawedlnost, budaucnost a čas. Bylo pak toto 
božstwo wyobrazowáno a cténo rozličné, krom boha Brama, 
bytosti nejwyšší, kteráž pod žádnými obrazy se nectila; 
že pak weřejná, smyslowá úcta stwořitele swéta, boha 
Bramy, záhy již druhýma dwéma sektama w úctu du- 
chowní pošinuta byla, nalézají se we chrámowých pomni- 
cích zde onde pauhé toliko obrazy jeho. Jmenowala pak 
se též trojice tato jedním slowem Oum, obraz její bylo 
télo o třech hlawách, nebo kruh we trojhranu: 

Br«m 




Weřejná, smyslowá úcta nejwyšŠího božstwí koná se 
"Wišnowi, hlawné pak Siwowi. 

Jako téméř wkaždém náboženstwí starožitném, tak 
i w indickém spatřujeme onu stránku, již manželky nad- 
řečených bohů zaujímají* Dwojí pohlawí, ty dwě točny, 
jimiž ku prospěchu žiwota weškerá příroda proniknuta 
jest, dal Ind i samým bohům, z čehož mnoho božských 
rodin wyšlo. Choť nejwyšší bytosti zowe se, jak praweno. 
Mája, o níž Wedy prawi : Byla to wěčná láska. Mája, kteráž 



Indowé. 9 1 

boha pohnula stworiti swět^ a sňatkem tfm zjewil se Bram 
co tworce (Braiua)^ co zachowatel (Wišnu) a co zhaubce 
(Šiwa). W)šla tedy Mája eo pnvní cit z boha ^ ona láska 
a tauhaj aby se zjewil mírem^ čarokrásná a spolu nejduchow- 
nějsí choť. Manželka pak boha Bramy jest Saraswati, bo- 
hyně sauzwuku a sauměru» sám totiž onen pořádek^ w jakém 
stwořený swět, příroda se jewí. Z úzkého spojeni stwoře- 
n^ch wěcí a do nich wloženého sauzwuku snadno wyswét- 
liti^ proč Brama pod obojím též pohlawím zároweň^ co 
muž a žena — co twiirce a příroda — se wyobrazowal. 
Saraswati jest také bohyně déjin a wýmluwnosti ; druhá 
choť jeho zQwe se Branii. Bůh Wiinu w rozličných wtě- 
leních swýchj měl wice manželek^ z nichž nejhlawnějsí 
jsau Lakšmi^ dcera oceánu a noci^ na lotosowé kwětině 
plynaucí> potom Lotos^ Prija, Srí (bohyně štěstí). Šita, 
když co Ram proti Ravanowi bojowal, a jiné. Dle po- 
wahy boha Siwy, žiwotodárného a rušícího, jsau i jeho 
manželky, jako jest Bhavani, žiwotodárná, Devimata, bohů 
matka, Isi, wesna čili bohyně jara, Parwadi, bohyně hor« 
Šiwá, dobrá bohyně a jiné. Zlé pak powahy jsau Bhadra- 
kali či Vatrakali, ohniwá bohyně Času, Káli, Černá sudička, 
Rudraní krwawá, a jiné. Takž i druzí bohowé měli choti 
swé; Agni swau Agnaji, Indra swau Indrani atd. 

I budeť nyní krátkým tímto předložením indického 
pojemu o božstwí patrnější onen úsudek, že náboženstwí 
to, w pračase lidské společnosti swé kořeny mající, wyšší 
a dokonalejší jest, než které koliw jiné těch národůj je- 
jichžto duch o sestawení poměrů mezi Bohem a swětem 
teprwa se namáhá. S plesem patři zde každý na skwělau 
bránu we mračnách mezi nebesy a zemí, skrze kterau Ind 
myšlénky boha pauštěl, by si wýjewy swěta mohl wyswět- 
liti; s radostí se diwá na ono hemžení nábožných citů a 
myšlének^ z indického člowěčcnstwa, co z prwního pramene 
swého, plynaucích, a nelze jinak, než sprawedliwě pronésti, 
že w ohledu tom weliký a swatý děj zjewil se nad wclikým 
a swatým Gangesem, jenž w náboženstwí swau pn^'ní a nej- 
hlawnější postawu nalézaje, duchowní stal se protiwau k ostat- 
ním zemím, a, což samo scbau wyswítá, nejmocněji na 
staw' a zřízení samého lidstwa indického působil. 



9d Oddělení II. Blawa ti-etí. 



d. Forma wlády a státní zřízení indické. 

Jako stawitelstwi, bylo i státní zřízení zároweň plodem 
indického náboženstwij protož nalézáme zde knězeivládu, 
čili tlieokratiij U j. nejwyssí moc a přewahu pode jménem 
braniind wůbec známých knězi. Když Ind jasnějších ná- 
hledů o swětě a božstwí nabýwal^ nelze mysliti^ že weškeré 
t, obywatelstwo najednán a zároweň stejného stupně dokona- 
lostí w tom dosáhlo ; jako wšady jinde^ byly zpočátku i w Indii 
jednotliwé to osoby^ jejichž učení během času rošiřeno a 
upewněno bylo. Možná^ že pauze z takowýchto učenců, anebo 
snad také z některé částky obywatalstwa, ze wzdělanějšiho 
národkuj duchem swým nad ostatní wyniklého, což nám pro 
nedostatek zpráw jedno býti musí, paměti hodný sestawíl 
se spolek, ona kasta braminů, jež we prawěku již wlády 
dobyla a po wše wěky, při wšech politických wichřicích, 
po tu dobu zachowala. Úkaz ten je w dějepisu tím zna- 
menitý, jak duchowní sila wšecko ostatní, co se zároweň 
s ní nepowzneslo, w tuhá pauta sewřela, od chrámu wědo- 
mosti wzdalowala, a osud národu na mnoho tisíc let černau 
pečetí naznamenala, což, jak ze samé wěci patmo, w tom 
prawěku státi se musilo, když hmota národu we slepotě 
pohřížená, uměním a wědomostmi jednoUiwců, pojmauti jich 
nemohauc, jako bleskem byla dotknuta, a učenost a učenci 
božskau se obklíčili září a mocnými obehnali hradbami, 
že nikdo již napotom přístupu neměl. Nejprwnéjší tedy 
a nejslawnějsí z oněch kast, na kterých státní zřízení in- 
dické spočíwá, je kasta braminů, druhá četrů (kšatrijů, 
ketrů) neboli wojínů, třetí vaisyů, čili řemeslníků, rolníků 
atd., a čtwrtá sudrů, služebníků. Již samo slowo bramin 
poukazuje na tuhý swazek náboženstwí indického a jeho 
zakladatelů, pochodíc od Bramy, jakož i učení o wzniku 
těchto kast, dle kterého bramini z úst boha Bramy, co 
obrazu maudrosti, aby se modlili, četli a učili, četrowé 
z rukau jeho, aby bojowali, vaisyowé z břicha a stehen, 
aby žiwili, a sudrowé konečně z nohau, aby slaužilí, bylí 
stwořeni, a po nich teprwa stwořili se ostatní lidé, zwí- 
řata^ rostliny a jiné wěci. I stojí a stál Bramin na wrcholu 



lodowé. 93 

»wé ííláwy; on jediný má práwo nejen 6iaú, nýbrž i wy- 
kládati Wedy, knihy swaté, jsauci skladem indického ná- 
boženstwí a w něm obsažených zákonu občanských i we- 
ikerých wědeckých známosti. On jest knězem, wůdcem 
mrawnosti, onť jediný zná božské zákony; jest saudcem, 
nejlépeť zná zákony občanské; jest lékařem^ neboť ne- 
moci, za trest přestupků powažpwané, musí pokáním a 
jistými obřady se léčiti. Onť může též, jako druhá kasta 
četrů, nositi zbraň, i také obchod wésti, jako třetí, a 
wšak jen s některými wěcmi. Mezi těmito druhy nebo-Ii 
podkastami Braminů stojí owšem wykladatel Wed na prwním 
místě, jemuž i králowé hluboko se koří, za nadlidskau by- 
tost nadpřirozené síly a moci jej powažujíce. Půda bra- 
minů je prosta wsech daní, oni sami prosti wšech trestů, 
neboť jen wypowězcním ze země a pokutami mohau býti 
trestáni; zabíti bramina, byť i samými zločiny cele po- 
skwměného^ jest předce zločin nejhroznější. Neobmezená 
jest tedy k nim wážnost, a tak též i hrdost jejich. Bramin 
byl by sebe zneuctil, maje občanský auřad zastáwatij 
ano třebas i na trůn wstaupiti, od kteréžto přísnosti poz- 
ději se upustilo, aby totiž Indie od cizích národů podma- 
něna, zase předešlé sláwy nabyla. Tak Sewadži, zakladatel 
Maratského státu, a ministři i jiní auředníci u knížat do- 
mácích, byli a jsau z kasty bra minské, a mnozí sipahowé, 
indičtí to wojáci we službě anglické, pocházejí od bra- 
minů. Při těchto wýsadách a práwích jsau wšak bramini 
podrobeni též welmi přísným powinnostem; mnohoť let 
musí ztráwiti w domě swého učitele, dokud se Wedám 
nenaučíj pak se mohau zasnaubití, a při modlitbách, mytí 
a obětowání mine jim weliká část žiwota; bedliwau péči 
musí wynakládati , aby čisti zůstali : nesmějíť s nikým 
z nižší třídy, ba ani s knížetem jísti, nic žiwého zabíti leč 
k obětij a masa, leč obětního, nepožíwati, sic takowéto 
znečištění sebe pokáním naprawiti musí. Předpis také 
jest, aby w stáří od swěta se wzdálili a w samotě swatému 
rozjímání odewzdali, by s bohem spojení dosáhli. Ze zří- 
zení této kasty w jakémsi pořádku a postaupnosti se na- 
lézalo, nadswědčují sbory, často z mnoha set ano i tisíců 
braminů u jednoho chrámu se skládající. 



"li ■ 



94 Odděleni II. Hlawa Lretí. 

Tauha po wýsadách a práwích bramínsk^ch zplodila 
ony četné třídy indických mnichů , jimž jméno mnichů 
maliomedanskych, y^A/r, se přikládá; nesmyslnými mukami 
chjtejí u lidu wážností dob} ti, pro swau ale prostopášnost 
a tajné neprawosti jsau u tříd oswícenéjších w opowržení. 
Do rádu těch , již před Alexandrem w Indii stáwalých> 
možno každému wstaupiti. 

Druhá kasta je známa pode jménem četrů (kšatrijů, 
ketrů)j dle Wed z kasty bramínů pošlých; jich určeni 
jest w čas míru wládnauti^ občanské zastáwati auřady^ a 
w čas wálky bojowati; w potřebách i nižši konati práce^ 
ne wšak práce braminů; Wedy mohau čísti^ ne wšak učiti^ 
máji obétowati a dáwati almužny^ ne wšak jich bráti jako 
bramini^ a smyslných rozkoši se warowati. Že tato kasta^ 
auřady a hlawné zbraň w rukau mající^ snad již w dáwném 
wéku nehrubé zřízena byla^ dokazuje špatná jich obrana 
wlastij když cizí národowé Indii si podmaňowali; záleželof 
pak také braminům tuze na tom^ aby weliké moci a síly 
nedosáhla^ začež národ trpěti a šíji pod cizí jho skláněti 
musel. Dobytím Indie od Mong^olů a Ewropanů zmizela 
tato kasta skoro docela^ ačkoliw za její potomky posud 
Nairowé na pobřeží Malabarském^ Rasbutowé na seweru> 
Kanarowé a Maradj někteří i radžowé se hlásají. 

Třetí, nejčetnější, je kasta vaisyů, oráčů, polních 
hospodářů a z nich pocházejících kupců; orba, chowáni 
dobytka, obchod, půjčowáni peněz pod auroky jest její 
zaměstnáni. We Wedách prawi zákon: »Twůrce odewzdal 
dobytek na péči vaisyům, tak jako lidi péči braminům a 
četrům; vaisyowi nesmi na mysl tanauti, by řekl: já ne- 
chowám žádného dobytka.a Mohau též Wedy čísti a obé- 
towati jako třída wojínů. Pracowitá, počestná je to kasta; 
dělá též průplawy a studně, je twůrkyni úrodnosti země 
a pole její stojí pod ochranau náboženstwí. I trwaly wálky 
domácí sta let, orba wšak pokojně se prowozowala ; owocné 
stromy, auroda polní, stodoly, chaty rolníkůw byly od stran 
bojujících co swatyně powažowány, až cizí dobywatelé i na 
ně sáhli rukau rušící. Snad nikde nebyla péče o orbu ta- 
kowá, jako w staré Indii, jsauc pod dohledem zwláštni 
třídy auředníkůw. Domácími bauřemi ztratila tato kasta 



Induwé. 95 

jmen i swé> náležející od časů mahomedanských knížatiun 
a králů nij kleří půdu co lenní statky jistém rodinám^ ze- 
inindary zwaným^ udelowali. Nyní jest rolník indický 
pauhý rioty^ pauhý nájemník. 

Tyto tři kasty nazýwají se též dwojrozencí^ U j. dwa- 
kráte rození, také jeden to spůsob wtělowání, ješto čtwrtá 
kasta sudril čili šutrů jenom jednorozencí jsau, a od prw- 
ních kast, sňurau opásaných, přísné se oddělují. Z nohau 
boha Bramy stwoření, jsau kastau nejnižší : Wedy nesmějí 
čísti, a čtauce je, páchají zločin smrti hodný. Sudra činí 
nejlépe, slauží-li braminowi, a wérné-li slauží, zbýwá útěcha, 
že w příštím stéhowání jeho duše do wyšší přijde kasty — 
tak dí král Menu, prawěký zákonodárce indický. Kolik 
řemesel a mnéní, tolik oddílů počítalo se w kasté té, a zde 
nejpatrněji widéti, w jaké sautésky třída tato uwržena byla: 
nikdoť nesmí řemesla otce swého zanechati, nikdo uchý- 
liti se od obyčejů minulých wéků, protož mely wýrojbky 
indické cosi jedno twárného, ač tím powahu a. dobrotu swau 
podržely. Kasta je to nejpracowitéjší, lidé nejsilnější. 

Nadřečené kasty nazýwají se také cístýnU a dle stupně 
swého jsau ctěny. Jest ale .w Indii weliký počet nešťastných 
tworů, prazemců, do žádné kasty nenáležících, potlačených 
od náboženstwí a kast, žijících w potupě nejhroznější, pa" 
ria, také čandala zwaných — nccisttjch! Služby konají nej- 
nižší, čistí ulice a domy, zahrabáwají mrtwé, jsau zbaweni 
wšeho jméní, aniž jakého smějí nabýti, wylaučeni ze wšech 
společenských práw. Špatná obydlí jejich wzdálena jsau od 
jiných; jen w noci mohau kupowati potrawu, pro niž na 
jistá docházejí místa, kam dříwe peníze neznámým proda- 
wačům byli složili; krom toho wšak nejwíce zdechlinami se 
žíwi* Potká-li pária náhoda u četru , může ho tento bez 
trestu zabiti^ a wida přicházeti majetníka, jehož pole wzdě- 
láwá, musí na dané znamení na zem se položiti, a pod 
ztrátau žiwota nesmí pozdwihnauti obličeje swého, dokud 
pán neodejde. INikdo z wyšší kasty ho w domě netrpí; 
a wstaupí-li na koberec, padne-li jen stín jeho na wodu 
neb mléko, již nečisty jsau a bez očištěm' nesmí se jich 
požíwati. INelze wyjádřiti oškliwost Indowu, wyslowí-li se 
Jen jménu paiia, a že jenom on službu kata konati 



96 Oddélcni II. Hlawa tťelí 

můžOj protož mnozí wyprosilí si tu milost (od Angličanu), 
aby sami se opodrhnauti mohli, ncchlíce se dotknutím parie 
znečistiti. A přede ještě i tato pária wywrlila ze swého 
spolku jednotlíwé osoby do stawu ještě bídnějšího; jsau 
to bídní pališowé; jimť zakázáno i ohně použíwati a mi- 
zernau chatu stawěti; žijí we skalních slujích, w dutých 
stromích, a hladowi jsauce, wyjí co diwá zwěř, by mimo- 
jdauci powzbudili k milosrdcnstwí. 

Že z této nešťastné parie snad asi ku konci čtrnác- 
tého wěku po K. známí Cigáni na swobodu w šírý swět 
se wyrwali, ku prawdě welmi se podobá ; jsauť posud w Indii 
Čingani tuze jim podobní, jestiť řeč jejich nářečí indické, 
žiwota spůsob jako u parie; na stepech, w lesích a pau- 
štích došli swobody, kletbu ale, kterau osud w ducha jejich 
wryl, nesau s sebau do wšech swěta končin, jsauť powr- 
ženi, žijí krom koleje lidské společnosti. Páriu w Indii 
zachowala jen síla tělesná; jsa tak slabý jako Američan, 
již dáwno nebyl by ušel osudu auplného wyhlazení, jemuž 
tento podléhá. 

Že nejen mezi nižšími třídami w kastě sudrů, hlawně 
pak w kastě vaisyů, rozpadlých do rolníků, průmyslníků, 
kupců atd., nýbrž i mezi braminy, jsaucími nejen wykla- 
dateli Wed, saudci, lékaři, ano i obchodníky, mnoho roz- 
dílů se nalézá, wydáwaly se pauhé tyto poddíly také za 
samé kasty, a protož není diwu, že při zahrnutí w to 
i rozdílů parie wesměs 84 kast se napočítalo. 

Jak podotknuto, jsau kasty základem indického zří« 
zení; a ačkoliw jsme ze začátku formu wlády kněžewládau 
nazwali, předce dle Menowých zákonů wšude w Indii na- 
lézáme swětské panowníky we formě monarchické, kastau 
ale kněžskau čili braminskau obmezené. i>Mocnost četrů,« 
dí Ramajana, »není wětší nežli braminůw. O bramine! 
twoje moc jest půwodu božského a mqohem wětší než 
četrůwla Bramin, tento mocný říditel osudů indických 
národů, předepsal i radžowi (králi) denní žiwota spůsob 
a zaměstnání: W osamotnělé twrzi bydliž s chotí ze swé 
kasty. Na líswítě powstaň z lože, odeber se k bramin ům 
we Wedáťh zběhlým, a s domácím knězem obětuj a modli 
se» Potom Jconej . řízeni slálni a se &vi^\m služebníky o to 



Indowť. ^'^ 

se raď. O poledni požiwej dowolenýeh, od sluhů wšak 
zkušených jídel; i léky a amulety chraňtež tebe před je- 
dem. Po obědě odejdi na cas do swého harému^ pak zase 
konej státní řízenij prohlížej wojíny swé, komoně a slony. 
Po západu slunce trwej dříwe w powinnostech nábožen- 
ský ch> slyš na to wyslance swé, zase do harému swého 
odejdi, kde při střídmém jídle hudba tě obweseluj až 
k odpočinutí. — Nemňže-li radža zastati swé práce, jest 
mu swobodno, zwoliti si náměstka učeného, pána swých 
wášni a wzácného rodu. Se sedmi neb osmi radami, we 
wedách zběhlými, se raď, bramina wywol za swého dň- 
wěmíka, jemuž swá tajemstwi zjewuj. 

Spváwa a zřízeni obcí bylo podlé Menowých zákonů 
zcela obcím samým zůstaweno. Král ustanow jednoho 
spráwce nad každým městem a jeho okolím, jednoho zas 
nad desíti, jednoho nad dwadciti, jednoho nad stem, je- 
dnoho nad tisícem měst. Nastalé nepořádky buďtež ozna- 
mowány od spráwce jednotliwých měst spráwci nad desíti 
atd. — Tito předstawení byli z dani obecenských placeni. 
Wysoký auředník měl dohled nad těmito spráwci, aby král 
swůj lid před špatnými sluhy, kteří jeho ochránci býti mají, 
chowal, jmění jim wzíti a ze země wypowědíti mohl. Nej- 
wyšší saudni moc jest w rukau krále, již on sám, s po- 
moci braminů, wykonáwá; aneb zwoli bramina za nejwyš- 
šího saudce a tři braminy mu přidá, obraz to čtwero- 
hlawého Bramy, aby jakožto nejwyšši saud rozhodowali 
rozepře práwní i trestní. Král jest také nejwyšši wůdce 
wojska nejen k hájeni, nýbrž i k dobýwáni zemi. 

Za staršího wěku, a snad až do panowání Mongolů 
(1400 po K.) nad Indií, byla půda majetnosti toho, kdo ji 
wzděláwal. »Maudři,a prawi staré zákony Menowy, »kteři 
dáwné wěky znají, dí, že wzdělané pole toho majetnosti 
jest, kdo lesy wymýtil, neb půdu očistil a zoral, jakož sajha 
(antilopa) prwnímu náleží lowci, který ji smrtelně poraniv 
Že i králowé, chrámy a swatyně znamenité měli statky 
we swé moci, není pochyby. Nicméně, ač starým králům 
indickým půda nenáležela, zákonem bylo jim přece powo- 
leno daně s ni bráti, a tudy mimo obchod a cla, téměř 
wýhradno w moci králů se i\a\e7-a^Vc\, Ax3ic\\cv\v\ xv^^V*^^^- 



98 Odddlcní U. IDawa Iřelí. 

Z nadřečeného je wíděti^ že ačkoli rámě kasty bramínské 
wšecko swau mocí zasahowalo^ přece pod jeho perutěmi 
wláda monarchická^ a wzhledem na spráwu, obcím samým 
zůstawenauj i forma republikánská se wywinulaj o kteréžto 
poslední jistý cestowatel dí: »Každá obec indická jest a 
byla oprawdu obcí pro sebe^ malau republikán^ mající swoje 
saudcej magistrát a jiné auředniky^ a když jen spráwa do- 
mácí a mezníky obce té se neruší^ nedbá se o klesání neb 
dělení říŘe, a lhostejno^ ten-li neb onen nad říší wládne.a — 
Bylo to símě wolnowlády^ která při obcích se jewila; malá 
Indowa obec byla jeho wlastí^ jeho kasta lidskau jeho spo- 
lečnostíj co dále^ wýše neb níže leželo^ bylo mu cizí« pro 
to neměl aneb nesměl míti smyslu; w tyto kasty jsa roz- 
dělen^ nijaké neměl wzájemnosti^ nijaké obecné myšlénky, 
ano každá třída s jakýmsi záštím, s jakausi nenáwistí na 
druhau hleděla, tak že bez obtíže cizím panowníkům za 
kořist upadáwal; kdyby národ pod tak mocnými panow- 
níky, jako pod braminy, se byl nalézal, nikdy nebyl by 
w cizí jařmo býwal uwázán; wším oplýwající Indie neměla 
wSak dobýwawých hord potřebí, bylať sama pro sebe swě- 
tem, dráha národu íilosoficko-básnická byla tedy cestau při- 
rozenější, ačkoli w této přirozenosti perutě básníků a filo- 
sofů perutěm cizích orlůw odolati nemohly, a tudy w slabém 
politickém zřízení cizincům snadno bylo wlády si dobýti* 
Jakož kasty základem byly státního zřízení, tak měly 
samy kasty zase swůj základ we zř/zeni rodinném. Při onom 
přísném rozdělení národu indického w jisté třídy, kde 
se nikdo k wyšší powznésti a k nižší snížiti nesměl, mu- 
sila každá kasta sama sebau zachowána býti. Každému In- 
dowi bylo tedy prwní a nejdůležitější wěcí, by se rodina 
jeho w potomcích zachowala; bez synů býti bylo neštěstím, 
8 zákon welel, by se tomu přijímáním za wlastní pomá- 
halo, neboť potomci musili přinášeti oběti za duše zesnu- 
lých, kteří by sice přístupu k wyšší mu swětu neměli; 
na obětech takowých spočíwalo práwo dědictwí i wýsadní 
práwa prworozencowa. Wyšším kastám bylo mnohoženstwí 
zákonem powoleno, radžowé a páni indičtí, i bůh Wišnu 
we Dwarce, měli swoje harémy. W mírných a chladných 
pásech země není poměr mužského a ženského pohlawi 



Indowé. 99 

Stejný*; w dospělosti tenčí se owšem wojnami a nebezpeč- 
ným podnikáním počet mužských^ tak že počtu ženských 
roweň jest; naopak wypadá wěc we pásích teplých, kde menší 
počet narozených pacholat w dospělosti oněmi příčinami 
ještě býwá tenčen, a tudy mnohoženstwí snáze je pochopiti. 
Nicméně při wšech harémích indických přece z mnohého 
wyswítá, že jednoženstwí mrawem bylo přewažným. dMuž 
a choť jeho,« prawí Menu, i»jest jedna osoba; dokonalý 
muž záleží ze sebe samého, ze swé choti a ze swého syna. a 
Wěrnost s obau stran jest hlawní powinností, něžná a wřelá, 
nikdy nemíjející náklonnost k muži se strany choti, kteréž 
druhého muže pojmauti zakázáno. Podotknutau přewahau 
ženského pohlawí, z čehož i tento zákon pro wdowy ply- 
nul, zjewil se w Indii onen, snad teprwa w pozdějších 
wěkách nastalý úkaz žalostný, že od swěta zawržená choť 
raději s mrtwolau chotě swého w plameny se wrhala a wrhá. 

Gtwrtá kasta sudr& mohla jen ze swé třídy choti po- 
jímati; zplozenci od ní a wyšší některé kasty byly do kasty 
nečisté, do parie, wywrhowáni. Ona žárliwost na wýsady 
a práwa každé jednotliwé kasty, stářím a náboženstwím za 
swatau powinnost powažowány, zplodila sama ze sebe jakýsi 
rodinný a kastni dohled na wšechny společenské swazky, 
čímž weškeren swazek státního zřízení zachowáwán byl, tak 
že hlawní pilířowé, w prawěku již hluboko w indickém člo- 
wěčenstwu založení, posud we swé podstatě jsau. 

Nahlédajice w pramen a počátek kteréhokoliw ná- 
rodu, widíme, že nábdženstwí, politika a wšechny moci, 
jimiž tecf stát se rozumí, téměř w jednom punktu byly 
spojeny; tak i w Indii. Bramin učil náboženstwí, rady 
udělowal wla darům, byl saudcem, a nechybělo mnoho, že 
by i w skutek zákony byl uwáděl. W tom ohledu možná 
tedy formu wlády kněžewládau nazwati ; pokud wšak i swětští 
panowníci podíl měli, byla to forma smíšená, kněžewláda 
monarchická, a chceme-li podotknauti i samowolné spráwy 
obcí, máme již u národu nejstaršího důkaz, že čistá, jedno- 
duchá forma wlády, zwlášť u rárodů welikých, nikdy se 
newywinula. 



•\^ 



100 Oddělení 11. Hlawa ticLÍ. 



e. Nejstarší indická literatura. 

Ačkoliw O indické literatuře^ této hlawni pácc^ ná- 
rody na swětlo nesaucí« nijakž dokonalá řeč, jako o té 
neb oné literatuře ewropejské, hjú nemůže^ predceť bude 
wšeobecný nástin ze známech posud zpráw sestawený, zcela 
k našemu cíli a konci postačowati. 

Nejstarší literární plody indické jsau sepsány we swaté^ 
nyní již nežiwé řečí sanskritské, ony několikráte již po- 
dotknuté wedy« jenž, jako počáteční literatura wšech téměř 
národů^ Číňan ů. Židů, Řeků, obsahem jsau nejen nábožeíi- 
stwij nýbrž i zákonů politických a prawidel pro žiwot spo- 
lečenský. Dle báje indické pošly knihy ty, werše i próza 
w nich, od samého Bramy; wšech ostatních plodů byly 
zdrojem newywážným, a aČkoliw obr Hajagriwa jednu 
knihu ztráwil, dělí se předce posud na čtyry části, rigwedy — 
chwalozpěwy to z 10,000 slok, sepsaných prý od riši\w, 
nábožných a swatých lidi, od braminů a též králů; yajus- 
wedy — ' modlitby a zpěwy, pronášené při obětowání, a 
rišům i bohům připisowané; samawedy — pauhé to zpě- 
wy, a atharwedy — modlitby a zpěwy k slunci, luně, ohni, 
obloze atd., wůbec k rozličným předmětům přírody. Při 
pronášení těchto modliteb záleží prý dle zdáni braminů 
málo na tom, zdali se i smyslu rozumí, wí-Ii se jen, který 
riš mluwí a kterému z bohů modlitba se přináší. Jsauce 
bramini w ohledu tom podobni Kalmykům, modlitbami 
jen točícím, poskytují zároweň důkaz, jak nesmírně od 
oněch počátečních swatých myšlének a citů, jimiž modlitby 
ty psány byly, náboženstwí braminské později se odchý- 
lilo a kleslo. Modlitby ty (mantras) činí jednu částku wed; 
druhá obsahuje předpisy (bramanas) a články na bohoslo- 
wíj na wědu o bohu, potah mající (upanišad), hlawni to 
základ indického náboženstwí — zpytowání totiž božské 
bytosti, swěta, přirozenosti duše, nejjemnější a nejsubtil- 
nější rozjímání, w tajemstwí zahalené učení o neskonče- 
nosti, o půwodu a přirozenosti wěcí, o wýplynu a ná^Tatu 
bytostí do božstwi, jak to powaha rozjímawého národu 
(zde wýhradně kasty braminské) s sebau přinášela; obsahují 



lodowé. 101 

též rozmluwy mezi bohy» žiwly^ swatými atd., čímž hlawne 
druhá a třetí weda naplněny jsau. 

Tyto w nejhlubší starožitnosti z kwětu indického mu- 
drctwí a jak se domýšleti Ize^ během nmoha století wzniklé 
knihy^ zcela od samých braminů spisowané^ byly později se- 
brány prý od Měna čili Manusa, ač také Dwapajana (Viasa =i 
sběratel) se udáwá^ a wydány již té doby, když kasty, ne 
ale sekty, dokonale byly wywinuty, neboť ani památky není 
ještě w nich o sektách šiwanů a wisňanů, dle pomníků stawi- 
telských do hluboké staťobylosti náležících ; jest w nich ale 
símě k sektě budhistů ; a že rozličné sekty, jako různí kře- 
sťané biblí, přede za pramen swého učení je pokládají, 
jest zároweň důkazem wysokého stáří wed; okolnost tedy, 
že nyní i sami bramini této staré, nežiwé již řeči san- 
skritské ztíží rozumějí, není podiwná; že ale w šedé jíž 
dáwnowěkosti mnohých wýkladů bylo potřebí, wzniklo 
neméně než 1100 rozličných škol nebo-li spůsobů wyklá- 
dáti swaté koihy ty, kterauž rozmanitostí i rozmanité na- 
staly náhledy. Protož se i přihodilo, že mnoho, čemu se 
we wedách učí, zastaralého jest, totiž tak, že pozdější 
bramini buď tomu nerozuměli aneb rozuměti nechtěli, a 
tudy jiná náboženská učení a obřady na to místo nastau- 
pily. Toho důkaz dal za našich časů učeností proslulý 
Ind, Kam Mohun Roy, prawě, že nynější náboženstwí in- 
dické od čistého pramene swého, od úcty jediného boha, 
nejen se odchýlilo, nýbrž auplně w pabožnictwí upadlo. 

Že wedy též pramenem zákonodárstwí a wědomosti 
jsau, netřeba wyswětlowatí; kde studně wšeho wyššího ži- 
wota kněžská je kasta, plynau z ní mimo náboženstwí i zá- 
kony a wědy, jak u Indů, tak Eg^ťanů, Peršanů atd. 
Protož obsahují wedy powinnosti kast, králů i druhých 
lidi, a zákony pro wšeliké případy žiwota. A jako záko- 
nodárstwí 8 wedami auzce spojeno jest, tak i jiné wědy; 
bramin, weslo k řízení ducha w rukau mající, jinau cestau, 
než dle směru prstu swého, nedal mu jíti* Wším wesměs 
byl bramincm, j^ik učitelem, saudcem, lékařem, básníkem, 
zákonodárcem, tak filosofem, w rukau měl trojzubec a jím 
nebesa i země řídil. Že z rozmanitých škol, z rozmanitý cli 
náhledů jakési tření, jakási filosofie wzniknauti musila, i bylyť 



lOd OdilčIcDÍ II. Hlawa třetí. 

to hlaubawéj chytiawé hádky o skořepku a slupinu^ opraw- 
dowí pak jádroborci^ jak dějepis indický nám je předsta- 
wuje^ mocným braminů ramenem zničowáni býwali* Gtyry 
knihy upawed čiU pod-wed^ obsahuji ostatní wědy a uměni, 
lékařstwíj hudbu^ tanec^ wálečné a stawitelské uměni atd. 
Že Indowé již we starobylosti dokonalau prý měli mluwnici 
swé řečij jakož i slowniky^ ač we weršich psaném w nichžto 
se wěci, jména totiž bohň^ hwězd, žiwlň a wědy wyswět- 
lowaly^ srownáwá se docela s jích powahau ; nápadnější je 
snad auplný nedostatek wlastniho 'dějepisu^ ješto prý ani 
pauhých kronik posud se nenašlo; a známost země naši 
též nehrubě daleko se wztahowala. Hned na začátku zmí- 
nili jsme se o krásné kwětíně lotos^ jenž ohniwě modrau 
korunu swau před sluncem kloní a nočnímu tichu otwírá, 
a swým pelem (práškem) , co skwělým pískem zlatým, 
wšechny potoky barwí. Ind předstawowal si kauli pozem- 
skau jako tuto kwětinu; woda« wzduch byly prwní základní 
sily — Krišna spí na dně wody mořské neb na hadu 
wěčnostij w moři plynaucim; z pupu Krišnowa^ co obrazu 
plodnostij wyniká stepka lotosní a její paupě^ zawírá 
yv sobě zem a lidské pokolení^ zawírá totiž w sobě wše, 
co stwořeno jest =: Bramu^ co protiwu Parabrama, totiá^ 
nestwořenéhoj twořícího ducha. Z prostřed kwětiny té wy- 
niká Meru> t. j. nejwyšši hora pozemská; k jihu rozkládá 
se list Džambu-Dwipa , totiž Indie^ k seweru list Kuru, 
totiž krajiny sewerní; menší pak lístek k wýchodu zna- 
mená země Pegu> Avu atd., menší lístek k západu Persii, 
Arábii; jiné lístky jsau ostatní země w oceánu. Takowýto 
byl wšeobecný náhled zeměpisný a jak widěti, nehrubé 
dokonalý. Při té filosoficko-básnické mysli, kterau se wy- 
značowal Ind, bylo mu wšecko jednoduché a prosté líčeni 
předmětů nedostojné a téměř nemožné. Při pohledu na 
diwadlo přírody wystawil si, wedlé dosti wyspělého pojemu 
o bohu, fantastický pantheon, kde mysl jeho blaudila, a 
s druhé strany, wida neobyčejné děje od swých spolutworů 
konané a jako wšechno ostatní dle jeho zdáni z bohů sa- 
mých, neb jich synů a wnuků wyplulé, přiodíwal je též 
rauchem neobyčejným, básnickým, rauchem swatým, pročež 
jednoduchých událostí a jich popsáni, čili wlastniho dějepisu 



Indowé. 1 03 

ostatnímu swětu nepodal. Dějepis Ind&w je w básních ob- 
sažen^ a tato básnická částka jesti hlawním oddílem indické 
literaturyj sanskritu nejskwělejším wýkwětem. W čele stojí 
dějepisné básně^ haluze to swaté literatury wed a pramen 
wzděianosti Indického národu; bylyť mu již přístupnější 
knihy ty. I jejich půwod klade se do báječných časů^ hlawně 
dějezpěw Ramajana a Mahabarat W Ramajaně opěwá se 
wítězstwí reka Rámy (Wišnu) nad Ravunau, knížetem zlých 
geniům Rakšů^ jenž nad dobrými bohy přewahu dostawše, 
od nich přemoženi býti nemohli. Jenom smrtelníky a wšak 
též ne pauhý člowěk byl w stawu je pokořiti. W radě bohů 
wywolen byl Wisnu, aby se člowěkem stal, a Wišnu přiwo- 
liw, zwitězil a porazil Ravunu. Tento prostě a jednoduše 
udaný obsah dýše ale nejbujnějším žiwotem básnickým a 
s nejwýtečnějšími dějezpěwy jiných národa může býti po- 
rownán; wšechno skwěje se w kráse a lepotě wýchodní 
obrazotwornosti, tu popis čarowného města Udžahye, pří- 
prawy ku wtělení se Wišnu, napnutí od něho a prasknutí 
luku, podobné řítícím se horám, tu úžasný boj opic se 
zlými duchy Ravunowými. W druhém dějezpěwu Mahaba- 
ratě (weliké wojně) opěwá se boj mezi potomky dwau krá- 
lowských bratrů, mezi Kory a Pandy, w němž Korowé 
klesli a Pandowé trůnu dosáhli. 1 w této básni zjewil se 
bůh Wišnu pod jménem Krišna co hlawni rek, aby Fan- 
dům pomáhal a swět z neprawostí a wšeho zlého očistil. 
Tyto dwa dějezpěwy indické, nade wšecky ostatní wyniklé, 
w nichž jednající osoby wtělení jsau bohowé a lidé božské 
nabýwají sily a moci, jejichž spisowatelé sami, jak se udáwá, 
Yalkimi a Yyasa, mudrcowé byli a we společnosti bohů 
býwali, jichž tedy hlawni ráz náboženským žiwlem prodech- 
nut jest a s wedami zároweň mezi knihy swaté jsau počí- 
tány, wyšly za těmito příčinami od kasty braminské a beze 
wší pochybnosti z toho času, když bramini nad ostatními 
kastami wítězstwí jsau slawili; wšechnoť čelí k jich oslawě 
a zwelebení, králowé koří se jim hluboce a wšecko uráž- 
liwé se opomíjí. Tato úcta, toto zbožňowání braminů při- 
spělo k tomu, že dějezpěwy ty welmi se rozšířily; nežilyť 
pauze na palmowých listech, žíly w ústech národu a pře- 
weliký měli aučinek na další jeho wzdělání. 



104 Oddělení II. Hlawa tiretí. 

Neoiť pochybnosti^ že, když wedy swoje náboženstwi^ 
maudrost a wedoinosti z prawéké studně národní wzděla- 
nosti čerpaly^ z onoho pramene^ který snad ještě před zří- 
zením kast se temenil^ pramen ten zhotowením a sepsáním 
swatých knih newyhasnul^ ano dále^ owšem w rozmanitých 
proměnách, do národu plynul. Z pramene toho, a pak, 
co z tajených wed mezi lid se bylo wlaudilo, hlawně ale 
z obau dějezpěwů, sestaweny jsau pozdější také swaté knihy 
pode jménem Purana, z nichž se národ (nižší kasty) ná- 
boženstwi a známostem wyučowal. Purany jakož i hrdinské 
básně Ramajana a Mahabarat jsau lilawním temeništěm ná- 
boženstwí národního. We wedách jest bůh čili božstwi před- 
staweno wíce duchowně — Brama — zde wíce smyslně — 
Wišnu a Šiwa — dwě hlawni osoby indického básníctwi, 
zwláště často wtělowaný Wišnu. Nejskwělejšimi barwami 
skwí se jejich obydlí na nebi, swětlem samých bohů jsau 
ozářena celá nebesa, žijí tam se swým komonstwem a cho- 
těmi; tak má i bůh Indra skwělý palác u prostřed zahrad 
wěčně kwě tancích a wodomety wlažených, kde na čaro- 
stromu roste amrita, owoce nesmrtelnosti, kde wůbec, co 
země wýborného má, w nejwyšší nalézá se dokonalosti, 
a ony miliony bůžků poslušný jsau tomu bohu. Základ 
braminského náboženstwí, že z boha wšechno plynulo, by) 
příčinau, že w obor bohů a bůžků, w náboženstwí ná- 
rodní, u weškerau tedy básnickau literaturu indickau, za- 
ňaty byly i wěci přírodní, žiwé i nežiwé^ slunce, luna, 
hory, řeky — swatýť posud co weliký zúrodňowatel Gan- 
ges — i pokolení zwířat, býk a kráwa, hlawni to nástroje 
orby a hospodářstwí — opice, medwědi a slon — jakožto 
weliký bojowník, páwi, ryby atd., z nichž mnohý přeweliké 
úcty dosáhl. — Budeť nyní na jewu, že i básnická lite- 
ratura Indůw žíwlem náboženským naskrze proniknuta jest, 
a tudy poučowání nemalau částku w ni zaujímá, ačkoliw 
co do básnické iiwosti a lepého twaru snad nade wšecky wý- 
twory ostatních národů wyniká. Purany jsau arciť pozdější 
(prý as 2000 roků před K.), ještě pozdější básnictwí drama- 
tické, čehož ale zde nepodotýkáme, protože jsme toliko 
o wedách a dějezpěwích, co nejstarším wýkwětu indické 
literatury, několik slow chtěli pronésti. 



Indowé. 105 



f. Nejstarší dějiny lodůw. 

Jelikož^ jak prawenOj Indowé sami pro wlastni děje- 
pis smyslu aemělij Aleicander pak Weliký se swými Macc- 
dony teprwa we čtwitém století před Kristem, po Bachusowi 
prwni, jak sám se honosil, do Indie táhl, zde wšak je- 
nom hranic došel a bez odhaleni swěta indického se wrátíl, 
nelze ani z -domácích, ani z jinozemsk;f'ch zpráw nabýti 
žádného swěda, pročež o nejstarších dějinách Indie pauhé 
toliko domněnky možná pronésti. 

W indickém obywateistwu , jak i nejnowější cesto- 
watelé i nejstarší o národu tom zpráwy podáwají, pozoru- 
jeme dwa hlawni rozdíly, tak že indické člowěčenstwo we 
dwě různá plemena se rozpadá, aneb raději že dwě různá 
plemena půwod dala nynějšímu obywateistwu, a sice: ple- 
meno rozšířené z Indie do Ewropy, a druhé rozšířené 
z Indie na ostrowy Andamanské a australské, Nowý HoUand 
totiž a Yandicmensko, Nowau Guinei, Filipínské ostrowy 
atd., plemeno negrowité, od Negrů afrických w podstatných 
wěcech docela rozdílné. Obě, máme za to, sídlila počá- 
tečně we welikém pásu indickém, na seweru daleko snad 
do Persie, wlastni, prawí Indowé, na jihu plémě negro- 
wité. Již jména podáwají nám obraz plemen těch, jaký 
jsme s nimi spojowatí uwykli, a jaký skuttečně o nich 
zde nalézáme : swětlau barwu u wyššich kast indických^ 
temnau ano zcela černau u lidu sprostého, Opičáků čili 
Psohlawců, jak je Ktesias nazýwá, neforemných tworů, 
hnusné, opičí barwy a zanícených oči, jak Čandalu (páriu) 
Ramajana maluje. Že nyní sem tam některý bramin ne- 
gersky černý jest, mnohý zas pária barwy swětlé, pochází 
buď ze prawěkého smíšení jednotliwců z obau plemen, bud' 
že wlastni, od přírody jižní Indie udělowaná barwa temná 
i černá jest, tak že mnohý běloch seweroindický co do 
barwy w Negra se proměnil aneb též ze swé kasty do 
parie wywržen byl. Posud wšak swětlejší barwa obličeje 
nejen za krásu, nýbrž i za důkaz šlechetného půwodu se 
uznáwá. W jižní části Indie zachowali tito prazemcowé dosti 
dokonale nejen barwu, nýbrž i řeč svtiau; jest to mluwa 



109 Ocldéleni II. Hlawa Lřeti. 

Telmgů, Tulawů, Karnatiků^ Tamulů^ Oriů a jiných, která 
formau i podstatau od řečí indoewropejských se liší. Při 
setkáni se obau, od sebe tělesnau i duchowni powahau 
tak různých plemen, wznikla zároweň protiwa obého spů- 
sobu, tělesná i duchowni, kteráž auplnýra podrobenim ne- 
growitého plemene byla odstraněna. Zde stojíme u zdroje 
snad nejprwnějšiho hnuti lidského u wětsí míře a rozsáh- 
losti, u prwnich bojů a půtek, jež bylo člowěčenstwo na 
zemském oboru kdy swádělo, stojíme u prwnich dějin lid* 
stwa, jež z položení obywatelstwa, ze stawoi a poměra jeho 
možná tušiti. A následek jejich byl zajisté weliký, džasnj': 
na mnoho tisíc let rozhodnul se osud walné části lidstwa, 
sewřeného tuhými wazbami, nešťastné to parie, posud ještě 
pětinu obywatelstwa obnášející! Ind zwítezil, ^eger pod- 
lehl — prwní to doba indického dějepisu. Pánem stalo 
se plemeno Indické nesmírného pruhu země, hmota sama 
nesmírná, wíce ještě bojowná, sama w sobě newywinutá, 
slepená, až postupem časů i její wýwin nastaly a nastal 
s počátkem wědomosti a umění a jejich boje se surowější 
silau bojowníků; bojownici podlehli — a nejwzdělanějši 
částka obywatelů wznesla se nad ostatní : kasta braminft 
se zřídila, newládnaucí sice, wojínům wšak, radžům nebo-li 
králům, do druhé kasty pošinutým, předpisy dáwajícL Druhá 
to doba indického dějepisu. W obau dějezpěwích, Rama- 
janě i w Mahabaratu, podotýká se této weliké události. 
Wišnu wtělil se (po šesté) w bramina pod jménem Parasu- 
Ramy, w dwaceti bitwách zwitězil nad bojowníky a chtěl 
dokonce je shladiti, tu se bramini sami nad nimi slitowali 
a pod swau ochranu je přijali — politika to wšech witězů, 
by síla podrobená za prostředek wlastni jejich sily a moci 
slaužila. Hlawní následkowé události té jsau předně: zří- 
zení kast; praud duchowni a tělesné síly, w jednom řečišti 
ještě tekauci, rozdělil se we dwě ramena: u welebný praud 
duchu — kastu Braminskau — po němž mimo ni pod 
ztrátau žiwota nikdo swau rukau weslowati nesměl, a w ra- 
meno wedlejši — kastu wladařů — prokopaný téměř pru- 
plaw ku pomoci hlawní řeky, kteráž dle libosti stawidla 
zdwihajic a spauštějíc, mocí swau jej naplno wala; w kastu 
vaisyůj nesčíslné ono komonstwo ředitelů a wůdců> ko- 



Indowé. 107 

monstwo prospěšné^ pilném pracowité^ a posléze w kastu 
sudrů^ služebníků^ otroků^ temných^ načernalych sausedů 
parie^ z niž mnohý snad došel té cti^ že kastám předešlým 
slaužiti mohl. Za druhé: Tesáni chrámowých pomníků we 
skalách^ stawěni starožitných pagod a starý psáni spůsob. 
Za třetí: Nowý psáni spůsob^ wznikáni wed^ prwni začát- 
kowé učeni a škol. 

Po upewněni moci braminu nad Indiím po zřízeni 
státu w ústrojný, trwanliwý celek a sewřeni národobitných 
wln w jisté newýwratné, téměř wéčné kolej e^ klenula se 
nad zemí duha míru. Na jižní ale straně^ w Indickém 
moři na ostrowě Zelanu (w Ramajaně Lanka^ u starých 
Taprobana zwaném)^ zdá se, že známý král zlých duchů, 
RaTuna, Indii hrozil. I welikéť musilo nastáwati nebezpe- 
čenstwí od perlorodné Taprobany, když k jeho odwráceni 
nowého, sedmého wtělení boha Wišnu bylo potřebí. O šťast- 
ném wítězstwí byla již nahoře zmínka; za času toho boje 
třásla se země sedm dní, jak Ramajana prawi, dříwe než král 
Rakšůw klesnul. Že plémě negrowité, oněch tři sta šede- 
sáte tisíců opic pod wůdcem Hanumanem, wálky té bylo 
aučastno, skoro nelze pochybowati; nebylať tenkrát ještě 
takowá před nimi oškliwost, jako za našich dnů před pa- 
riau, wedlé něhož w boji nikdo státi nechce, a náčelníkům 
Indie takéž welmi na tom záleželo^ by se počet nenáwidě- 
ného plemene wojnami ztiral; opačná politika, než jaké se 
při podrobení wojínů zachowáwalo, byla při plemenu, oby- 
čeji, mrawem a národní powahau naskrze rozdílném, do- 
cela přírozenau wěcí, kdež, ne-li auplné zahlazení, aspoň 
auplné otroctwí na swém místě býwá. 

Mocnost braminů, duchowní to síla náboženstwí je- 
jích, wztahowala se na celau Indii; ne tak monarchická 
moc, aby jediný panowník nad tímto pásem byl wládnul 
w tom smyslu, jako nyní indické ministerium w Londýně. 
Mluwi-li se o tom neb onom králi w starožitnosti nad Indii 
panowawšim, wždy rozumí se jen král nejmocnější, wedlé ně- 
hož, jak z obau dějezpěwů patmo, i jiní radžowé w auplné 
byli samostatnosti. Tak nazýwá se Menu, král z časů báječ- 
ných, panovníkem Indie; nicméně panownický kmen po- 
tomkůw slunce w Udžadhyi (Audě), a potomkůw luny 



108 OddČleni II. HUwa Iřeli. 

w Pra Ustane (Vítoře) sídlících, jíž na rozdělení země (Gan- 
gesské) poukazují, a w Ramajaně swoláwá král Duša Riitha, 
otec wtěleného Kaniy, k slawné oběti panownika Košského 
(Bernarského), panowníky Magadské (Baharské) a jiné co 
prátely a příbuzné, nikoliw co područníky. Nechceme-lí 
Indy wyzauti z lidské powahy, musíme připustiti, že Iření 
a boje mezi různými wladaři nebyly pauhau wýjimkau od 
wšeobecného pravidla. Tak-li tomu, že teprwa Alexander 
co prwní dobýwatel k Indii přitáhl, měly dřiwe wnitami 
swáry a boje tím prawidelnější běh. Protož můžeme bez 
wáhání, co Mahabarat o boji mezi Pandy a Kory zwěstuje« 
za historickau událost powažowati. W Bagawat-Džite (je- 
dnom tak zwaném oddílu Mahabaratu) di pod jménem 
Krišna wtělený Wisnu sám o sobě: »A.čkoliw dle powahy 
swé ani porodu ani smrti nejsem podroben, jsa pánem 
wsech stwořenjfch bytostí, přece wlastní moci swau beru 
na se widitelnau postawu. Jak mile cnost klesati, a. zlé a 
křiwdy wítěziti počínají, jsem widitelný, po časích jewim 
se ke spáse dobrých, ke zhaubč zlých, k zachowáni cnosti.ii 
Že i w této době potřebí bylo wtěleni boha Wišnu, jest 
patrno z Mahabaratu, kde Durdžon, jeden aud Korůw, 
Pandům, swým příbuzným w druhé hnii, nejprwé falešnými 
kostkami wšechnu odňal majetnost a potom krutě je pro- 
následowal. I wznikly strašné wálky, až, dle Wišnowa slibUj 
po osmé wtěleného, zlé bylo potřeno a Pandowé trůnu 
dosáhli. Tato jest třetí doba a téměř konec prwní ho od- 
dělení indického dějepisu. 

Do druhého oddělení klademe mocný wýwin Bud- 
howa náboženstwí, historicky tím památnějšího, že za na- 
šich časů téměř 300 millionů wyznawačů počítá, ne sice 
w Indii, odkud zcela zmizelo, nýbrž w ostatní Asii, na 
Zelanu, w Siamu a w Bírtně, w Číně a w Žapanu, w Tun- 
kinu, w Tibete a u tak zwaných národů tatarských až 
k moři Ledowému. Aučelem náboženstwí toho byla oprawa 
náboženstwí braminského. Že se Budha (po dewáté wtě- 
lený bůh Wišnu) dle některých w desátém století před 
Kristem zjewil, není dle našeho poj mu ti wěci té, na od- 
poru udání tomu, že Budhowi zaswěceny byly nejen sochy, 
slaupy a chrámy, nýbrž i prawěké chrámy podzemní we 



Indowé. I Q9 

skalách na Salzctě a Slonowce^ i na jiných místech až da- 
leko na w^fchod w zemi Asamské^ tak že by zjeweni se 
jeho do mnohem staršího náleželo wěku^ ano snad starší 
jestj než w^fwín sekty šiwanů a wišňanů. Myslíme to^ a 
protož rozeznáwáme dwojí znamenitější dobu budhismu^ 
jednu starožitnauj dle některých dáwno před dwěma tisíci 
léty před Kristem nastalau^ ano také zároweň z boha Bramj 
wyšlauj jejíž bytnost pozdějším během historie člowěčen- 
stwa snad bude patrnější^ a druhau nowější^ pauze asiatskau^ 
obě wšak w tom si podobné a stejné, že oprawu nábo- 
ženstwí braminského za aučel měly a budhisté od braminů 
zahlazowáni a wypuzowáni byli : aneb raději, na dwojí dobu 
tu ohled neberauce, takto: že od prawěkii až do 16 sto- 
letí po Kristu, kde Budhowo učení z Indie zcela zmizelo, 
w duchowním žiwotě indickém dwě protiwy ^ se nalézaly, 
o sebe se traucí, až jedna zcela zničena byla. Když bra- 
minské náboženstwí síly a moci nabýwalo, neníť we praudu 
žiwota lidského wěci přirozenější, nežli že wlny nepřátelské 
dmauti a bíti se počaly na skalné hradby braminů, kde 
se okowy kuly a Damokliiw meč nad duchem weškerého 
národu wisel. A wšak ne to učení budhistů, že nejwj^šší 
bytost nad swětem wládne, newiditelná, nejmaudřejší jest, 
že jenom tichým rozjímáním sebe i boha poznáwati možno, 
a člowěk jenom cnostmi blaha dojde, a přísahati, lháti, 
mstíti se a jiných neprawostí konati nemá, že budhisté masa 
nepožíwali a krwawé oběti jakož i necudnau Siwanů službu 
Lingamu zawrhujícéT swatým a nižším bohům jen kwětiny 
a owoce obétowali, že se nepásali šnurau braminskau, a 
hodnost kněžskau zase složiti mohli, hlawu si holili, w klá- 
šteřích a w bezženstwí žili, kdež zatím bramini manželstwi 
za swatau měli powinnost — lo učení nebylo bramitiům 
na odpor, srownáwaloť se w nejhlawnějších zásadách s nimi, 
nýbrž že Wedy k pojmutí Boha nestačí, že rozumem se 
musí pochopowati jeho přirození, hlawně pak ona zásada,. 



* Sekly siwanu a i/visilanů nebyly proliwama bramiostwi, jsauce 
toliko wVsledkcm znároilnclého nábožcnslvfi braminského, jenom zjewiiy 
úkaz úcty ncjwyš.šílio boba, nebol' bramini konají obřady wc cbrámírh 
Iioha Siwy i boha Wi.šuu. 



1 10 Oddělení II. Hlawa třetí. 

že lidé wespolek si rowni jsau a hasly zawrieny hýli majL 
W těchto slowích ležela mocná páka» která státní pewnost 
bi*aininů wywrátití měla^ zwučel silný hrom do táboru da- 
chownich duchabijeů. A bramini nebyli lhostejni při autoku 
tom. W dáwném wéku, když náboženstwi jejich méně bylo 
porušenOj čerstwé^ we kwétu^ snáze bylo jim zbawiti se ne- 
přátelských soků> nastal počátek později jak w Indii, tak 
w dějinách ostatního člowěčenstwa často opakowané udá- 
losti, že náboženskými spory wy^^ržené haufy w jiných 
pásich autočistě hledaly. Když se ale náboženstwi bra- 
minské porušowalo, w powěry, neřády a pabožnictwi mě- 
nilo, a Budha, zlý jeho démon, tím samým wice sily na- 
býwal, zcela když i braminstwem zároweň sewření radžowé 
k němu hlásiti se počali, tu nastal boj zuřiwý, strany byly 
od králů wyzýwány, aby před nimi objasňowali spory swé — 
zlatý wěk skolastických hádek I — až braminské wýmluw- 
nosti se podařilo učení budhistů wywrátiti a hajitele jeho 
do řek a jezer házeti. Dobrau dobau spláceli to budhisté 
braminům. Kwětauci wěk jejich nastal w šesténi století 
před Kristem, a we čtwrtém rozšířilo se učení to do Ti- 
betu, na Zelan a Žawu, nicméně již w době Kristowě 
prudce počali je bramini pronásledowati, za Ganges do 
Siamu, Tunkinu atd. je wytiskli, učení jejich přišlo do 
Číny, kde se jméno Budha we Fo změnilo, w Žapanu zje- 
wilo se pod jménem Omito, protože budhisté Oum zároweň 
ctili, přešlo do Mongolská, kde se historické jméno Bud- 
howo, Sakšamunip (z rodiny Sakša, jejž Mája dle swaté po- 
wěsti co panna porodila), we Šigemuni, a titul nábožných 
budhistů. Šramaná, we Šamana změnilo. Toto wywinuti 
budhismu můžeme powažowati takořka za historické, jistěj- 
šími zpráwami stwrzené. Na prawěké pronásledowání učení 
toho, kdož wí nepoukazuj e-li hned prwní wtělení se Wiá- 
nowo, na uchwácení totiž wed od Hajagriwy a zase mu 
jich wyrwání od boha Wišny; kdož wí, neni-li Budha též 
ukryt pod rauhačem a zlobohem Hiranjakšau, spráwcem 
duchů zlých, kterýž na žádost swau od*Bramy neranitel- 
ným, neusmrtitelným byw učiněn, stal se pyšným, boho- 
rauhawým a braminy místo jiných bohů sebe ctíti nutil, až 
jej Wišnu we čtwrtém wtělení swém w postawě mužo-lwa 



Indowé. III 

zadáwiL Budiž tomu jakkoliw^ přece obě tato wtěleni na 
welíké spory náboženské poukazuji^ a jako w pozdějším 
wěkuj byl toho ten samý následek: pronásledowání odpůrců, 
wywrhowání jich ze země, násilné a walnějši rozšiřowání 
lidslwa po oboru zemském; prawíme násilnéy ješto rozši- 
řowání pokojné^ tiché, přirozené, takořka ještě žiwočiwé, 
rozcházení se jednotliwých rodin nespolečenských, w užším 
swazku neb státu nežijících, dříwe již před tímto násilným 
rozsiřowáním, obce a státy rychleji zakládajícím, bylo na- 
stalo. I wyšlo tak náboženstwí Budhowo na swé cesty, 
kočowalo po pewné zemi, přeplaulo na ostrowy, pastwec 
dolin Himalájských i hrdý jezdec na w� �trných wýšinách 
Turkestanu k němu naslauchal, na horách tibetských tak 
jako na pustinách mongolských zaskwěly se kláštery a knihy 
učení toho, jež od některých křesťanstwím wýchodu bylo 
nazwáno. 

Jak politické, tak náboženské spory, klesání jedné, 
zmáhání se druhé dynastie a s tím spojený kwět jednodí- 
wých měst a krajin, byly hlawní powahau indických dějů 
domácích, jejichž podrobnosti buď zcela ještě jsau ne- 
oswětleny, bucf pro dějepis Udstwa nepatrný, a daly se 
mezi Indy samými, bez cizího wplywu, na půdě toliko 
indické , až we čtwrtém století před Kristem cizí host, 
Alexander weliký, se sewerních wysočin Indii hrozil. My 
tímto končíme nejstarší děje národu toho. 

Možná-li k této hlawními tahy nastíněné budowě před- 
wěkého ducha indického ještě něco přidati, náleží mezi to 
nepochybně obchod, hlawně za tau příčinau, že obchodními 
cestami krom diamantů, koření a kmentů pro tělo, též 
i diamanty a koření pro ducha se dowážíwají, zjewnýmí 
i tajnými, tělesnými i duchowními zároweň swazky národy 
se spojuji, a proto w dějepisu člowěčenstwa obchod ná- 
rodopojný wždy se uwážiti musí. Jest tedy řeč o obchodu 
raezi Indií a jinými národy, nikoliw o domácím, o obchodu 
w Indii samé, dle Ramajany již we starobylosti skwěléni, 
neb město Udžadhya plno bylo kupců a umělců wšeho druhu, 
plno zlata, drahých kamenů atd., o obchodu, jemuž řeky 
a lodi, rozšířená ciwilisacc a w dáwných dobádi již wy- 
konáwané ohromné pauti byly nápomocny, ano samy jej 




0<]jr-l<^ni n. Hbwn IK-Ii 

utwořily, jenž na seweru mři Ozenu (OugeTn), ů prOBlřed 

ĚDeogur (Tagaru) a Plulanu, města swatá, sidelni, městR 
obchodu. 
Poklady indické přírody a [ďnosCi, ono ninoistnf 
zlata, drahé kamení, diamanty a rubiny, perly a slonowi 
kost, kořeny a nejjemnější kmenty, byly již w dáwných 
časích nejen sausedům, njbri i dalekým krajinám otewŤenj, 
dowážely se po zemi i po moři na wSe strany, a na wzájem 
opatrowaly cizí kraje opět Indii sw^nii plodinami a wý' 
^ robky. Hedbáworodá Čína posílala do králowskych harémů 

' swoje kmentVi jimiž dle Uamajany již Bamowa choť. Síta, 

H se zdobila ; sewerní kraje Asiatské poskytowaly kožichy, 

j* w Indii co wěc luTcusu wzácné, kterými podobně již Videha 

B^, dceru swau Šitu ke síiatku byl obdařil; a w Indii wůbec 

^■|C v ^Qžfwaného kadidla udělowala SCastná Arábie. Do wšech zemi J 
^^^|( těch wycbázely zas plodiny a wýrobky indické již w do* ] 

^^^B^' bácb nejdáwnějších, hlawně k Fenikům na Arabském moři, 
Hft a k Babyloňaníim u záliwu Perského, odkud k západu se 

r ,, Siřil, tak že již za Abrahama obchod indicky w aaplném 

řběhu se nalézal. 
^ Za známku starjch Indů též se udáwalo, že moře- 
plawnjni nebjli národem; tohoť důkazy jsau na jewu: 
nepotrebowaliť zámořských plodin, a pohodlného žiwota 
byli tuze milowni, aby zmitawym wlnám žiwot a jmění b^ 
swěrowali. O národu wůbec mají důkazy fy swau platnost; 
u prostřed ohromné pewniny, daleko od splawných řek 
* -^ ^^ nestawěly se lodi, obchod pozemní wSem potřebám wyhi 
#^ ^B wowal, národ ivůbeo nebyl mořeplawný. Úkaz byl ale zi 

a^jiný kolem iičnych krajin, na pobřežích welikého 
^ ♦ tu stawěly se lodi a koráby, tu počala se plawba, obchod 

^^ pořiční a pomořský — jenom že tento oddíl indického 

^^ ^^ žiwota hlučný nebyl, tak aby cesty do krajin zámořských 
^^C^m byly hlawní zřetel na se obracowaly. Že wětwc Semitického 
B^ J^^ plemene, Fenikowé totiž a Arab o wé na druhém moři, plo- i 
^ diny a wýrohky indické do swých zemi a do Egypta na ] 

:orábícb dowáželt, je w dějepisu za prawau uznáno udá- 
lost; *.e wšak prwni toho začátek sami Indowé učinili, 
z mnohých okolností wyswítá; předně z oné wzdělanosli, 
jížto Arábie w praswělě lak jako Indie se ještě nehonosilai 



>.-M 



I 



Indowé. 113 

Ind ale k stawění lodí schopen byl, potom z dosti starých 
swedeetwí písemních, jak z Arrianowa »Oplutíc<^ tak ze spisii 
indických, kdež kupci indičtí obchodem pomorským ne- 
smírného jméní dobyli, a na ostrowé Sokotře blíže Afriky 
se usazowali, a za třetí, z diiwodu nejráznějsího, že lesy 
indické nejwVbornéjši poskytowaly látku k stawéní korábů, 
kdež naproti tomu celé pobřeží arabského polauostrowu 
pustá je zenié^ beze stromu, z něhož by se i dost malá loďka 
zhotowiti dala, neb palma k tomu dosti twrdá není, a Arábie 
po dnešní den ohledem na stawiwo k lodím až po Bagdad 
a Džiddu od lesu indických záwisí. Aniž tedy potřebí uka- 
zowatí na tu okolnost, proe by mořem obklíčený národ 
bráti nemohl swůj užitek z cesty wodní, snadnějšího spo- 
jidla mezi národy než sama zemé, aneb zmínku činiti 
o neohrožené smělosti indických lodníků, jenž w bauři 
a wichru s wlnowitých bor do propastí metáni, jako ryby 
na powrchu zas se zjewují — dosti na podotknutém* 
kdež duch, příroda i swědci to hlásají, že staří Indowé 
mořeplawným byli národem, přicházejícím k Arábii > ku 
pobřeží africkému a odtud poříčím Nilu do JUeroe, až 
během času činný obchod na jeho učeníky/ líia Feniky 
a Araby přesel — prudší, surowějsí Semita zisk Indowi 
wyrwal. 

Po odbytí nejstarší dobv indického žíwota wedau nás 

% ti v 

obchodní dráhy k jiným národům. Pohlédněme wšak ještě 
jednau na ten země páSj w jaké podobě wnbec se nám 
zjewuje. I widimeť w Indii přewcUké ohnisko, rodiště roz- 
manitých wýjewů, pramen bujarého žiwota, Indii^ kterái 
stala se duchowni protiwau k jiným zemím, Indii, kteráž 
sama w sobě plna jest protiw, tohoto welikého zřídla ži- 
wotního. Jako powrchní wýtwar zemé té nejwětsí protiwy 
w sobě zaujímá, wěčný sníh na temeně Himalájských hor« 
u pat jejich wěčné jaro, rozerwanau půdu wedlé úrodných 
rowin a diwokých stepí, holé písčiny a nejbujnějším rost- 
linstwem poki-yté doliny, zwěř krotkau a drawce nejlítější — 
tak i protiwy u weškerém žiwotě lidském zde nalézáme. 
W jakých terasech jest sestaweno lidstwo indické ! Dole 
w nížinách hlemejždowitě se plazící kasta sudrů a w zářné 
wýsosti sídlící braniin^ k němuž nikdo oka pozdwihnauti 



■Ai 



J t 4 Oddrlení 11. Hlawa třetí. 

se neosměluje^ po jehož důstojnosti jen sílený fakir tau%i, 
sebe muči^ umírá a zemře^ než cíle swého dosáhne. (Ne- 
šťastný pária a bramin — jací to stuphowé 1 We swé 
maudrosti slawný zákonodárce prawéký — a posud w ho- 
rách indických po stromich skákající Člowék-opice. Lau- 
pežiwí Puharowé — ač ne Indowé — se swými společníky, 
a Ind, jenž we žhawé pausti stromů nasázel, chtě jiných 
ochrániti přede strastmi, jež byl sám wylrpél, a hrázi přes 
ohromnau wvstawel bažinu, kde swoie welblaudv ztratil. 
Ono chladné, studené rozjímání boha w jedné části wed, 
sníh to Himalájský, odkud swiží tekau prameny do nížin 
k owlažowání kwétného, bujného náboženstwí, jak nám je 
Ramajana a Mahabarat podáwá — a ta pária, jež do chrámů 
wstaupiti nesmí, a ti pranárodkowé horští, kteří o bohu 
žádného dosud pojemu nemají, posud žiwočí a swé fetiše 
ctí. Ono swětlo a maudrost, ona swatozářná pochodeň 
w prawéku již zjewilá se na wrcholu obrowského stromu 
indického^ a ty wétwe nízké, jež wéčná halí tma. A w ja- 
kém poměru s wédomostmi a wšelikým poznáním lidským, 
tauto swétlau stránkau člowéčenstwa, to postupowalo, w ta- 
kowém- poméru bylo i prrítvo; čím dále člowék od studné 
swětla stál, tím méně měl i práw, až u parie poslední 
kořen nejen práwa, nýbrž i lidské důstojnosti wyrwán byl. 
W samých protiwách^ jak materiálních, tak duchowních 
a dějinnýcn jewil se indický žiwot; práce a díla rukau 
lidských měly swůj obor, swé meze, z nichž nikdo wykro- 
čiti, do nichž jiný wkročiti nesmél; jeden byl bůh u filo- 
sofů indických, wíce bohů u národů wňbec, u chátry do- 
cela kráwa, opice, páw, a přied několika léty i cholera 
morbus pod jménem bohyně Ola Bibi. U Bíndrabundu 
zastřelili dwa mladí oficíři angličtí swatau opici, a wzteklá 
luza wehnala je do wln Džamny. Mahomedánští obywatelé 
města Benaresu zabili swatau kráwu, a krew její do swaté 
hodili studně; luza indická sáhla ke zbrani, a že polowic 
města z kořen wywráceno nebylo, stalo se jen pomoci 
anglickau. Zákonem jest Indowi zapowězeno požíwati masa, 
leč obětního; za to wšak obětuji se celé hekatomby, a jistý 
radža dal před oltáři we dwau nedělích wíce než 60,000 
požiwných zwířat zabiti, ač i neobětowaného se požiwá. 



Indowé. 1 1 

Wynikli i nejjemnéjší metafysikowé i nejiirubši bůžkáři, 
tak jako odporná sobě nábožeastwi^ ač jedno i druhé 
z wed pocházelo, — Od prwnich žíwlů swěta indického 
až na naše časy nebyla země ta nikdy jediným státem; 
nejwětsí Indoborci mahomedán Mahmud» Mong^ol Timur, 
Šach Nadir^ ani trojzubec Albionu nebyli se státní jednotu 
Indie, wznikajíci a klesající tam říše byly wždy proti sobě. — 
Protiwy ty wztalmjí se i na wěci přírodní: swatá jest woda 
Indu, Džamny a jiných, nejswětější z Gang^esu, kde tisícero 
pautníků se kaupáwá, aby smyli neprawosti swé, a woda 
jeho rozwáží se do weškeré Indie; naproti tomu, kdo se 
řeky Karamnasy, i>hubitele dobrých skutkůu, jen dotkne, 
šmahem tratí zásluhu předešlých almužen , pokání atd., 
protož wystawení prowazniho přes ni mostu jest pro Indy 
nejblahodatnějši dílo časů nejnowějších. 

Tyto wšak protiwy plynuly přece, jakž se jinač my- 
sliti nedá, z jednotwárné hmoty, z jednoty národní, ze 
žiwota, který se newztahowal na nic jiného než pauhau 
tělesnost, ze žiwočení tedy národu indického, kde pauhé 
zachowáni, pauhé množení se nejhlawnější byl úkaz, jakýž 
u wšech tak zwaných diwochů posud widime. Při wší zu- 
riwosti byl onen prawěký žiwot přece jen tichým mořem, 
jednotau; neb teprwa, když během wěků zti^nulý, tmau 
pokrytý oceán ten hýbati se počal, zjewil se i žiwot wyšší, 
z nitra wystaupily kolosální wlny, protiwy to indické, w této 
wšak swé kolosálnosti opět ztrnulý a ztrnulými zůstaly po 
tu dobu. Mělyť mnoho w sobě žiwota, tuze byly wýtwarné, 
plny wýznamuj než aby snadno něčím jiným se nahraditi, 
auplně změniti, aneb docela smésti se daly, než aby ta neb 
ona myšlénka protiwy ty w stawu byla w sebe zahrnauti, nowau 
utwořiti jednotu, w níž by indický duch nowý swůj wý- 
kwět, nowé witězstwí byl slawil. Té jednoty dosáhne snad 
(nebo bez snadu?) wštěpeníra wrubu ewropejského do ko- 
řená swého stromu, aby nowé hnal haluze, nowý žiwot, 
a na příšť nowé z něho stawěly se protiwy ku prospěchu 
a cíli weškerého člowěčenstwa. 



V^ 





Sfnfikau zdí na sewer, Tibetekvmi hnrs 
západ, mořem oa jih a w^cliod olikliřem' plémi' bvlo a jesi 
?:a Clnskě powažowátio. Země, ačkoliw teplá, nemá přece 
indického wedia, ac prikrjmi skallnami a pahory poseta, 
nemá přece lak welikťch proiiw wc Iwaru swého powrchu, 
a w čem poněkud s Indii se srownáwá, jesl, Iloanglia a Jant- 
sekiana tak jako Indu a Gangesu wsKtnp a záplawa jimi 
krajin širo-širokj'ch. Směrem rek postupownlo ohywatel- 
stwo k ni?.iniini wjchfidnfm, kdei krajiny kotem welikého 
oceánu nejlidnatější nalézáme. Plodiivost země, w každém 
ohledu fveliká, byla w stawu wvwóstj a užiwiti člowěka, 61o- 
wěka Čií^mt, jeboí, nejslarSÍ dějiny, pokud známy, teď 
krátkjími^iy nakiesliti hodláme. Uriw ale učiníme ještě 
zmínku o tak zwaně uzawrenoRtJ Čínského národu^ z-uzaw- 
renusti té plynaucich následcích , že zřídka jinoch zemi 
dcbywat, nehrubě do obchodu s jiueiemstwtm se paušlěl, 
slowem, že po swém wýwinu sám sebau se drží a stoji. 
Priůínau nzanřeni toho jest sama pclcha země: ani pusté 
wysočiny mongolské na seweru, ani skwřlé sněhy nepre- 
chodn^ch tibetských hor na západě nemohly míti půwabu 
pro národ we krajinách úrodných bytující; diwokj' Mongol, 
bojowny Arab byli by utkwMi w plodonosnč půdě tak jako 
Číňan, před jehož očima a rukama rozsáhlé, nesmírné kon- 
činy se rozprostíraly, před nimž cel;^ sinH ležel a ku práci 
a pilnosti ho vřyz^wal. Číňan utkwél w zemi swé, nabyl 
k ní lásky, se uzawřel, neboť uzau>řen byl; půda newy- 
háněla bo do bojů s jinými národv, dáwalať odměnu rol- 
nikowi, sadari a jinak pilném rukaum; uzawřcl se před 
ostatním swětem, ne ale swět před Čínau. která w každé 
době živvota swébo we spojeni bjwala s dnihvmi národy 
asiatskymi, konečně i s Ewropany; ano čínské letopisy 
poučují nás. že čínsky národ wždy tak na odporu neby- 
wal obchodu s jinozemci, ano wláda sama obchod podpo- 
rowala; tak se wyprawuje, že 2(ÍO0 let před K. jisti ostro* 




Cua. 1 1 7 



i 
I 



dr^é dary přinesli, a že 300 let později národ krátce 
' -ostnlian^ťh wlasů a tělowaii^ do Činy přišel se ěpičatjini 
médi a štíty co dary; tak i později měla Čina spojeni 
s osmi barbarskými národy tin-čuskými čili indickými, a roz- 
ličná spojeni nalézáme w jich dějepisu až do příchodu 1 
Evropanů, jejíchž ziskuehtiwost a prudké jednám hlawni 4 
bjlo příčinau, že Čína západní Ewropé na několik století 
zawrena zůstala. Asíac^ti sausedé hledali bucf swazky, buď 
ochrany w Čině, nápodobili její společenské zřízení, čitali 

jeji spisy, a wyjmauc Indy, byla Čina pro ostatní Asiaty ob- "í 

chodnim místem, wzorem w každéni ohledu. Že wšak Číňan 
sám z oboru swě wlastí hi'ubě ani newycliázel, we swé 

, dzawřenosti na sta a tisíce let udržeti se niohl. to wyswětJuje 
ohromná rozsáhlost Číny, onen přes 80.000 Čtwereí:nich 
mil, přes půl Ewropy obnášející swět — a we swětě tom 
nesčíslné předměty, jež wěky wěkůw obracely na se jeho 
zřetel. On krotil podótečuí krajin diwokost, meze kladl 
řekám a bažinám, nijtil lesy a w pole obrace)^ wjrobky 
wjwáděl — samé lo předměty, k jichž wywedení pilnái 
ruka nesčíslné radv let potřebovala. Do^taupiw konečnfiT 
břebň w^chodniho oceánu, byl tv každém záhyba domá-^ 
cílio žiwota již tuze ustálen, tuze nrostlVm již colniketn. 
řemeslň ikem, než aby žiwící půdu byl zústawil na sirobě^ 
a na mořské winy se wi-hnul, bv wjhradnlm stal se chchod- 

piketa íu'£ta. Že obdiod i po mtiH wedl, jest známo; nikdy 
wšak nedosáhl »■ něm wysokého stupně, nikdy nemohla 
se pomořská jeho činnost wyrownati pozemské, prawěkáť . 
ustálenost w pňdě pewné tomu odporowala — ne rozsáhlfi 
moře, rozsáhlá půda stala se jeho žiwlem, na ni bauřily * 
tělesné i duchowni sily jeho žiwota, neboť zhola prewrá- 
ccna jest myšlénka, že Čiňan i we swém domácím žiwotě 
byl zttnuh on we swě nebeské říši wywíjel se a wzděláwal, 
bauřil a zuřil — z ni wšak newystaupil; nicméně do této 
jeho uzawřenosti činila průlomy jinosUanná sila, mongolské 
Lordy w starém, Angličan w nowém wěku, a na obzoru 
aejzazsí prawěkosti Indowé. Zdah Ind někdy se swjm sau- 
sedeiu w)'chodnÍm boje swáděl, neniť owšeni wědomo, že 
wšak duchowni sila po nějakém řečišti z Indie do Činy 
přiťtiázulu, neni téměř pochybnosti. ■ 



)ky . J 

iná^^yi 

:nfi^P^^ 
ná-W^^B 

í 



lig Oddělení II. Hlavru t.rctí. 

Po wypršeni weki\ swé diwokosti stal se Číňan rolníkem, 
řemeslníkem^ a nejstarší zpráwy líčí nám ho w této powaze 
a s ní w auzce spojeném společenském swazku patriarchál- 
ním neboli spíše monarchickém. Nicméně jako w Indii, 
byly jisté i Fohi^ Yao, Sin a jak dále Čínští mocnáři 
w prawéku se nazýwají, toliko nejhlawnéjši z mnohých wla- 
dařů nad Gínau. Z oné jednoty stawu diwokého , w kte- 
rém čínský národ, jako každý jiný, zpočátku byl žiwočil, 
wyniklo podlé zákonů wšeho wywinowání mnoho protiw, 
mnoho mocnářů a despotů, až konečně protiwy ty zase 
w jednotu se slily, w jednotu pod nejwětším panowníkem 
Číny, pod císařem Tsin-ši-chuan^-tim , w jednotu, jakéž 
Indie sama sebau nedosáhla. Ziwot indický byl w každém 
ohledu silnější, bujařejší, w té ale síle swé nedošel tako- 
wého stupně dokonalosti, jako slabší žiwot čínký. Nedíme, 
že čínský žiwot slabý byl; jenom we srownání se žiwotem 
mdickým byl slabší, což w ohledu na ducha i tělo jeho 
patrno. Číňan newywáděl tak ohromných staweb jako Ind, 
staweb totiž uměleckých, nemusíme-li ohromné průplawy, 
měnění hor w rowiny, úžasné zdi w Čase k tomu později 
wzniklé, do této řady klásti; on se nehonosí ani Rama- 
janau ani Mahabarateni^ j^bo básnictwí nemá žiwosti a bar- 
witosti indické, a básnictwí dramatické, u dworů indických 

v 

králů pěstowané, jest u Číňanů aspoň dle zákona w opo- 
wrženosti, zákonem za škodné prohlášeno; nicméně jako 
opium co nejpřísněji tam zapowězené, nikde jinde tako- 
wého nemá odbytu jako w Číně, takť i s diwadlem wy- 
padá. W rozjímání o předmětech wšeho míra wyniknul 
nejhlawněji, wšak i tato jeho filosofie stojí pod bramin- 
skau, a neklamau-lí wšechny známky, jest odnoží filosofie 
Indické, její haluzí, která zarywši se do půdy čínské, 
nowé hnala kořeny a swůj započala žiwot, žiwot ne na- 
prostý, samostatný, odtažný, ke wšem ale poměrům, ke 
wšem společenským swazkůni upotřebowaný, s nimi srostlý. 
Owšem prawí jedni, jako Abel Remusat, znamenitý fran- 
cauzský čínoslowce, že některé nowoewropejské saustawy 
filosofické za opisy Čínského mudrctwí možná powažowati, a 
jiní, že mudrctwí Číňanů prázdné jest, slupka bez jádra. Nic- 
méně aspoň co se filosofie Konfudowy týče, možná říci, že 




ČiAan filosofowal, pokud to we společenském žiwoté jeho 
auí'iaek mělo. W sobě jsa uzawren, pílen, skaunial, co mu pro' 
spťšno bylo — jeho žiwot nebvl sedmibarewnau duhau, aby 
srownáwáaim rozmanitých úkazů byl zalíbeni naáel we skau- 
maní pauze theoretickém, bez ohledu totiž na swůj U2itek>c 
w nejnižším toho slowasmyslu.ači wČiněs theoretiky možná "^■"^^ 
se potkati; bjl to praud jednobai-ewny, oswětlujici mu jeho " . 

pole a člowěka, s nimž w tom neb onom swazku žiti měl. ' 

Nemuhauce u Cliiand mluniti o žádných přísně umě' , 

lěckych wýtwořícli, o stawhách, socháoh a malbách, aniž 
o básnictwí, aby toho w plné mire zaslubowalo, položíi 
zde několik slow o hlosobi, o tomto ncjwyjíšim wýkwétu 
národmho žiwota. Kdy Číňan swým fetišnictwým pi 
tnul, o tom nelze býti řeči; jakau silau^ zdali wlastni 
sebe wywinutau , čili cizí , na to snad bez pochybení 
možno odpowědíti, že Indickau; některéť z dáwnych wěků 
pověsti, wywětraló téměř wzpomínky, užíwání obrazů atd, 
tomu naswědčuji; indické Deu (BCih), nalézáme Opět w čín- 
ském Tac (rozum, jenž byl wesmir stwoříl), trojici Oum 
w Ihu, Prán boha Biama, totiž dech, jenž ducha a tělo 
spojuje; nalézáme Budhu zase we slowu Fo-hi (Fo), jakož 
i jiné wěci připomínají predhistoncké swazky mezi Indií 
a Čínau. Podzáwojnau filosofii Indickau nalézáme w Číně 

I .bez zánoje, chléb z pece do chladu přeneseny. I jaki 

.wypadá toto bezzáwojné učeni? 

Tao Čili rozum dal wzaik swětu a wšehkym úkazům 

ft přírodním; jest to deu, deus (diw), logos, rozum, slowv 
na počátku. 'Swět objímající Tao jest bez začátku akonce^ 

r aneb jak se jeden čínsky filosof wyjádril, bez jitra a we- 
£era. Pro neskončenau jemnost nelze ho pochopiti. Tao 

- obsahuje dwě zásady, dwa póly: swětlo a tmu, weliké a 

'• malé, silné a slabé; jím hjbe se hwězda i pták, sobe sám 
jest základem, wlastnim kořenem. W jednom jsau tri; 

t jest to rozum, něco welikého, prawda bez šalby, něco na- 
prostého, jenž wlastnosti nemá do oka padajících; jest to 
příroda dle na jewo dáwané síly, jest to duch, dle pauhé, 
Dad prostor a čas wznešené formy swjch wjjewů, dle 
počtu jednota, dle podstaty nic, dle netěla duch = Tao. 
Myšlénka ho nedostihne, slowo nepronikne; twoíením se 



4 



1 

iii ^J 



Ij^Q Odděleni II. Hlawa treti. 

mu nic neodnimáj prijiuutíin wsehomira w sebe se ne- 
wétsí; řídi sily swětowé • — nelze ho pojmenowati^ nelze 
ho sobě předstawiti. 

Z Tao wyplynul wesmír a člowěk; dokonalý rozum 
lidsky jest jako rozum Taůw^ rozum wšeobecný^ naprostým 
jemuž jest podoben^ wzornau jeho Částkau. Z oné dwoji 
zásady w rozumu naprostém (w Tau) wyplynuio wše; ze 
zásady čisté utwořeni jsau lidé^ z nečisté wysla zwiřata; 
duch lidský jest bytosti nebeskau^ tělo lidské plodinau 
pozemskau, oba wraci se^ odkud přišly. Nebe jest otcem, 
země matkau člowěka, jehož čistota nebeský jest pokojj 
pi^wý žiwot jeho duše; smrt nastáwá, neni-li wšehomíra 
pro člowěka, žiwot, je-li člowěk s wesmírem weswornosti. 

Bez welikého přemýšleni možná poznati , že tyto 
hlawní zásady čínské filosofie téměř pauhé jsau parafrase 
(opsáni) filosofie indické, a sice školy budhistůw, čehož 
lilawně to důkazem, že w Gíně žádné kasty newznikly, 
protože tomu učeni budhistiiw odporowalo. We filosofii 
braminské měla přewahu obraznost, méně w budhistické, 
tak jako u wšech oprawců; tato wšak, čínská, jest wšeho 
básnického přiměšowání zbawena, na nejwys jemná meta- 
fysika; záwoj, wnější okrasa indická odňata, a předewším 
jest památno, že w Gíně tyto myšlénky w zásady nábo- 
ženské nebyly proměňowány, že wolně beze wšeho ta- 
jemstwi, beze wšech mystérii o wěcech i od budliistů za 
halowaných se mluwilo, že jest to indické náboženstwi bez 
záwojcy téměř pauhé theoretické rozjímání. Swědectwí toho 
poskytují zlomky ze spisů čínských fiJosofů Lao-tse, Hoai- 

v 

Nant-se, Le-tse, Coang-tse a jiných před Konťuciem. Je 
to starožitné, čisté, ryzí rozjímáni úkazů přírodních, wý- 
kwět rozumu indo-čínského swěta za dwau prwních dy- 
nastií Hia a l^ung, a za třetí dynastie Čeu až po Kon- 
fucia (do roku 500 před K.) wládu mající. (2500 až 3000 let). 
Nazwán-h tento oddíl čínské filosofie indickým, aneb 
aspoň semenem indickým w Číně wzešlým, musíme druhé 
oddělení, učení Konťuciowo, wýhradně, samorostle čín- 
ským nazwatL W pátém století před Kristem odbila Tau 
poslední doba. Konfucius, po čínsku Kon-fu-tse, Kung- 
fu-tse, z králowské rodiny w krajině Lu (Šang-tong) roku 



Čína. 1 8 1 

551 před K. narozený a 478 zemřelým byl raudrc^ jemuž 
dosawad po celé Cíne swatá se prokazuje úcta. 

On byl zakladatelem společenských poměrů swého 
národu 4 byl učitelem mrawů^ ctnosti a wěblasnosti. Slo- 
žiw wysoký státní auřad^ hlásal po městech a u dworů 
knížat slowo swé. Hlawním jeho aučelem nebylo subtilné 
skaumání wšech wěcí; jehoť metafysika byla neurčitá, ne- 
sauwísná; co o Bohu a duši učil, dá se tak i onak wylo- 
žití; newywracel učení taoské, ano použil hlawních jeho 
zásad k ustanowení swazků a poměrů národních. Za zá- 
klad slaužila mu rodina. Přirozená audost citu jest pewný, 
do každého srdce wštípený zákon, kterým nejlépe stano- 
wuji se powinnosti rodičů a dětí, poslušnost a úcta s je- 
dné « laskawý dohled s druhé strany. Tento poměr chtěl 
Konfutse i do státu uwesti; panownik měl býti otcem ná- 
rodu, poddaní jeho dětmi, cit wzájemné lásky měl je spo- 
jowati, stát býti rodinau, která nejen obraz blaženosti, ale 
i sily k obraně poskytuje, neb, jak se on sám wyjádnl: 
•Rozsáhlé příbuzenstwí jest obezděným městem.a Tento 
poměr čínsk� � společnosti trwá posawad; jest to eldorado 
státDÍ dokonalosti u wsech^ kteří mimo tuto zásadu lásky 
o Gíně nic newědí. Střízliwému, při tom ale lásky plnému 
Konfuciowi odpowidá čínský národ zrowna naopak. Hlawní 
jeho zásada a cit lásky, jenž we státě nikdy tak přiroze* 
ného pole jako w rodině pro swau činnost najíti ne- 
může, ano dle smyslu Kontudowa (poslušnost bez wý« 
minky) i w rodině toliko w nedospělosti dětí se jewíwá, 
tato 2^sada měla we swém komonstwu pauhé zlé ; on chtěl 
učiniti konec weřejnému boji mezi lidmi, a weřejný boj, 
tento zub tigrůw, proměnil se w tajný, w zub hadí, změ- 
nil se w lest, podwod, lež a t. d. W jeho ponětí lásky 
měla zaniknauti osoba, wše býti jedinau hmotau; osoba 
wsak dle přirozeného puzení k wýwinu sebe, nemohauc 
poddati se tomu zákonu, zjewila se opět w síle, která zá- 
sadě lásky podtají na odporu jesL Osoba ta jest Giňan. 
Na ohromných trzích čínských stáwá nezřídka na krá- 
raich nápis: ^Tady se nfši(//,a a pod tauto řirmau naopak 
skwí se jemně rozeklané oko Cíhana. Weliká moc, kte- 
rau Konfutse brci rodiny udělil, měla krom udušení silné 



i^^ OJdéleni II. Hlawa Iřeti. 

powahy w dětech i to za následek^ že otec děti swé na trh 
wodíwá^ ze mnohých některé do wody hází jakožto obět 
bohu řeky^ dle wůle swé je zasnubuje^ a choť neb choti 
swé u wěčném wězeni chowá; jeho zásada utwořila ty bez- 
konečné^ dětinské obřady^ w nichž citu lásky neni^ bez 
kterých se nic nekoná » a které Číňana skoro wšech spo- 
lečenských radostí zbawily. 

Konfuciowo učeni zaujalo místo^ na němž státní ná- 
boženstwi u jiných národů se nalézá; neboť Čína jest je- 
dna z oněch málo zemí^ kde není náboženstwi státního; 
nicméně jeho za swaté powažowdné knihy byly základem 
státního zřízení, prawitkem politiky ^ základem literatury* 
Staré učení taoské^ ač několik století po Konfudowi^ ano 
po tu dobu we swém chorém žiwotě se wleklo, hylo pro* 
následowánim tak seslabeno^ že je téměř za wyhasié moiná 
powažowati. 

Okolo časů Kristowých wznikala nowá třetí saustawa 
náboženská^ neb raději saustawa « kterau učeni Taoské ze 
sna se budilo. Byl to budhismus wydáni druhého^ jenž 
we sporu s íilosofii Konfucíowau rychle se zmáhal. Z Indie 
pronásledowaní budhisté^ jdauce do Tibetu^ Mongolská a 
Cíny, přinesli zase ono hlaubawé^ tajemné^ zahalené učení, 
onu prahy tost bez wlastností a poměrů^ t. j. že clowék 
wlastnosti a poměry boha ustanowiti nemůže; prabytost^ 
we které wšecko se nalézá « a z toho plynaucí zásada « že 
Bůh fdc jestj to jest^ že Bůh whcko^esX, co není wesmí- 
rem. Cnostné skutky pomáhají blížiti se k této bytosti; 
wic ale pomáhá rozjímáni a nadšeni, tedy nečinnost^ po- 
koj, tak jako u starých filosofů čínských. — Tudy wznikly 
nesčíslné kláštery mnichů, wíce méně kněžewláda, která 
činnost, mužnau silu, k wýwinu lidského ducha potřebnau, 
w národě potlačowala : — Tibet a Mongolsko podlehly 
ochablosti té ; pilný a praktický ale Číňan , který skálu 
pro símě kypří , neslyšel ohlasu učeni toho we swém 
srdci; literami boje zwitězily nad budhísmem, ač ho ne- 
zničily, nezahladily, tak že nynější císařowé z rodiny man- 
džurské ke wšem třem saustawám se přiznáwaji, k Laotse- 
owu Tau čili síle rozumu , ku Konfuciowu pořádku we 
swětě a státu, i k budhistickému ničemu, čili k naprosté 



Čina. i*4S 

dokonalosti naproti pomijiwé smyslnosti. W kořenu jedna 
a ta sama zásada^ mela wšak owoce přerozmanité. 

Filosofie čínská je psána w jednotliwých sadách beze 
wšeho spojeni; nauka o mrawich^ o swétě nadsmyslowém 
(metafysice)> o wzniku swéta^ dušeslowÍ5 wše wesmés we 
krátkých průpowědich; tak pět knih pod jménem nKínk^a 
které za nejstarší a nejswětéjsi knihy Číňanů jako Wedy 
Indů se powažuji^ a z nichž kniha »I Kingv báječnénm 
císaři Fohi se připisuje, jejímž obsahem jest rozjímáni^ 
prwní to puky čínské íilosofíe; kniha iiŠukingci obsahuje 
historické zpráwy prwm'ch čtyř císařů ; kniha nŠikinga staré 
básně ^ na nichž čínská wzdélanost a literatura spočíwá; 
»Li-king« jest kniha obřadů, a kniha i>Cun-tsin« jsau letopisy 
krajiny Lu. Ze řeč w nich welmi stará a stručná byla, 
mnozí učeni ^ mezi nimi i Konfutse ji wyswětlowali. Pak 
jsau spisy íilosofa Laotse, Konfuciowa saučasníka, jenž, 
jak podotknuto, we swéni posud stáwajícím spise nej- 
wyssí bytost rozumem (Tao) nazwal; potom spisy Konfu- 
ciowy a jeho saučasného filosofa Meng-tse, též we krátkých 
a jadrných sadách; swaté knihy budhistů byly ze sanskritu 
do čínského přeloženy. 

Tyto tři filosofické saustawy byly zároweň i nábo- 
ženstwim Ginanů; jest památno, že u národu toho žádné 
náboženstwí nestalo se wýhradnim, státním, jako bramin* 
ské w Indii ; a ačkoli mezi sebau w dosti prudkém se na- 
lézaly boji, předce newyniklo žádné tak, aby národ wý- 
kradné podlé jeho směru jiti nucen býwal. Kněžstwo se 
naskrze newywinulo, jako w jiných zemích. Když do 
temné noci fetišnictwi prwní swětla záře wyléwati se po- 
čala , tu mocně wyniklo Tao , a welikau řadu století žilo 
we swé pořád obnowowané síle, kterážto forma Indická 
i w Číně byla zachowána ; neboť Laotse, jehož učení w Tau 
základ má, zjewowal se po wšechna století tak jako Wišnu 
u Indů, zjewil se w šestnáctém i w šestém století před K., 
ano dle twrzení přiwrženců saustawy té nebyl ani pozdější 
Budha nic jiného^ než Laotse; kněžstwo ale z něho žádné 
newyniklo, aby do swého okresu, pod swůj prapor wládně 
celý národ bylo pojalo. Ten samý poměr nalézáme u sau- 
staw druhý cli, wyjimajíc ony po klášterácb žijící bonce. 



1124 Oildřlení U. Hlawa tťeti. 

knéži náboženstwi budhístů.^ w jejichž ale obřadech lid 
podílu nemaje » toliko sw^ini dary žiwot jim suichowáwá. 
Od nejstariiích časů nebylo zapowézeao přiznáwati se 
k tomu neb onomu učení o wzniku swěta^ o poměru lidi ku 

v 

přírodě a bohu^ o swobodé a newolnosti : Číňan, za císaře 
Jaa a Suna tak jako teď snad nejpilnéjM wzdélawatel p&dy 
pozenr.ské, musil přerozmanitě sbírati swůj rozum, by se 
půda jeho wíc plodonosnau stáwala, tak že konečně i na 
wodách seje a klidí; a tuto pátrawau mysl zachowal i we 
swém duchowním žiwoté^ z čehož snad si wyswétliti možno« 
proč knězstwo jakožto zástupce a wodič toho neb onoho 
učeni náboženského w Číně neutkwělo^ zwláátní mocí nadáno 
nebylo. A předce musíme řícÍ5 že w zemi té kněžewlády 
stáwáj a sice w císaři^ w tomto synu božím« w tomto ná- 
rodním bohu; kněžská moc je zde s moci swětskau w je- 
dnu slíta^ spojena w panowníkowi, blesku nejjasnějším, 
Podotčení boncowé, tak jako učitelé sekty Laotse-owy^ 
w bezženstwí a w četných chrámich a klášteřích žijící^ 
nezasluhují jména nkněžstwo^a s kterýmžto slowem jakausi 
moc nad národem spojowalí jsme uwykli. Od prawěkého 
učení budhistůw^ od wznešeného rozjímáni ^ od prawého 
pokoje duchowého jsau tito boncowé tak daleko wzdáleni^ 
jako nynější bramini od starého učení wed. Zásadě, »prawý 
pokoj dušena pozdější učitelé nerozumějíce, myslili w tom 
zásadu oprawdiwé lhostejnosti, oprawdiwé nečinnosti — 
a stali se pauhými hadači, udržowateli powěr, na něž Čí- 
ňan, ač w každé maličkosti, jako jinde k cikánům, o radu 
k nim běhá, welikého zřetele neobrací, ze chrámů jejich 
hospody dělá, a jestliže se bone auřadu swého odřekne, 
dostane 80 ran holí za propustěnau; tak i učitel sekty 
Laotse-owy. Toto knězstwo jest jako bledá luna podlé 
majestátního slunce čínské kněžewlády, která w jedné 
osobě, w císaři spojena jest. Oněch před wěky nad Čí- 
nau panowawších bohů byli nápotomní panownici pauzi 
synowé, hlawy země, hlawy náboženstwi, wse wesměs, alfa 
i omega, ačkoliw ani tato kněžewláda nic není, leč zka- 
menělá, ztrnulá forma wedlé welikého wýwinu čínského 
žiwota. .íakožto syn boží má a musí míti císař ostatní 
jsily příi^odni we swé moci; jsau to geniowé, čenowéj také 



Čína. 185 

Z Indie přísli, kde je pod jménem džiná známe. Těmto 
duchům^ we chrámícli také neumělecky wyobrazeným a 
nad osobami a krajinami ostrahu majícím^ weli císař ^ by 
se wšeclmo w zemi dokonale dařilo; stane-li se přec nějaké 
neštěstí w tom neb onom krajin tu střehaucí a w deskác*h • 
zemsky-ch ze jména udaný duch býwá jako u Negrii, spii- 
sobem trochu jen mírnějším, potrestán, totiž s auřadu 
složen. Císař sám obrací se modlitbami swými k tíenu 
(k nebesům) o wšecko požehnání, čtyry roční obéli při- 
naši a díky wzdáwá. Ze w těchto náboženských mezech 
wšeliké učení do Cíny má přístup, snadno se nahlédne; 
mimo Tao, mimo Konfucia a Budhu trpiť se tam i Ma- 
homed, a že křesťanské wznikawší učení opét wyhošténo 
bylo, stalo se příčinami politickými, že totiž jesuité trůnu 
nejjasnějšího blesku byli nebezpečni. Tato wšak nejw^^šší 
kněžská moc jest pro panowníka pauhau, mnohdy snad 
i obtížnau forman; obmeškaw tento weškerého swěta 
wládce u př. při zatmění slunce neb měsíce postiti se, 
neb chyby swé wlády, pro něž neauroda meb jiné neštěstí 
nastalo, weřejně oznámiti, tu hned zákonem powolené 
spisky (jedenkrát wyšlo jich sto tisíc) jeho powinnost a za- 
chowáwání starých obyčejů říše před oči mu kladau. 

Dle podotknutého možná učiniti otázku, jeliž nábo- 
ženstwí u Cínanů o mnoho lepší, nežli u Negrů, poněwadž 
jako tito, ochraňující bůžky swé při nějaké nehodě s auřadu 
swrhují ? Číňan není tedy ještě w žádném spojení sbohem, 
neb císař jediný s nebesy we spolku jest, a modlitby za 
wSechny Číňany k nebi wysílá? W něm tedy bije srdce, 
w něm působí rozum toliko pro wěci pozemské, pro 
wyšší ideál jest citu a ducha prázden ? Wyjímajíc , že 
tělesný žiwot swůj tisícerými prostředky lépe opatřil, jest 
tedy w durhownlm žiwotě také pauhým ještě Negrem ? 
Nic není bludnějšího! Duchowní onu sílu, která poměry 
a swazky jeho s bohem, s přírodau, s jeho spolutworem 
stanowila, we které cit a duch jeho na jewo přicházel, 
složil do swých Jflosqfických spisu , jejichž obsah zajisté 
hluboko Čínský národ proniknul; zdeť jeho náboženstwí! 
To , co moc císaře jakožto kněze we swůj okres pojímá, 
jsau pauhé obřady, slupka bez jádra* a jako mnohé 



f se ()i1<lMťDÍ n. HUwa Iřeti. 

\inép zkamenelau formau z prawékého žiwota Čínského, 
kde ji nejakÝ duch jeste prowíwal, po tisicleti ale posud 
zachowáwanau. Ať spisowé oni jakkoli rozcrwané o wyš- 
šich předmětech mluwi^ ať sebe menší a účinek na Čínský 
nieli národ j at pode jménem Tse (Lao-tse, Nan-tse atd.) 
známí spisowatelis dle Konfucia Cínstí to kacířowé, o roz- 
umu^ prawde, čase, o wselikVch iikazich, o žiwoté, o duii 
a cnosti, tak jako Konfucius o nebi a přírodě, o člowéku 
a jeho silách^ poměrech, powinnostech, o politice atd. we 
swvch malvch článcích rozpráwéji: ^'ždy z toho wzne&ené 
wynikají city a myšlénky, wždy jest to záře, která ze srdce 
a lebky čínské temný prolomila mrak a náboženstwí, sufOř' 
zek a pcmíf-y k bchu, založila. 

Přikročí me-li od těchto [nať s^oxriv) duchowních ákazň 
k oném, jež nám Číňan w ohledu na swůj žiwot pozemský 
na 0'>i klade, k úkazům, kterými wíc jeho materiální, spo- 
lečenské poměry se w^^wíjely a stanowily, tu pric^házíme 
na weliké pole Činnosti. Rozmanité byly jeho wynálezky, 
rozmanité jeho úsilí. Zahmauce .do okresu toho i řeč, 
tento nejduchownéjsí wýrvin každého národu w jeho po- 
čátku, widíme, že i ta wýkwétem jest čínského podnebí, 
čínského národu. Ani s indickau, ani s mongolskau a ma- 
lajskau, nejčelnějšími sausedkyněmi swými, nemá ústroj- 
ního swazku, jest samorostlý, ryzí plod čínské půdy^ ro- 
win a jehlowých pahorků — toto rozmanité wystupowání 
a padání čínských hlaholů. Jest ale w přemnoho nářečí 
rozpadlá , každá krajina mluwí swým wlastním , tak že 
sobě ztíží anebo zcela nerozumějí; k tomu ještě přichá- 
zejí řeči mnohých národů , od Číhanů prý cele rozdíl- 
ných: černí a žlutí Sifarowé, nejwíc ještě kočowníci nad 
řekau Jalonau a Jantsekianem, Loiowé w krajině Junanské, 
jak se zdá půwodu indického, a w západních a jižních 
horách co prazemci přebýwající, wětším dílem již do 

v 

otroctwí odwlečeni Miaowé, od Číňanů Miao-se zwaní a 
swými řečmi od sebe opět rozdílní. Weliká tato rozma- 
nitost řečí a nářečí může býti příčinau i následkem čín- 
ského psáni spůsobu, i zároweň obé spolu. Budiž tomu 
jakkoli, to wšak památná wěc, že w šedém již prawěku, 
jak se udáwá před 4400 léty, Číňané tímto slawným 



Čina. |<|{7 

nálezem^ písmem totiž figurowým, se honosili. W písmě tom 
spočíwá snad také jedna záře k oswétleni úkazu tak we- 
likého státu, s tak welikým obywatelstwem. Sterý jazyk 
panuje w Čině — zákony wšak^ známosti^ wšelikterá učeni 
pronikaji weškeré končiny jeji — prostředkem pisma jejího. 
Písmo jest hlawním zachowatelem státu toho^ a nebeský 
trůn nejhlasnějšího rozumu Pekinského snad by klesnuly 
kdyby chtěl od něho upustiti: rozličné národnosti mocně 
by se wywíjely přijmutím známek pro zwuky swé řeči, 
této utajowané, po tisíce let utiskowané duše swé. O písmě 
tom prawi Konfucius: »Widíme-li písemní známku »psaa, 
s dlauhým, zakrauceným ocasem, jest jako bychom samého 
psa widěU.a Indoewropejští národowé rozložili zwuky slow, 
kterými ten neb onen předmět naznačili, a zwuky ty ob- 
dařili známkami, protož musejí se wespolek učiti, co Ind, 
German, Řek neb Slowan píše; Číňan ale dal známku 
předmětu samému, ne slowu pronesenému, a protož ro- 
zumí tomu Číňan každý, ať jakkoli rozličnými slowy na- 
znamená předmět ten. Nicméně nebylo možno tolik utwo- 
riti figur, kolik je wěcí we swětě, aniž by kdo w stawu 
byl naučiti se těmto nesčíslným známkám, aniž bylo by 
dosti tak schopných kreslitelů býwalo, aby wlk od lišky, 
sajha od kozy dokonale mohli se rozeznati. Přijal se 
tedy jistý počet základních známek, kterými wěci s sebau 
jsau příbuzný aneb k sobě podobny: w rodinu psa posta- 
wili se wlk, liška, kočka, lew a jiní masožrawci; w rodinu 
prasete slon, jednorožec; w rodinu wola wšichni přežwy- 
kawci, w myš wšichni hryzaucí; takž i u ptáků, hmyzů, 
želw, rostlin, kameni. Každá wěc má swau známku ze 
dwau částek; jedna wyznamenáwá základní, hlawní ráz 
wěcí, druha zwláštni ráz druhu. Píše se tedy pes — liška, 
koza-sajha. Takowýto psáni spůsob musil míti za ná- 
sledek pilnější pozorowání přírodních wěcí, a třebas by- 
chom dokonalých pořadatelů přírodních bytostí u nich 
nenalézali, přece powěst prawi, že Číňané již před 4400 
léty o bylinách a jich aučinku knihy sepsané měli. A by- 
la-li, jak téměř jisto, Čiňská řeč před tímto wynálezem we 
mnoho nářečí rozpadlá, jest další toho následek^ za \es.t4 
wfíc různiti a rozpadáwati se poca\a; Y>^\^1 i>a^^««ka.\vsw^i 



1I2S OddMeni II. Hlawa íVetu 

tohoto welíkého wůdcc^ aby armádu slow před auplnfm 
rozplašením cliránil a ji do boje L wítézstwí wedU aby reó, 
nejdražší poklad prawěkébo duchowniho žiwota národu, 
později slaužila za ústrojí k w}šsímu wzdelání^ wyššimu 
duchu; neboť wyjmauc předměty smyslowé, jest tím patrno, 
proč nadsmyslowá říše, wyšší ono wzděl� �ni národu toho, 
wíc ochablá, zasmušilá zůstala; hlas jeho duše newtělil se 
w písmo; sprawedlnost^ čest a cnost, w jeho slowě wtě- 
leně, těla toho w pí^imě nenašly — písmo jeho bylo opět 
forman, w níž cit, srdce a duše nespočiwaly; nemohl 
řeč swau wzděláwati, nebylyť fígurowé známky tolikerých 
proměn schopny, jakých wzděláwaná a pořád roslaucí 
mluwa žádá, a jakých 25 až 30 známek pro zwuky lidské 

v 

oprawdu poskytuje. CíĎan stanul na místě, kterého mu 
w tom ohledu bylo možno dojíti — dále nepokročil. Po- 
sléze, ačkoli pro wšechny wěci a pojemy figur neutworil, 
aniž to učiniti w stawu byl, přec utwořené již známky a jejich 
swazky dokonalému se naučení byly obtížné. Pro obyčej- 
nau, takořka denní potřebu má Číňan 10,000 figur, a wůbec 
we knihách pro wšechny okolnosti žiwota užíwaných, během 
času dle potřeby twořenýchj počítá se prý 80,000. Učiti se 
těmto, každé století měněným známkám, tomu namítají se 
překážky, kteréž překročiti každému Cííianu jest nemožno; 
ano prawí se, že ani jeden Číňan auplnau* známost jich 
nemá. Jest tedy třetí toho následek, že nástroj wyššího 
wzděláni národu, a tudy i wedení zemských záležitostí, 
zemská spráwa w ruce těch uběhly, kteří čínského písma 
poněkud aspoň byli schopni, w ruce tak zwaných man- 
darinů, čínských to učených auředníků, ředitelů, spráwcA, 
kteří, jako bramin w Indii a učený newzdělanec po celém 
swětě, swé učenosti použíwali k wýklenku swé moci nad 
ostatní částkau lidstwa newědomého, neučeného. Se psáni 
spiisobem auzce spojené knihtisknutí náleží též wýhradné 
důmyslu čínskénm. Již prý za císaře Wa-Wanga, 1 1 00 let 
před Kristem wynalezené, zůstalo owšem na stupni swé 
počáteční dokonalosti; do dřewěné totiž desky wyrytých, 
barwau potřených a na papír otištěných figur nemohloť se 
arci pro jich nepohybliwost dále užíwatí, nicméně tento 
w následcích teprwa ohromný pokrok nezastíňuje onu 



čina. 189 

prwní stopu ducha lidského. Co se dalšího w^winu spole- 
čenského žíwota čínského dotýče, netřeba nám ještě jednau 
poukazowati na pilnost pří wzděláwání půdy^ s niz ruka 
Číňana k jeho zachowáni se zasnaubila. Obnáší-lí as s půl 
EwTopy weliká země ta pres 300 millionů obywatelů, tuť 
od nejstarších wěků až po naši dobu wychwalowaná pil- 
nost nebude aniž bytí může báchorkau. W potu twáři 
mělnil Číňan půdu swau^ rownal hory^ wysaušel jezera 
a bažiny, úrodné símě swěřowal prsti^ a tím nastupowal 
na dráhu ^ která ke wzdělanějším wede poměrům. Mezi 
welmi četnými^ na 350 udáwanými průplawy^ jimiž do- 
mácímu obchodu se napomáhalo^ wystawěl také průplaw 
pod názwem nprůplaw císařskýa^ jenž přes w^chodní Čínu 
skoro od Pekinu k městu Hang-čeu-fu 300 zeměpisných 
mil se táhne. Diwíme-li se egyptským pyramidám a kata- 
kombám^ kde mumie odpočíwaji^ wěži a zahradám Baby- 
lonským^ tím wice zasluhuje obdiwu kolosální toto dílo, 
na němž, přisněji-li sauditi chceiňe^ rejdí a hemží se mumie 
čínské. Dále • podotkneme mostů s ohromnými oblauky, 
wynálezu střelního prachu , již záhy w Číně užíwaného, 
jenž ale tak welikých přewratů jako w Ewropě za následek 
neměl; aniž budeme připomínati rozmanitých předmětů 
obchod ní chj jež byla zwýšená duchowní činnost pro swau 
potřebu, pohodlí a okrášlení swé bytnosti wynalézala: uči- 
níme jen krátkau zmínku o mnohonásobně popisowáné 
a ťozličně posuzowané stawbě, o tak zwané Čínské zdí» 
obrowském to díle národu Čínského. Bez ohledu na swůj 
politický wýznam jest ona pro pauhau ohromnost swé 
hmoty mezi diwy swěta počítána. Na sewerním pomezi 
nebeské říše, od Mandžurských hor až ku pramenům 
Hoangha, byla od welikého císaře Tsin-ši-choang-ti-ho k od- 
wrácení wpádů diwokých hord sewerních w třetím století 
před Kristem založena, a z weliké Části zdéli 600 hodin, 
26 střewiců zwýší a 14 zšíří, wlastně jen ze dwau tenčích, 
hlinau wyplněných zdí wystawena na ten samý spůsob, 
jako jsau hradby Pekinské, tak tuze na hradby Suské, Ba- 
bylonské a Niniwetské připomínající. AČkoliw toto dílo jen 
wýchodním jest koncem welikého náspu, od Kawkazu přes 
nížinu k moři Chwalinskému , prý Alexandrem Welik^ 



130 OddMcDÍ II. Hlawa třetí. 

proti laupežnikům wystaweného, potom silnými wéžmi opa- 
třené zdi od moře Chwalinského k Bochaře a Samarkandu^ 
jakož i řicenin w sewerní Persii, Kisil-alan zwaných, čímž 
tedy od Kawkazu až na daleký wýchod k záliwu Pečel- 
skému Asie buď od ruky lidské nawalenými náspy^ neb 
od přírody horami nepřestupnými byla přepásaná^ a tudy 
i její obywatelstwo we dwé půle, w jižní, orbu wedaucí^ 
wzdélanéjší (Peršany, Indy a Číňany), a w sewerní, laupežné 
a surowé hordy plemene sewerského se rozdélowalo, ačko- 
liw, díme, toto ohromné hradební pásmo přes celau ^sii 
se táhlo, přece ze wšeho toho nejwíc zachowaná zeď čínská 
došla obdiwu člowéčenstwa. Z jejího stawiwa zeď 6 stre- 
wícu zwýší a 2 střewíce zšíří wystawená šla by dwakrát 
kolem našeho swéta. Dle toho možná sauditi o pilnosti 
a wytrwalosti Číňanů, byť i s aučelem swého úsilí byli se 
chybili, neboť ani wýchodní, ani západní, celá po Asii se 
táhnaucí hradba nedosáhla swého cíle a konce. 

' WcUkau přewahu, kteréž u Čínského národu nade 
wšecko jiné zaměstnáni orba w prawéku již nabyla^. musíme 
též za základ zřízeni zetnského a wlády powažowati. Orá-li 
císař ješté posud každoročně jednu brázdu, neníť to arci 
důkazem pozemské jeho práce, nýbrž toliko známkau úcty 
a swatosti, udělowané tomuto dílu lidských rukau. Wše 
se uwrhlo na půdu k dobýwání plodů z ní a tak utkwělo 
w*práci té, že weškeren staw společenský pewné, téměř 
newýwratné formy dosáhl. Neni-li wládní forma posud pa- 
triarchální w té čistotě a neauhonnosti, jak jsme o tom 
mysliti uwyklí, přece aspoň dle jména zachowána jest; 
neboť jako staw kněžským w Číně žádné obsáhlé moci ne- 
nabyl , takž ani žádná llechta wzniku neměla ; stupňowé 
třídy nepnuly se jedna nad druhau jako w Indii, wše zůstalo 
jednotwárnau hmotau rolnickau, a s ní auzce spojenau 
hmotau řemeslní; jenom w nedohledné wý^^i zaskwíwá se 
něco jako hwězda stálice, co se od zemského prachu 
wzhůru powzneslo w nebes wýšiny k wedení osudů národu 
toho. Jest to císař, syn nebes, otec Číny. Je-li zřízení 
zemské stanowení práwnich wýminek a poměrů, w kterých 
rozličné třídy a jednotliwci dle swého saučasného wýwinu 
žíti mají, tedy w Číně, jelikož w jejím obywatektwu pří- 



čina. 1 3 j 

křejšich není rozdílů^ o zřízení zemském nelze býti reci. 
Celá ohromná hmota národní jest podrobena wůli císaře^ 
a tudy možná mluwiti jen o wládé^ jaké podléhá. 

Císař a mandarini^ jichž počet přeweliký jest, musejí 
we wšem, co zemských záležitosti se dotýče, býti cwičeni, 
w dějepisu, we wédách práwnických, we známosti weškerého 
žiwota národního a státního ústrojí. Nejnižší mandariní 
i princowé císařowi podléhají zkauskám welmi přísným^ 
a kdo je wšecky dokonale a k obecné spokojenosti od- 
býwá, připauští se k auřadiim nejwyšším^ stáwá se mini- 
strem, rádcem nejwyššího rozumu, prwní to a nejwyšši 
z osmi tříd čínských mandarinů, po které následují mí- 
stokrálowé po krajinách a tak dále a níže, označeni jsauce 
knoflíkem a pawím perem na čepicí, pro každau třídu 
zwláště stanoweným. Wšeliké a každau minutu zase odwo- 
lati se mohaucí zákony wydáwá císař šesti sborům pro 
rozličné oddíly státních prací, od kterých podřízeným 
maadarin� �m a jimi weškerým končinám čínské říše býwaji 
wydáwány. Wůle panowníka nemůže nikým býti odwolána, 
jest neobmezena; z nejmocnějších mandarinu činí bez* 
mocné žebráky, tak jako nejchudšího, nejnižšího obywatele 
(o wšem po přestání zkaušek) do swé rady může wolati. 
Proti jeho wůli jest wůle jednotlíwců a celého národu ni- 
čím. Nicméně jest předce jeden ústaw, arciť trochu po- 

v 

diwný a malomocný, kterým Číňan neobmezenau moc pa- 
nowníka swého obmeziti zamýšlel: tak zwaný censorat dwau 
mužů (kutao), za powinnost majících, aby panowníkowi 
wšeliké nadužíwání moci wy týkali; prozřetelnosti nebude tu 
zbýwati, a celý ústaw byl by jen holau forman, kdyby neměl 
též za swau úlohu, aby nejpamátnější události za wlády 
každého panowníka, nejčelnější jeho činy saukromé, jeho 
řeči a projewowané myšlénky byly zaznamenány a w děje- 
pisnau bednu pro potomstwo složeny, kteráž teprwa po 
smrti cisařowě, někdy po wyhasnutí celé dynastie se otwírá. 
Císař jeden z dynastie Tangu (od 600 do 900 let po K.) 
wěda, že několikráte překročil meze moci swé, žádal na- 
hlédnauti do bedny swých činů, aby nejwětší chyby swé po- 
znal a tím se polepšil. Kutao prý mu odpowěděl: »Oprawdu, 
Waše Wclebnost nmohýdi dopustila se chyb, a traplíwau 



13;^ Odděleni JI. Hlawa Irelí. 

powinnosti auřadu našeho byli jsme nuceni je zazname- 
nati. Ten samý auřad ukládá nám ale též za powinnosti 
podati potomstwu rozmluwu^ kterau jste nyní proti wšemu 
obyčeji s námi wedl.a Ncpřichází-li poučení dějepisné pro 
potonistwo nazmar^ nelzcť odepříti aučinku ani tomuto 
kontrolnímu auřadu čínské samowlády; žijicínm ale poko- 
lení téžko nalézti plnau náhradu w tom^ pozná-li jen po- 
tomslwo chyby predwékých panowníků swých. Ostatně oby- 
čejná pohnutka k plnění wládních rozkazů býwá mimo 
wšeliké muky a bič nejhlawnější hůl^ nejen w ohledu pod- 
daný ch^ nýbrž i samých mandarinů^ neboť i welepřísně 
zkaušený býwá za chybu od swého o stupeň wýše stojí- 
cího druha holí trestán. A snad wšechno děje se teď pro 
blaho a štěstí národa^ když tomuto wládnímu stroji za rafiji 
slauží hiil? Jenonx o finanční saustawě, tureckého to způ- 
sobu^ ješto mandariuj kaupiw licitací od wlády daně té neb 
oné krajiny^ jistinu swau i s auroky na poddaných wydirá^ 
aniž to chybau jest: činíme zde zmínku^ čtenářowi hrozné 
komonstwo saustawy té^ útisky lest^ podwod^ mrawni zkázu 
wůbec na domyšlení zůstawujíce. Jak ostatně čínská wláda 
o národní wychowání^ o školy pečuje a peČowati s to 
jest^ každý nahlédne^ kdo nesnáze, naučiti se čínskému 
čtení a psáni žiwěji si předstawi. Jen od státu pozemské 
wýžiwy dobýti taužící Číňan může a musí pokračowati we 
wyšších wědomostech, kteréž krom dějepisu^ práwnických 
známostí a mrawních průpowídek, nejhlawněji přece jen we 
čtení a psáni záleží, poněwadž u př. lékařstwi pauhé mastič- 
kárstwíj hwězdoslowí pauhé hwězdoprawectwí jest. Wládu 
čínskau můžeme nažwati wládau učených nad neučenými^ při 
které o w^^šší ducha wzdělanosti, kde wzdělanější jsau po- 
hnútky, nežli dřewěné, mluwiti nelze. 

Takowý jest asi rámec^ we kterém powšechnými tahy 
nakreslený obraz čínského žiwota nám se před oči stawí. 
Přírodními hranicemi od jiných swěta krajin téměř odlau 
čený národ sdružil se s půdau, která za toto přátelstwí 
hojné poskytla odměny jeho audům, pro ohromný počet 
swůj opět nuceným, tužeji napnautí pružinu ducha> z ně- 
hož plynuly wšeliké wynálezky a ta duchowni oswěta, že 
w nesmírné wýsosti nad Negrem stojv a \lY>oW\3l ^iA«\»i^W 



Dřje čínské. 133 

Inda lne. W státním ohledu wseliké různosti w celek, 
w jedno státní ústrojí spojiw, tím wyniknul nad Inda, a že 
z této jednoty zase různosti, o záwod jdaucí rozdíly, wysší 
a wyšši stupně wzdělanosti se networily, a žiwot této ná- 
rodní hmoty jako po tiché mořské hladině plynul a plyne, 
to se děje swým Časem, doba wýwinu toho ještě nepřišla, 
welkolepý národozor ještě neposkytuje krásy duchowní síly, 
wšady ještě rowina, ohledem na Negra owšem wysočina 
duchowní, z níž ale newyniká žádný ještě Kuen-lun, žádný 
Imaus neb Himalaja, by rowinu prorwaly, žiwotním silám 
rychlejší daly oběh w nowém útwaru, w nowém zřízení 
zemském. W jistém ohledu máť ale i Čína zemské zřízení, 
jenom trochu drsné, hrubé, zřízení ncgerskému podobné, 
změny totiž a přewraty, při čemž mnohdy w této tak zwané 
ztrnulé, zkamenělé Číně nejen dynastie, nýbrž i staw spo- 
lečenský w základě swém se měnily a wšechno jinau kolejí 
se ubíralo. Poněwadž se to čínských dějů týká, w krátkostí 
je zde položíme. 

b. Děje čínské. 

Pomineme panowání báječných wladařů, kteří byli co 
bohowé nad Cínau wládlí, neb to w čínské bohoslowí ná- 
leží; i bez doby této, dle udáwání čínských letopisců tak 
jako u Indů mnoho millionů let ti^wawší, jest čínský národ 
jeden z nejstarších, který se připomíná. Teprwa as tři 
tisíce let před Kristem počínají wychazeti jednotlivé po- 
blesky na předwěkau noc, wystupuje Fo-hi (3100 před K.) 
co wzdělawatel ještě surowého, diwokého národu. O něm 
se wyprawuje, že lidi učil stawěti chaty a mosty, hedbáw- 
nictwí a obchod wésti, w manželstwí žíti, zkrocených zwířat 

v 

ke swému prospěchu užíwati atd. Dle toho obywateié Cíny, 
jsauce beze wšech zákonů ano i bez krowů, byli jeŠtě 
w auplně diwokém stawu, bez wůdce a ředitele, a jinak 
zdwořilý Číňan prawil později, že když nikdo nad diwokau 
Čínau newládnul, tenkrát bohowé wládli. Za Fo-hi nastala 
hrozná powodeň, spůsobená dle čínských letopisů od zlého 
ducha Kung-kunga, jsaucího s Čuan-ehiem w boji o wládu 
swěta; Kung-kung zatraubil na swůj roh tak ^\Vxv^j lifc ^^\x^^ 
nebeské rozkotaly se a zemé trhala a ip\i!i\a> Tka3t:«í* ^^qj:^ 



134 OdilMini II. Hlawa třeli 

zaplawily zemi^ Fo-hi wsak se ochránil. As o osm století 
později udala se druhá powodeň za časů císaře Jaa r. 2300 
před K.; wody Hoangha spojily se s wodami Jantsekíana, 
a zpausta byla wšeobecná. I radil se Jao se schopném 
stawítelem Pe-koenera, by se wody Iloang^ha jistým wedly 
řečištěm^ kteréžto záhé a na weliký již pokrok ukazující 
pořádání Hoanghowa běhu tím nějakého nabýwá důwodu^ 
že na této řece ležící krajiny Šen-si a Šan-si nejdřiwe byly 
wzdělány. Prokopáním hory Longmenu nabyla tato ještě 
za našich dnů drawá řeka wolného průchodu k moří^ pra- 
lesy byly páleny^ bahna wysaušeny, průplawy zřizowány. 
Do tohoto úžasného boje se žiwly a drawci klade powěst 
již také žiwel duchowní^ neboť s Jaem počínají se knihy 
Šu-kíng. Položil-li již Fo-hi sw^^mi zákony nějaký základ 
státníma žiwotu^ tím wíc stalo se to mocnějším wýwinem 
duchowní síly za panowání Jaa a jeho nástupců Suna 
a Jua. Nestálým kočující lid nabýwaje stálosti přemáháním 
přírodních žiwlů^ utkwíwal w půdě a w rodinných swaz- 
cích^ a duchowní přewahau wýznační mužowé stali se jeho 
rádci^ řediteli a wladaři we spůsobu pairiarchiUnňn. Wodám 
a panštím wyrwaná půda úrodná byla dělena mezi rodiny^ 
a nejstarší členowé řídíce záležitosti domácí, byli poddáni 
králi co swému otci^ nejwyšší hlawě. Ze Fo-hi^ ani Jao^ 
ani blízcí jeho nástupcowé nad weškerau Cínau w nyněj- 
ším smyslu nepanowali^ netřeba snad důkazu. Od pramenů 
Hoangha^ od hor Kuen-lunských sestupující lid plemene 
toho usazowal se nejdřiwe na prostředním Hoanghu^ w kra- 
jinách Sen* si a San-si; zde nastal prwní pokrok a další 
wýwin, zde byl okres jmenowaných panowníků, wladařů 
nebojownýchj patriarchálních. Dime nebojovmýdis neboť za 
císařů z dynastie Hia a Šanga^ za prwní dwě dynastie čili 
rodokmeny udáwaných^ nebylo podlé čínských letopisů až 
do nastaupení třetí dynastie Geu-ské r. 1122 před Kristem 
skoro žádných wálek zahraniřných^ a pokoj domácí byl 
jen dwakráte změnau w dynastiích zrušen. Ohromné pro- 
story čínského swěta byly zalídňowány a wzděláwány w ta- 
kowém míru a pokoji^ že nastalé snad různice a swáry 
domácí dějepisného zaznamenáni nebyly důstojný; byla to 
dwautisiciletá doba orby a upewňujicích se rodinných swazkň ; 



U«j« íi'n»kú. 135 

hyliť přemáháním drsné přírody čleDuwéTodÍDy nuceni pilní 
rukau pričiňowati, wěmě při sobě sláti, a w rodině wywinula 
se ona otcowská moc, kteréž déti bez wjjimky podléhaty, 
jnaucjB až na konec žiwota pauhýnii nástroji wúle otce, 
kter^í i po smrti co strážný duch o pomoc se wzywal. 
Byla to doba státního hospodářslwf, starání se o potrawu, 
Ifeboť dle čínského roznrau jest polrawa nebem lidu. Nic- 
méně toto pauxe maleriálni úsilí bylo prowiwáno T^em, 
m o nejivyšiini rozumu, kterjmž, ať z Indie přišlo 
aneb w samé Číně swňj mělo půwod, již duchowni narů- 
stala křidla, a národ nad pauhé žiwoČeoi se powynášel. 
rjapliiowala se tedy Cfna lidím, potrawau, t. j- wšenii pro- 

B$tredky k dobýwání jí, a Tacm, t j. silau duchowni, třemi 
jednateli, jimiž, wrcholu swěho došlými, rozmanilé wzni- 
kají /.měny w osudech národů. Poslední císař dynastie 
áangii byl na místě patriarchálního wládce krut^ tyran 
a roxkošnik. Seiverni barbarowé, w dějepisu známí Hiong- 
nowé, počali, jako sokol swau kořist, oblelowati lídskau 
pilností požehnanau Čínu; jim brániw se We-wangr, maudr^ 

,• kniie krajiny Ceu-ské, zárov/eů rozmařilému wládci a pánu 
snému wjatraliu dánal před reptáním národu na zhjřra- 
lost a krutost jeho. Když nic neprospělo, Wu-wang, syn 
knižete We-wanga, na hlas lidu wstaw, táhl proti swému 
císaři, zwitě/.il a od druhých knížat za císaře uznán byl. 
I stal se takto zakladatelem nowé třetí dynastie Čeu-ské, 
čih tak zwaných Wangů, kteii nad Čínau, aspoíi nad sě* 
werni, flOO let panowali. 

Now^ nastal žiwot, nahromaděním pozemských statků 
a zmnožením obywatelstwa tuze bujný, než aby předešlá 
patriarchální jednoduchost a prostota mrawů byla se mohla 
zachowati. Zmáhal se obchod a luxus : zlatohlaw, perle, 
drahé klenoty a oděw hedbáwný poĎaly se nositi, nádher- 
nost. panowala u dworů knížat co králowé žijících; města 
se množila, a zřizowáním škol přibýwalo i sily duchowni. 
Že místo žiwota jednoduchého staw nastal rozmanitější 
a poměry lidské této společnosti zapletenější, potřebowaloť 
i řízeni wíce díSwtipu: jednotliwi mužowé musili se oddá- 
wati wýhradně tomuto zamésLnání, a lim zakládala se whíiia 
iiciiiijck. VVe zbujnělém žiwotě Čínj ochablo wšak již záhy 



í 



i 




J3e UiUléleiii ir. Illawa u^U. 

Úsilí paoowriíků léti^ djnasiie; ivedlé domácích rfiř.RÍc, weáté 
pfcwratů, wraad bratrň o trůn se rwaucichj wedlé nátisku 
poddaných, činili dinocí a laupeziwí Hiongaowý od dewá- 
Lého stoleii pořád mocnější auioky na Činu, lak že se- 
werní knížata, kteří nájezdy jich nejwíce jaau trpěli, pro 
nedhalost pauowníků sami o spásu krajin swých pečowali 
musiti; i protilaiiujícc swau samostatnost, uzawiruh mrafl 
sehau spolky a smlauwy proti hnrbanini, i též samí pFstt 
sobě wálčili, tak i.e Ccu-skau dynastií, na okamžení, jak 
se xdálo, wzniklá jednota krajin čínskýdi opět se rozpadla. 
W každt^in ohledu nastala auplná revoluce; nawalená sila 
oněch tří jednatelů protrhla wšec^y hráze minulého žiwota; 
nejhlawnějSí byl ale pi-ewrat we smyšlení; rodinné stvazkjF 
se trhaly, syn sáhal na otce, poddaný na knížete, a Taowci, 
oni stáři mudrcowé, byli od mládeže wysmiwáni jako zpoz- 
dili blaudkowé, a poslední slawný mudrc starého učení, 
Laotse (uar. COi před K.) ušel w samotu, dosti síly w sobě 
necítě, by odolal bauřliwým příbojům zkažených mrawů. 
Sílu wšak w sobě cítil ailudšf jeho společník, zAroweh 
slawný Konfucíus, jenž z dynastie Šangů pocházeje, léta ■ 
úňS w knížetstwí Lu se narodil. S nadScnira ztráwi! wěk 
swé mladosti zkaumáním starožitnosti swého národu a po- 
znal, že jen obnowenim přodwěké prostoty a jednoduchosti 
mranů btalio a sláwa národu znowa může zawítati. On pe« 
odešel w nečinnau samotu; jako muž postawil se naproti 
morní wichřici, kteráž korunu i kořeny národního stromu 
k wadnulí přiwodila. We wíru, w kterém probuzené sily 
národní prawidelný běh zanecliawše, jako wzteklé winy bau- 
řilv, nahlédnul Konfucius, že by uoeni starých Taowců, 
naprosté, subtilné skaumáni nejwyšší bytosti a tworstwa 
jejího marné bylo a ne na místě swém ; nahlédnul, že na 
samý kořen zlého sáhnaoti a rythle wyrwali se musi, ne- 
uiá-li národ níže klesati; člcwik slal se ivýlu'adně předmě- 
tem jeho učení, a rodina byla mu wzorem wacch poměrů 
člowěka; zbuditi onu starau, z kořen wywrácenau mysl 
rodinnauj a to samé w celém slátu prowésti, zdálo se mu 
nejhlawnějším auůelem. I chodil se swýnii žáky pozdní 
tento potomek wyhaslé dynastie ode dworň knížat ke dru- 
hým, hlásal učeni swé, i hlásal je hluchým. W kniželstwi. 



ké. 137 

'. narodil, stal sé niinístrenij země ftvědu pod jeho 

I ^ráwau, byl wšak wypuz.eii od tanečnice. Wšady byl wy- 

mínáii a tupen — lásky dosáhl jen u žáků swycli. R. 4T8 

^el we swé dřdiiiě liciFein nad wlasti. Od něho scbVaně 

Inihy KJng, swatě knihy Číňanů, staly se d^díctwini ná- 

_ Itodinná mysl, cQost, láska postawily se w Konfu- 

■ eoiíi co obr welikán proti sw^m protiooicůni, Koniucius 

f vJesaul, z jeho wšak popele wyniknu] nowy feni?k, jehoř 

i^Čenim byl přece dán směr národu Čínskému; íieniu učil, 

přišlo w skutek, slalať se rodinau nejen rodÍDa> w jedí 

obromnau rodinu bylié změněn celý stál; nicméně byla 

» jen forma; jádro učení toho, ona predwéká prostota 

" idouduchost mrawů se newrálily; nepíipauštěl tomu sa^ 

iuostatný wjVin osob, nyní co scbectwi na jewo přišlý 

t i w těsnách formách Konťuciowa učeni přece zachi 

le hledící. Konfuctus chtěl sobcctwí dobry''m shasiti, místu 

cti je dobrým zplameniti mM; úsilím jeho nezanikla osoba, 

lebplvnula jako za čas prostoty a jednoduchosti mrawů 

t jediuau národní bmoLu^ jejíť činnost obrátila se jen 

I druhému pólu, w obor tmy, aĎ ji zakladatel nowé doby 

la wrchol swětla wyněsti laušil. Žáci Konfuciowi hlásali 

Itale a wSady učeni mistra swého s takau roznícenau hor- 

urostj, že knížata se jim a knihám jt:jich wzpírali, tak /.e 

HBodrc Meng-tse we čtwrtěm století před Kristem téměř 

poslední prawý hajitel sUirožitnosti byl. 

Wedlé tohoto ducbowního sporu zuill mnohem ťisil- 
Oeji buj mřzi kfaížatv, a možná říct, že za celé dynastie 
|četi>skě Čina obraz roKernanosti poskýtala; zwláště doba 
óá r. 730 nazjřwá se dobau nbojujících králů", t. j. knížat 
temostatnyclv, jenž za dynastie té slabjmi swazky jsauce 
Bpojeoí a téměř auplné samostatností požíwajíce, me/.i sebau 
rálčili; mocnější potíral slabšího, až konečné jen 10 samo- 
iBln^cb knižet^twi neboh králowstwi se nalézalo. Ze kra- 
jiny Hewenii, w neustálém jsauce boji s diwochy asiatskVcb 
^sočin, hlawne s Hiongny, nejdříwe se osamostatnily, již 
lábore podotknuto; a že we wálkách těch samy se tuiíce, 
lad ostatními krajinami píenahy nabj'waly, netřeba doki 
lowati. Ze waech nejwíc wyníká kniietstwí Tsin w krajíc 
ien-si, kteréž r, 897 založené a od 'rll sanioslatué, wd 




J 




člwrlého stoIetP přewelnii se wětšilo, tak že již Tsuang- 

Siang w aumyslu mel státi se Činy samowládcem; to wšak < 
wywedi jelio sja (prawouk?) Wang-čing, jenž po podro- 
benf Činy jmeao Tsin-ši-choang-ti přijal. Jako Konrucius 

■ nejwptši mudrc, byl Si-choang-ti nejw£'t£f panownik čínský, • 

Po třínáclileténi úžasném bojí byla Čina r. 317 před K. \ 
pod nim spojena, a nnwá dynastie pod jménem TsinVpo- 

Ďala panowali nad zemi, kteráž dle této dynastie Tsina I 

nebo-li Čina od jinozemcíj byla nazwána. 4 

Tsin-ši-choang-ti wyrwal zemi ze zmatků wěky trwají- I 

cích. We třináctém wefcu ^láří swélio nastaupiw na trňn \ 

swého knížetKtwi, počal zbawowati se okolních soků a ne- i 

přátel; metal spory mezi knížata, by se potírali, a seslabe> I 

D^ch se zmocňowal. 1 widauce knížata, kam jeho zámysl oelí, i 

spojili se proti němu — již ale pozdě — on wtrhnul do i 

jich zemí, na bluwu je poru/.il a krajiny pch se swymi š 

spojil. Od seweru ícl přes lloangliu k Juntsekíanu, k to> m 

niuto jižoiniu pomezí někdejší Cíny, a odtud walil se co J 

láwa k moři jižnímu, kde na oliromném prostoru tom pře? J 

300 polodiwokjťh ještě kmenů si podmanit a zde co p* . i 
^^ tiownik weškeré nynější Činy stál. Mezitim w krwawém 

r^^ ' ^É boji potřel i Hiongny, a aby Čina před jich Utymi náběhy . 

3^^ llbyla chráněna, stawěl po deset let pomoci millionií lidí J 

-oůu .íOO mil dtauhau zeď, jejíhož ukončení wšak.Sft ne- 1 

r dočkal, zemřew okolo 207 před Kristem. ^ 

Že čínská zeď jen mrtwau byla hradban proti náwalu I 
sewernich kočowniků, w pozdějším dějepisu bude ukázáno; 

te ale oslrowtipný Ghoang-tÍ přece ji stawěl, toho přičina i 

může hledati se we hrubém ještě wálčení spůíiobu dáwn^ch ^ 

diwochů, kteří na nájezdech snadno o zeď posádkami opa-, ^ 

třenau co litá zwěř se rozbíjeti mohli. Bez léto zdi byla 1 

by jim cesta do Číny cele oiewrcna býwaU. Hiongnowé í 

r nynější krajině Ordu usadili se wehni pewně n záhybu 1 



^^Uoangha, kterážto krajina bez stromů hluchfm pískem jest 
pokryta, země toliko pro lowce, hotowé na laupež wychá- 
zctí nždy a kamkoiiw. I lákalaf je aun>dná a na rozmanitá 
zboží bohatá Čina, byliť od sídelního místa Cboang-ti-ho, 
od llicn-šangu w krajině bcusí jenom hO zeměpisn)'ch mil 
wzdáleni, a záhy již do ní wpády činili, w trwanliwjch 



■i 



Déje óÍDská. 139 

wálkái^h ji pokořowali, tak že čínský dwůr na důrazné 
prostředky mysliti musil; stawěla se tedy proti nim ona 
památná zeď; památnější jest ale při tom jiná okolnost, 
s kterau se i u jiných národů, zwlástě ewropejskýeh pot- 
káme, a která Číňanům wice nežli zeď jejich proti diwo- 
chům prospěla, ano swým časem jakausi přewahu nad nimi 
jim opatřila, že totiž wedlé zdi zárowen i twrze, města 
a wesnice, žiwé tedy hradby, tak zwané marky, byly zři- 
zowány, w nichž za času Choan£:-ti-ho as 100.000 lidí bylo 
usazeno. ObraceUi Tsin-ši-choang-ti zřetel swůj na surowé 
sewerní pomezí, nemenší byla jeho snaha o záležitosti do- 
mácí. Z kořen wvwrátiw samostatná knížetstwí, rozdělil 
Cínu na 36 krajin, a spráwce nad nimi mohl panowník 
sám wolíti a swrhowati. Ríšskau půdu, od předešlých wlád 
pro jich potřeby užíwanau, prodal poddaným, a za to daň 
s půdy ustanowil. Na swých cestách užitečné sbíraje wědo- 
mosti o potřebách té neb oné krajiny, stawěl průplawy, hráze 
a silnice, čímž krajiny aužeji se spojily — a tak ony bauř- 
liwé síly, kteréži, prolomiwše hrázi předwěkého patriarchál- 
stwí, za Ceu-ské dynastie we zmatku se potíraly, wzal tento 
welikán we swau uzdu a w kolej je uwáděl ku prospěchu 
národu a státu, spojil je w mocnau jednotu , která wšem 
pozdějším odolala wichřicím. A pro tuto jednotu máme 
za to, že Čína we swém wýwinu wyššího stupně nad Indii 
dosáhla, třebas její tělesné a duchowní síly takowé nena- 
byly žiwosti jako indické, kteréž samy ze sebe nikdy ani 
8 takowau nebyly jednotu, by je před hrstkami cizích we- 
dralců byla chránila. 'Wšickni podmanitelé Indie byli w Indii 
swrchu, byli pánowé, zachowali swé obyčeje, mrawy, nábo- 
žeastwi; wšickni podmanitelé Cíny utonuli w Číně, přijali 
její mrawy, obyčeje i náboženské obřady. Když byl Ši- 
choang-ti onu kácel stawbu, kterau staré obyčeje a zákony 
z jeho wlasti utwořily, když ony malé zahlazowal tyrany 
a starými po^Thowal předsudky, wy stupo waly bauřné mraky 
nad obzorem jeho. On si wážil užitečných wědoniostí, lite- 
ratuře dáwal nowý wznik, za jeho doby wynašel se papír 
a psáni štětcem, zamítal wšak učení Konfuciowců, neustále 
o starau prostotu a jednoduchost wolajících, a wíce klonil 
se k učeni Taowců, we swém úsilí o staré časy takowau 



140 Oddélení II. Hlawa U-etí. 

horliwost na jewo nedáwajicích. Nicméně když jeho násil- 
nými prewraty mnohý býwalý pán uražen^ i lid stawěním 
průplawů, silnic a sterými pracemi weřejnými trápen byl, 
a hlasy w národu mocněji proti němu ozýwati se počaly, 
použili této příležitosti Konfucio^ci, a hroznau zduli wi- 
chřici: potupné metali spisy proti císaři a jeho wládě, po- 
chybowaliť i o jeho knížecím piiwodu, weřejně wyzýwali 
ku powstání, jestli samowlády se neodřekne a feudaldi 
zřízení, předeslán knížat samostatnost, neobnowí. I wida 
Choang-ti neuznáwanau snahu swau o dobré wlasti, powstal 
we swém hněwu, pány a státní auředníky sezwal k ho- 
stině — a na trůn se posadiw, žádal wšech* aby swé zje- 
wili zdání o jeho wládě. Dle slow dějepisce Scmatsíana, 
čínského to Hcrodota, wyjadřowal jeden chwálu, druhý 
hanu , až posléze ministr Li-se wystaupiw^ we swé řeči 
hlawně proti učeným mluwil spisowatelům , že wěk starý 
a jeho různice zastáwají a s nynějším stawem a říši udě- 
leným pokojem srozuměni nejsau; i nawrhnul: aby rozličný 
psáni spůsbb zrušen a budaucně jen w kraji Tsinském uži- 
waný potřebowán byl; aby wýtisky letopisuw, národních 
powěstí a zwláštních kronik, hlawně knihy Šu-king, po zemi 
se nalézající, byly spáleny; a kdoby o těchto knihách we- 
řejně mluwiti, a chwálením starého wěku čas přítomný sni- 
žowati se osmělil, aby zahlazen byl i se swau rodinau. — 
Po třidcet dní byla Čína w knihopalnu změněna, wyjímajíc 
pauze knihy o lékařstwí, práwnictwí a orbě. Bylo prý i 760 
učených w sídelním jeho městě odpraweno. A wše. na- 
darmo! Teprw nyní zahřměla od spisowatelů proti císaři 
diwá bauře; sám jeho prworozený syn spiknul se proti 
němu — tu wšak Ghoang-ti w plné síle žiwota swého náhle 
zemřel, a plápol powstání najednán se wšech stran se roz- 
žehl : hlawní město bylo drancowáno , císařowí synowé 
wražděni a kosti jejich předků z hrobů metány do swěta 
končin, až posléze w několika letech anarchie té s prosto- 
pášným synem Ghoang-ti-ho dynastie ta wyhasla; muž níz- 
kého půwodu, Lieu-pang, zmocnil se samowlády a nowau 
dynastii, která 426 let panowala, pode jménem Hanu založil. 
Po zahlazení Tsinů nabyla Konfuciowa škola auplné 
přewahy. Weliký Tin-ši-clioang-ti chtěl rozerwati okowy« 



D^jc čínské. |4| 

skuté z rudy předwekých obyčejů a předsudků^ a raziti 
Cíne dráhu k dalším pokrokům. I proč se to jinak wrhlo? 
Jakáž toho přičína? Slepéhof není osudu; přirozené^ byt* 
i mnohdy tajné síly působí w každém déji člowécenstwa : 
w této ale čínské události jsau tyto síly zcela na jewé. 
Weliky onen přewrat we smýšlení za dynastie Ceu-ské, ono 
wyzauwáni-se ze staré prostoty a jednoduchosti^ ani hrubé 
weHké hmoty národu se netklo; ta zůstala wdéčna pude 
swéj která po tolik tisíciletí ji žiwila^ zůstala w dáwní pro- 
stotě a jednoduchosti mrawůj a tudy newyčerpaným stala 
se pramenem síly pro onu stranu^ která nowéniu smýšlení, 
nowým obyčejům a mrawům prudká u wypowědéwší wálku^ 
Tiowoty z kořen wywrátiti usilowala. I došla-li swého cíle 
a konce? Nikoli w. Klesl Choang-ti^ zahladila se rodina 
jeho — ducha wšak nowoty, již po tisíc roků Čínau hý- 
bajícího, nebilo lze wyhubiti. Stály tedy naproti sobě dwe 
síly^ jenž po tolikém boji a zápasu konečně se smířiti 
a nowému žiwotu základ dáti měly. Sňatek byl uzawřen — 
síiatek nowého ducha se starau patriarchyní — plod jejich 
je nynější Čína. Dáwní prostota mrawů se newrátila, z učeni 
Konfuciowa zůstala jen forma ^ duse odlítla — a nowý 
duchj jemuž klesnutím Ši-choang-ti-ho plodonosná hlawa 
se uťala, ten stanul starým krojem sepiatý. meze a formy 
sobě wytknuté neprorwal> a do nížin se ponořil k záhubě 
skwělejší stránky čínského člowéčenstwa. 

Nowá dynastie, chtíc na trůnu se udržeti, musila smír 
oněch dwau stran, jež ani zahladiti lze nebylo, ani wyhnauti 
se jim, co možná podporowati. Leu-pang, jakožto císař 
Kao-hoang-ti čili Kao-ti zwaný, powolal Konfuciowce do 
swé rady za zemské auředniky a sám u hrobu welikého 
jich učitele pobožnost wykonáwal. Staré knihy Su-king, 
jež plamen nezachwátil, přicházejíce opět na jewo, byly 
we školách wyswětlowány. Nowá dynastie přiblížila se ke 
starému zřízení poněkud i tím, že několik swých příbuz- 
ných a přátel samostatnými učinila knížaty^ čímž arci poz- 
ději nastalé nowé zmatky a nepokoje úsilím samých Kon- 
fuciowců^ kteří dříwe o rozdělení Cíny křičeli, zase byly 
uspořádány a zdušeny. Když ale tito zemští auřednici we 
swéro pati'iarchalníni na lid působení sami po samostatnosti 



142 OdilĎiení IJ. Hiawa třetí. 

taužili^ musili Hanowé tonm odpor klásti; protož auředniky 
ty z jedné krajiny do druhé překládali, držení statků jim 
zapowidali a wšemožným spůsobem mezi ně a národ ne- 
důwěru wrhali — patriarchálstwi zwonila se hrana^ w prawdě 
ho wsak ani nebylo « aniž býti mohlo ^ kterého stáwati 
může jen na šírých a málo lidnatých prostořích^ obchodem 
hrubě nespojených, hustau, mrawy a zwyky rychle měníd 
lidskau společností nesewřených, jakož bylo za prwni dy- 
nastie, ne wšak za dynastie Ceu-ské a Ilan-ské, kde při 
zahuštění obywatelstwa wětší musila býti péče o zacho- 
wání řádu a společenských poměrů , kdež tedy wláda 
byla spletenější , na wojsko , placené auředniky a dwůr 
wice nákladu žádající, protož i národ wětšími břemeny 
stížen byl ; kde přibýwáním obywatelstwa půdy zároweň 
nepřibýwalo, a tudy klasy a owoce již nestačily zachowati 
patriarchálstwi w jeho ryzotě, nestačily odwi^átiti chudinu, 
jejíž rozumowání duchu patriarchálnímu nejméně býwá prí- 
zniwo. I otwírala se ústa ne pro učení Konfuciowo, ale 
pro pozemské plody, a již Kao-ti musil poddaným dowolit 
prodáwati sebe a swé dětí do nucené práce, by jen žiwot 
zachowali; newolnictwí úžasně se zmáhalo, a pozdě, teprwa 
po osmi stech roků, za dynastie Tangu, bylo zase wyzdwi- 
ženo. W jaké nesrownalosti patriarchálstwi a nowý duch 
se nalézaly, nejrázněji ukázal čínský dwůr, sami čínští wla- 
dařowé, kteří dle stanowené Konfuciowy zásady měli býti 
wzorem a příkladem cnosti a jednoduchosti. Swlékajíc Gina 
staré prosté raucho, počala se odíwati w rozkoš a zbujně* 
lost; swým časem poskytowal dwůr čínský nejskwělejši 
obraz asiatské zhýralosti. W ohromných palácích se ženami i 
a kleštěnci ukrýwali se panowníci před očima národu; ženy 
řídily státní wěci, zmochowaly se trůnu, kleštěnci prodáwali 
auřady, nejwyšší samí sobě zůstawujíce; wraždili císaře, 
hanobili a w zmatek uwáděli dwůr i zemi, a nejwětšimi 
byli nepřátely učených, na zmar uwáděli jich rady a co 
zrádce pudili je ode dworů. W takowém spůsobu přichá- 
zelo Konfuciowo učení w skutek, w pauhé toliko formě; 
bylo ustanoweno pro poměry lidské společnosti, w kterých 
se, aspoá ohledem na částku obraušenější, nežilo, aniž žíti 
mohlo. Mnohý tedy hledal a nacWxfi. íbcc^vw^č^^^V ^caswr^ 



It sterem uSeili Tao-ském, kteréž nad pozemské záležitosti 
feylo w/.nešeno, k wyššini wedlo píedmělfim, a Lak wedlé 
^eni Konfuciowa se pěstilo a zachowáwalo. 

Nicméně při wšech zmatcích u dworu a mezi 

j^jmi blawami, při wšem zapasu ducha starého s nnwyuii 
■áliyta Čina podrobením weškerjch zemí a scstí-eděníni 
ireškeré síly a moci w jeden punkt za panowání TsId- 
kdioang-lt-ho přece již wáhy Lakowé, že na w^chodě asi 

i prwní byla mocností, pod důraznými wladaři rychle^ 

[■■ochablého stawu w\cházela a na wšc strany se šířili 
^nownik Wu-ti wládna od r. 141— 8T pied K. a podio- 
■ beni jižní Cíny dokončiw, wálečně wtrhnut do zadni 1 
až k Bengalsku, kdež w)'chodni toto pobřeží indické 
||tau stalo se křajinau, kteráž později po odpadnutí Čin-'. 

Aýcb námřstkíi w říši Tonkinskau, Kočinčínskau a Kam- 
Dod^skau byla změněna. A jako na jih, wyšel ten samý pa- 
ilownik Wu-ti i na západ do hocnaljch krajin, do šírých 
fustin diwokjch Ilion^m']. Spojením Ďin.ské moci za dv- 

Kstie Tsin-ské a Han-ské byli lito diwoši i nuceni i pří- 
idem lim powzbuzowáni, aby ostatní diwochy slředo- 
MBÍalských wysocin si podrobili a wětáí nabyli sily naproti 
wým mocným sausedám. Od tvýchodniho moře až k bo- 
1 Himalájským (k Mustagu) na západ zaujali Hioiif;noné 
Mi- 161 před K. wšecky země a národy a 240,000 jezdců 
VDStawiti blízko čínského pomezi w nynější zemi Ordu, 
Bvlidež do Cíny wcbod je nejsnadnější a jediná dráha, táli' 
• iiaucí se od západu mezi horami tibetskými a wysočinami 
mongolskými, tauto nejhroznější suchotau panšti Gobi. 
Zc ela diwoká pj-iroda wýchodo-tibetskýcb a lan^utskýrh, 
íaždém ohledu nej kolosálně jsich hor, byla nejwětší pře* 
LI w obcowání národů západo-óinských s Jího-indickýnw 
obywateli tibetských wysočin; i w úžinách jsau hory 
rty od Kabulu až na jih do činy lak nedostupné, že ku 
' přechodu žebříky musejí se pfistawowati; proto wždy, we 
i^ilečnim i obciiodnim se iítýkání, musíly se obcházeti huif 
i jihu, kudy jsme již panowníka Wu-li-ho do zadní Indie 
^bnauti widěU , buď na sewerti podotčcnau liži 

, nejhlawnější Čarau wálečni, 'pí) Vlttt ^ '\eA.w íWotí^ 
' a sewer asíatský, s dru\\é tiw&V^ ■w^A\ťi'\ ■íii^.etívi: 




vÉÁpad i 



•^ ^ 



^ 



B 



liauřc na se walilv, a na klert' Wu-ti a Hinngnowř proii 
;obě šli. Okolo roku 151 wnikl Wu-tÍ až k jeíerii Lop- 
ikému a nepiátclůni Cíny /.asadíl lak welikau ránu, že se 
jňnem stal oně w niiio Asie wedaud dráJiy, podlé které 
pewná stawí'l města a na západe na řece IIÍ a .Inxartesu 
wazky uzawiral s návody, k nimž před bojem již posly 
odesl-il. by Hiongnflm nápomocni nebyli. Tautu ranau 
tvniLerninii nepokoji slábli Hiongnow^ neustále, a Km 
více, když s Cinaii sausedící diwoší čínské přijímali rorawy 
a spňsob Žiwola, sewerni'jSi pak, okolo léta 89 po K. jeSlě 
jednau proli Cině powstawše, w Altajskych horách nad 
řekau IrtySem poražení a na zá^d rozpij'Ieni byli, kdežto 

t prý pod jménem Hunů opět zjewilí. 

Nyní byla Čina panující moci i nad wnitřní Asii, 

locí, klerau pewná města a posádky, čínské obynatelstwo _ 
a obchod udržowaly. Činíme zde za.stáwku w ůiuském dě- 
jepisu, ku kterému se později zase wrátinie. Jednoho wšak 
wyjcwn, na čínsky národ welikjí působ měwšfho, musíme 
ještě podotknauti, a sílb ndlicienálwf BudliPiva. Když bylo 
uĎeni to as lÚOO let před K, ?. indického žiwota wyniklo 
a W tisíciletí tom hlawn^ po Tibetu a dále po wysočínách 
asiatskích se šířilo, tu okolo časů Kristow^ch otewřela se 
mu brána i do Cíny. Snadno dá se pochopiti, jak Čina 
starám učením Taowců a Konfuciowcň nasycena í 
rwána, docela při lhostejnosti panowníků pro jedno i druhé 
učeni to, w náboženském ohledu nowé poirawy žádnstiwa 
a po utišeni politických bauif s dňvoťhy nowého rozjímáni 
wěci těch schopna b^ti mohla. Pii tií^iciletém, ač nehruhě 
welikém obcowáni Číňanů s Indy mohla se přece o slawaém 
učení Budbowě ro/nésti powěst na daleky wycbod, ono 
wšak newniklo tam dřiwe, nes když cisar Ming-li w polowitá 
pnvDího století po Kristu posly do Indie odeslal, aby do 
čínv bylo wštěpeno — na zkaženau pláň ještě zkaženějšf , 
wrub — neboť nyní z Budhowy oprawy stala se neprawa, 
7. knězi luhál&iwi mniši, u li táhli do Číny, a Číňané pu- 
towali do Indie pro obrazy, ostatky a itnihy, kteréž walné 
na čínský jazyk se překládaly. KnězJ Budhowa učeni, tak 
zwani hoacowé, bjli wSech státních břem 
u osoby saukromé slawěiy jim 



•i 



i(t, il5etií jejiťlt Sířilo se rychle, ačkoliw welik^ nai-há- 
lo odpor u Taowcii a KoDfcciuwců, jimž tito blauzniwí, 
hniwi, žebrawi, potem dělafkú se žlwící a w bczěenstwi 
[rřk fiWŮJ tráwid mnictiowé hrůxau byli a oškliwoiiti. /au- 
ňaa měli bytí Kablaz^ni; a vvšak pres wšeeko napotommtn 
lAsledowání udrželi se po tu dobu, a jii žáby z weiikp 
MŘsti přispěli ku klesnutí čínskébo národa, ňaiui tve wáž- 
u lidu klesajíce. 

Zanecháme teď čínský národ, kterj' w očich Ewro- 
ipana jako w klecí zaivřenv, hluboce kleslf, nepatrný jest; 
aĎkoliw zase w očicli Cthana Ewiopa jen západní jest kra- 
^nau nebeské řiie, naď níž pro cbudobu newládoe man- 
'darin, ale cbanowé dle spůsobu Kalmyků; zanecháme zemi 
niž i důwupní lidé wyskaumatt hleděli, proč po Ďtyry 
^_„..^ let bez priiměuy zůstati mohla, kteří wšak jen tu 
hňaliíkost přehlédli, že událost sama prawdiwa není. Měnilté 
^íhan swé zásady, obnowowal sná ustanowení, rozličné 
^Mwáděl wlády, zdukunalowal se we swéin spnsobu, a dějepis 
j^ho má témi^r ty samé dobyj jako dějepis wlédnlch lorem 
šech skoro oárodů. 



II' 



3. Egypi. 



S LunT)í'ch hor^a z krajiny Habebské přichází reka 

;l, která každorbčuě'* nad břehy wystupujíc, na 13a mil 

ited swjm austim údoH jedno zaplawuje a zúrodfiuje. 

VpsL tn Egvpt, Nilem nejen nanesená, nj'brž i z části utwo- 

země, neboř dolení Egypt, dwěma řeky té rameny 

ibklfčený a řeckému písmenu delta (d) podobný a prolož 

i delta zwaný, jest docela útwor poswátného iNilu. Dwa 

let pi'ed Kristem nebylo ještř dolenfho Egypta neb 

ik zwané delty, a mnohem wjše bylo ještě hojně močálíi 

I. Možná tedy míti za prawdu, že Egypt leprwa se 

oril, kdyi w rozlehlé a pftwaé Asii člowěk dánuo žíwočii^ 

společnosti zakládal. Jako Herodut pran-í, že delta dar ^ 

lu jest, to též říci možná o celém as \-V\ tvftfc "áwvítiex^ 

800 ůiwerečnicii mil ohsa\iujlcÍTn «d*i\\ \*^A^t-^ 



I 



» 



f4(> 



(jiUři. 



fl^ 



< II. Hlu 




AssuaDU až ku Kahirc. Kazdj rok usazuje se nowá \v1f[^ 
7,eiiji; tak piawideltip, ze we sta léLech wždy třetinu (^/g) 
jedtioho strewice obnáší. Wšeckv slaro- egyptské wesoicK , 
a města byly na umělýcb terasicb z rumu wystawěiiv, 
a rumu mho bylo u města Thcb na 18 strewiců r.hlaulil, 
kdež teprwa na půdé z Nilu nasazené spočiwal, a Tlieby 
na aěin stawěti se poČalv. Od prwnibo základu města zvý- 
šila se ledy údolí Nilské n 1« slrcwíců během as 4800 
roků aneb 3000 let před Kristem, Powázíme-li pak, ze 
Thebj nejstariiiin městem w zemi tě nebyly, nj'brž Eiefan- 
tina, město nad Nilem ještě w^še lezid, můžeme aspoň po- 
někud tušiti neobyčejné stáři obywatelstwa bořeniho Egypta, 
což docela se srownáwá se zpráwami starobylých národů, 
jak řeckého, lak hebrejskéhoj dle kterých nejen upewněnau 
společnost nj'brž i dosti wysokau w/dělanost země na nej* 
/ážšiin obzoru widime. Ze wšebo dá se myslili, že Egypťan 
praobywatelem země tě nebyly ale že odjinud přicházel, dle 
okolností w ni se usazowal a ji wzdělána); se dwau toliko 
stran mohl Eg^pl nabýti osadníků, od jihu a od seweru; 
od západu nikdo nepřicházel aniž přichází; odtamtud wa- 
lila a wali posud africká paušť zhaubné wlny piskowí, az 
Nilské údoií zaplawí a se swj'mi družicemi na Kudém moři, 
w Arábii, Persií a w Mongolskuj od Atlantu k welikému 
oceánu, se spojí, jestli lidským přičiněním nějaká přítrž 
lomu se neučiní. Od wýchodu pro nebezpečné auskali 
Rudého moře a skalnaté pauště al k údolí Nilskému byla ' 
cesta w tu zemi méně schůdná, nežh od seweru. Zbýwá, T 
ledy cesta od seweru, ze zemí asiatskýeh od Eufratu a Ti- 
gřu, kde w pračase wĚtwe Indického a pak Semitickétý 
plemene se rozložily a Egypl s tě strany zahdbowaij-, jala 
i cesta od jihu, odkud obywatel Afriky, nepochybně plemenu'! 
Negerského, Nilem jsa weden, snad dríwe do Egypta sešel," ' 
než obywatel přes úžinu Suezskau pricházejici. A w skutku 
mluwí se o dwau rozličných barwácb starých obywatelň 
Egypta; Aeschylos a Herodot o načernalé a wlQowalých 
wlasech, a spisowatelé hebrejští prawi, že nebyli barwy I 
temnější nežli Uebreowé sami. Elliiopan tedy a sewerni 
Asiat, nepochybně plemene. Indického a Semilského, byli 
prwními objwuieli Nilských břehů, až bťhem času pomí- 



147 

^fiňiíf tťch plemen naslalo a třeli wzaiklo, barwau a jinými 
^Ltřlesnymi známkami u prostřed stojiof. 

Ačkoliw Egypt nepochybné prwniho objwatelstwa, 
í oegerského, od jihu nabyl, zdá se přece dle nej- 
aowpjfiího zdání , že wzdělanosti swé od sewerti doíiel. 
Podlé přirozeného Iwořenf země egyptské spsluiiowal Neger 
po Nilu dolů, jak mile se úrodná země nasazowati zarala; 
a poněwadi boření Egypt dřiwe zúrodněn byl, než dolení, 
postawil w něm Ďlowěk, od seweru přicházejici, známky swé 
wzdělanosti dřiive, nežli w krajinách blíže Střednilio moře; 
nel)0 dle dawnowékjch zpráw bylo město Memfis sice staré. 
Starší ale města po Nilu nahoru, jako Tbeby, Elefantina, 
někteří tomu chtěli , že město a stál Aferoe zwany, 
Ethiopii nad Egyptem ležící, kde se !NÍÍ a teka Asta- 
Ikoras pojí, nejstarší byly i swau wzdélanosLÍ. 

Od Assuanu, staré Syeny, posledního města horeníbo 
Egypta, poíiná se krajina pustá a hnrnatá, (Nubie; Ni! péní 
9f mezi děrnými zulow^mi balwany,. co kow skwělími, 
« DÍchž staro -egyptské uměni swé chrámy, obeliskv, rakwe 
a pyramidy twořilo. Během dlauhých století zdá se, že 
paufiť nad mnohVnii kwětaucimi městy dobyla wlády a Nii, 
'^írodnau prsť odplawil. Posud widěti ohromné kamenné 
liráze, nyní zanedbané, mnohé skwělé riceniny, na něž 
,d^iu krokem se přichází co na zřejmé důkazy, že někdy 
4epH a šfastnější pokolení zde bydlelo, ješto zatím teď 
tfcidné jenom chaty widime. Dále po Nilu zhíiru w krajině 
Dongolské nalézají se posud dtvě kolosální Mcmnnnowy 
•Ochy; po chrámu wšak jimi ozdobeném ncni památky, 
:k o něco w^ae přicházíme ke stoku Nilu s Atbarau 
itahnras). W této zemi, we státě Meroe, od starjch spi- 
iwatelA též ostrowem jmenowané, nacházíme město mrt- 
nepuchybně hrobky někdejMch králů; as 1000 kroků 
id Nilu widěli řieeniiiy, jež cestowatelé za roKwahny wele- 
^wného Meroe mají; patnácte je zde pyramid a základ- 
mch zdí osmi chrámů — pyramidy jako egyptské. W po- 
diwu a úžasu stojí cestowatel ii prostoru, obrowskjmi říce- 
ninami a rumem pokrytého, u zbytků starého Meroe. Nic- 
méně jako w Memfisu, lak i zde sotna nalézti památku 
;ěkterého paláců neb chrámu, drawcowé jen rejdí iv říce- 






t 



14S 



0d.lř[eiii n. Hl»v 



paprákv 

li osiatkv , 



ninách, a bily piskomy kámen zčernnl žhaivýii 
slunce. Nťniě pase teď Arab zde stáda swá, m 
mocného národu, po němž jenooi chrámowé smrti a pyra- 
midy staly se nesmrtelnVmi. Egyptským hieroglyfi^m roz- 
um� �li jen kn('ží, w Ethiopii wšak dle Diodora i lidí a stejná 
jewi se tu i socbaístwí, malby a pyramidy, což w Egyptř 
owsem wětšiho zdokonaleni a ohromnosti dosáhlo. Zdali 
prwni pukv wzdělanosti w Egyptě samém nznikly óili od- 
jinud tam wštěpeny bylv, o tom z dokonalejšího poznám 
KÍwota egyptského wělši nabudeme jasnosti a lé přeswi'd- 
čenosti, že wzdělanost ona indického jest piWodu. 



í. PHroda a alowfk^ prwni státy. 

W Egyptě příroda málo, lidé wšecko učinili; Nilem 
nasadila se toliko úrodná prsť, a co na ni se nalézá, jest 
w^twor nejwyšší lidské pilnosti : prwopočá teční chaty a 

• pozdější ohromná města, průpíawy. Jimiž pvo nedostatek 

-•■ dešťů, i w dolenim Egyptě wzácnjch, prsť ona wlažiú se 

' muala, a ti welikánowé stawttelští, pyramidy, chrámy, obe- 

lisky a sfinxowé, to wšechno jest dílo nadobjčejné snahy 
lidské, jelikož příroda w samém údolí Nilském nijatě po- 
moci , nijaké látky k wywedení stawiielských obrů těch 
neposkytata. Odjinud, z [Nuhie a z lomů na Rudém moři 
dowážely se kamenné ly balwany, aby brebowé poswátného 
dárce diwů plnými slawbami se kráSlilí, Na Nil, na toto 

I ^^^ lůno egyptského žiwota, obracela se wšei'ka péče, wšecko J 
^^^ lisiK ohynatelstwa. Musíme wšak ^a to míti, že lidoli Nilské 
za dáwnjch wéků širší bvlo, než nvní, nehnť mvsliti neiz^ 
aby Faraonowé (králowé) egyptští byli sláwu hledali w toin'^| 
by zwítězili nad prírodau, ješto Jinak nemožno iryswptlilíl 
ony skwělé stavvby dále na západ ti proStři'd more písko-' 
wého, kde starých staveb rozwaliny z pisku slrnií, kde se | 
putuje nad městy, ježto někďv lidem za obydK slautila, 
kde owocné stromy a polní auroda wlálv; i jest pra' 
podobnější, že hluchý písek nad žiwotem přírody i lidi , 
lady swoje wítězslwí hlásá, a hrozná Lihycká paušť se blí- 
žila ku kořisti saiisedů, až ji scbwétila a pořád ještě schna- 
cuje. Ono wšak údolí, jak naHoře wylknuto, jest posud 




tachewáno — we ninoliéin ohledu co němj, newyzpjta- 
tedln^ pomník bjwalé welikosli a sláwy, 

Ačknliw Egypt za naširh dnů rostlinami tak hojně 
pokryt není, jako za minulých WL'ků, přece obili a zeliny 
fvšehu druhu, cukroná třtina, papyrus^ kwětina lotos, ha- 
wJna, jižní owoce atd., potom palniowé lesy, tamar!ady,L 
akacie a zwlášté přemnoho rŮ7.i, ozdobuji zemi tu co nej- 
bujněji; palino a kotvy chybí skoro docela; mimo mramor, 

[^^lui natřou, sanytr, jest málo jiných užitečných nerostů. 
W tuze teplém podnebí tom, kdež i welmi chladní duji 
wětrowé, zemětřesení a krupobití neznáma jsau, za to w&ak 
mor, oční nemotri, kobylky a myši obyčejně obywaielstwo 
sužuji, žije též lew, tigr, hyena, šakal, wlk, liška, žirafa, 
ibis, jenž hady w iNilském kalu požírá, krokodil, promyka 
(ichnewmonj atd. Ma tvto rostlinami bujně pokryté břehv 
přitáhše z Ethiopie pfede wšemi jinými ohywateh diivoké 
lihordy kmene iNegerského, staly se tu rybáři a pastewei, 

kt w bažinatém, porostlém údolí téniéř prwní razili a ušla- 

^áwali cestu později přišlým obywateKim sewernim, kteří 
W čele swých knězi osady zakládali, a ze skalných sluji 
a jeskyň po obau stranách Nilu, prwním obywatelům za 

^guto£)šlě slaužicich, swá obydh a bohům chrámy stawěti 
počínali. Jest beze wší pochybnosti, že w hořením a střed- 
ním Egyptě mnoho malých stálů kněžských již bylo wzniklo, 
prwé než doleni Egypt moři auplně wyrwán byl. Jme- 
nují se státy: Elefantina. Theby, Tliis čili Abydos, Heraklea 
a Memfis, a w dolením Egyptě státy pozdějSi: Tanis (Tsoan). 
Bubastus, Sais, Mendcs a SebennVtus. W šedé minulostí 
a nejdříwe dosáhly Theby (w bibh No-Ammon) nejwyšši moci 
a sláwy w hořením a w středním Egyptě, později přešla tato 
moc na stát Memliský, tak jako napotom a až posud we dole- 
nim Egyptě Alesandria a Kahira nad celým Egyptem wládnau. 

^- e. Pornia s|)oli;čnii.>.li.. 

W atarb-egypstých státech kněžských hjlo obywatel- 

stwo dle Diodora Sicilského rozd&leao do pěti tříd neboli 

kasE, a sice do kasty kněží, w^áki"!, umělcfl. rolníků a re- 

, nieslniků a pastýřů. Král, knězi a wojinowé bylf wýhradni 

I pánowé země ; prwní část uležela kořžim, ahy sebe a swé 



«l 



I 




] 50 Oddčlcuí II. Hiawa iřctí. 

rodiny žiwiti a náklad na weřejné služby boží zaprawowati 
mohli; druhá králi a třetí wojinům co země obhájcům. 
Kněžíj prwní zakladatelé států^ byli nejhlawnějši pružinau 
státního stroje, wšeho zemského řízení. Král sám^ dědičný 
aneb z knéží neb wojínů wolený^ stáwal se jich řádu 
členem, zaswěceným w jejich učenost a tajemstwí, a we 
wšech státních záležitostech rady od nich nabýwal. Wojí- 
nowé, jichž počet as na čtyry sta tisíc udáwán, nesmě- 
jíce jin5ch prowádéti řemesel, cwičili se pauze w uměni 
wálečném, jak otec, tak syn — dědičné; chwálí se jízda 
jejich a sestawowání wojenských wozů. Proti zahranič- 
nému nepříteli bojcwali wšak wojáci ti zřídka šťastně; za 
příčinu udáwají se práwě nadřečené wozy w zemi, prů- 
plawami naplněné, a těžké odění, jako jsau byly jejich 
píílbice a ohromné štíty. Také možná z toho uzawirati, 
že wojenské zřízení takowé dříwe stáwalo, než i prů- 
plawj. Jelikož ale staří Egypťané při wšem ohromném 
počtu wojínů, dobýwaw^m a bojowným nebyli národem, 
z toho patrno, že wojenská moc pauhým byla nástrojem 
kněží, aby zřízenau wládní saustawu swau a pořádek přede 
wším autokem lidu zachowali; neboť nemohli se nadíti, 
aby ostatní kasty, rolníci, pastýři^ též dědičně ke hrudě 
zemské upautaní a do žádných občanských záležitostí mí- 
chati se nesmějící, w nedostatku wojenské moci o néjakau 
změnu stawu swého nebyly se pokaušely. Mimo tyto kasty 
byly též zawržení lidé, k nimž hlawně pastýři wepřů ná- 
leželi. Lidé ti, s nimiž nikdo neobcowal, neměh žádných 
občanských práw, a do chrámů wstaupiti nesmějíce, byli 
náboženské potěchy zbaweni. Protož konečně potupená 
tato kasta proti ostatní společnosti zemské pobauřila se '^ 
a w nedostupné zabrala se močály, kde powěstný založila 
stát laupežníků, kteří dlauho zemi pustošiwše, teprwa od 
Římanů auplně byli přemoženi. 

d. INáboženstwi egyptské. 

Jako wojínowé, rolníci a pastýři we swém řemesle, 
jemuž syn od otce wyučowán byl, weliké obratnosti do- 
sáhli, tak í kněží, tito wladařowé země, na mnohá století 
uměli wládu a náboženská učení swé upewniti. Při egypt* 



ském náboženstwíy jak později we swé dokonalejší způ- 
sobe se projewilo^ nemůže owáem o žádném hrubém íe- 
tisnictwí hýú řeč, nicméně přece nalézáme, že staří Egyp- 
ťané smyslowym předmětům božskau wzdáwali úctu, wzý- 
wajice kwétinu lotos, která mimo krášlení břehů iNilskVch 
též zrna ke chlebu a cukrowau šťáwu poskytowala, ctili 
ptáka ibise bílé ban^-y, wolné po ulicích mezi lidmi cho- 
dícího, neboť jen černé barwy jeho druh welikym byl hu- 
bitelem hadů, žab a jiného hmyzu w kalu Nilském; ctili 
kočku, kteráž pole od nesčíslných nepřátel čistila,' owci 
mléko- a wlnodárnau, přede wším ale kráwu a býka apise, 
silného pomocníka při wzdéláwání polí. Obyčejná náklon- 
nost k užitečným zwiřatům byla powýšena w úctu jak 
u jiných národů, tak u Egypťanů. Byl to přirozený základ 
dalšího pokroku , prwni wýwin uctiwého citu — swétlá 
jeho stránka; neboť staří Egypťané ctiU i škodná zwířata, 
hada, krokodila, wlka, Iwa, myš atd., ze strachu, chtíce 
prokazowanau úctau zhaubnost jejich odwracowati — temná 
stránka. Že w tom neb onom státu obvwatelé užitečná, 
w druhém škodná zwířata ctili, nastáwala mezi nimi jakási 
náboženská žárliwost^ ano i nepřátelstwi. Možná, že témto 
fetišům wznik dal již obywatel Negerského plemene; by lať 
to w Egyptě wěc tak přirozená , že další náboženská 
stawba na tom spočíwala, a základ ten ani w pozdějším 
čase wywrácen nebvl; neboť, když jistý Říman kočku ná- 
hodau zabil, ani král, ani strach před Římany nezachowali 
' mu žiwot před chatrau. A když za Ptolemea Lagowce býk 
apis (wždy nejkrásnější wyhledaný a dwadceti sedmi znám- 
kami od jiných se lišící) we wysokém stáří zemřel, byly 
ohromné sumy na jeho pohřeb wynakládany. Hlídání po- 
swátných oněch zwířat stálo též mnoho peněz; také přiná- 
šely se jim nejwětší pamlsky^ byliny we mléku wařené, ko- 
láče w medu zaděláwané, husí maso pečené a warené; 
osoby nejwyššího dňstojenstwí při nich auřadowaly, což 
důkazem, že wladařowé země nehrubě dbali o wvwráceni 
wý nosných fetišň. A nejwětší fetiš egyptský, Nil, jest posud 
w poswátné úctě. 

Na tomto základě stawěno dále; Osirú, nejwyšší bůh 
Egypťanů, z počátku w podobě Apisowě wyobrazowaný. 



|5Sd Oddéleiií U. Hlawa Iruti. 

nabýwal přikládaným sobě žezlem a okem známka wyssi 
mocí a prozřetelnosti; wyobrazowal se též we podobě so- 
kola, a později j když náhledy wíc byly očištěny, zcela 
w lidské postawě. Byl to obraz nad Egyptem wždy jasného 
a blahodárného slunce. Isis, w podobě ženské s kraw- 
skými rohy na hlawě, cimbál w prawé a džbán w lewé 
ruce, wyobrazowala se co náplň žiwota. Pod tím obrazem 
ctili Egypťané též lunu. Horiis , syn obau , co kojenec 
u prsau matky swé, wyobrazowán se sokolí hlawau. W těchto 
třech bozích možná pozorowati tri weliké děje egyptské 
přírody: w Osirisu základ wšeho skutečného, fysickau pří- 
činu wystupowání INilu, w Isisi žiwotodárnau záplawu samu, 
a w HorusoTvi plod jejích, aurodu země. Dle udání ně- 
kterých dějepisců měla lato téměř pozemská trojice swůj 
základ w trojici wyšší, kterau předstawují bohowé Ammon, 
duchowní swětlo, Moth» noc a matka třetí osoby Konse, 
kterýž rozumnost značL A wšak i trojice tato měla swůj 
půwod we wěčné lásce, kteráž z prwopočáteční směsice 
wyplynula. Jak widěti, měli staří Egypťané náhled nejwyssi 
bytosti, která též podlé některých (Jamblicha) ze tři roz- 
dílných zásad sestáwala, a sice byl Cikton wěčnau základní 
zásadau, Emef nejdokonalejším duchem a Ftha slowem, 
z něhož ostatní wěci utwořeny jsau; z Eiktona wyšly obě 
druhé zásady. Z této tedy prabytostí wynikla láska, z té 
pak trojice Ammon, Moth a Kons, a z té zas trojice Osí- 
ris, Isis a Horus. Tyto bohy možno powažowati za hlawu 
onoho labyrintu, w němž bohowé egyptští na jewo přichá- 
zejí. Rozděluji se pak též na dwě třídy; k prwní náleží 
osm welikých bohů, z nichž jen Mendes a Léto (Pan a La- 

v 

tona u Reků) známi jsau, a k nímž prý i Ftha (Vulkán), 
Helios (Apollo), Bubastis (Diana), Neith (Minerwa) a Ammon 
(Jupiter) patřili. Ke druhé náleželo dwanáct bohů, mezi 
nimi Herkules. Z bohů prwní a druhé třídy pošlo pak 
ještě mnoho jiných, do třetí třídy počítaných, hlawně osoby 
lidské, za dáwných wěků zemi a národu užitečné, ježto 
později do třídy bohů byli powýšeny. 

Jako dobré úkazy přírodní za aučinek dobrých bohů 
se wykládaly, tak i zlé přičítány bohům, zlým, jichžto nej- 
hlawnějši byl Tyfon, bratr dobréVío boW OsffV&fc. T\«Lvií[ya.^» 



Egypt. 1 53 

wysaušející witr panště byl jeho dech« horké páry serboa- 
ského jezera jeho wvzew; moře stálo pod jeho wládau^ 
neboť je často na doleni Egypt wypaustěl^ slaná woda 
mořská byla jeho pénau; on posílal wedro a nemoci do 
zemé> a Israelité^ jež Egypťané za auhlawní nepřátely méli^ 
byU jeho potomci. 

Jelikož starých Egypťanů náhledy o božstwu w žád* 
ných knihách^ jako jsau u Indů Wedy^ Ramajana atd.^ 
u Cínanů spisy jejich mudrců^ nám se nezachowaly^ a hie« 
roglyfy nijakého swétla neposkytují, aneb jen přeslabé^ ne- 
Izeť tedy jiného o něm pronésti úsudku, leč jejich wlastní^ 
jejž byli na chrámu Saiském napsali: nJá jseins co jest ^ bylo 
a bude: mého záwoje nikdo neodhaUL Ze Egypťan tak jasné 
náhledy o božstwu měl jako Indowé, nebude snad již dle 
řcčeiiého weliká pochybnost ; neboť i náboženstwi jest 
wůbec indické; nejhlawnejši předstawy Indů o božstwích, 
jak jedno ze druhého plynulo, nalézáme zase w Egypte^ 
ano můžeme skoro za to míti, že ty a takowé náhledy 
Egypťanů o mnoho byly jasnější, nežli samých Indů^ neb 
dle našeho wédomi není w náboženstwi indickém nikde 
heslo Saiského chrámu tak swétle proneseno, a přece ob- 
sahuje tato záporná sada mnohem wíce rozjímání, přemý- 
šlení a zpytowání neobsažitelné bytosti, nežli w prwnim 
zápalu utwořená o ní předstawa Indů. Jakž ale dají se po- 
tom wyswétliti obau náboženstwi různí wýsledkowé? bujarý 
žiwot indický, kterýž; byť ne párii, přece nesmérné oby- 
watelstwo wyšších kast rozehříwal, tolikeré plody wédecké 
a básnické na swétlo wynesl — a onen egyptský žiwot 
zahalený, temný, jako w podzemním ukrytý chrámu, do 
kterého newnikla záře swétla, žiwot, kterýž ani u wšech 
národů wynikajících puků milostných písní a zpéwů. nezplo-^ 
dil, tím méné Ramajanu, Mahabaratu, kterýž jenom skály 
stawél a w ně nemluwné, neodhalitelné tesal známky, ku 
kterým klíč we hrobě dáwno kleslého národu odpočíwál 
Owšem nejinak, než že weškerá wzdělanost w Indii prese 
wšecky kastní příhrady přece žiwlem byla národnim^ w Egyptě 
ale jen wládním, Wětew Indického plemene přišla do Egypta, 
se swým braminským dědiclwím, a yí ipoVŤAyKŠvícv Tlv«*íXaL 
wédomostech zběhlým mužům neb\\o nve sTv^dAvví>fSwi» "^^^ 



154 Oddálení II. Hlawa tťeti. 

ono ještě žiwočfci obywatelstwo k sobě nakloniti, a po wěky 
ti-ii^alé wlády nad ním si wydobVti wyučowánim^ jak by na 
Ú7.kém poriči Nilu nejsnáze mohla býti zřízena žiwnost lidi. 
Stfilo se to na spiisob čistě braminský. Oswiceni wládcowé 
nepustili ze swé moci klíčů wlády, t. j. wšechna učenost, 
wscchna wzdělanost z Indie zděděná a w Egyptě rozmno- 
žená, byla a zůstala hluboko w jejich lůně ukryta, a jewila 
se jenom we wnějších dílech, we stawění nádherných měst 
a průplawů, základů to blaha lidského, we stawění soch, 
obelisků a pyramid , jakožto známek zbujnělého žiwota 
státního, we siawěni chrámů^ w tesání a malowání wšeli- 
k>ch figur a obrazů, jakožto známek nadsmyslowého ži- 
wota je)ich. Wšecko to widěl egyptský národ wznikati před 
sebau, on při tom pomáhal, ruky při čino wal, wše ale bylo 
to proň jako působení přírody, kde se diw za diwem jewí, 
tworná ale moc, tworný duch w neodhahtelném taji zůstáwá. • 
Dwojí tedy spůsob žiwota se wywinul, žiwot wládni, oswí- 
cených kněží a wladařů, a žiwot národní, který we swých 
nížinách se plazil. Tímto náhledem w nitro egyptského 
žiwota wůbec dá se nepochybně mnohá stránka w této 
diwů a podiwností plné zemi odekrýti. Nebyl to tedy 
Egypťan wůbec, kterýž jako Ind jasné aneb jasnější měl 
náhledy o božstwu, on nepsal slowa na Saíském chrámu, 
je psala ruka braminského nástupce. A když se bohům 
lidé obětowali, býk Apis slawně pochowáwal, krokodilům 
a kwětinám božská se prokazowala úcta, nekonal to oswícený 
Egypt, nebyly to náhledy a rozum wládnaucich knězi, byl 
to plod náboženstwi národního, na které kněz se díwal, 
je podporowal, jemu učil a národ na takowém udrzowal ' 
stupni^ jejž by maudrost jeho přehlédla, by státní uzda 
jeho dokonale člowěka říditi mohla. 

Nahoře položený důkaz, že indickému podobné ná- 
boženstwi egyptské již tím samým na indický půwod swůj 
ukazuje, nemáme za důležitý; neboť duch lidský, počínaje 
nahlédati do říše nadsmyslowé, jewí se u wšech národů 
nehrubě různými o ní wýtwory, jelikož předmět jeden 
a ten samý, a zákonowé myšlení, k němu wedaucí, jedni 
a ti sami jsau. Indowé, Číňané, Egypťané atd. mohli tedy 
beze wšeho spojení mezí sebau k těm samým aneb aspoň 



Egypt. 1 56 

podobným wysledkům w náboženstwi přijíti. INa užší ale 
swazky mezi národy poukazuje stejné aneb podobné státní 
zřízení 5 jelikož spůsob jeho stanowení libowolnéjsí jest. 
W Indii widéli jsme kasty^ a kasty ano i samu ptirii na- 
lézáme w Egyptě. A mnohem ještě libowolnější, nežli státní 
zřízení^ je spůsob stawění^ a přece jsau oba^ egyptský 
i indickým welmi sobě podobny. Umělé jeskyně w hořením 
Egyptě a podzemní stawby indické mohly owšem beze 
wšeho sdělení wzniknauti; stejný ale stawění spusob nad 
zemi nedá se bez národního spojení wyswělliti : oběma 
bylo klenuti (naskrze?) neznámé ^ oba měly ten samý ráz 
pyramid ní ^ formy té samé mysli , toho samého ducha^ 
kteréž ze stejnosti stawiwa se utwořiti nemohly. 

e. Státní zřízeni. 

Jako bramini , činili knězi egyptští nejwyšší kastu^ 
měli nejwyšší moc; od nich wyc^házel wšeliký zákon; ani 
dědičný král nepanowal neobmezeně^ jsa mnohými swatýrai 
předpisy téměř wice wázán^ nežli jeho poddaný. Kněží 
byli při wšem připauštění wojínů skoro wýhradní wolitelé 
králů, a wždy miwali wětšinu; mimo to musil býti král 
buď z jejich kasty, aneb před wolením do jich řádu přijat. 
Nejwyšší hlawa kněží byla k němu přidána. Synowé kněžští, 
konajíce králi službu, dnem nocí byli kolem něho; w jistých 
hodinách musil se oddáwati státním pracím, ráno čítati 
zpráwy z krajin, kaupati se, králowské obléci raucho, jíti 
obětowat do chrámu a přítomen býti modlitbě nejwyššího 
kněze, kterýž mimo to dobré wlastnosti králowy chwále, 
neopomíjel také wytýkati zlé wášně a . chyby, jež ale po- 
sléze na a úředníky uwalowal. Král musil i w stanowený 
čas na procházku jíti, předepsaná požíwati jídla a nápoje, 
wšeho střídmě, tak že na slaupu Thebského chrámu kletba 
napsána byla na hýřiwost jednoho krále. Wše to jest po- 
dobno formám indickým jako wejce wejci. Král byl lautka 
w moci kněžské, nástroj kněžské wlády, musil býti bez 
wůle, bez wášní, a zemi podlé předepsaných zákonů říditi. 
Udál-li se ale w lidské přírodě neřídký úkaz, že zákonowé 
mimo sebe byli panštěni, buď že stráitvé oVo '^oxALxiwA^^^^wá^ 
král dosti síly aeméi^ tu po smrti wetc\ivř \ew*^^ s%i. w^»2!Ís^vi^í^^ 



156 Oddáleni 11. Hlawa třeli. 

aniž jeho mrtwola se pochowala^ jesto zatím po smrti do« 
brébo krále celý E^gypt jako pro swého otce truchliL 
O konáni sprawedlnosd pečliwí králowé egyptští snažně 
dbali o woleni dobrjfcb saudců. Z jejicb nebrubě mno- 
bých zákonu trestnícb jsau nejblawnějši^ že smrtí trestán 
byl kriwopřísežník , lichý žalobník , wrah třebas otroka, 
lichý udawatel swého jména a žiwnosU^ ano i kdo pře- 
padlého nebránil (s to nejsa^ musil zločince aspoň udati); 
rodicowé^ kteří dítě swé žiwota zbawili^ musili k wětsímu 
trápení tři dni a tři noci po sobě mrtwolu jeho w náruči 
držeti ; penězokazům , wáhy ujimačiim a jiným šidíř&m 
odňaly se obě ruce^ podawitelům stydké audy; kdo nepří- 
teli tajné aumysly wyzradil^ zbawen byl jazyka; cizoložník 
trestán tisíci ranami holi^ cizoložnice ztrátau nosu; dlužník 
musil wěřiteli zastawiti mrtwolu swého otce, a newyměniw 
ji, nebyl pochowán, aniž potomek jeho. Zákony egyptské 
byly w osmi knihách sepsány, z nichž jednotliwé zlomky 
ne zcela prawé se zachowaly. Podlé řádu saudního musil 
žalobník při swau s důwody, obžalowaný s protidůwody 
jenom pisemné předložiti, což oběma stranám dwakráte 
opakowatí se powolowalo, načež pře od saudu se rozhodla. 
Weliké pře rozhodowal zemský saud ze třidceti saudců 
z kněžské kasty sestáwající; samostatní saudcowé nezáwiseli 
od moci wýkonné, a od státu jsauce placeni, konali spra- 
wedlnost darmo — wrchní saudce obrátil se k wítězné 
straně s obrazem prawdy, drahými kameny hojně okrášle- 
ným. Ješto ale členowé nejwyššího tribunálu z kněžské 
byli kasty, nemá samostatnost saudii mnoho wáhy; nikdoť 
se necítil samostatným w národě^ nýbrž jenom w kastě; jen 
kastní konala se sprawedlnost, jelikož národní samostat- 
nosti w prawém toho slowa smyslu nebylo, sice by byl 
opowržený pasák též musil náboženské útěchy jakožto aud 
národa aučasten býti a wiibec wšechny kastní rozdíly se 
wyzdwihnauti. Jako zákonodární a wládní čili wýkonnau 
moCj měli tedy kněží i moc saudní we swých rukau, a tím 
samým náležela do jich oboru i wniterní spráwa země« 
rozdělené na krajiny čili nomy, z nichž každá swého měla 
náměstka. Ano pomyslíme-li, že i wyměřowání půdy po 
ročni záplawé Nilu, stawby we wodách i na suché zemí» 



Egypt 1 67 

dohled poiicejnf^ školni a jiné listawy na jich péči byly« 
nelze diwiti se úžasné moci a welikéniu počtu jich, na 
sedmý neb osmý díl weškerého obywatelstwa udáwanému. 
Jelikož posléze kastám nižším celý žiwota běh po wše 
wéky předepsán byl, nelze mluwiti o nijakých obecenských 
práwich nebo swobodách^ o žádném obecenském zřízeni: 
rolník musil pronajatau půdu knéžskau^ králowskau a wo- 
jinskau wzdéláwati jako otec a déd jeho^ řemeslník musil 
pracowati o swém řemesle^ což podobně konati musili po- 
tomci jeho, wšeť bylo dědičné; žádný wtip, bystrý rozum, 
žádná sila ducha nemohla prorwati hradby, jimiž byla 
sklíčena , nemohla se ozbrojiti naukami a wědomostmi, 
we kterých jen zwláštní cechy od kněží byly wyučowány; 
od wojina až do pasáka nesměl nikdo wystaupíti ze swého 
oboru, wše zůstalo klečí, smrčinkami we stínu wládošumné 
daubrawy kněžské. Jako w Indii, byly tedy kasty w sobě 
uzawřeny, a widauce, že jim wýše postaupiti nelze, pečo- 
waly jen žárliwě, aby nikdo z kasty nižší do jejich se ne- 
wtíral. Společnost egyptského národu podobala se tedy 
čtyřem, pěti kristalům, we kterých žiwot beze wšeho sdě- 
lowání sám o sobě swými kruhy obih'\l. 

f. Národní obyčeje, mrawy, náboženstwi, obchod atd. 

Sestaupíce nyní z této wýše egyptských braminů do 
žiwlu národního žiwota a nejdřiwe na poměry žiwola ro- 
dinného pohlédnauce, nalézáme jakausi odchylku od oby- 
čejů wýchodních w ohledu ženy. Dle Herodota obíralyť 
se ony obchodem a pracemi wenkowskými, kněžské ale 
důstojnosti nemohly dosíci, ačkoliw podlé některých obrazů 
se zdá, že bohyně Isis kněžky měla. Nicméně, an Hero- 
dot sám dokládá, že »mužowé doma tkají, « obmezowala 
se tato wolnost ženy nepochybně jen na nižší kasty. Pani 
wyšších kast měly swé ženobyty jako po celé ostatní Asii 
a Řecku. Mnohoženstwí bylo jen kastě kněžské zákonem 
zapowězeno, tak že i w tom shoda panuje s kastau bra- 
minů indických. Též chwálí se pečliwé a střídmé wycho- 
wáwání dítek, což také ien o wyšších kastách mysliti možná. 
Jelikož nižší obywatel o wyšší krok dítěte nad swůj wlastní 
pečowati nemohl. Málo které dítě nižších kast umělo čisti 



158 Oddělení 11. Hlawa Lřetl 

a psáti 9 a hudba a télocwik zápasením byly u wšech za- 
nedbány^ onau že mysl ochabuje^ toto že nebezpečné jest 
Mluwi se o čistotě Egypťanu^ i o bydleni jich s dobytkem 
w jednom a tom samém misté^ což zase jen o rozličných 
kastách platí. Odchylka od zwyku nebo-li spíše zákonu 
indického byla též> že Egypťané krom drawc&^ ryb bez 
šupin a wepřowiny^ masa požíwati mohli « wyjimajic též 
bohyni Isisi poswécenau kráwu, což jako w Indii wice 
z náboženského a ne z ohledu zdrawi se zachowáwalo. 
Že prasata w oškliwosti a pasáci jich z obce wywrženi byli, 
to mažeme udati i za přičmu policejního prostředku kněží, 
že celá hejna zwířat téch na pole se pauštéla ke ztráwení 
zemské neplechy w kalu Nilském. Jedeni byli též z úcty 
wylaučeni holubi^ husy^ kuřata (ačkoliw i welblaud> kůň a 
osel wšeliké úcty byli zbawenl). Mimo Nilskau wodu pilo 
se i piwo z ječmene^ zythum zwané^ později i wíno. Trochu 
podiwná byla wšak pohnutka k weselosti při kwasu^ že bud 
skutečnau aneb dřewěnau^ barwami potřenau mrtwolu w rakwi 
dáwali si přinésti a kolem nositi. 

W ohledu nakládáni s mrtwolami zachowal se u Egyp- 
ťanů spůsob od jiných národů cele rozdílný; bylať péče 
o to, aby mrtwoly netlely. Nejhlawnější toho příčina zdá se^ 
že spočíwala w jejich náboženském domnění o stého wáni 
duší. Po pauti skrze powětrní, zemni a wodní zwířata, my- 
sliliť, že duše po 3000 létech zase lidské tělo ožiwuje^ o jehož 
tedy zachowání welikau měli péči. I záplawy Nilu mohly býti 
pohnútkau proti obyčejnému pochowáwání^ jakož i nedo- 
statek dřiwí proti mrtwol pálení^ a potom i ta útěcha ^ že 
podobu dáwno zesnulých předků swých pozorowati mohli» 
neboť predwěkých Egypťanů těla, mumie, zachowala se ai 
posud. Z mrtwoly wyndané wnitřnosti, očištěné a w pal- 
mowém wíně omyté složily se opět do útrob, železným 
háčkem byl mozek wy tažen nosem a do lebky lily se bal- 
zámowé tekutosti; 70 dní leželo tělo w sanýtru, potom se 
balzámowalo, obwinulo se obwazky mnoho set loket dlau- 
hými a rozličně napájenými, a w rakew malbami okrášle- 
na u se složilo. Krom tohoto drahého balzamowání byl 
ještě dwojí spůsob lacinější a jednodušší. Barwa mumií 
jest teraněbarewná , často cele Černá a skwělá^ tělo twrdé 



Egypt. 1 69 

a 8uché jako dříwi, a tahy obličeje někdy zcela zachowány. 
Po zesnutí wznesenějsi osoby chodila rodina zemřelého^ 
ženské a mužští o sobě^ we průwodu příbuzných po mésté^ 
a w pláči a nářku bili těla swá po čtyryďcet ano i sedm- 
desáte dni. Potom přímo postawili rakew ke zdi we hrob- 
kách Čili w katakombách^ nebo w krásných pokojích swého 
domUj a tu se stáwalo^ že si k slawným hostinám stole- 
tého praotce pozwali. Zdali wšeobecný^ čili jen na některé 
krajiny obmezený byl též památný obyčej, že dríwe nežli 
mrtwola na poswátné místo se odwezla^ každému wolno 
bylo zemřelého obžalowatiu přítomnosti čtyrydcetisaudcu; 
byl-li na zesnulého nějaký zločin dokázán, odepřel se mu 
obyčejný* pohřeb, a příbuzní w domě w tichosti ho po- 
chowali; jinak ale podléhal žalobník trestu přísnému. Za 
hrobky slaužily podzemní, do skal wy tesané jeskyně, kata- 
komby zwané, čtwerhrané to komnaty, 15 až 20 střewíců 
zdélí a zšíří, kde na každé straně do skály wytesána byla 
lawice 'a na ní postaweny balzamowané mrtwoly s bůžkem 
u hlawy, s ptákem u nohau a s hieroglyfy čili swatým písmem 
po stěnách. Dwadcet i třidcet takowýchto komnat bylo 
chodbami spojeno, a shora wcházelo se do nich jediným 
studňowvm otworem. 

Jelikož weselá mysl jenom někdy při národních slawno- 
stech, a to opět zámezná, se jewila, byla jakási těžkomysl- 
nost a zasmušilost hlawní powahau národu. Okolnosti wsak 
málo pomáhaly buditi w něm weselého ducha: kolem po- 
sta wené mrtwoly po domích a w ohromných hrobka ch^ 
upomínajíce na memento moři, nad obyčej stěsněné oby- 
watelstwo, neboť dle Herodota as 20,000 obcí, měst a wesnic 
počítáno bylo w úzkém audoH, kde s krokodilem, hady a hmy- 
zem zápasiti musilo, kde nízké neb wysoké wystaupení Nilu, 
jehož přiměřená záplawa úžasným úsilím říditi se musila, 
polní aurodu obyčejně rušilo, diwé kmeny w jihu, walíci 
se paušť od západu, na sewer moře se zemí o wládu boju- 
jící, a na wýchod nebezpečná auskalí mořská, ony příhrady 
a klécky, we kterých národ jako u wězeni lapen byl, moha 
se jen dle předpisů pohybowati: toť owšem nebyly nijaké 
wnady a pohnutky, aby weselá, milostná a pěkná mysl byla 
wzniku nabyla. Protož krom při národních slawnostech 



f 60 Odflťlení II. Hlawa třetí. 

nemluwi se o žádném tanci jejích , aniž hudbě^ zákonem 
bez toho zakázané a též jen na slawnosti obmezenéj aniž 
o poesii » kteráž jenom pohřební zpéwy a snad několik 
záduničiwych písní národních na swétlo wynesla, aniž o ře6- 
nictwi, ješto se pri saudech wše jen písemně wyjednáwalo 
a knězi slowo prawdy weřejně lidu nehlásali* aniž o kráse 
w egyptských stawbách, kde wíce pewnost* jakási temnost* 
zasmusilost a pohádkowá spletenost přewládá. Chrámy a 
paláce byli wně i w nitru podobny jeskyním, bytům prw* 
nich obywatelů, majíce tolik prostoru nad zemí jako pod 
ní. Sochař ne^^ywinul z kamene umělého wýtworu, tělo jeho 
sochy zůstalo zawinuto* pohybliwé audy neměly směm 
k pohybu, nohy neoddělený — socha zůstáwala téhiěř w ka- 
meni. Malba proslula nejhlawněji trwanliwostí a krásau mo- 
dré a čerwené barwy, zwírata, nejwíce k hieroglyfům po- 
uzí waná* byla dosti zewrubně, bez ducha wsak uměleckého 
wyznačena; slowem z dewatera mus téměř žádná neusmdla 
se na Nilského obvwatele. 

Jelikož jsme již národní žiwel oddělili od wládního, 
do něhož wědy a nauky starých Egypťanů náleží* zbýwá 
ještě promluwiti o národním náboženstwí* obchodu a řečí. 
Již nahoře podotknuto* že péče o ctění rozličných bohů 
welmi weliká byla* a myslíme* že nejwíc jen w obřadech 
národní náboženstwi spočíwalo. Mnoho-li jasnějšího učeni 
o tajích (mystériích) do národu wešlo* nelze určití* spíde 
ale sauditi možno* že národní náboženstwi aspoň s nižšími 
třídami kněžstwa mocněji se spojilo a wíce srostlo* než-li 
oswěta wysších tříd národ pronikla. Ačkoliw o hrubém 
fetišnictwí u starých Egypťanů slow šířiti se nedá* mělo ná- 
rodní náboženstiví předce weliký w něm základ. Ctěni bohů 
pod obrazem toho neb onoho zwířete možná směle powa- 
žowati za pokračowáni starého fetišnictwí* a sice obywatel- 
stwa afrického* nikoli příchozích Indů. Hrubá* a dle swé- 
dectwi starých dějepisců i |>nusná úcta bohů byla rozšířena 
po celém Egyptě; mnoho bylo národních slawnosti wše- 
obecných* mnoho i částečních pokrajowých* ne wšechny 
z aumyslu nábožného* některé i k weselosti bezuzdé* prosto- 
pášné. Théby* Memfis* Heliopolis* Bubastus a Sais byly 
hlawuími sídly takowýchto slawnosti; černý býk Apis (Osiris)* 



Egypt. ISl 

Ctěný w Memfisu, dosáhnul raezi wšemi bohozwiřaty prwního 
stupně; w krásném bydlil chrámu, kam o slawnosti weškeren 
hrnul se lid, jemuž u weliké nádhernosti okazowán byl. Knězi 
hlídali ho a krmili, w 2 o. roce stáři jeho w^ak obyčejně utá- 
pěli; wlastně ale nezemřel, neboť ožiwující jej duše Osiri- 
sowa podlé učení knězi přešla jen do jiného býka, a celý 
Egypt smutnil, dokud Osirisowa duše po dwadceti sedmi 
známkách zase wypátrána nebyla. Jeho úcta přestala teprwa 
za Theodosia welikého, ku konci čtwrtého století po Kristu. 
Mnevis, býk bílý a otec černého, byl ctěn w Heliopoli, a 
bohu Onufisowi, synu Isisí, byla též pod obrazem býka úcta 
wzdáwána. Aminon, egyptský to Jupiter, byl pod obrazem 
berani hlawu majícím nejhlawněji w Thébách ctěn, kdež 
86 mu kozy obětowalv* Do Bubastisu k slawnosti Diany 
scházelo se mnoho set tisíc lidí, a weliká slawnost swětel 
w Saisu ke cti Minerwě konaná, památná wšelikými prosto- 
pášnostmi , nezdá se býti obrazem hwězdozářné oblohy 
egyptské; wečer toho dne musil každý Egypťan okna swého 
obydli oswětliti. Při slawnostech obětowala se zwířata, od 
knězi dříwe za čistá prohlášená, do krále Amasise (1200 let 
před K.) i hdé zrzawých wlasů, známky to zlého Tyřona; 
za obět powažowáno také stříhání wlasů, bičowáni těla, a 
jest-li swými obětmi žádané wěci od bohů nedosáhli, za- 
"wřeli poswátná zwířata (wyjma Apise) do temných míst, a 
jako (Neger swého fetiše, bili a zabíjeli je. 

Do Psammeticha, polowice šestého století před K., bylo 
cizmcům zakázáno wstaupiti na půdu egyptskau, sic je smrt 
nebo otroc^.wí očekáwalo. Příčina tohoto, w záhé době wy- 
daného zákonu byla nepochybně ta, že okolní národowé 
bucf skutečnými byli barbary, aneb Egypťané za takowéje 
powažowali. Nechuť k cizincům byla weliká; Egypťan ani 
řeckého nože a hrnce neupotřebil, ani masa řeckým nožem 
rozřezaného nepožíwal. Zákonem tím položila se nejen ne- 
přechodná hradba wšemu stýkání se s cizími národy z příčin 
politických, nýbrž i wšemu zahraničnému obchodu, o nějž 
ale w každém ohledu wzdělanější Egypt ani hrubě nestál. 
Cizinec nesměl s Egyptem obchod wésti; že'wšak ani Egyp- 
ťan, aspoň na břehu žijící, obchodem w cizÁ kra.\a ^^ \\a- 
zaaáiel, toho příčina leží dileui w po&Vac\v\ve\ \»4>jdka.Vw:ksV\^>x^ 

W 



1G2 Oddt-liiii II. Hlawa Lřclí. 

domácí 4 díleiii má i jiný základ. Přirozená cesta egypť 
ského ol)chodu mohla bvti jen po Nilu do protějších kra- 
jin středo inořsk^ch^ aneb po Rudém moři do Asie. Byť 
i Wvsak K^pťané swau k moh nechuť bylí odložili a se 
nehrozili nebezpečných auskalí Smaragdowého poboří a 
melčin^ neměli předce prwnilio základu k mořeplawbě — 
stawiwa k lodím. Palma ^ která z owoce swého poskytuje 
chleby wodu^ wíno^ ocet^ cukr^ olej atd.> z kořání swého 
prowazy^ z listi plachty, ze dřewa stěžně a cely člun, na 
nějž ony w^robky se nakládají, má dřewo jen pro malé 
lodi ku plawbě na řekách a mělčinách; když tedy wlny 
mořské tyto čluny drtily, wznikla nechuť k moři, záhubný 
dech Tyfoniiw wystaupi^ a náboženstwí poswětilo tyto při- 
rozené okolnosti. Wyjmauce tedy Ediiopii a Libyi, ještě 
do oboru Koptské státní saustawy náležící^ a w některém 
ohledu snad i Feničany, widíme egyptsky obchod obme- 
zenjf- cele na swiij domow s wýrobky Nilského audolí. 

Za řeč starých Egypťanů udáwá se wůbec mluwa ko- 
ptickáj již ale za Kristowých čas& prý tak změněná, že 
se starau nemnoho měla podobnosti; Koptowé, posud wy- 
trwali, hbití a rozumní, zachowali po tu dobu jméno Fa- 
rauni, řeč ale a podání swých předků zapomněli; Egypt 
jest od Arabů též íVlesr, Misr (řecky Mscrtanaia) nazywán: 
jméno Misrité přikládá se obywa tělům půwodu sewero-asi-' 
atského. Jakési rozdělení mezi Ethiopany (Egypťany) a Asiaty 
(Misrity) tnvalo prý až do časů Salomonowých, načež užšími 
swazky pomíchané nastalo plémě. Možná tedy bez welikých 
omylů za to míti, že we starém Egyptě několik panowalo řečí, 
ethiopská (zdaliž zároweň i negerská?)^ potom sewero-asiat- 
ská toho neb onoho nářečí indického a později semitského. 
Z nedostatku ale písemních památek nelze ani o té aniž o oné 
mluwiti. Aigyptos znamená prý černau bai*wu Nilského kalu. 

g. Stawilelské uměni: průplawy, pyramidy, obelisky, labyrinty, sfínxowé. 

Zahrnauce nyní zas oba žiwly, wládní čili kněžský , a 
národní w jeden celek, pohlédněme, co tato spojená, du- 
chowní a hmotná sila w uzawřeném w sobě Egyptě pa- 
mátného wywedla. Počneme-li s péčí o zachowání tělesného 
žiwota, naskýtá se nám řeka Nil a její záplawy, na 



Kgypt 1 63 

kteraužto žiwotodárnau okolnost Eg^ťané záhy již a nej- 
dřiwe zřetel swůj obraceti musili, neboť co poswátné wody její 
nezawlažují, tam nehostinná paušť se rozprostírá. Silnými 
dešti a roztálými na horách sněhy wystupují z břehu swých 
skoro wšechny řekv, ne wšechny ale prawidelně, ano ně- 
které i škodliwě, jako Hoangho w Gíně^ Tiger w Assyrii 
atd. Nilu naproti tomu přibýwá a ubýwá prawidelně w ji- 
stých dobách^ w polowici oerwna 't)očíná se pomalu zmá- 
hati o dwa, čtyry caule denně, w polowici srpna wystupuje 
z břehu a w polowici záři dochází nejwětsí wýsky od 16 
do 24 eg>'ptsk} ch loket^ mezi nimiž stupeň aurodnosti spo- 
čiwá. Menší i wětší záplawa stejně je škodliwa^ a činí Egypt 
neaurodný; onde že málo půdy swlaženo^ tuto že weliké 
wystaupení déle trwá^ než aby do budauci záplawy zasetá 
auroda skliditi se mohla. 1 to škodné^ padá-li rychle^ ne- 
boť půdu náležitě zúrodniti nemůže^ aneb padá-lí před na- 
staupeníra chladnějšího powětři^ jelikož potom hmyz au- 
rodu hubí. Z toho widěti, že Nil na osud národu weliký 
měl aučínek^ že pro Egypt jest to řeka osudná, Předwěký 
ale Nil nemohl a údolí swlažowati tak prawidelněj abywýšiny 
zasahowal a nížin w bahna neměnil. I nutil tedy člowěka na- 
pnauti duchowní sílu a wyhowěti nehodě té přiměřeným roz- 
, wáděním wod — a swým Časem wy nikly ony úžasné hráze 
a průplawy^ po nichž woda na wše strany se rozwáděla^ a kte- 
rých prese wšecky potomní wálečné bauře a přewraty ještě 
dewadesáte pozůstalo. Zde musilo nabýti wzniku umění sta- 
witelské a počtářské, tato duchowní páka kněží^ a rámě^ tato 
páka lidu^ lámalo kámen a kladlo hráze bezuzdým wodám. 
ALy po odtoku wod pole swá zase určili^ musili je umět 
měřiti a zřetel swój obraceti na stáni hwězd^ aby o záplawě 
napřed mohlo se wěděti^ při čemž arci nejwíce jasná obloha 
je podporowala. Stawěli po obau Nilu stranách weliká města 
a w nich ohromné paláce a chrámy bohům swým; a prawda-li» 
že po břehách 20^000 obcí se nacházelo, bylť jako perlami 
Nil majestátný obložen: spanilá to oasa mezi pauštěmi. 

Ke zwěčněni památky slawných králů a welikých udá- 
losti wystawěli i jiného druhu stawby^ jež pode jménem 
pyramid 7 obelisků « labyrintů a síinxů známe. Pyramidy 
mají též Indowé, Babyloňané^ Mechičané, i jiní národowé^ 



i^4 OdiiMeiii II. Hlawa Ireli. 

neboť tak zwané iiioliyly a kurhany jsau nasypané pyra- 
midy podlé wzoru přírody, jesto každá hora, každý po 
wynešený kopec toho samého twaru jest. Tohoto wsak nej- 
staršího wzoru stawitelstvví jsau pyramidní pomníky eg^ypt- 
ské nejpamátnější: ctyrhrané, wnitř wélším dílem duté na 
šh*okém základe^ od néhož se pomalu w kosmem sniéru 
w špici sbíhají^ aneb malau rownau plochau končí. Z weli- 
kých, newelmi twrdvch kamenů wrstewnatě wystawéné, wně 
žulau obložené a swýrai stranami ke čtyřem swéta úhlům 
obrácené stawby ty mely podlé wýkladu některých mužů 
rozličné určení: bylyť prý zaswéceny slunci neb hwézdo- 
slownímu pozorowání^ byly schránami dějepisných zpráw 
a známostí, pomníky marnosti egyptských králům místy ke 
slawení tajů, žitnicemi^ hrobkami^ obrazem říše stínuj ko- 
morami mumií atd. Možná, že mnohé z určení těch rowněž 
bylo pohnútkau zakladatelů, ačkoliw za hrobky a spolu za 
pomníky weliké události je powažowati ku prawdě nejwice 
se podobá. Stawělyť se ohromné komory podzemní a celá 
města pro mrtwoly. aby nesmrtelná duše při swém stěho- 
wání skrze těla wšech říší zase někdy býwalau swoji schránu 
snáze nalezla^ mohlyť tedy hlawně z toho samého aučelu 
wywáděny býlí i stawby do wýše, dokonce daly-li se snáze 
na ten než jiný spůsob wywésti. Pyramidami a obelisky^ 
údolím iNilskýni obmezený duch egyptský wynášel se do 
wýsosti, do nii, prodrati se taužil^ byť i jediná kasta aneb 
jediný muž k tomu byl základ položil. Již samo koptické 
slowo npyramysv znamená paprslek čili pramen sluneční. 
Posud ještě stojící pyramidy, wesměs jich asi 40, nalézají 
se nedaleko Kahiry podlé města Sakary a starého MeniRsu 
až k Dagžuru, na prostoru 14,000 střewiců dlauhém a ne- 
hrubě širokém; dwě z nich nejznamenitější jsau u Džizy, 
od bratrů Keopsa a Kefrena as w i L století před Kristem 
wystawěné. Herodotowi dostala se zpráwa, že se w nich 
chowají ostatky oněch dwau králů, a že 100,000 lidí po 
20 let o těchto 800 střewiců wysokých a na každé straně 
též tak širokých stawbách pracowalo. 

Obelisky, wysoké, čtyrhrané to slaupy, náležící k nej- 
starším a nejjednodušším pomníkům egyptského stawitel- 
stwí, byly nepochybně jii. ^ted ^Vosei^^m ^\vt&\^ ta '^^W í»&ul 



zdwiženy; w základe swém zaujimaji prostor 4 až 12 stre- 
wfců, a ačkoliw Herodot o mnohem wétsieh wédel, přece 
již na naše časy dochowané úžasem naplňuji díwáka, a 
tím wice^ jelikož tyto od 50 až do 180 strewíců wysoké 
a až 13000 centů wážicí siaupy lámány byly ze žuly z je- 
dnoho kusu^ nejwíce w lomech Syenských^ jakož i w ne- 
přetrženém pohoří mezi rudým mořem a INilcm^ kde se 
Čerweny a zelenV' mramor nalézá. ZeméchwatnV' Říman 
přenesl jedenácte obelisků do swého mesta^ a podobnými 
úchwaty honosil se i Carohrad^ Arles^ Londýn obehskem 
pod jménem njehla Kleopatrya^ a Paříž obeliskem Luxor- 
ským. Theby w hořením a Heliopol w dolením Eg^-pté 
mely obelisky nejznamenitější. Na některých nalézají se 
hieroglyfy na wsech čtyreeh stranách, na některých jen 
dilemj až na dwa caule do kamene wr^té, barwami wypl- 
néné aneb jen potřené; jsau též obelisky docela hladké. 
Po dobytí Egypta od Peršanů žádné se již nestawély. 

Pod jménem sGnxů známé sochy jsau půwodu egypt- 
ského; lidský mají obličej a Iwi télo^ co lew ležící, přední 
tlapy ku předu, na čele malého hada, na bradě někdy 
liché wausy, na hlawě w záhyby složený swatý čepec. Ne- 
daleko p\Tamid Kahirských je z jediného kamene wyte- 
saný síinx 148 strewíců dlauhý a napřed 62 strewíců wy- 
soký. U Theb jsau dwa sfinxy welikáni, n sochy Memno- 
nowya zwané a od jakéhosi krále Memnona postawené, 
z nichž prý jedna při wýchodu slunce zwuk weselý, při 
západu smutný ze sebe wydáwala, ano prý i slzela a w sedmi 
werších wýpowědi dáwala. Sfinx egyptský měl powahu po- 
hádkowau tak jako řecký; w řeckém ale spočíwal ještě 
charakter ukrutnosti a umění, lapawé ukládati pohádky. 
Se sfinxy možná porownati památné staweni pod jménem 
labyrint, něco wýse nad pyramidami u Krokodilopole sto- 
jící napolo nad zemí, napolo pod zemí, as se 300(> sály, 
slaupowými chodbami tak spojenými, že bez wůdce ne- 
snadno bylo z nich wyjíti. Dle základu byla tu hrobka 
s palácem spojená. Možná-li obelisky a pyramidy powažo- 
wati za wýtrysk jasnějších pramenů egyptského ducha^ 
w kterých skwělejší náhledy, slawiié doli^ xv'W^:iA?w\^^^ 'ia? 
wota se odrážely, tu sfinxowé a Va\íyr\tv\. V5i>iVj i^^ c\w^xv3«a. 



f 05 /< OilJMcni H. Hlawa ťretí. 

wšeho tajemného^ pohádkowého a zapleteného w lidském 
žiwotě — prostor zemé^ na kterém člowék bludné řídil 
kroky w pr&wodu neobjasněného rozumu , neboť jej 
w mnohé záhyby složený čepec ještě zakrýwal, w prňwodu 
swé síly tělesné^ Iwího téla^ které s hlawau ještě w nijakém 
swazku se nenacházelo. — O wzniku staweb egyptských 
možná říci^ že každý král až do perského podmanitele Kam- 
bysesa několik jich wystawěl; i trwaly a zbytky rukau lid- 
skau nerozkotané budau trwati, jelikož pod wěčně stejnau 
oblohau žula a mramor tak snadno se neruší. Africkým 
obchodem nabýwal Egypt nesmírného bohatstwí^ a hlawně 
na okrášlení břehů Nilských je wynakládal. 

h. Wědomosti egyptské. 

Při neobyčejné aurodnosti pudy mohli se Epypťané 
wědami obírati, a wystupowáním Nilu, každoročně čtyry 
měsíce trwajícím, když nic na práci nebylo, musila se 
u nich wzbuditi náklonnost k rozjímání a přemýšlení. 
Widěli jsme, že z toho na jewo přišlo uměni stawitelské, 
počtářské a strojnické u weliké dokonalosti, neboť našim 
cestowatelům diwno, jakými prostředky ohromné ty bal- 
wany se wylamowaly a na swá místa dowážely. Mimo to 
nabyly wzniku i jiné wědy. Náboženstwí nepřekáželo Egyp- 
ťanům, aby se mrtwol dotýkati nesměli, jako Indowé, ano 
byla to jejich powinnost, a ačkoliw Člowěk, jenž mrtwolu 
k balzamowání ustanowenau ostrým kamenem rozříznul, 
pronásledowán a kamenowán byl, přece po tomto wyko- 
naném trestu mohla se mrtwola w částkách swých pohodlně 
skauinati a wěda pitewní zwelebowati. Rekowé učili se jí 
od Egypťanů, a Galen schwalně podnikl cestu do země 
té , aby lidského kostliwce z mědi postaweného spatřil. 
I slowo chemie (lučba) pochází od starého názwu Egypta 
dChima. Z ethiopského fetišnictwi ctěná a we chrámích 
chowaná zwířata, kterých i k hieroglyfům mnohonásobně 
se použíwalo, dáwala příležitost ke wnějšímu sebe pozo- 
rowání, a sice zewrubnému, a tudy w Indii cele zanedbaný 
přírodopis děkuje Egypťanům za swé počátky. W zazna- 
menání starých a již ztráceti^ cVv ktv5i\ Weírsv^&ow^^Vw, o kte- 
rých se jeden král proWáaA, xe \s3.u vo \^V>i y^v^ ^x^cSmi, 



Kj>yi>t. ^.. 167 



čte se na jednom místě^ že knihy ty jednaly o božích 
službách, o umění lékařském a mnohých wědách jinoch, 
žádná ale o dějepisu, tak že kněží egyptští braminům byli 
w tom podobni. W Indii pěkná litera tm*a, w Egyptě přísné 
wědy měly přewaha. 

I. Hieroglyfy. 

Písmo starých Egypťanu, w knihách, při občanských, 
saudních a státních záležitostech užíwané, bylo tak zwané 
enchorské, hieroglyfy hláskowé, jimiž hlásky slow (jako 
w našich řečech) se naznačowaly. Ztrátau knih ztraceno 
i písmo až na malé zbytky na papyrusu a na weřejných 
pomnících, hlawně na Rosetském kameni. Wětší ale díl 
egyptských pomníků, hlawně obelisky a stěny hrobek, byl 
popsán čili poryt nehláskowými hiei-oglyfy, wlastně zwaným 
písmem swatým, písmem obrazowým, w němž ponětí slowa 
w obrazu dáno. Již u diwokých národů widěli jsme na 
jewo dáwati malbau nějaký předmět aneb myšlénku. Me- 
chičan pohybowání osoby naznačil šlépějemi, wznešenost 
její welikým nosem, witězstwí malbau takowau, w níž se 
dwa rwau a jeden podléhá. Tak i lew podlé egyptského 
krále Osyinandyasa jdaucí znamená udatnost jeho ; na woze 
stojící rek stíhá dwa Iwy, z nichž byl jednoho zabil, dru- 
hého poranil, již ale zas obrácený pauští střely na nepřá- 
telský hauf s Egypťany bojující — jest to prý král Seso- 
stris, kterýž za swého mládí w Arábii bojowal a neskro- 
cené národy si podrobil, aneb že mimo low i wojnami se 
zanášel. Tento psáni spůsob w obrazích, k nimž předmě- 
towé přírodní, zwířata, rostliny atd. se bráwali, měl tu 
nehodu, že Čtenář newéděl, má-li obraz powažowati we 
smyslu prostém (kynologickém) , čili přeneseném , znám- 
kowém čili symbolickém, má-li totiž obraz Iwa čísti za Iwa 
čili za udatnost, jelikož krále Osymandyasa také skutečný 
lew mohl býti průwodcem. Tak též we prostém i známko- 
wém smyslu možná powažowati obraz ženy, která znamenala 
bohyni Isis a rok; obraz ryby značil nenáwist, pawí péro 
sprawedlnost, wčela poslušnost poddaných. Egypťané d- 
tiwše nesnázi tu , připojowali k l^isvVo Vvycíc^^^Sn^'^^ iíí5w\ 
jiz hieroglyfy hIáskowé« u pr. nad VAawnvttx \tí«.«»\ n^ixs^- 



168 OJdéleiii II. Hlawa IrcLÍ. 

■ * 

šejici se sokol má takowéto hieroglyfy w pazaurech; na 
jiném obraze wycházeji z úst oblehatele. Spojeni těchto 
dwau saiistaw hieroglyfů^ písma totiž obrazowého a hiá- 
skowéhoj nazýwá se též písmem hieratským, a hlawné na 
papyrusu a rakwích mumijních se nalézá. Bylo také wice 
známek pro jeden a týž předmět; pro pojem npewnosta 
byla známka oltáře , jakožto pewné a jisté postaweného 
kamene y i známka křepelčí kosti ^ která tsňa snadno se 
nekazí. Známky býwají skoro wždy jen druhy^ ne rody 
předmětů ; co obraz hieroglyfický nejewí se tedy nikdy 
zwíře, pták, strom atd., ale jen druh^ lew, sokol, palma ald. 
Toliko ryba jest známkau wšeobecnau. Také jest málo 
známek we smyslu prostém, wždy jen w přeneseném: noc 
naznamenána hwézdau^ chuť listy a jazykem, sluch uchem, 
ale býčím, zrak ne okem, ale jestřábem. Oko a ucho 
z drahých kowů byly známky božského zraku a sluchu. 
Ano wolily se i takowé známky, že tuze malá byla podob- 
nost mezi nimi a předměty: had co známka pro ústa, pes 
pro slezinu^ krokodil s otewřenau tlamau pro jedícílio člo- 
wéka, ibis pro srdce; naproti tomu obraz srdce s kaditel- 
nicí znamenal žárliwost. Jedna známka slaužila též we 
dwQJím přeneseném smyslu: palma byla známkau slunce 
i powodné, jesto slunce také wšechno proniká a téméř 
zaplawuje; míwala i několik wýznamů: hieroglyf sokol pro 
swau i*ychlost značil wítr^ boha, wýsku, hlaubku, wynikání^ 
witézstwí. Naproti tomu jeden pojem miwal nékolik zná- 
mek; pojem cas mel známku slunce, luny, hwezdv, neb 
hada^ ohon swňj pod téiem skrýwajícího ; pojem sivi^t mel 
obraz hada, ohon swůj kausajícího, šupiny byly hwézdnaté 
nebe, tíže téla zemé, hladkost woda, roční swiékání kůže 
též roční omladnutí; slunce má známku brauka, sokola 
neb muže w člunu, spočíwajicím na krokodilu, aby se tím 
naznačil wzduch; nebo též známku datlowé palmy^ aneb 
jen pauhý kruh (kyriologumenon). Hieroglyfy neznačily 
pauhá toliko slowa, ale i celé prňpowédi; měly-li nějaké 
spojeni mluwnické (grammatické), o tom nelze posud mlu- 
witi. Obraz byl podán, ku kterému čtenář přiměřené hledal 
slowo k wyjádření pojmu. I záporný pojem byl skutečným 
předmětem wyobrazen, u př. »bůh ncnáwidí nestydatost,a 



Egypt. ■?. 169 

byl záporný pojem onenáwidia wyjádřea rybau^ jakožto 
obrazem oskliwosti, nenáwisti. 

Ackoliw již Herodot trojí rozeznáwá pismo^ totiž 
hieroglyfy obrazowé, enchorské a hieratské, přece, jelikož 
toto poslední ze dwau prwních záleží, wywinuly se jen 
dwě saustawy písemní, hieroglyfy obrazowé a hláskowé, 
a sice tak, že hieroglyfy obrazowé nijaké neutrpěly ujmy 
w^winem enchorských; jsau to welmi čisté a určité obrazy 
nejen na papyrusu ale i na kameni, swédectwí dáwajicí 
o weliké bystrotě oka a jistotě ruky, a o zewrubném po- 
zorowání předmětů přírodních, ač béhem časů Egypťan 
wšechno zbytečné ze swého obrazu wypauštéje, toliko to 
předstawowal, čím by myšlénka jeho na jewo přicházela* 
Hieroglyfy obrazowé možná míti za žiwel africký, za plod 
fetišnictwí. Na jednom obraze jest wítěz w celé posta wě 
a brnění, a wedlé ného člověčí aud, co známka přemože- 
ného národu; w některých částkách Afriky jest posud w oby- 
čeji, odnímati audy ty w boji padlým — 'jest posud žiwý 
to hieroglyf. Žiwel ten byl tuze ohniwý, než aby ponětí 
slowa nepatrnými naznačil známkami pro hlásky, písmem 
rozuntoivýín; příroda tuze jej zajímala, on psal jejími obrazy, 
písmeni to hásnicki]ftn; w písmu ale enchorském nalézáme 
žiwel jiho-asiatský, žiwel osady indické, z něhož i ostatní 
wědomosti egyptské jsau plynuly. Francauz Champollion 
a po něm Němec W. Humboldt, jichž ;re článku o hiero- 
glyfech hlawně použito, twrdí, že se i w hieroglyfech obra- 
zowých hláskowé hieroglyfy nalézají. Dle ChampoUiona byla 
prý samohláska a naznačena pěti neb sedmi druhy ptáků. 

A. Egjrpt a Meroe. 

Dle nahoře položeného bude již patrnější úzký swazek 
mezi Indií a Egyptem. Podlé Nilu -nahoru rozšířila se wzdě- 
lanost egyptská do Ethiopie čili do Meroe, o kteréžto zemi 
hlawně Herodot a Diodor Sicilský psali; onen dí wýslowně, 
že w) cliodní Ethiopané od Indů podstatně se nelišili, a jiní 
udáwají, že Ethiopané od řeky Indů wedlé Egypta se usa- 
dili, nicméně prawí, že oswěta indická přes Ethiopii do zá- 
padních zemí se rozšířila. Mnohem určitější jest ale podáni 
o swazku mezi Egyptem a Meroem čili EUiiopií nadegv^tní^ 



170 OcM^Icní 11. Hlawa třetí. 

zaujimajíci tecf Nabii a částku Habeše (Abyssinie). Ethiopie 
ta> powažowaná s Eg^tem za jeden stát, byla k jihu po- 
slední známá země slonů, tisu a zlata, země černobarewnych 
lidi asiatských, pěkných, silných, jako Indowé, wlasů dlau- 
hýcli, a afrických černochu, wlasů kadeřawých. Mluwi se 
o welikém městě Meroe, jež nad mnohými panowalo 
městy, rozlični menší a surowějši udáwaji se kmenowé 
pod jménem jeskyňáků (obywatelů jeskyň čili troglodytů), 
lowců, rybářů atd. Toto místo ^mezi Atbarau a wlastním 
Nilem, schůzkám welmi jsauc přízniwo, stalo se středem 
obchodu jižní Asie a Afriky. O stawbách města Meroe, 
nyní w rumu ležících, zmínili jsme se již nahoře; we swém 
kwětu mohlo toto město (či stát?) 250,000 mužů ozbrojiti, 
počítalo 400,000 řemeslníků a řadu 45 králů; říše ta byla 
120 hodin dlauhá a třetinu toho široká. Za bohy ctili se 
Jupiter Hammon, Osirisj Isis a Pan; zemřelí balzamowali 
se jako w Eg^tě, knězi byli nejwyšší kastau, na mnoho 
tříd rozdělenau, lidu předstawowali swé krále co polobohy, 
měli je wšak we swé moci jako w Egyptě, wolili je toliko 
ze swé kasty, berauce muže nejšlechetnější a wodíce je do 
chrámu, kdež Bůh některého se dotknul, jenž na to od 
lidu co panownik wzýwán byl. Knězi ale poručili mu též 
zemřiti, kdy se jim líbilo — až w maudrosti řecké wyučený 
král Ergamenes okolo r. 300 před K. na swatyni knězi 
autok učinil a trůn barbarstwí toho zbawil. Od králů od- 
sauzení zločincowé činili sami konec swému žiwotu, a dů- 
wěrnici krále hledali w tom čest, aby zároweň s nim z to- 
hoto swěta se ubírali. W umění a wědo mostech nezdá se, 
že weliký byl rozdíl mezi Meroem a Egyptem, a jelikož 
i znamenití učenci, jako swětopautnik Apollonius Tyanský, 
Meroe nawštěwowali, aby we swém učení wrcholu došli, 
byli zajisté knězi ethiopští swau učenosti prosluli. 

L Dějiny egyptské. 

Jako w Indii a w Číně, tak i dějiny w Egyptě počí- 
nají se panowáním bohů a polobohů, jichž patnácte dy- 
nastií 18,000, dle jiných až 35,000 let wládlo. Z udáwa- 
n>cb bohů jmenuje se prwni Helios (Sol, slunce), potom 



Dějiny egyptské. '17! 

Uefaisios (Vulkanus) ^ Kronos (Saturnus) , Osiris a Isis^ 
a posléze Horus^ kterjfž wládu bohů ukončil. Z nich pro- 
sluli nejwice Osiris a Isis uwedenim orby a užitečných 
řemesel do Egypta^ Ethiopie^ Arábie a jiných zemi až na 
konec swěta. I zde widíme^ jak prwni počátkowé lidské 
společnosti^ orba^ sázení réwy^ předení, tkáni a jiná řemesla 
wděčně byla uznána , že jejich wynálezcowé mezi bohy 
a polobohy se wznesli, a; duch nad tělesnau silau wlády 
nabýwal; neboť při prwnim wystupowáni lidstwa ze stawu 
surowého bylo k oněm, nám již na oko prostým n^ynále- 
zům, poměrné též tolik důwtípu třeba, jako k zapletenějším 
strojům našeho času. Ano, je-li w podáni něco prawdiwého, 
byli Egypťané již toho wéku na wysokém stupni wzdéla- 
nosti. Hermes, jméno tajuplné, o kterém nic zewrubnéji 
powěděti nelze, udáwá se za Osirisowa přítele, a od Egyp- 
ťanů a Feničanů (od těchto Thaut, Thet zwaný) byl ctěn 
jakožto wynálezce písma, užitečných známosti a wěd; on 
wzdělal řeč Egypťanů, učil počítáni, měřením lékařstwí, byl 
zákonodárce, ustanowil obřady božích služeb, a wšickni 
staří dějepisci mluwi o jeho maudrosti. Učeni swé dal prý 
do kamenných slaupů rýti, z čehož na počátku jedna, po- 
tom nesčíslně mnoho knih pod jménem Hermesowých swůj 
půwod má. Ješto každý wynálezek, ať na počátku ještě 
drsný, od někoho musí pocházeti, můžeme w Hermesowi 
ctíti jednoho z nejwětších dobrodinců člowěčenstwa, wyná- 
lezce totiž písma, kteréhož od Feničanů arci během wěků 
změněného posud i my užiwáme. 

Po panowání bohů wládlo nad Egyptem až do Ale- 
xandra Welikého 31 dynastii lidských. Zdá se ale, že až 
do uchwácení Egypta od Hyksů, čili fénických králů pa- 
stýřůw, země rozdělena byla do několika malých států, 
z nichž každý swého měl krále, swau kastu kněžskau, swau 
spráwu zemskau; protož prwni dynastie Thebské, Thisské, 
Memfiské, Tanisské atd. ne postaupně, ale wedlé sebe měly 
by se powažowati, čímž poněkud aspoň možno wyswětliti 
zmatek, panující w udáwání egyptských králů. Prawi se» 
že jedna z nejstarších dynastií byla Thisská a prwni lidský 
král Menes (Menas, Misraim), jeViOx 'ycí\«wo xvíi \xv^\^<^^ 
kráie Menu upomíná ; on hrázemi ví^^tvxA \ví^v ^^>a.» ^^^x; 



179 Otliit>ltiiii U. Hlawa Ihoí. 

suáii bahna kolem Memfisu^ jemuž i základ položil a chrám 
Hefaístowi íVuIkanuwi) wvslawél» službv bozi uwedl a nád- 
hcMMiost iiiilowal. Syn jeho Athostis, jemuž další rozsiřo- 
wání mesla Memfisu se příčí lá^ obíral se prý wědau léční 
a pílewní. Polom udáwají se králowé Busiris prwní a druhý, 
Osyniandyas^ kterVž prý nad Buktry zwítézil, chrámy stawél, 
a jehož pckné paláce obrowskVmi sochami bohň a králů, 
jakož i jeho samého byly okrášleny, steny řezbami po- 
kryty; tu mu lew we bitwách po boku kráčí, tu zajatým 
odňaty ruce a jiné audy na znamení ochabiosti; mel také 
swatau knihárnu s nápisem: »Tady nalézají se léky pro 
dusí. o Na to král Uchoreus, we kteréžto as době Josef, syn 
Jakobůw, do Egypta prodán byl a Israeli^é, posud pastý- 
řowé a kočowníci, neaurodau z Kanánu wypuzeni, do Egypta 
přitáhli. I tento čas můžeme naznačiti za dobu welíkého 
přcwratu we stawu společenském ; neboť , ačkoli kasty 
w Egypte již byly, jelikož «w mrzkosti mají egyptští pa- 
stýře stáda^tt přece zdá se, že wládní forma králowská ještě 
tak utužena ncbywsi, posud wíce neb méně byla patriar- 
chální, a osud Egypta od každoroční záplawy (Nilu záwisel; 
nyní ale zdá se, že patriarchální moc eg^^^ptských králů 
w moc králů samostatnějších měnili se počala, když shro- 
maždbwáním poti*awy, zakládáním žitnic, i na následky 
špatného zaplawení Nilského se pomýšlelo. Tu králowé 
w neaurodném roce ohromné nabyli přewahy nad lidem, 
kterýž nucen jsa kupowati od nich chleb, wíce již paulán 
byl k nim jakožto ochráncům a dobrodincům, wíce již od 
nich záv/iscl, wůli swau w moc jejich skládal, a ješto se 
prawi, že toho času prodáwati musil swůj dobytek, swá 
obydlí, swau půdu a posléze i sebe samého, tu uměli knřxi 
we swé politice použíti okolností, aby se lid podlé jich 
wůle sprawowal — patriarchální swoboda měnila se w ne- 
wolnictwí. Po smrti Josefowě a jeho bratří ztratili Israelité 
nejwětší podporu u Faraónů Čili králů, mezinárodní nená- 
vist se zmáhala a rozmnoženého a wzkwétajíciho potomstwa 
Aio otroků se použíwalo, nejwíce k dělání cihel, k nošení 
břemen, ke stawění měst, a mimo to bylo nuceno weliké 
.daně odwáděti. Prawí se, že toto utiskowání Israelitů teprwa 
4>d iJ yksů nastalo, kteří, jsauce nepochybně též plemene semitr 



Dějiny egyptské. |73 

skóho^ z Arábie prý přitáhli a doleního i středního Eg\pta 
aiiplaě se zmocnili; a ze proti diwým hordám od míru- 
milowných Egypťanu žádné hráze pohotowě nebyly, pálili 
města, kácely chrámy a obywatele, ženy a děti do zajetí 
odwlékali. Král jejich Salatis rozbil stany w Memfisu a do 
jiných mest odeslal posádky; půl třetího sta let byl prud- 
kým bičem šlehán Egypt i onen národek israelský, ^enz 
w okresu Gosenském přebýwal. Z jaké příčiny wraždéním 
neb utápěním mužských rozehátek Israelité zcela se wyko- 
řeniti měli, není patrno. Prawnuk Jakobowa syna Lewi 
ušel wyplnění rozkazu toho, a z ošatky, w Nilském rákosí 
položené, přišed do paláců Faraónů za syna králowské 
dcery, stal se osvoboditelem Israela. Odchod národku toho 
pod Mosesem neměl takowých následků pro Egypt, jako 
příchod jeho praujce a řízení od něho státních wěcí. 

Když pod jařmem Ilyksů dolení a snad i střední 
Egypt úpěl, kralowal w hořením Egyptě Amasis, jenž we- 
dralce ty wyhnati uzawřel. S půl millionem mužů wojska 
swého oblehl je w Abarisu, wida ale, že jich násilím pře- 
konati nelze, jednal a wyjednal s nimi, že i s rodinami 
z Egypta do Palestiny odtáhli, kdež prý založili město Je- 
rusalem. — Jak podotknuto, panuje weliký zmatek w udá- 
wáni postaupnosti egyptských králů , čehož nejráznějším 
důkazem jest i -to, že král Osymandyas dle některých 
teprwa po wyhnání Hyksů panowal. Mluwi se též o krásné 
králowně Nikotrisi, jež prý wšechny wznešené Egypťany, 
zawraždění jejího bratra aučastné, tajným průplawem (Nil- 
ským w jednom sklepení utopiti dala. Král Móris dal wy- 
hrabati kolosální místo pro jezero Morisské blíže Memfisu, 
do něhož průplawem woda z INilu se wyléwala, a w jehož 
prostředku dwě weliké pyramidy se postawily. 

As do polowice čtrnáctého století před K. klade se 
panowání Sesostrise, jenž také Sesoo«is, .S^thosis i jinak 
se jmenuje, jednoho z nejslawnějších králů egyptských, 
jichž temný dějepis tento připomíná. We snách bylo již 
otci bohem zwěstowáno, že budaucí jeho syn stane se pa- 
nowníkem swěta. S pacholíky zároweh s sebau w Eg>'ptě 
narozenými byl wychowán w umění wálečném, a již za 
panowání otce swého dobyl Arábie a Libyi, a po otcowě 



I 74 OíldMení II. Hlawa třetí. 

smrti sám konečné žezla se uchopiw a péči méw o jistotu 
wlastní zemé swé, kterau na 30 noni (okresu) rozdélil a 
w každé náčelníka ustanowil , wytáhl s ohromným woj- 
skem péším a jízdným nejdřiwe do Ethiopie^ kdež prý na 
zříceninách Džebel-el-Birkelských jméno jeho co wítěze po- 
sud se nalézá; řezby w jednom chrámu na hořením Nilu 
udáwají o něm^ jak na trůnu poddanost Afriky přijímá; 
palmu wítězstwí w rukau majíce^ wrhají se knížata Ethiopie 
před ním a poplatek odwádéjí ; tu jsau poklady a -drahé 
wéci ^ kožichy, koše s owocem a kwftim, opautaní Iwí 
a chrti od Negru wedeni, opice, sajhy a žirafy. Potom 
zmocnil se w Rudém moři wšech ostrowů a pobřeží; k jihu 
táhl přes Ganges až k Indickému oceánu, na sewer až 
do krajin Donských, kdež prý z pozůstalých Egypťanu 
národ Kolchický u moře Azowského wzníkl , obrátil se 
do Thracie, kdež dewítileté dobýwáni swé ukončiw, dílem 
z nedostatku potrawy, dílem pro drsné podnebí zase do 
Egypta se wrátil. Byly-li tyto wálečné pochody w skutku 
od jediného muže w dewíti letech wywedeny, nejsa uť přece 
nic jiného, leč nádherné tažení bojowníka, kterýž swětu 
okázati chtěl swé wojíny, swau moc, a krom wy braných po- 
platků k zaprawení wálečných autrat nic po sobě nezůstawil, 
žádného nowého wštěpení ducha swého, žádného nowého 
zřízení, žádných tužších swazků cizích národů se swým dě- 
dičným trůnem, a tak, jako nmohý úkaz w pozdějším děje- 
pisu člowěčenstwa, po swém zablesknutí co meteor zmizeL 
Owšem prawi se o něm, že kdekoliw jeho wítězná zbraň 
se zableskla, stawěti dáwal pomníky s hieroglyfy, s náčel* 
niky národu laskawě zacházel, wyjmauc, že jich několik 
k wítěznému wozu zapřáhl. I w Egyptě wykonal Sesostrís 
mnohá weliká díla; w městech stawěl bohům chrámy, umělé 
zřizowal pahorky, na kterých Nilem zatápěná města nowě 
zakládal*, zemi mnohými opatřil průplawy k rychlejšímu 
obchodu, i též proto, aby wedralý nepřítel se swými wozy 
a wojskem tak snadno w zemi postupowati nemohl. Od 
Pelusium, města u Středomoří, až k Heliopoli, městu nad 
Nilem, kde se Delta začíná, wy stawěl as 37 mil dlauhau zecf 
proti nepřátelským nájezdům z Arábie a Sýrie, dal postawiti 
dwa obelisky 120 loket zwýši, jakož i sochu swau a swých 



Dějiny egyptské. 175 

Žen a détí před chrámem Hefaista^ a když po třidcetitři- 
letéin panowáaí zraku pozbyly odňal si žiwot. 

Po Sesostrisowi až do bratrů Keopsa a Kefrena pa- 
nowalo mnoho králům aniž krom stawění obelisků od Fe- 
rona a násilné a nenáwiděné wlády Amasise , na jehož 
trůnu ethiopský Aktisanes mírně wládl^ co památného jest 
zapsáno. O Keopsowij králi z polowice 11. století před 
K.9 prawí Herodotj že až posud zacbowáwaným zákonům 
země se posmiwal a wšem nepra wostem oddán byl; on 
zawřel chrámy^ zapowěděl konati oběti^ lid utiskowal těž- 
bami pracemi^ hlawně stawěním weliké, za diw swěta po- 
čítané pyramidy blíže Memfisu^ kterau za hrobku si urěil. 
Po padesátileté wládě nastaupilo šest a padesátileté pano- 
wání jeho bratra Kefrena, ze šlépěji bratrowých newyšlého, 
kterýž druhau ze tři welikych pyramid stawěl. Nenáwist 
a kletba lidu doprowázela tyto panowníky. Keopsůw syn, 
Mykerinus, wystawěl třetí welikau pyramidu, pročež jede- 
náctý wěk stawbami takowého spůsobu proslul, ačkoliw 
začátkowé pyramid již do prwní doby lidských králů se 
pokládají. Dle Herodota bylo při stawění nejwetsí pyra- 
midy denně sto tisíc lidí po dwadcet let w lomích, do- 
wáženim balwanů po silnicích átd. zaměstnáno. IVaproti 
pyramidám těm byly postaweny tři menší, za hrobky žen 
oněch tří králů určené. Mykerinus otewřel zase chrámy, 
obnowil služby boží, a swau dobrotau dobyl si u lidu ta- 
kowé lásky, že od něho stawěná pyramida jménem jeho 
byla naznačena. Patrno, že událost, jakowá jest zawřeni 
chrámů a zastawení služeb božích po 106 let, bez welikého 
přewratu w mrawním a společenském žiwotě nastati ne- 
mohla; známe ale jen pauhau událost bez pohnutek a 
příčin, a protož do wnitřního ústrojí času toho jakož 
i z hlawní částky egyptského národu nelze nahlédnauti. 

Z nápotomních králů jmenuje se Asychis, nádherný a 
uměni milowný, kterýž pyramidu z cihel stawěl, swau ale 
stawiwostí zemi w chudobu uwrhnul. Do této as doby 
klade se též wítězstwí egyptského krále Sisaka (od někte- 
rých za Sesoslrise měného) nad Reboamem králem Lsrael- 
ským. W jednom welikém paláců egyptských králů w Kar- 
naku (na místě někdejších Théb) našel ChampoUion roku 



176 Odtlélení II. Hlawa třetí. 

1828 na stojici ještě zdi kus rezby, kteráž wítězstwi Fa- 
raóna toho předstawowala. Sisak wleče hlawy třidceti pře- 
možených národů k bohům w Thébách ctěným. Mezi ja- 
tými jest jeden, na jehožto štítu hicroglyfami napsaná a od 
Champolliona wyložená stojí slowa: Judaha Malek^ t. j. král 
Judsky. Sisak dobyl Jerusalema a chrám olaupii. Sabakon, 
král elhiopský, nepochybně nepřátelským wpádem w Egyptě 
panstwí nabywší, dle jedněch tyran, dle druhých mírný, wy- 
zdwihnul trest smrti a nařídil, aby zločinci w okowech we- 
řejné služby konali a takto příměřeněji byli káráni. Asi w sed- 
mém století zmocnil se trůnu Sethon, kněz boha Hefaista, 
jenž kastau wojenskau powrhowal a wšecku zemi jí odňal. 
Spor tento mezi dwěma wládnaucíma kastama wylówá trochu 
swětla na panowáni Keopsowo a Kefrenowo, kdež kasta 
wojenská wítěznými pochody Sesostrise a nápotomních bo- 
jowníků zpyšnělá^ nad kněžími přewahy nabyla^ moc jejich 
obmeziti taužila, až konečně chrámy zawřeny a služby za- 
staweny byly. Kleslá ale moc knězi jako wlna na zmíta- 
wém praudu wymknula se ode dna, a Sethon dobyl zas 
přewahy nad kastau wojenskau. Po jeho smrti nedošla 
prwní ani druhá kasta žádané kořisti, Egypt proměnil se 
we dwanácte částek pod nowými wladaři, odporná moc 
knězi a wojínů rozprchla se w tolikéž stran a wšecky tyto 
sobě proti wné a zmatené sily měl spojowati nowě wysta- 
wený^ labyrint, dwanácti egyptských králů společný to hrob, 
A wlák ani tato hrobka nebyla jim společná. Ačkoli smlau- 
wami, sňatky, schůzkami wládu nad Egyptem zachowati 
hleděli, přece w patnácti letech konec se jí učinil. Psam- 
metich, panowník Středomořského pobřeží, obchodem s Ka- 
riany a jónskými Reky zbohatnuly, wzbudil proti sobě žár 
liwost a nepřátelstwi ostatních králů, před jejichžto spoje- 
nau moci na počátku owšem do bažinatých krajin ustaupil, 
na jaw %\e arabské, karíské a jónské wojsko, u Memfisu na 
hlawu je porazil, tak že jedni na bojišti padli, druzi do 
Libye utekli, a on samowlády nad Egyptem dosáhl. Psam- 
metich klade se do 26té dynastie, a jím nastáwá swětlejši 
doba w dějepisu egyptském, jakož i auplný přewrat we 
společenském stawu a w poměrech k jiným národům. Ob- 
chodními swazky, jimiž pobřežní Egypt za wlády Psamme- 



^ Dějiny egyptské. 177 

tichowy s Řeckem spojen byl, proniknul i řecký swobod- 
nejši duch do Egypta; teprwa nyní mohli Rekowé použí- 
wati wěd egyptských, mohli Thales, Pythagoras a jiní we 
školách knéží se cwičiti ; cizincům otewřel Psammetich 
wšecky přístawy země, krutému obyčeji, dle kterého s lo- 
děmi přistáli kupci býwali oblupowání a zabíjeni, učinil ko- 
nec, a zwláště Rekům jsa nakloněn, swěril jim wychowáni 
králowskýxh princů a důležité auřady zemské, spoléhaje při 
tom na pomoc řeckých wqjinů. Tím wsak roznítil proti 
sobě mysl staré kasty wojenské, dokonce když we wojné 
se Syrý prawau stranu wojska swého Rekům swěril. Čímž 
uražena kasta se pobauřila a se dwěma sty tisíci mužů 
do Ethiopie odtáhla. Za čtyryapadesátileté wlády obléhal 

v 

po 29 let syrské město Azot , a Rekowé usazowali se 
na obau březích Nilu, kde dříwe stany swé měli. Psam- 
metichůw syn Necho (Nechus), činný, podnikawý, chtěl 
průplawem spojiti Nil s Rudým čili Arabským mořem, 
ztratiw ale práci tau 120,000 poddaných, upustil od ni, 
wystawěl loďstwo na Středomoří, porazil Syrý u Magdola, 
dpbyl města Kadytií, a hlawně dobýwání Babyloňanů 
w přední Asii zastawiti hleděl. — Wnuk Nechůw, Hyries, 
porazil w mořské bitwě Cypriany a FeniČany, autokem 
dobvl Sidonu, z kteréhožto obchodního města Feničanů 
s ohromnau kořistí do Egypta se wrátil. Wztóh swoje 
rámě i na západ na malý řecký stát Cyrenaiku, proti ně- 
muž ale najatých wojínů řecJkých použíti za dobré neměl, 
byl na hlawu poražen a obwiněn, že wojsko eg>'ptské s au- 
myslem w záhubu uwrhnul, aby jen pomocí swých najatou 
samostatněji panowati mohl. Nastala obecná zpaura, ne- 
spokojenci sebrali weliké wojsko; nadarmo wyslal ku po- 
bauřeným swého wůdce Amasise, u Mary byl poražen, 
zajat a násilné zawražděn. Wojín Amasis wstaupil na trůo; 
Herodot líčí jej co wýbomého knížete; on zweleoil zemi 
skwělými stawbami a díly uměleckými, dobyl ostrowu Cypra; 
rozšířil obchod, wydal zákon proti zahálce, čímž blaho 
země tnkowého stupně dosáhlo, že pod jeho wládau 20,000 
lidnatých měst se počítalo. Najati wojínowé řečtí podpo- 
rowali jeho 44 lete panowání. Syn jeho Psammenit wládl 
kest měsíců , předtucha strašného osudu se uskutečnila. 

Ví 



17S Otldt^tťní 11. Hlawa ll-ell « 

KamlnjsfSi prwni dědíc weliké monarchie Perské přiláhl, 
a od té doby, od roku 526 před K. egyptsky « posud 
samočinný duch nawždy podlehl. 

4. Pcrsfe. 

a, ZemS perská a hlawnřjSi částky její; pAwod čeledi té. 

Obvwatelé nyní od Peršanu »Iranj« od Arménů Ša- 
chistan nazýwané země jmenuji se u Herodota Kefeni^ 
w knihách Mosesow^ch Elamowci podlé Elama syna Se- 
mowa^ w starožitnosti proslulí to Parsowé, jenž sami sebe 
Artejci a zemi swau Artei jmenowalí. Wyjimajíc snad jen 

v 

Parthy z Gudské čeledi plemene Sewerského^ náleží Per^ 
sáné do společnosti Indoewropského plemene. Na pobřetí 
Perského záliwu k Paropamisu^ odtud na sewer k moři 
Chwalinskému a ke stepím diwochů byl nejrozsáhlejM 
obor jejich žiwota. Gedrosia, kraj písčitý a parny^ kde 
Arbité, Parsirowé^ Musami a Rhamni bydleli^ a mésta Ar- 
.bisj Parsis a Kuni se nalézala^ Karamania^ kde Areowé^ 
Pasagardi atd. přebywali, a města Karomana (Kwinaiui), 
Armuza (Armuzum, Ormuz) stála^ krajinka z části tak ne- 
úrodná, písčitá, a fiarná, že síroširoce wisky neni ^aěti; 
inaiy ostrow Ormuz^ skalnatý, neúrodný^ bezwodny, a tak 
parny, že lidé w jeskyních bydleti a we wodě spáti byli 
nucení, náleží k tomuto kraji; hornatá Drangiana, Bak- 
triana Čili Baktria (nyní Chorasan), s králowskymi městy 
Baktrau a Ebusinau ; aurodná Margiana, kterau řeka Oxus 
swlažuje a kde město Nigea, potom Antiochia a konečné 
Seleucia zwané, se skwělo; wínorodá Hyrkania, městnatá 
Aria, lidnatá Pardiia s městem Hckatompylem, pry nynějším 
Isfahanem; Persis se starobylým blawním městem Persepolf, 
Pasargadau od Cyra wystawenau, kraj pahorkowity^ parny, 
neúrodný; Suziana se starobylým městem Suzau; Médie, nyní 
Širwan zwaná, a jiné byly nejhlawnějsími krajinami této čeledi 
Perské, k níž počítání ještě Afgani na jižní straně Paropamisu, 
Kurdowé při řece Tigru, Armenowé na horách Taurskych 
a konečně Sarmati, kteříž wesměs Čeleď Areitskou čini. 

Země ta, wysoČina s mnohými pustinami, ponejwice 
parná a wedrá, sewerni wšak a západní krajiny w zimě 



Persie. 179 

Studené, nezřídka zemětřesením a wichry nawštěwowána^ 
přewelmi hornatá a bezwodná, ješio s holých kopců a hor 
žiwiBDdárné prameny nestékají a hlawnějši jenom dwé 
řeky, pod jménem Araxes ji swiažujij a fezera i jiné wody 
mnoho soli w sobě drzí^ země tedy možná říci suchá^ 
pustá, neúrodná, má přece na mnoha místech krásné a 
úrodné doliny s rozmanitými stromy, potrawné kli (gummi), 
mannu a kadidlo poskytujícími; koření, kwětokrásný mák, 
z něhož opije se připrawuje, šafrán, bawlna, z owoce 
roelony, Ťirozny, palmowé datle a wšechno jiné owoce 
ewropské jakož i druhy obilní se tu daří a kwětinaté ko- 
berce tyto úwaly krášlí. Za dáwných wěků byla wšak 
Persie úrodnější, jelikož mnohé staré průplawy k wlaženi 
pAdy teď jsau zasypány. — Arabskému může po boku 
státi kftň perský, z dwojího druhu oslů jest jeden welmi 
učeliwý a pro swůj lehký chod užitečný, a welblaud, tato 
stepni loď, je prostředníkem obchodu. Na užitečná zwířata 
nečiní dr^wci autoku, neníť tam iwů, tigrů, leopardů atd., 
wyjinajgg' nikja šakaly. Pták abmelek jest auhlawním ne- 
přiCq||^ nesčíslných kobylek. '*. 

^ A^bliw Perská čeleď nejposlézfe od kolébky plemene 
Inail^kého se oderwala, ano dle zeměpisné polohy wice neb 
méně wždy spojena s ni zůstala, přece již záhy započala 
wlastni žiwot swůj. Z půwodního pramene byla napojena 
prwními žiwotnimi žiwly, jaké jsau předně řeč perská^ na 
dwé nářeči, Zendské a Pehlewské, rozpadlá^se sanskri- 
tem ale, swatau řeči Indů, wíce příbuzná, nez kjjy^á koli 
ze sester Indoewropských; ano i nowo-perská, pomíchá* 
nim národů w pozdějších stoletích welmi změněná, má 
w sobě kořen starožitnosti. PrwopočáteČní nadsmyslowé 
předstawy, na kterých Zerduštowo (Zoroastrowo) nábožen- 
stwi (jediný to pramen ku poznání staroperského duchow- 
niho žiwota) spočiwá, plynuly z toho samého zdroje in- 
dického; wzýwáno slunce, luna, hwězdy a wzduch co 
dobré bytosti, jakož i zlé bytosti, detiy jmenowané. Persie 
jest ona země, kde swětlo sluneční k sobě wábi oko 
i ducha, protož i zemí slunce a swětla se nazýwá. JatSŠ 
Ind, Ginan a Egypťan, utkwíwal i Peršan zpočátku w ué.- 
boženstwí přírodním; -jasné witév nebe «l «^wcí\^ ^>w^ 



190 OddMeiii II. Ulawa třetí. 

wedly ho k bytosti jasné a spanilé^ odporné pak sily pří- 
rodní, zátřesy zemé^ wichry, zima, nesčíslaý hmyz, k by- 
tostem tenmým, zlým. Oheň, ono wše ziirodňujícf iMhce, 
byl obrazem prasárodku wscch bytostí, obrazem nejwyá- 
šího, protož Persané i wzywateli ohne se jmenují. 

b. Společenský pomér a děje starého Perská. 

Wí-Ii se málo o nadsnTvslowém žiwolě starého -Per- 
ska, tím méně wí se o poměrech společenských. Jenom 
to památno, že, byť i knéží, z kterých později fak zwani 
magikowé pošli, jakausi kastu hned na začátku byli činili, 
a wojínowé, oráči a řemeslníci se tam nalézali, přec onen 
příkrý ÁasM duch indický nikdy se tam neujal, kořenů 
do čeledi té nepustil* Nebylať Persie obmezený úwal Nil- 
ský, ne tak těsně obywatelstwem naplněna, jako Indie; 
oko Peršana dlelo na plochých wysočinách a bezlidných 
stepích; opatřen lukem a šípy a na swém koni za kořisti 
se honě trhal wšeliké sítě společenských pouiérů, z pří- 
činy wálečného duchař jeho newznikl duoh vJcaiÁiM^ Již 
záhy mtuwí se o monarchickém zřízeni spůsobuj ne .sioe 
o jediné monarchii, což o welmi rozsáhlých krajinách 
těchto hned při wzniku nedá se tak snadno mysliti. ' "Pa- 
nowali nad Čeledí tau rozliční králowé, z nichž se hlawné 
krélowé bojowných Medů a Ekimowců (Peršanů w užším 
smyslu) připomínají — z oněch hlawně Farnus, Arbaces 
a později Dejoces, z těchto Chedoriaomer. Až do zalo- 
žení ohromné říše Perské od Cyra w polowici šestého 
století před K., wznikaly přirozeným během nejen domácí 
mezi nimi wálky, oniť bojowali i s jinorodci, jako Farnua, 
král Medský, se západními sausedy Assyry, od jejichž 
krále INina prý poražen a jat byl a králowstwí Medské na 
mnoho století we jho Assyrské uběhlo — až. w osmém 
století před K. seslabnutím Assyrské a sesílením Medské 
říše jakási rownowáha nastala, a během dwau století jedna 
druliau wálkami pohlcowala. ^ Bojowali se Skylhy, kteři^ 

* Arbaces, prý nad Asií wítézný král, oswobodil Medii ode jha 
íísyrského; assyrský král Nabuchodonozor opřt si jř podrobil, zwitřziw 
nad Dejocesem a blawni město medské, Ekbatanu, ztroskotaw; na to 
medský Cyaxares vAJéil $ As^fty a hlawni jejich mésto NinÍTe oblehl. 



ťersie. 1 d 1 

od seweru přitáhli a Cyaxara medského w krwawé bitwé 
poraziwse, Asii až k Egyptu plenili^ zrádně wsak od Medň 
je jopiwších zawraždéni byli. We spojení s Babyloňany 
(s králem Nabuehodonosorem babylonským) oblehl konečné 
Cyaxares město ÍNinive a z kořen je wywrátil, čímž Mcdo* 
Babylonská říše na rozwalinách Assyrské wznikla, a křídly 
orla toho západní Asie se zachwěia: INabuchodonosor wí- 
tězně táhl na Sýrii, Palestinu a Egypty Cyaxares podrobil 
si Arménii^ Kapadocii, Pontus, na to Persii a Suzianu, 
a mocnaíi říši tuto zanechal synu swému Astyagowi, jehož 
dceru Mandanu Peršan Kambyses okolo 600 před Kristem 
za manželku pojal; ze sňatku toho pošel Cyrus, zakladatel 
Perské monarchie* 

e. Náboženstwí perské. 

Těmito slowy jsau udány téměř wšechny hlawnějši 
společenská poměry staré Persie. Položíme zde ale ještě 
jedoja udAlost* která w Perské starožitnosti swůj půwod 
VMJiCj na pozdější pokolení weliký měla aučinek. . Jest to 
náJHAenttwi Zerduštowo. O čase^ kdy učení to hlásáno bylo^ 
jsaii udání rozdílná; jedni mu wyznačují dobu po založeni 
weliké monarchie od Cjra^ druzi kladau je do hluboké 
starobylosti, přes 2000 let před K., kdež neomylnř, aC se 
pak Zerdušt w té neb oné době svrým učením zaskwěl, 
aspoň začátky jeho náboženstwi hledati se musejí. Zákla- 
dem učení toho jsau dwě weliké protiwy swěta, swHlo a 
temno, dobré a zlé, w neustálém boji společném. Pramen 
swětla a dobrého nazwal Zerdušt bohem Chmuzd^m (Hor- 
muz , Hormizda), pramen temna a zlého bohem Ahri' 
manem (Abariman). Někdejší ctění slunce, luny, hwězd a 
wšech dobrech bytostí^ jakož i wšeho zlého bylo spojeno 
w tomto dwojim božstwí. Ormuzd přebýwal w neskon- 
čeném swětle, Ahriman w neskonečné temnotě. Ormuzd 
stwořil widitelné wěci na 12,000 let, na čtyry částky rozdě- 
lených; w prwním třitisíciletém běhu měl panowati Ormuzd 
sám, we druhém měly se již jewiti aučinky Ahrimana, tř^ 
měl býti diwadlem jejich zápasu, we čtwrtém le •La.^^vkvv 
měl Ahriman wJadnauti, konecue aVe od OTVEWLxAa. y^««j«^ 



|gg OdJéleiií II. Hlawa Iřetí. 

Žen sám se očistiti. I stworil Ormuzd ferwery, newidi- 
telné to duchy widiteln^ch wéci; každáť bytost má swau 
'duši (psychu); stwořil oblohu a zemi^ a na ni hoij^in- 
dické 'Meru) do praswétla sahající^ na, niz Ormuzd -swé 
stany rozbil. Od té hory jde most Cinewad k Dorod- 
manu^ k obloze nebeské^ sídlu ferwerii a blažených; pod 
mostem w neskončené propasti^ Dusak zwané, rejdi Ahri- 
man. Stwořené slunce^ luna a hwězdy mely Ormiui^a 
podporowati w boji s Ahrimanem^ kterýž wida ii-šady plno 
swétla^ stwořil temnotu^ zlé a ohawné bytosti; nasm úžasný 
boj ; Ormuzd owým ale swétlem oslepen Ahriman klesl 
zase do propasti. Nastalo druhé twoření: z pramene wšeho 
žiwota^ z Mithry^ slunce nebeského ^ přicházely duše do 
wsech těles — a wšak i Ahriman twořil we swém Du- 
saku proti swétlým bytostem černé déwy též diwý^ jm^ 
nowané; pod obrazem hadů^ wlků^ much a diwých ko- 
čowníků turanských bojowal s nimi proti nebesům ^ do 
kterých se wedral> w podobě hada wšak na s^m opět 
swržen byw^ poskwmil Ormuzdowo tworstwó Sil. ixiowa do 
Dusaku smeten byl. Nastala opět krásná doba brorSihii^ 
Ormuzda : wyšel prwni člowěk Kajomort a z něho 'fMnw 
dwa lidé Mešia a Mešiana»' Ormuzdowi to nevňnni ctitéle» 
jako jejiidi potomci dobři a.^wati^ mohauci stwořitele swého 
Onňuzda w boji proti zlému podporowati; wznikla dobré 
zwiřatf a byliny. Naproti tomu utwořil Ahriman zlá zwi* 
řata a byliny jedowaté, zabil Kajomorta a potpmky jeho 
obcházel a swáděl na cestu zlau — až konečné Ormuzd 
po swém sluhowi Zerdúštowi lidem zjewil swau wůU, zá- 
kon nebeského swětla^ dle kterého každý Ahrimanowi odo- 
lati může, jehož duše (ferwer) po mostě Cinewadském do 
nebes přichází, duše ale zlého s mostu w Dusak se řitL Po 
uplynutí 12000 let pošle Ormuzd proroka. SoIio$e> aby 
lidi ke ctěni Ormuzda obrátil a mrtwé zkčIsiL Aluriman 
wrhne potom wlasatici na zem , která we žhawý praud 
změněna do Dusaka se wylije, wšechno zlé tam zniči^: 
i samého Ahrimana očistí, a na nowé, krásnější zemi bude 
l^tom samo Ormuzdowo swětlo . nezkalené wládnauti. Učení 
tó jest obsaženo we swatých knihách pód jménem Zenď 
awesta. Perské to Wedy. 



Pursíe. 1 8»l 

W^win ducha indického je sopka^ jejiž wysoké pla- 
meny s popelem pomíchané w rudém ještě zákalnim swěde 
se jewi. Zákalu toho není w náboženstwí perském, tem- 
noty lehly dolem, čisté, jasné swétlo wládne we wýšinách; 
skwélého, mocného a wsak přec ještě krwežízniwého není 
zde Šiwy, tohoto Mahakaly a Rudry, Wišnu co mužlew, 
ryba neb pídimužík nesestupuje s nebes, aby zlé a zhaubné 
zahladil, zde wládne již nezkalený, jasňy Ormuzd, w Per- 
šanowě modlitbě sprawedliwý to saudce, skwělý we swé 
spanilostí, wšewědauci, působící, pán pánů, král králů, 
wšeho twůrce, žiwitel, od počátku milosrdnj^, štědrý, mocn^', 
maudrý, čistý, zachowawatel wšeho, co jest; množitel skwě- 
losti slunce, kteréž neumírá, skwěle switf we swém běhu 
rekowném.tt A dále modlí se k němu Peršan: »Rozhně- 
wá-lí tě Člowěk myšlénkau, slowem neb činem, před tebau 
se ale pokoří a tebe wzýwá, buď mu přítelem, ó Ormuzde, 
jakož i já rozhněwán myšlénkau, slowem neb činem opět 
jsem přítelem člowěku, prosí-li mě w lítosti.a W těchto 
slowich spočiwá wznešené učení Zerduštowo. Poznaw, že 
konečný cíl člowěká w čistotě mysli, slowa a činu záleží, 
rozbil Peršan i čistý, jasný stan swému božstwu na wýso- 
stech, co pramen čistoty swé, a wšecko zlé w přírodě 
i w sobě uwrhnul do temné propasti, s kterau je w ne- 
ustálém boji. Působení dwau těchto sobě protíwných sil 
nazýwá se perský dualismus čili dwojstwo neb dwojice. 
Nicméně plynul tento dualismus i u Peršanů z jediné pra- 
bytosti, Zerwany Akereny, na niž ale na nečinnau jako 
u Indů na Brama^ welikého nemajíce ohledu, toliko třeni 
oněch dwau sil, skwělejší z toho wýwin, wětší a wětši 
dokonalost před očima měU. Na oněch jasnoskwělých wy- 
sočinách — kde za prawěku na pahorcích a w jeskyních 
před oltáři swatý žiwil se oheň, wyobrazení slunce a hwězd 
se zaskwiwalo a modlitby říkaly, až později od Zcrdušta 
pyrea čili chrámy ohně založeny a ohně drahým olejem 
žiweny byly, před nimižto kněz dech swůj tajil — na 
oněch wysočinách wzniklo i toto jasnoskwělé náboženstwí, 
nejkrásnější posud úkaz na naši plawbě po dějinném 
praudu olowěčenstwa. Základ swůj we hluboké starobylosti 
majíc, působilo mocně na powahu Perské čeledi. Ačkoliw 



1^4 OddMctii II. Klawa IrLaí. 

Jtáhy i panowníci monarchie Perské, již prý za časů Abra- 
liamowých mocné, co bohowé cténi býwali, a přistupujici 
jt'nim lidé dríwe jich obrazům se kořiti a u přítomnosti 
ICrále ruku w rukáwé míti m ušili, přece nezpodleia mrawni 
powaha starého Peršana: chwáli se jeho cit sprawedlnosti, 
jeho střídmost, prawdy milownost a jiné cnosti; neprawdu 
potwrzowati bylo za nejwétsí hanbu pokládáno; a staropcr- 
ské zákony mely prý na zřeteli wzbuzowati lásku k cnosti 
a oškliwost před neprawostí. Peršan nemel arci ještě ob- 
chodu a řemesel, jehoť rauchem byla zwířecí kože> ztra- 
wau za jnládi chléb a řeřicha, nápojem woda; uméni a 
wédy, mathematika a přirozená filosofie, nalézaly se wíc 
w rukau ma^ků (knéží), on byl wíc lowcem, jezdcem, 
wojínem wždy na koni, wíce woln^m synem přírody — 
taule a luku neodkládal, jimiž později swětoznámou založil 
monarchii. 

5. Semité, 
Pňwod Semitů a jejich kmeny. 

a 

Prawlast Semitů jsau wysočiny Taurské« kolein ho- 
lohlawého Araratu, sauseda Elbrusu. Pod názwem nplémé 
Semitickéa podotčení nářodowé: Assyři, Chaldejci w Chat 
ději a w Babvlonii (Babyloňané), Hebrejci, Kanáňané, Sy- 
rowé, Feníkowé, Arabowé atd. byli ponejwíce kočowníci, 
kteraužto známkau hlawně se liší od plemene ladoewrop- 
ského. Rozdílná známka druhá jest dle wýroku nejslaw- 
nějších zpytatelů jazyků, že řeči obau plemen též od sebe 
se liší, tak že ústrojního nemají swazku. Tímto plemenem 
Činíwá se obyčejně začátek dějepisu člowěčenstwa. Snad 
posud neodhalená toho příčina jest ono prawěké pohnutí 
národů Semitických. Pohlédneme-li na ty swěta págy, jež 
obě plemena zaujímají, widíme, že plemeno Indoewropské 
od Semitů jako klínem prorwáno jest. Zde přepadli ko- 
čowníci národy wzdělanější, a snad nejpamátnější je to 
wýjew starobylosti, jímž mnohé swazky byly přerwány a 
společenské poměry obau plemen nowě twořeny. Nám 
zjewuje se to nyní owšem co blesk we šedých mlhách, je- 
hož br( miu jii není slyšeli, i úcvt\Vvv\ í\^, tó Va^ké ^^^v\ la.- 



lialcnfťh, mužno na iveliké hnutí a baurc uitawírali. l'n- i 

pnmínáme jen národy pod jmencni Pelasfjň a HellonQ 
w dáwnéin Řecku powěstné, kten w dobách hentženf .« 
posauwáni-se kačowniků Taurských ^iewily se w Řecku ěa 
poslěi/nf pHchnzi plemene swého do EwTopy. Možná tedy, 
že hnuti Semitů hlawni bylo přičinau postnpowáni Indic- 
kélio plemene do další Ewropy a snad pře.s ůžittu Suez- 
kau i do Ejvpia ; w přední Asii iněloť ono i^pln^l přewrat 
za následek: prirkod a odchcd zce\a rň/.njcli národů. Pnvni 
wjíjewy Seinitů nyni krátce udáme. 

^. Assyrftwé. | 

o. SlaroiitDosli assyrsicěí rai-slo NJciive. 1 

Ptwni wjstup Assyrů utkwěl w dějepisu dwěma punkty, f 

wLibec žnántytoi městy Ninivem a Babylonem; ono za- 
skwěto se na w^chodním hrehn Tigru, naproti nynějšímu 
MoshIu, loto nad doleníni EuFratem. Na březích třchto rek 
nacházejí se nesčíslné zříceniny a zbytky starobylosti; kam 
'cesti^^ krokv swé obrací, nalézá umělé pahorky z baby- 
loqsk^cfa cihel s klinowjm písmem a základy staweb, nad 
lifmiz pluh po stalet piidu kypří, na nichž tráwa roste, 
wesnice stoji a potoky tekau, z jejichž slawiwa nowó města 

tse zakládají , nalezeni pení^oné w noné se přeléwaji a JJHfl 
fanatismus obrazy ruSf. Hamudan, 8uster, Hilla a j>'^^^^^| 
místa mohla by se od zpvtatelá mnoho let prohledáwatí ; ^^H^ 
rtakž i starobylé (Ninive, kde wesnice Kojundžuk a Nebbi '^ 

Junus (prorok Jonáš) s několika sty domy na umělém ^flj 

nacliázejj se pahorku, z něhož cihly s klinowyni písmem ^H 

mnohé již w nowjch domech zazděny; nalezeny též po- 
lowvpuklé obrazy lidí a zwiřat. Rozwaliny ty jsau prý 
jenom zbytky twrze a sídelního místa, ncbof ostatní 
ohiHímné město, obklíčené wysokymi ^tděmi a wěžemi, po- 
řitalo ]>rý 10 mil w objemu; a takž i onen z nejstarSich 
pomníkíi lidského ujiiěni w stawitelstwí, slawný Babyldn £ih ' 

Babel, ona brána Bela, boha slunce, jenž welikosti snau 
iQřstU tNinive důstojně poňoku stoji se stem bran, chrá- 
mem Belowým a wisutými lahvadamv, YTQá\w«t;:í\\'ía \í\ 
dhvem nwi-la. Ninive slawěl prj K\uua, ft^^^.oíl ^-íws^-^i.. i 



18tt Oddéleai II. UU^a Iřetí. 

lowec a smélý bojownik^ prwni dobywalel zemi^ jehož 
dějepis připomíná^ prwni to přiklad přepadáni a we jho 
wázáni wzdélanéjšich národů od kočownikii; srazilať še tu 
dwé plemena; surowec welel^ wzdélanéjši slaužil^ slaužíl a 
stawél Ninive a Babylon a wéž Babylonskau^ kde byl zma- 
tek jazyků při národech w jednu smyčku serwan^ch, která 
pominutim samowládné sily despoty opět se rozwázala a 
rozešla. Nesmime wšak mysliti^ že měst oněch spaniiosti 
a krásy hned na začátku auplně se byly zjewily; mnohau 
pozdějši okrasau bywá zdoben záhy wěk; jako jiných 
lowců a kočowniků marky a hrinky bylo zpočátku i Ni- 
nive náspem obkličenau rowinau se stany ^ kde Semita 
w bezpeči si oddechnul a plány snowal pro swůj šíp. 
I bauřil na wše strany. 

é. Dějiny assyrské. 

Když byla monarchie Assyrská dle pisma od Assura^ 
Babylonská od Nimroda založena^ a zemské zřizeni a zá- 
kony w libowůli panowníků spočiwalvj zjewil se as 2000 
let před K» w Assyrii král Ninus. Prawdiwé-li udáni sta- 
rých dějepisců^ že on se swými bojownými hordaOii na- 
padni pronikal krajiny k Černému a Středozemnimu moři 
až do Egypta a přes Persii na wýchod až k Indu^ widime 
w něm dáwnowěký meteor , který • byť - i bez welikého 
pfisobu^ národy strašil. Z wycwičenVch k boji mladíků 
mocné zřidiw wojsko , hrozil pode jho iskloniti i swé 
kmenowce Babyloňany » jichž králowskau rodinu pomocí 
bojowných Arabů zawraždil^ Armény poplatnými učinil* 
a Medy poraziw^ Farna, jejich krále^ i s dětmi jeho ukři- 
žowati rozkázal. Jsa pánem zemi západních a wýchod- 
nich až po Baktru^ počal stawěti Ninive^ města podlé 
jména swého — a jak ze wšeho patrno* město již w dáw- 
ném wěku ohromné, Z té příčiny sami wěřime již welikým 
bojům a wálečným pochodům Ninowým. Jen kořist mohla 
býti politikau tehdejších kočowniků^ jen w kočownících^ 
kořistěmi a klenoty ztížených^ mohla wzbuditi se tauha^ aby 
dobyté statky utkwěly^ stálosti a pewnoty nabyly — i sUh 
wěiiť město s hradbami, město podlé jmění swého úžasné. 
Po wystawěni Ninive táhl Ninus prý se dwěma milliony 



Assyrowé. | g7 

wojska k horám indického Kawkazu^ na nepokořenau po- 
sud Baktruj a ač po ztrátě lOO^OOQ mužů dobyl hlawni 
inést<» Baktru dle rady Semiramísi, paní Menona^ wrch*^ 
niho wňdce wojska swébo. Welici duchowé býwaji oby- 
čejné obmyšleni podíwným půwodem nebo podiwným ukon- 
čen/m swého žíwota. Tím skwéje se i tato žena. Bohyně 
DercetOj^ matka její^ položila dítě swé na skálu w paušti» 
holubi wšak je žiwíli, swými křidly zahříwali^ pastýři po- 
tom našli je a králowskému owčáku odewzdali, kter^^ž je 
Semiramis nazwal. Králůw náměstek w Svrii, Menon, také 
dozorce králowých stád^ pojal potom kréstiau a rozum nau 
déwu za swau ženu, a wždy podlé rady její se chowaje, 
powolal ji i do táboru u Baktry, kdež ona nejpewnějsí, 
slabé wšak hájené místo hradební ztekla a města dobyla. 
Krásao'' a maudrostí její roznicen Ninus powýšil ji po 
samowraždě mužowě a po sňatku s ní k důstojnosti krá- 
lowské, a před smrtí za poručnici* syna swého Ninya a 
panownici nad Assyrií ustanówil. I ona rozšiřówala Babylon 
a sláwu jeho wystawěním mnohých paláců a mostu pres 
Eufraty^, swojskem táhla po swé říši, skwělé zahrady a let- 
níky siďdádala w Medii, w Persii skály a wrchy dala sná- 
šeti a nasypáwati, w Africe bojowala s Ethiopany, až ko- 
nečně wálečný duch až ke břehfim Indu ji nesl. Wojsko 
na 2000 lodiček a welblaudi we wycpané clerné kůži wolowé, 
aby slonům byli podobni, táhli sewerním mračnem na spa- 
nilau Indii, poraženého krále Stabrobata hnali před sebau, 
kdyi^ ale omyl s strany Semiramisiných slonů se poznal a 
widélo se, že mračno to oprawdow^ch hromů w sobě nenese, 
byli Semité na hlawu poraženi, tak že sotwa třetina se wrá- 
tila, a žiwot maudré, krásné a rozkoše milowné bojownice 
assyrské prý w Indii se ukončil, dle jiných zanechala swět 
w podobě holuba a říši swému synu INinyowi. 

Podlehli národowé, podrobeny byly země šíroširoce^ 
a Ninyas schowaw zbra& wálečnau , oddal se rozkoším 
w Niniwetských palácích. O potomních králích nečiní se 



* Bohyni Dercelo náležela clo druhé třídy bohň^ mimo to byli 
od Assyru ctěni bůlkowé INisroch, Nergal, Adramelech a Auamelech; 
o obřadech a náboženslwi jejich nic newi se jistého. 



188 Oddélcaí II. HUwa iřeti. 

po 1200 let nijaké zminky až do Sardanapala^ posledního 
assyrského panownika. Liný^ rozkoši milowný duch jeho 
dosáhl w ochablosti nejwyssiho stupně. Oděn co žena 
přádal se ženami a líčil twáře swé^ a Arbak (Arbaces) 
w Medii a wrchní knéz Belesys w Babylonii^ i druzi ná- 
městkowé osnowali sítě na zženštilého krále. A Peršané, 
Medowé a Babyloňané > i wojsko krále Arabského táhli 
k Ninive^ a když bylo z počátku átéstí králi přálo a jakási 
mužská Semiramis w něm se zjewila^ porazil konečné Ar- 
bak woje králowy, po dwé léta obléhal Ninive* třetí rok 
strhly wody Tigrd kus městské hradby — i wida Sarda- 
napaly že dáwné próroctwí se wyplnilo a Tigris nepřítelem 
města jest^ dal wyrownatí hranici we swém paláců a zlato 
a stříbro snésti a zažehl to, a sebe^ swé milostnice a wše 
w popel obrátil. Od powstalců bylo město plenédli, čtr- 
náctisetleté Assyrské říši konec učiněn, z jejichž rozwalin 
tři nowé . říše wynikly: Nmoo-Assyrskdy která od roku 175 
až do 625 trwala, jejíž panowníkowé jen ze starého zákona 
známi jsau, jako Pul, Tigiat Pilezer, jenž mnoho Israelitu 
w zajeti odwlekl a od Judského krále Ahaza ppplatek 
bral, Salmanasar (roku 728), jenž Israelského krále Hoseu 
i s poddanými w zajeti odwlekl atd.; potom říše Baby^ 
loňská a Medskd, 

B. Babyloňané čili Chaldeowé. 

a. Základni wrstwa národu toho ^ jeho náboženslwl. 

Sinar, Babylon, Chaldea — tři jména, jež značí 
krajinu nad dolením Eufratům mezi Mezopotamií, Tigreiii, 
Perským záliweni a pustau Arábií. Babylonie nazýwá se 
též okolí města Babylonu, Chaldea okres u Perského zá- 
liwu. Na místě dešťů byla země ta jako Egypt záplawami 
Tigru a Eufratu neb uměle z nich wáženau wodau weli- 
k}'mi prňplawy swlažowána a nad míru úrodná. 

Prawí-li se, že wládní forma docela byla despotická, 
panowník neobmezen, slowo jeho zákonem, ničím neliší 
se to od wládní formy assyrské. Semité zasáhli krajiny 
tyto, a za prwního zakladatele udáwan}' Nimrod byl jen 
prwní assyrský wládce Babylonu, jen wládní forma, jen 



BabyloilaDf* óili (Ibaldeowé. 189 

panowníci byli assyrstí, dolení wrstwy národu obsahowaly 
w sobe 7<iwel jiný, žiwel Indického plemene od Semitů za- 
plawenéhoj nicméné tak již utkwélého obyčeji a zwyky, že 
powodeň kočowníku sewerníeh ráz jeho nesmyla a nescs 
třela. Semité nezřidili tam učené kasty ^ která již záhy 
sla^náj i za jejich wlády, jako w Egypte knéži, společenské 
poměry řise babylonské stanowowala a řídila. Když se 
byl w národě Indickém wyšsi objewil žiwot a amfítiieatralně 

v 

w kastách se zdwihal, jehož bleskem^ jak podobno. Čina 
se oswětlila a Egypt byl proniknut, honosil se i Babylon 
částka u toho dědictwi dawné minulostí. Mluwí se o desíti 
prawěkých králích, kteří byli nad těmito krajinami wládli, 
o Alorosowi co prwníra, Xísutrosowi co posledním, za 
jehož panowáni potopa zemi tu zasáhla. Na boží rozkaz, 
jak wfprawuje Berosus^ wystawěl tento král koráb, do 
něhož potrawami jsa opatřen, se swau rodinau a zwířaty 
wstaupil a při opadáwání wod ptáky wypaustěl, kteří su- 
chau zemi nalezše, již se newrátili. Za čtwrtého krále Ane- 
niona, prawí powěst dále, přisel jistý Oannes po wodě 
do Babylonie a k její wzdělanosti základ položil. W tomto 
podáni jewí se ono prawěké tíhnutí národů ze swěta in- 
dického dále k seweru a západu. W Babylonii nalézala 
se kasta učených nebo-li roudrrů, kasta magiků. Tito 
učení stáli w čele spráwy zemské, wyučowali náboženstwí, 
konali obřady, rozhodowali spory, a též na kasty byli roz- 
děleni jako w Indii a Egyptě; wykládali prý též hieroglyfy^ 
ačkoli w Herodot myslíc že jen písmenné měli písmo. Uzná- 
wali jedinau wěčnau, neskončenau prabytost, Zerwanu (in- 
dický to Bram), wesraír ale, swět duchů a těles, wzniknul 
ze dwau nižších bytostí, Apasona a choti Tawty (indická 
to Mája), a naplněn jest dobrými a zlými duchy, jichžto 
nejwíce na hwězdách se nalézá. Chtíce utwoření člowěka 
položiti před oči, použili zcela smyslowého obrazu, a sice 
že bůh, stwořiw zemi a zwířata, hlawu si dal uříznauti, a 
druzi bohowé že tekauci krwí nawlažili zemi, z níž roz- 
umem obdaření a částku boha w sobě mající lidé wznikli. 
Lidská duše i wšecky její předstawy pocházejí přímo od 
božské bytosti, nauka, s kterau se nejslawnější filosofowé 
až na naše časy obírali. Obloha nad Eufratem nikdy nezka- 



190 Oddělení 11. Hiawa třetí. 

lená a wždy jasná^ záhy již obrátila na se pozornost ná- 
rodu, i wzniklo cténi hwézd; slunce (Belus, pán) a luna 
(Mylita, též Nebo, Benoth, u Reků Venus, Astarte u Fe- 
niků)^ byli hlawnimi bohy; u Babyloňanů byla Mylita obo- 
jího pohlawi, jako Šiva u Indů. Slunci pbétowali se zwiřata 
a lidé, ne wšak luně, bohyni tišší, lahodnější, nicméně při 
tom zas i tak milostné, že w jejím chrámu cos podobného 
jako w indick;fch, Siwowí zaswécenjch pagodách, se při- 
házelo a o zh^řilosti Babyloňanů swědectwf dáwalo. Bůž- 
kowé ze zlata, stříbra a dřewa byli slawně kolem nošeni 
a od lidu prowázeni, jako bůžkowé indičtí. Ačkoliw dle 
Diodora, zatměni slunce napřed ustanowiti neuměli, znali 
přece dwanáctero znamení zwířetníka, nestejný běh oběžnic 
od západu k w^chodu, dwanáctilety oběh kralomoce, tušili 
okrauhlost země, a dle« Diodora nejen že wlasatice ^j^mety) 
znali, oníť i oběh a náwrat jejich počtem ustanowili. Wěž 
chrámu boha Bela slaužila prý za hwězdárnu. Weliké 
stawby swědči o jejich strojném umění; wodostawitelstwí 
dosáhlo u nich památné dokonalosti, což dokazují mnohé 
průplawy, stawidla, čerpadla a wodňi kola, hlawri^ ale že 
woda z Eufratu do zahrad 200 střewíců wznešen/čh byla 
brána. Mimo to prowáděli orbu, zahrad nictwí, rybářstwí, 
lowy, chowání dobytka; mleli obilí, pekli chléb, připrawo- 
wali kůže a winu, předli, tkali, šili, barwili, razili peníze, 
řezali kameny, hotowili sklo, lowili koraly, dobýwali kowy. 
Na wyšším stupni nežli w Egyptě zjewilo se u nich pěkné 
uměni, básnictwí, hudba a tanec, wedli obchod s Medy, 
Baktry, Armény, Feniky; Persie a Indie poskytowaly perly 
a jiné klenoty, Arábie kadidlo, Ceyion skořici, slonowau 
kost atd., rozšířila se tedy i nějaká známost zeměpisu. 
U Babyloňanů bylo w obyčejích druhých Asiatů wýjinikau 
to, že ženštiny weřejně s mužskými obcowati ano t 8 ci- 
zinci jísti mohly. Pěkné díwky prodáwaly se za ženy těm, 
kdo za ně nejwíc podáwali, oškliwé dostáwaly wěno a muže, 
který nejmenší summu žádal. Tyto beze wšech románsů, 
jenom na zdařbůh uzawírané sňatky rozcházely se opět 
w nesrownalosti a po nawrácení dané summy. Ačkoliw 
uzawírání nerozlučných .sňatků za lehkomyslnost powažo- 
wali, přece bylo manželstwí swaté. Berosus wyprawuje též. 



Babyloňané čili Chalchřowé. I91 

Že každoročně pětidenní byly hody, za kterých sluho wé 
na miste swých pánů sedali a jim sobě posluhowatí weleli. 
Wšecko-li to wesměs uwážime, stáli Chaldejcowé na 
dostí wysokém stupni wzdělanosti ; byla to wsak jenom 
QČeiiá kasta, která wédomosti ty pro sebe chowata, a snad 
tajiéji, než braminí indičtí a než učená kasta egyptská. 
W lid nerozšinla se blahá záře oswěty, w něm rozpro* 
stírala se temnota hrubé newédomosti, hwězdoprawectwi, 
bádactwí, zaklínáni duchů, wykládáni snů atd. Lid, jsa ná- 
strojem w rukau učených, požíwal prospěchů z řemesel 
a obchodu plynaucích, požiwal i wýsledků wyššich wědo- 
mosti , ačkoliw nikdy jejich swatyně . sé mu neoswětlila. 
6yla-li kněžím wláda nad swětsk^mi • záležitostmi odňata, 
oni přece, konajíce přitom weškeré auřardy we spráwě 
zemsky zachowali si. moc, nad psuiowniky. jakožto magi- 
kowé a čitatelé w lůnu budaucnosti a we hwězdách, kde 
podlé rozšířeného domnění zapsán byl osud každého člo- 
wěka, krále jako žebráka> kteřížto oba, hieroglyfům skwělé 
ftoblohy nerozumějíce a swého losu budaucího zwědawi 
jsauce, o radu se tázali, kdež potom kněz wýrokem swým 
národní rozhodowal wěci. Z této strašné duchowni moci 
nikdo newywáznul, stanowená prawidla zachowáwala se přís- 
nosti braminskau; žáci musili tak mysliti, jako jejich uči- 
telé, od starši koleje nesměli se uchýliti, a tudy dalším 
pokrokům we wědách a maudrosti brána byla zawřena. 
Byl a jest posawáde spor^ kde dříwe, jestli w Egyptě čili 
-w Chaldei, wédomosti a uměni wznikly? Jedni doprowázeji 
wědy z Chaldei do Egypta, druzi naopak, z Egypta do 
Chaldei. Podlé směru w těchto listech wy tknutého, jak se 
totiž indické plémě a s nim wédomosti a umění rozšiřo- 
waly, jest na jewu, že se to z Chaldejska do Egypta stalo. 
Tento národ aneb spíše učená jeho kasta položila w zemi 
té semeno wzdělanosti, jehož wýpukem pěkná rosdina se 
ujawši^ dále swoje owoce šířila. Nic podobného, ani wzdé- 
lanost ani zkaženost mrawů babylonských nedá se očeká- 
wati od Semitů kočowníků, kteří od prawěků taulawému 
žiwotu z weliké části posud neodwykli. 



199 Odclěleni 11. H]nw» ti-eti. 

b. Dřjiny babyloDáké. 

Dějiny babylonské mají ten samý osud jako assyrské, 
totiž že po nastaiipeni assyrskycb panowniká^ w jejíchž čele 
INimrod se udáwá^ po wice neb méně úzkém spojeni Ni- 
nive s Babylonem, 12 století až do Belesyse (Nabopalasara, 
Nabuehodonozora) hrubě o nich žádné zmínky se nečiní. 
Teprwa když Ninivetské poklady plápolem stráweny a dran- 
cowánim odwlečeny byly, obrátili králowé babylonští wětsí 
na sebe zřetel základem babylonské monarchie. Tímto po- 
hybem na £ufratě a Tigru, nowé síly wzbuzujícím, hnulí 
se i jiní národ o wé. Egyptský král INecho táhl k Eufratu, 
byl ale zahnán od králowa syna Nabuchodonozora, kterýž 
mimo to Jerusalem' dřancowal, krále Joakyma zahnal a Pa- 
lestinu až po Egypt si podrobil. Mezi zajatými israelity 
nalézal se Daniel,, potomní rádce krále Nabuchodono- 
zora, kterýž podruhé Jerusalem plenil, konečně ztroskotal, 
a Judskému králowstwi konec učinil. Po obléhání města 
Tyru a po náwratu s welikau kořistí z Egypta okrašlowat 
swLij Babylon, tuto králownu wýcbodu, která nyní nowým 
chrámem Belowým, nowj^mi paláci, wysutými zahradami, 
proslaweným to di vem swěta, průplawy a jinými stawbami 
se honosila. Po smrti bojowného a hrdého krále toho a 
jeho syna začali se jewiti příběhowé brzkého klesnutí říše 
babylonské. Spiknutím na trůn powýšený Nerigiisar záwi- 
stiwým patře okem na wzrůstající moc i\iedů a Peršanů, 
swolal západní Asii do zbraně proti sausedům virýchodníro, 
byl wšak zbawen wítězstwí i žiwota. Gyrus byl wůdcem 
medo-perského wojska; as dwadcet let potom (538 před 
Kristem) přešla sláwa s Babylonu na Persii. 

C. Hebreowé. 

a. Pftwod Israela; jeho odwélwíj sídla w Kanánu. 






Snad dříwe ještě, než Assyrowé krajiny nad Tigrem 
a Eufratem osadili, wrhly se jednotliwé hordy plemene 
toho na západ a jih ; Mizraimité (dle starého zákona po- 
tomci Chamowa syna Mazraíma) do Egypta, a po pastwi- 
nách asiatských ke Středozemnímu a Arabskému moři Fe- 



Hcbreowé. 193 

nikowé^ Syrowé^ Kananité atd.^ až konečně do praudu a 
wíru toho od swého kmene malá též haluzka se oderwaia^ 
se swými stády k západu táhla, a blíže kanánského města 
Síchemu stany rozbila. Byli to Hebreowé. Zároweň při- 
táhli snad i jiní haufowé, jako Amalekowé, Moabité, jakož 
poisději z té samé haluze hebrejské malé odwětwi, Madíanité« 
Amonitéj Edomité, opět se wywinula ke zwětseni národo- 
wého labyrintu a k objísněni obrazu pastýřského, kočow- 
ního žiwota. Neboť Kananité u př. počítali 30 oddílá pod 
zwláštními králi neboli náčelníky. W chaldejském městě 
Uru narozen, šel Abraham, praotec Israela, nedlauho po 
smrti Nimrodowě (2083 před K.) pro swau čeleď a stáda 
wolnějši a samostatnější pastwy hledat na' západ mezi si^é 
kmenowee. Když ale w kraji kananském neauroda wznikla, 
táhl se swau , w stáří ještě co krása sláwenau Sarau a 
s čeledí do Eg^ta, kde Farao jeho stáda, otroky a otro- 
kyně rozmnožil, klenoty ho obdařil a zase do Kanánu 
propustil, kde od swého bratrowce Lota z příčiny roz- 
fAhožených stád se odděliw, krajinu More w Hebronsku 
osadil a bratrowce Lota (Moabity) od nepřátel přepade- 
ného oswobodil. W krajině Hebronské měl hlawně stany 
rozbity on i jeho potomci: Ismael ze služky Hagary (Ara- 
bowé jsau prý jeho potomci), Isák ze Sáry narozený, wnu- 
kowé jeho Esau a Jakob i Jakobowých dwanácte synů, 
kteří z rozličných matek pošlí, na oblíbeného a láskau od 
otce obsypáwaného bratra Josefa zanewřeli a kupcům ma- 
díanským do Eg^ypta jej prodali, kde starý patriarcha Jakob 
s ním, w blesku sláwy postaweným, opět se shledal a pro 
swau čeleď krajinu Gosenskau za osadu dostal. 

b» Přebýwáni w Egyptě j Moses. 

Jak w dějepisu Egypta jsme podotkli, udělil Joseř 
panowníkowi země té radu , by stawěním žitnic zásoby 
hromadil na léta neúrodná; prodáwáním obilí za wysqkau 
cenu byla w krátké době wšechna majetnost w rukau krá- 
lowých, až konečně pátý díl polních aurod králi zákonem 
náležel. Na pastwinách krajiny Gosenské žil nyní Israel 
a umíral, Jakob ale byl pochowán u swý(*ii otců w jeskyni 
Machpele w zemi Kananské (1689), a takž ani Josefa ae- 



194 Oddělení II. Htawa Iretí. 

chowala w sobě země egyptská. Starožitnosti duchem ne- 
společným^ osobiwým^ kde hlawně při wznikajicich náro- 
dech pastýřskýd) mnohé jewí se oddíly ke wzájemnému 
třenic k dalšímu wýwinu a wyšším swazkům, byli Israel 
i Egypťan jeden od druhého wzdalowáni; učený £gypt po- 
wržliwě hleděl na bídné pastewce; o sobě množili se t|ldy 
. Jibrabamowi potomci w zemi Gosenské a w krátké době 
tak se rozmohli^ že wláda egyptská nedňvrěřiwým okem 
na ně pohlížeti^ daně jim ukládati^ hlawně ale co otroků 
jich použíwati začala. W tom wšak nebylo pomoci proti jich 
množení se. Dle prwniho rozkazu měli nowoi*ozenci býti 
wraždéni^ dle druhého měl je Nil pohlcowatř. Od Nilských 
wln ale šla spása přímo do domu utiskowatele Israele^ aby 
tam wychowán^ wycwjčen a ozbrojen byl wším spasitel jeho* 
Moses^ na dwoře Faraónů do kněžské kasty jsa přijaty 
učil se wědám> umění a maudrosti egyptské^ nezapomněl 
wšak na hlas a slowa kojném matky swé^ a dospělý chodil 
mezi powržené bratry a powrhowal sláwau Faríionů — 
w roznícení zabil Egypťana^ tyrana Israele^ a za Rudé mow 
ku příbuzným Madianitům a ku knězi Jetrowi prchnuly jehož 
dceru Ziporu pojal a čtyrycet let spráwcem stád swého 
tchána byl* Tam we skalnaté Arábii^ přírodními krásami 
welkolepé i hrpzné, prodléwal dudi wydíowance Memfisu 
w přemýšlení nad oběhy žiwola* Wědami starožitnosti 
w mladého ducha zaseté símě dozráwalo tam we owoce; 
jasněji než učitelé jeho pronikal poměry člowěka, hlubinu 
wěčnosti a tworce^ jehož krásné i strašné dějiny před 
očima rozložené měl, a jejž we skwělejším swětle spatřil, 
než který koliw myslitel na prwním oboru Člowéčenstwa. 
K tomuto horskému, žiwotodárnému pramenu, připojowala 
se jako suchá, parná paušť Arábie myšlénka na potupený, 
zmalátnělý, w kalu nízko se plazící národ, myšlénka ale 
tíhl wznešenější, když na swatém Horebu swobodu a po- 
wýšení lidu toho w sebe pojala. Oswoboditel šel a wolal 
bratry k Bohu otců swých. Dlauho wáhal Farao naprosto 
pustiti dělná ramena několika set tisíc otroků, a s woj- 
skem stíhal je jdaud s egyptskau kořistí do země otcům 
zaslíbené, náwratné ale winy Rudomořské jej zachwátily* 



Hebreowé. 195 

e. Kodowáni na pauátij dobyti Palestínyj Josue. 

Wděčnymi zpě^y za oswobozeni^ pro nedostatek wody 
a potrawy reptáním naplňowala úwaly Arábie z uzdy pu- 
šj^ná, horda^ až se nasytila spadlau mahnau a křepelkami 
zippřátelského Egypta příletělými^ až se napojila wodau 
8 Iftrebu. Pod udatným jinochem Josuem porazili příbuzné 
Amaleky^ kteří byli je přepadli. W rozhoštěný kolem Sinaje 
tíárod začal podiwu hodn;f wůdce uwáděti wětši kázeň 
w občanském i náboženském ohledu. Proti wšem^ buď dě- 
dičným, neb za dlauhého otroctwí oswojeným neprawostem 
wydal zákony^ w jichžto čele co hwězda prwní welikosti 
skwí se zákon: wira w jednoho boha. W neustálém boji 
se swým lidem, mnohonásobnau rozerwanost w sobě ne- 
saucim^ hnul se Moses pustinau ku pomezi Kanánské země : 
Amalekowé a Kanánšti udeřili na ochablé, w boji necwi- 
čené Israelity a po welikém prolití krwe do pustin je zar 
hnali. Na mnoho let rozhodnul se tím osud jejich, paušť 
9k\si se mnoholetým jich obytem. I srocowali se proti Mo- 
sesowi jakožto uchwatiteli nejwyšší wlády, weselosti a tance 
w duchu egyptských slawnosti prowáděli, morem a nemo- 
cemi hynuli: až konečně nowé, otuženější pokolení s pu- 
stých hor wálečně sešlo na úrodnau a bohatau zemi Ka- 
nánskau; přes pul millionu ozbrojenců pustilo si uzdu: 
wraždili obywatele, pálili a drancowali města a krajiny 
w newýslowné prostopášnosti. A když weliký zákonodárce 
a neunawný bojowatel se swým wlastnim národem pozem- 
ský okres usilowání swého opustil, wedl Jíosue syny Israela 
w neuprositedlné kázni, neboť wedl je proti pewným mě- 
stům, proti udatnému obywatelstwu ; klesly hradby Jericha, 
mužowé, ženy i- děti jeho; klesla města Lebna, Lachis, Eglon, 
Hebron, spojená wojska náčelníků kanánských porážena^ 
a Kanán pleněn po šest let, obywatelstwo wražděno, neB 
do Afriky ucházelo, a země, přec jen na pólo dobytá, 
rozděfila se k ujmě samých dobytců hned na dwanácte 
částek, mezi dwanácte kmenů israelských. A "když přísné 
rámě Josue nad nimi již newládlo, bezuzdý jejidi duch 
žádného wládce jediného netrpěl, a každý kmen swého měl 
náčelníka, ncwě uchýlili se od zákonů swého oswobeditele« 



196 Odděleni II. Hlawa tř^ti. 

nowé wypukly boje mezi nimi i s pozůstalými Kananity — 
přitáhli Mezopotamci, a osmiletým podrobením byl w sobě 
neswomý Israel w celosti zachowán. 

d, Israel pod sau^ci a králi Saulem, Dawidera a Salomonem. 

* '."■■ 

Zwitěziw Othniel nad nepřátely, stal se weškeWio 
národu p-wntm soudcem (1405), jichž rada Samuelem, smid- 
Gem jedenáctým, po 300 letech (1096) se ukončila. — Ne- 
ustálé tření mezi samými knieny israelskými, jejich boje 
s Kanánskými a sausedními národy, s Moabity, Madiany, 
Amonity a Filistinskými, tak že jedni i druzí wzájemně 
w podrobenost upadáwali, ctění model na spfisob národň 
sausedních, některých kmenů stálé jeátě kočowání, byly 
nejhlawnějáimi známkami tohoto nepokojného, bezwládného 
času, we kterém se Debora, Jefta a silný Simson wy zname- 
nali. Samuel, poslední to saudce, spolu nejwyšší kněz a pro- 
rok, proslul založením tak zwaných škol prorockých, kde 
mladí Israelité w zákoně, náboženstwí a básnictwí byli cwi- 
čeni. Dwa syny swé ustanowil za podsaudce na rozličným 
místech, a myslil-li saudcowskau wládu naď zemí we swé 
rodině učiniti dědičnau, tuť ne-li myslénkau, aspoň uwe- 
dením jí we skutek předešel ho Saul z kmene Benjaminowa, 
neboť posawadní lidowládné řízeni bylo náhle w monar- 
chii změněno — změna to snadná při neutkwělém, pořád 
.wlnitém stawu israelské společnosti, kteráž, kolkolem bo- 
jownými králi otočena, potřebí měla nejen saudce, nýbrž 
i wůdce wojen^kého, jakýmž Samuel nebýwal. 

Král Saul měi w Samueli welikého odpůrce; bojowal 
sice. šťastně s Ammonity, Moabity, £domity> s králi syr- 
skými, s Amaleky, když ale proti Filistinským stál a jinoch 
Dawid jedinau ranau je porazil, začal se Kd prohlašowati 
pro tohoto prakostřelce, tajně od Samuele již za krále po- 
fnazaného a w jeho prorockých Školách snad wychowaného. 
Král stíhal swého soka, propukáwala nejistota a bezwiáda, 
dokonce když Dawid po smrti Saula se synem jeho Isbose- 
tem boj nmú\ wésti o korunu Israele. Isboset zawražděn, 
Dawid králem Israelským učiněn. iVyní teprwa byli Jebusité 
podrobeni a dobyt hrad jejich Sión Jerusalemský, někdejší 
Jebusi ^ nebo-li Salem. Ze Siónu, sídla swého a swátosti 



Hebrcowé. 197 

israelskycfa, šťastné činil král Dawid nájezdy na okolní ná- 
rody, Filistinské, Moabity, Syrý, Amonity, a s úžasnými 
wracel se kořistmi, z nichž napotom spanilosti a krásy 
Jerusalema jsau wznikly. Za jeho wlády bylí pmzemcowé 
dokoná potlačeni a rozšířeny hranice státu israelského na 
fjHt^ 3 .Íib> od Středomoří k Eufratu, nastaly zmény w stať 
cUiqpLzřízení nyní pewnéjším, we wojenstwi i náboženstwí, 
nejwyšši knéz byl od krále záwislý, staw národu docháxel 
wyššího stupně — nespokojenost ale, zpaura a domácí 
zmatky znowa přece wybuchly: král musil utíkati před 
swým wlastním synem Ábsolonem, krotiti žáriiwost mezi 
kmeny a záhy ustanowiti - syna swého Salmnona za krále, 
aby zan bratr jeho Adoníja se neprohlásil. 

Minuly čtyry wéky, co otroci Egypta a kočowníci 
Arábie w Kanánd se byli usadili; podrobeni byli prwni 
obywatelé, zkroceni národkowé sausední, zlatem a stříbrem 
jejich nasyceni synowé Israele, když pod maudrostí a nád- 
herau krále Salomona, žáka proroka Nathana, zmitawé ná- 
jpodu wlny pokojnějším řečištěm' se ubírati začaly. Na krá- 
lowský blesk Jerusalema obrácen zřetel wšech kmenů; Je- 
howowi stawen welkolepý chrám: z Tyra fénického přišli 
stawitelé, s Libanonu stawiwo, a dwé stě tisíc dělníku ka- 
nanských a cizích otroků a synů israelských w sedmi létech 
wznesli stawbu, která lepostí swau, bohatostí a nákladem 
mnohé přewyšowala (1006). Krásné paláce, domy a zahrady 
se zaskwěly, zwelebeno palmowé město^ Tadmor Čili Pal- 
myra na paušti pro obchod i proti nepřátelům zaeufrat- 
ským, Baalat čili Baalbek a Heliopolis a> paty Libanonu 
založeny, stawěno lodstwo na Rudém moři, obchodem při- 
cházelo z ciziny zlato a stříbro, drahé kamení a Wt£cná 
zwiřata, a slyšeti maudrost slawného Salomona a WsTaténi 
blesku ho wíděti, počítalo se ku přednostem onoho ;(věku. 
Wstupowal Israel we swazky s jinými národy, s králtfh 
Feniků, s Faraónem egyptským, jehož dceru Salomo pojal, 
Saba (Seba), králowna arabská nawštíwila Jerusalem s wel- 
blaudy, zlatem, klenoty, wzácným kořením a kadidlem, wécmi 
posud we městě Dawidowě newídanými. Přitom wšak sám 
rozumný Salomo uchýlil se od zákonů předwěkého záko** 
nodárce, blauzniwá mysl jeho zřizowala ještě w stáři jino- 




198 Odděleni II. Hlawa třeli. 

zemským milostnicim bůžky a chrámy^ na hoře Oliwetské 
slauženo Ghemosu a Molochu^ w^ ponořeno we w^chodni 
rozkoš a luxus^ důchody a daně shlcowány — krásnéť na 
powrchu jablko chowalo w sobě čerwa — wznikala nespo* 
kojenost, která po smrti Salomonowě (975) za náslei 
měla roztrženi kmenů we dwě částky pod Jen^otanemi^ 
lem isradskijm (samařským) nad děsiti, a Rehobcamems s; 
Salomonowýra, králem judským, nad dwěraa kmeny. 

e. Králowstwí Israelské a Judskéj ztroskotáni jich a zajetí lidu. 

Občanské wálce mezi těmato částěma ušlo se jen wý- 
powědi proroka, že rozdělení národa bohem ustanoweno 
jest. Podrobení cizí národkowé hleděli swé samostatnosti, 
a jelikož dwa náměstkowé jediného boha nad Jerusalemem 
panowati nemohli, uwrhla se hlawně částka samařská pod 
ochranu jiných bohů; knězi po odňatých důchodedi odešli 
do králowstwí Judského, do okolí poswátnébo Sionu^ zni- 
čená Sodoma jewila se mnohonásobně, nátisky hrozné. 
Sisak, Farao egyptský, draUcowal chrámy a paláce Jerusaif: 
lema, rozdwojený Israel postawil se proti sobě, Jeroboam 
poražen, 500,000 mužů zůstalo na bojišti, hebrejský stát 
přec ale dwojí a slabý. Umění a wědomosti, ježto pod 
Salomonem pučeti se začaly, opět zničeny. Dewatenácte 
králů z rozličných kmenů, jeden druhého wraždíce, wstu- 
powalo na trůn w Samáři, až deset kmenů těch po 2501eté 
anarchii Salmanasarem assyrským jato a po horách Médie 
rozhoštěno bylo (722)^ Samaria, hlawm' město i^aelské, bylo 
% kořen wywráceáó a země osadami assyrskými zalidněna. 
Zasnubowánim se Assyrů s pozůstalými Israelity- wznikla 
směs, pod jménem Samaritánů známá. Králowstwí Judské, 
které o 137 roků déle trwalo mělo z 20 králů Josafata, 
Usia, Hiskia a Josia wladařskými cnostmi wýtečné, wnitř- 
nioii 'ale zmatky, neustálým třením se národního náboženstwi 
« obřady jinozemců a mrawní zkázau nemohlo odolati po- 
plátkům n«>cných sausedů egyptských a assyrskýdi, až ko- 
nečně posud solečný mělo se swými bratry israelskými^ když 
.nowě zrozený Babylon s Egyptem o wládu bojowal a pod 
Nabuchodonozorem wyšel proti Faraónu, a u prostřed ležící 
Palestina co třtina klesla -^ Jerusalem dobyt, chrám, krá- 




Hebreowť. | f^9 

lowský palác a město drancowány a spáleny, a hlawni 
částka obywatebtwa odwlečena do krajin babylonských. 
Pozůstalá chudina ke wzděláwáni půdy kánanské potom 
£ části do Egypta uprchlá a tam snad i zanikla. 

Po úžasném úsilí národu toho o samostatnost widíme 
lyni do wšech končin rozwátý, města jeho zbořena, 
|lny popleněny, pusty; malé dobyl Palestiny a opět ji 
ztratil, stupně welik^ch podmanitelú sausednich a politické 
wýše jejich nedosáhl. Na zmitawém oceánu plaula tato lodička 
osaměle, spoléhajíc na sílu wlastniho wesla; hledala eldo- 
rado blaženosti pozemské, metala blesky na koráby druhém 
až w bauři obecné sama se rozčesla. W samowolném sebe 
wymezowáni ze wšech mezinárodních swazků a w nepřá- 
telském postaweni proti ostatnímu lidstwu byl národ ten 
člowěčenstwem w člowěčenstwu ; kletbu metal na wše, co 
jim nebylo, až kletba ta sňata a konečně nejrozdrobe- 
nějšimi částkami^ co pária swé wůle, s lidstwem zase 
byl spojen. 

/; Zaslíbená zeměj Bůh israelskýj zákony. 

Na stejném stupni s dějinami stojí lidu toho žiwel 
národní, wywinutý hlawně w krajinách, od rozličných spi- 
sowatelů rozličně Kanán, Palestina, zasUbená země, ano dle 
okolních zemi i Fenicia, Syria, Cólesyría, Idumea atd. na- 
zýwaných, jimžto Středozemní moře, Fénicie a Sýrie, řeka 
Jordán a hory idumejské pomezím byly; dle Mosesa země 
mléka a strdi, potoků a studnic, pšenice, wína atd; na 
seweru wlání cedrů Libanonských, rosodatný Hermon, ze- 
lený Tábor, wínorodý Karmel, hora oliw, pastwiny Sa- 
ronské, palmy a růže Jericha wábiiy národy pastýřské, 
byly wnadau kočowníků pustin a stepí, nejdříwe pokud 
známo Kananitů, potom děti Israele, jejichž praotec Abra- 
ham w údoli Mamre se swými stády se rozhostil n pod 
dubem bydlil. Hned zpočátku austním podáním, potom 
psanými zákony byl lidu toho zřetel obracen Je wiře w je- 
diného boha; bůh stanowen za nejwyššího wůdce a ře- 
ditele osudů národu toho, a myšlénka o jediné nejwyšší 
bytosti, pod žádným obrazem nečtené a jen we stánku 
přebýwajíci^ stala se průwodni hwězdau na rozUdnýdi po* 



H^OO Oddělení II. Hlawa Iřeli. 

chodech^ kotwicí w utkwělycb stanech ;« pro ni snad již 
Abraham oderwal se od modlosliueb assyrských^ k ni 
wychowáwai a ^éstil Moses déti israelské • — > Abraham a 
Moses — začátek a konec duchowní osy Hebreů — onen 
ctitel mocného boha^ tento ctitel Jehowy. We wiru asia^ 
ských národů uchylowal se Israel arci po wše weky yE^I 
myšlénky té, ctil modly národů sausednich, to nejen lid 
sprostý, i maudrý Salomo. Aniž nabyla myšlénka ta oné 
ryzoty, pauhosti a čistoty, jako w křesťanstwu; tam hubila, 
z kořen wyv?racela národy, zde se mezi národy šíh; ano 
kolkolem od národů sausedních úžasné utiskowaný Israel 
opancéřil se tauto myšlénkau tak mocné, že zhola weleno 
nositi smrt na jinowérce a jinorodce, kláti jejich bohy a 
swého zachowati w čistotě, aby Israel modloslužbami sau- 
sedů se neposkwrnil. Krwi byla křestěna zrozujici se my- 
šlénka ta; jediný teprwa byl to poblesk oswétlujici a za- 
hřiwajíci, jediný punkt — w}hradní to idea Israele, jeho 
modla. Z ni wywinula se od Mosesa založená knéžewláda, 
we wšech státních formách Israelitů zachowáwaná, pod Jo- 
suem, pod saudci a králi, berauc dédičué swoje zástupce 
z kmene Lewi, syna Jakobowa, w jichž č^e stál knéz 
nejwyšši z potomků Mosesowa bratra Arona. Proti knéže- 
wládé byl ale opét zákon, co wáha na straně lidu, žíwel 
lídowládný. Z ni wywinuli se zákonowé, jimiž stanoweno 
ctěni boha, oběti a slawnosti, zákony, jimiž jistota jmění, 
osoby a swoboda se měla zachowati a národ wzdělati. As 
ze 600 zákonů, z kteréhožto počtu o welikém žiwotu lidu 
toho uzawírati možná, a jichž přestaupeni přísně bylo tre- 
stáno, skwí se na prwnim místě boha israelského ctěni 
w paubém jménu, pod žádným obrazem wěcí nebeskýcii, 
zemských neb wodních, »Pán, náš Bůh, jest pán jediný,* 
čím hlawně náboženstwí egyptské a chaldejské se wywra- 
cowalo, a pabohy, oltáře a háje dr>ih}ch národů káceti, 
města jejich bořiti, obywatelstwo zahlazowati a kořist páliti 
a zničowati welelo. Smrtí byl trestán, kdo se klaněl bobu 
cizímu, neb kdo člowěka obětowal modle Molochu; smrti 
trestán i zlořečitel rodičů, wrah, krádce lidi, falešný swě- 
dek^, nesraudní ohawníci, čarodějnice a jedlíci krwe — 
Ipěl-tě Israel ještě tuze na prsu drsné přírody a teplau 



Hebreowé. 801 

krwí zwéře dráždiwal prudkau swau powahu. — Rozsudek 
siTtrti byl we skutek uwáděn pálením^ stínáním^ wěšením^ 
hlawné wšak kamenowáním. Nejhroznějším trestem bylo 
ze země wypowězeni. Za menší přestupky byly stanoweny 
pokuty a náhrady, neb též oko za oko^ zub za zub atd. 
^ikési ordálie s wodau byly w obyčeji při cizoložstwí ; 
zákonem stanoweny sňatky, z nichž pokrewni a neobře- * 
zani národowé (wyjimajic tedy Madianity, Ismaelity, Edo- 
mity, Aioabity a Egypťany) byli wylaučeni a rozwod we při* 
pádu nečistoty mužům dowoien; I wšeliké spůsobj lichwář- 
stwí (wyjmauc proti jinowěrciim) byly zapowězeny; dány 
zákony proti nečistotě, zlým to nemocem egyptským, jež 
Israel znal; zákony s strany newolnictwi; byl wšak rozdíl 
mezi otrokem hebrejským a cizím; zákony w ohledu na 
chudé a nuzné, žebráctwi nemohlo se ještě při kořistujícím 
národě wywinauti; proti krewni pomstě, která mezi Araby 
posiid panowala byjo ustanoweno šest měst ze 48 Lewit- 
ských, kam se utéci mohl každý, kdo druhého nechtě 
zabil. Žádného wšak není w deskách zákonu, jimž by se 
powinnosti lidu k panownikowi byly stanowily. Mosesowo 
zákonodárstwi zakládalo se ješté na žiwot patriarchální, a 
utiskowáni wladařň egyptských bylo ještě w tuze čerstwé 
paměti, než aby se byl z otroctwí práwě wyšlý a bezuzdé 
swobody požíwajíci Ud k čemu podobnému měl wázati. 
Na dwau kamenných deskách, w arše iimluwy w stánku 
složených, byly napsány nebo-li wryty základní zákony, a 
wedle spočiwala kniha zákonu ostatnich. 

g. Kněží) národní slawnostL 

Dokonalé postawy těla, w zlatě, stříbře, hedbáwi atd. 
oděného, na prsau drahé kameny, urim a thumim, na 
důkaz dokonalosti ducha, stál nejwyšši kněz w čele kněž- 
8twa» knězi a lewitů, kteří při službách božích konali ob« 
řady, zákony ostřihali, léčili, na čistotu, zdrawi a mrawy 
dohlíželi, lid wyučowaili, čímž od kněžských kast jiných 
národů podstatně se lišili, a spory w náboženském i w občan* 
skám ohledu jakožto pHsedtci nebo předsedici rezhodowali každ^ 
ráno we městské bráně ptí austnim toliko jednání se swédky, 
a po 48 městech, co swých statcích^ rozhoštěni jsauce^ 



202 Oddělení II. Hlawa třetí. 

wládu nad Israelem a osudem jeho w rokau méli. Pod 
trestem smrti .musíl každý podrobiti se konečnému roz- 
sudku jejich, besátky^ prwotiny polních aurod^ oběti oi- 
tárni a čtyrycet osm měst» neboť domy w nich a polnosti 
náležely jím» byly jejich důchody. Mimo oběti při weli* 
kých třech slawnostech» přesnic^ slawnosti welikonočnLa 
sklizeni, kde každý muž z Israela šedesátý neb dokonce 6ty- 
rycátý díl aurody ke stánku umluwy přinášel, byly přede- 
psány oběti ustawičné čili denní, oběť suchá (jídlo), mokrá 
(nápoj), oběť za očištění, za hřích, winu atd., a tak i wy- 
kupowání wšeho prworozeného z lidi a zwířal čistých, ano 
i owoce stromu, ža prwních let nečistého, tak že se česati 
nesmělo, náleželo roku čtwrtého k důchodům knězi, mohlo 
se wšak wykaupiti. Wšem modlám jinýdi národů posta- 
wilo se na odpor náboženstwi israelské; úcta boží neko- 
nala se žádnému obrazu. Myšlénka ta byla wšak tuze na- 
prostá a duchowná pro smyslný lid wýcbodozemský, pročež 
k wyrownáni toho již na paušti zřízen stánek umluwy třicet 
loket zdéli^ deset zšíři a zwýši, ze dwau komnat, z nichž 
druhá zlatem okrášlená byla swatyně boha, do jejíhož we- 
lebného temna nejwyšší kněz jednau za rok, na slawnost 
smíření hříšného lidu s bohem, mohl wstaupiti^ a kde zlatá 
nalézala se archa umluwy (skříně), a w ní dwě desky zá- 
kladních zákonů a wedle kniha zákonů ostatnidb, na kte- 
réžto skříni mezi splýwajícími k sobě křídly dwau cheru- 
bínů sídlo bylo boha israelského. Lewité, nižší to druh 
knězi, přenášeli stánek z místa na misto^ až Salomó jiný, 
welkolepý chrám Jerusalemský, zřídil. Třikráte za rok 
musil weškeren Israel scházeti se ke stánku boha swého, 
aby po sedm dni w dubnu konal slawnost přesnic , po 
sedm dni přesné (nekwašené) jedl chleby, pálil oběti 
dwau dobytčat, skopce a sedmi ročních beránků na pa- 
mátku wyjiti swého z Egypta; aby zadruhé konal slaw- 
nost žní, slawnost^ welikonoční we kwětnu, a přinášel oběti, 
prwotiny prací swých w poli na památku daného zákona 
na hoře Sinai^ a konečně , slawnost sklizně a obětowání 
prwotin pozdější polni aurody w září na památku čtyry- 
cetiletého přebýwání na paušti, konanau pod stánky z wětwi 
palmowýcb, oliwowých atd* Mělť Israel ještě i jiné alaw- 



Hebrcowé. 203 

nosti národní^ z nichž hlawně slawaost sobotního roku^ 
wždy sedmý rok^ a slawnost milostiwého čili plesného léta, 
wždy padesátý rok, se wyznamenáwala a obě dosti weliký 
přewrat w poměrech israelského - národa za následek mi- 
waly; neboť za čas roku sobotního nepracowáno w poli 
Q aurodě toho roku, wšechny samorostlé plodiny zůsta- 
weny chudým^ sirotkům a cizincům, hebrejští otroci na 
swobodu pauštěni, a kdo ji aučasten býti nechtěl, tomu 
ucho propíchnuto na znamení otroctwi dobrowolného, pro- 
míjeny dluhy (aspoň nesměly býti zupominány). Za čas roku 
milostiwého byli oswobozeni otroci i se známkau, dluhy 
zničowány, pole, domy (ne ale we městech), .ieny děti a 
statky, jakýmkoli sp&sobem do jiných rukau přišlé, wra- 
cowány (bylyť jen do milostiwého léta kaupeny), a tak 
přicházela zase půda na potomky otce israelského. We 
wětší míře byly obě slawnosti jen swěcením <lne sedmého, 
dne sobotního* 

A. Wědomostí a uměni. 

W národě tom čelilo wšechno k tomu, aby zacho- 
wala se rodina israelská we swé ryzotě a samostatnosti, 
aby stála co hradba na wrcholu, jehož by okolní náro- 
dpwé dostaupiti nemohli; wše ji odrýwalo od jiných, me- 
talo w samotu, aby patřila jen na swau stálici, boha swého* 
Zapowězeny wšeliké ordálie, prawectwí, čáry Egypťanů a 
jiných: »Nebudeť nalezen w Israeli, kdož by wedl syna 
swého neb dceru swau skrz oheň, ani wěštec, ani planétp 
nik, ani čarodějník, ani kauzelník, ani losnik, ani zaklinač, 
ani hadač, ani černokněžník.o Weliký zákonodárce změnil 
i sluneční rok, měsíc i den na jiné rozdělil částky než 
měli Egypťané. Powolena i jiná jídla a nápoje, aby auplně 
zničila se památka na zemi jich otroctwi, a obřadní slowa 
při obřezání: »We Iqrwi swé buď žiwl« naznačila úsilí a 
tauhu po wýwinu israelské národnosti. Protož i hnusili a 
oškliwili si učenost a wědomosti národů sausednich, a wy- 
powídánim ze země trestala se k tomu náklonnost. Na 
planinách Palestiny swobodný Israel wydbowaný, aby wzdě- 
láwal pole a winice, sám látku ke skrownému oděwu si 
hotowil, sám domy stawěl a chaty lepil> a tudy (až po Sa- 



IKQ4 Oddéleni II. Hkwa Iřeti. 

lomena) bez obchodu hy\, měl toliko w zákoně swém wi- 
déti ukazowatele na dráhu swého žiwota, we schůzkách 
sobotních poslauchati wýklady zákonu toho a swé rodině 
w sobotu ho čítati a tím zachowati se od poskwrn jino- 
rodců. Co se w mezech zákonu toho mohlo pohybowati, 
wykwětlo w nížinách Libanonu: polní hospodářstwi^ umění 
wojenské — od welikého wůdce Mosesa počítaloť se mnoho 
reků, zjewilo se mnoho chrabrosti w Israeli — nade wše 
ale wyníklo básníctwi^ samorosdá to Jiwětina wýchodu. Od 
písně Mosesowy, této swaté slzy nad Israelem^ k písni 
saudkyně Debory^ jejíž »duše udatně pošlapala nepřátely^c 
ku praudům citu w žalmích^se rozléfrajícího^ k těmto ská- 
lám důwěry w boha, wznešené hrdosti k nepřátelům^ tauhy 
po wládě nad končinami země^ citům to plynaucím z duse 
králowské — ona potom píseň co žhaucí láwa milosti, 
jakož i ohně plné, horující álowa proroků — wšeť důka- 
zem nadšeného ducha, kteráž samostatně w Israeli se wy- 
winul a zaskwěl při temném jenom tušení žiwota nadzem- 
ského, jimž we hemženi swětské ponořený Israel nebyl 
zaujímán. 

I. Proroci israelSti. 

Celá saustawa israelského žiwota dala konečně půwod 
pod jménem pfcrokd památným mužům, neohroženým to 
horlitelům israelským. Wycházeli nejwíce ze škol od Sa- 
muele založených; pod každým panowníkem bylo jich ně- 
kolik, a někteří skwěli se u dwora jako Nathan. W záko- 
nodárstwi Mosesowě nebylo wolno něco nowého stanowiti; 
swým časem a okolnostmi potřebné wšak změny daly se 
na radu nadřených mužů těch, jichž ale hlawním auče* 
iem bylo: klásti hráze náwalům mrawní zkázy^ lid odwra- 
ceti od modely wolati ho ke ctění jediného boha, neboť 
Israel šinul se neustále z wytknuté dráhy slawného záko- 
nodárce. nSestaupilo jako déšť naučeni jeho j spadla jako 
rosa wýmluwnost jeho, jako tichý déšť na mladistwau 
tráwu, a jako příwal na odrosUan bylinu: ale pokolení 
přewrácené a zawilé zpronewěřilo se bohu wlastní mrz- 
ko3tí swau.a A chudil špatně oděni, na modlitbách^ w učeni 
a w šamote 'trwajici» od dworaníx iaL^oe«tó\Rfe '\\sslvqí%^^'. 



» • 

Fenikowé. S05 

následowani možowé wyeházeli na jewo jako ze chmur blesky 
nebeské^ mrskat spusdý Israel — «oneii winný kmen prá- 
zdným co oral bezbožnost^ žal neprawost» jedl ówoce hi, 
Wnitř zlodějstwím wriě laupežnictwi^v jak di prorok Ozeas^ 
»Hd obtížený neprawosti^ simé zlostníků^ syny nešlechetné^^ 
jak Isaias hlásá w dobé rozerwanosti israelské^ kde bylí 
9 knížata zpumá a towaryši zlodéjů^a a lid bez uméní 
schwacowán od nepřátel ' — blížilať se wichrice assyrská» 
která Samarii^ králowstwí Israelské^ shladila a obywatele 
rozptýlila; — přiblížilať se i wichrice babylonská, a slow 
Jeremiášowých neposlušné Judstfro shlazeno a odwieeeno, 
harfy zawésiío na wrby babylonské — hustým oblakem 
přikryta dcera Siónská. 



D. Fenikowé. 

a. Obchod a um^ni Fenik&^ společenské jich zřízení a náhoženstwí. 

We směsici národkii při Středomoří zjewují se ještě 
některé, jež toliko dle jména udáme a sice: Kananité, jichž 
dějiny s israelskými docel|i jsau polaučeny, Syrowés kteří 
zpočátku co hordy pod náčelníky žili, na krátký čas od 
Israelitů ^podrobeni, až později (1040) říše Damaská wznikla 
á w assyrské (740) zase utonula, Filisté čili Filistinšti při 
jižním kausku Středomoří, dříwe nepochybně v/ Pale- 
stině usedlí. Historické důležitosti mezi nimi dosáhli Fť 
fUkowé na pobřeží as 30 mil dlauhém a 200 čtwerecních 
mil welikém. Národowé tito počítají se ku plemeni Se- 
mitickému. Nebudeme spoléhati na důwod wzatý ze sta- 
rého zákona, kde Filisté čili Keretité cizinci jsau nazý- 
wáni, že byli hostinští, sprawedliwi a hladně obchod 
wedli, i bez toho máme za to, že u Středomoří to samé 
86 ák\o, co u záliwu Perského, protká wání se totiž dwau 
plemen: na základě Indického plemene že stál Semita 
w Sidoně a Tyru tak jako w Babylóně. Sidon a Babylon 
jsau dwě pobřežní místa mnohonásobných wědomostí a 
umění, mezi nimi Palmyra co ostrow se swětlárnau a kol- 
kolem šíroširoce drawé wlny a př4bo\^ Vewíw^W ts^j^^í^ 
aetnitického. 



<^Q0 Odilélent 11. Hlawa třetí. 

Písčitá, Libanonem pokrytá krajinka Feniků neobra* 
cela na sebe zřetele obywatelů, před nimi rozprostíraly se 
wlny Středomořské; po nich wywáženy a dowáženy poklady 
a potřeby zámořské, u nich stawěna města, mezi nimiž 
Sidon již w prwnich dobách Semitů co město obchodní 
se zaskwíwal. Sklo, pískem z říčky Bely připrawowané« 
čerwcem barwenau wlnu, wáeliké nářadí z jantaru, slonowé 
kosti a kowů, tkané látky, wše welmi umele zhotowowané, 
odnášela žiwá ona loď stepní do nitra Asie přes Palmyru, 
do Šťastné Arábie na jih a do Arménie na sewer, a locf 
cedrowá přes moře na Cypr, do Řek, Sicílie, sewemí 
Afriky a Španiel, do Atlantem oplutého Gadezu (Kadizu). 
Weslem a plachtami hnaly se lodě, hwězdami nočního času 
wedené, a prawi se, že až k austí Rýnu, kolem Afriky 
(600 před K.) a po Rudém moři až k Gejlonu plauly, 
o čemž arci možná pochybowati. Zakládány osady na Cy- 
pru, Kreté, Rhodu, na pobřeží africkém w Utice, pozdější 
to Karthago , kteraužto osadu punickau čili fenickau as 
před 900 (880 před K.) založila sestra Tyrského panow- 
nika Pygmaliona, kterýž, taužiw po pokladech, chotě jejího 
zawraždil. Potom osady w Hispanii (His-Pania, snad tolik 
co Cis-pania) w Tartesu, w Kadizu (as 1100 před K.) atd., 
a skály Kalpa a Abyla, kde nyní Gibraltar a Ceuta stojí, 
byly ony slaupy moci a sláwy Melkarta, Herkula to féni- 
ckého. K wywedení toho potřebí bylo znamenitého stupně 
wzdělanosti, která owšem wýhradní nebyla plodinau Sidonu. 
Egypt, onen tajuplný Hermes, Chaldea, onen neproniknutým 
záwojem zahalený Oannes, a třetí jejich společnice Fénicie, 
jsau tři studnice w trojhranu, které wespolek se žiwily a 
w prameny dále rozléwaly. Protož i ražené peníze a písmo, 
pauze Fenikům přičítaný to wynález, jen za zdokonalení 
možná powažowati. Žil národ ten we městech na pobřeží, 
mocný beze wšeho dobýwání a hluku wálečného, skoro 
bez z«mě, nejisté jen wlny byly jistým základem jeho blaha, 
skwělosti a sláwy. Mořeplawci ti, z počátku námořští jen 
laupežníci, pozdějším obchodem zbohatlí, zakládali města, 
a města byla státy pro sebe, wýwin společenského jich ži- 
wota byl jako ty lodě na moři, kde každá pro sebe wše- 
chen žiwot w sobě má. Ač hlawy států čili měst s okolím 



Feoikowé. 20t 

dédični byli králowé^ přec mela přewahu wládni forma 
republikánská; obywatelšCwo bylo od swého počátku tuze 
činné a duchowni^ než aby některá osoba s to býwala po- 
drobiti si je wýhradně. Sw^m časem wládla wšak jednot- 
liwá města nad jinými^ z počátku Sidon (nyní Saida), we tři- 
náctém pak století před K. Tyrus (nynější zříceniny Sur, 
Zor^ Tur) na ostrowě^ později s pewnau zemí spojeném, 
a mimo ty skwěla se ještě města Byblus, Berytus (Bairut), 
Ako (později Ptolemais)^ Cesarea^ Apania atd. Hlawním spo- 
jidlem národu toho bylo náboženstwi^ mající ten samý zá- 
klad jako chaldejské a poněkud i eg^tské. Chaldejský 

v 

Bel« Belus^ Baal, slunce^ král nebes^ od Řeků Kronos jme- 
nowaný, byl pod tím samj^m jménem i od Feniku ctěn 
co nejwyšší bůh^ co ploditel, a Baaltis, Melita neboli Astarta, 
Astarotj co matka. Melkart (Herkules), obraz fénického 
obchodu, byl hlawně w Tyru ctěn. Modloslužby jejich byly 
spojeny s obětowáním lidí. Učinila se již zmínka o bůžku 
Molochu, soše kowowé, na jejíž wnitřním ohněm rozžha- 
wené ruce děti se kladly, a powyk dělal, aby nářek upálo- 
waných slyšeti nebylo. O takowých obětedi činí se zmínka 
skoro u wšech čeledí semitických. 

b. Dějiny fénické. 

Jelikož Fenikowé dob;f'wawým nebyli národem, spo- 
^íwá historie země té pauze w jejím obchodu a stupni 
wzdělanosti, která owšem \>iíce na hmotní okres umění 
a wědomostí se wztahujíc, do duchowní říše, do umění 
a wěd w užším smyslu toho slowa, walného pokroku neučinila. 
To jen památno, že když Salmanasar králowstwí Israelské 
wywrátil, a i Fenikowé se mu poddali, jen obywatelé Tyrští 
na blízký ostrow se utekše, několik let moci jeho wzdo- 
rowali, aniž podlehli, a znowa kwětaud Tyrus opět po wy- 
wrácení Jerusalema od Babyloňanů do těsna ubíhaje, zase 
na malý ostrow se odebral a jako dříwc samostatnosti swé 
nepozbyl. Ze spisowatelů připcmiíná se jen Sanchuniaton, 
z jehož fénického dějepisu nepatrné zlomky w řeckýdi pře- 
kladech zachowány. 

Tím byh by částka nejstaršího dějepisu Asie a Afriky 
ukončena. Na cestě odtamtud w dědiny ewropejské jdeme 



20B Oddélení II. Hlawa Iřeti. 

přes ony krajiny, kteréž pod jménem Maloasíe známy jsau. 
W historii jmenuji se ty země sidlem přerůznýcb, w jednu 
směsici serwaných národů: Karů, Fryg^^ Kappadočanů, 
Thraku, Lydu^ Cilicianů^ Lycianů, Bebryků^ Paflagoncň, 
Henetů^ Amazonek w Pontu atd, Oprawdowý to gordický 
uzel národu, kterýž poněkud se rozwáže tím wědomira, 
že zde byl přechod z Asie do Ewropy táhnauciho lidstwa, 
že dwě i tři plemena se tu srážela, a we starowěkosti žádný 
z národů těch auplného wýwinu a wětsí rozsáhlosti nedošel. 



II. Národowé ewropejští. 

W Ewropě, na těchto tak říkaje břehách weliké pew- 
níny asiatské, potkáwáme se toliko s národy asiatskýrai 
plemene trojiho: Indického, Sewerského a Semitického. 
Cástkau prwní a nejhlawnějši jsau ale čeledi tak zwaného 
plemene Indického. Nicméně i plemeno Sewerské wyhr* 
nulo ze sebe welikau část, která zalídnila náš díl swěta 

v 

jak w čase nowém (čeleď Turec^ká a Gudské [Finské] čeledi 
haluz Maďarská), tak i w nejdáwnějšim (čeledi Uralské 
kmea západočudský čili Finský, čeleď Iberská a čeledi 
Mongolské kmen Skytický). Zpytatelé starožitnosti shoduji 
se w tom, že tito Seweřané již před příchodem Indického 
plemene walné částky ewropejského prostoru zaujímali. We 
swých Slowanských Starožitnostech prawi Šafařík: že toto 
sídleni národůw plemene Sewerského hlauběji w západní 
a wýchodni Ewropě nemůže leč w době nejstarší, před- 
historické, totiž mnohými wěky před Herodotem (bOO let 
před K.), a dle wši prawděpodobnosti před rozšířením se 
kmenůw indoewropejských, jmenowitě Celtůw, Germanůw 
a Windůw čili Slowanňw, připuštěno býti. W dober histo- 
rické, ^e století Herodotowě a nedlauho předtím již po- 
ložení hlawních kmenů w Ewropě naší bylo totéž, kteréž 
někbliko wěkůw později, w době římské, až do nowého 
stěhowání národů w 4 — 7 století po Kr., w ní spatřujeme, 
t. již wšecky hlawní ewropejské kmeny a národy, Thra- 
kowé, Řekowé, Latini, Celtowé, Němci, Windowé a Lit- 
wané, tatáž sídla zaujímali, w jejichžto držení je potom 



Plémě Sewerské w Ewropé. Kmen Skythický. M)9 

nalézáme, když historie na ně plné a jasné swětlo prostí- 
rati počíná. Ačkoliť pak o iiěkterj^ch z nich, np. Němcích, 
Windech a Litwanech, tak starých swědectwi^ jako o Thra- 
dch, Řecích, Římanech a Celtech nemáme; wšak nicméně 
přece za jisto pokládati lze, že onino tři kmenowé nejsau 
těch čtyř mladší a pozdější přistěhowanci w Ewropě, ješto 
není možné, aby se, bez jakých takých pamětí toho w hi-^ 
storii asíatské a řecké, přes tyto k západu byli prodrali^ 
nýbrž naopak í wíře podobné jest, že onino západní kme- 
nowé šířením se wýchodních pořád dál a dále k západ- 
nímu oceánu posauwáni, ba až na samy ostro wy jeho 
wy tlačeni byli. a — Není-li paměti o později přišlých Něm- 
cích, Slowaneeh a Litwanech, tím méně možná se toho 
nadíti o jejich předchůdcích plemene Sewerského. Wěky 
ty kryje čirá noc. Nebude wšak zby tečno, podati wšeo- 
becné, byt\ i sebe chudší tahy o powaze a sídlech tohoto 
prwniho obywatelstwa ewropejského, aby se i widělo, s kým 
a kde nowé wlasti hledající předkowé naši činiti měli. 

1. Ptémé Sewerské w Ewropé.^ 
a. Kmen Skylhický. 

Ze wšech Seweřanů proslawil se nejwíce. tento kmen 
w Asii i w Ewropě swými nájezdy na okolní národy. 
K Mongolské patře čeledi, má s ní^ wáleční spůsob spo- 
lečný, i mrawy a zwyky, i twar těla. Wšickni Skytowé%* 
byli postawau i obličejem sobě rowní, práwě jako dnešní 
Mongolowé: měli tělo tlusté a oduřilé, hn� �ty tučným ma- 
siskem * obalené, břicho napuklé, wlasy řídké; s Mongoly 
stejný měli spůsob léčení wypalowáním, stejné zwyklosti, 
obřady a způsoby žiwobytí. Wzýwání boha wojny w obrazu 
poswátného meče jest práwě a wlastně mongcdské, napotom 
u Attily a ještě později w čas powýáení Cingischaňa na 
důstojenstwí králowské znowu se wyskýtající; plstěné stany, 
swinská nečistota, těsto, jímž se ženy obkládaly, aby jim. 
čas po času bláto a špínu s kůže sklidilo, zahálčiwá leni- 
wost a mimo wojnu a laupež zmrtwělost: wšecko to jest 



Wiz Šafaříkowy Star. slow. Sir. 234. 

14 



IKIO Odděleni II. Hlawa třetí. 

mongolské^ jakož i opájeni se kaařem konopného semene 
na řeřawém kamenu w pewně zawřeném stanu. Jakoi 
mužowé skytbičti celičký den wiseli na sw;^ch koních, tak 
ženy i děti jejich pořád dřepěly w plstěných stanich^ jenž 
na kolách čili wozích roztaženy byly. Hnusné^ nercili ho" 
wadské byly ostatni jejich obyčeje a obřs^dy : lidi zabíjeli 
při pohřebu králůw^ pili kyselé kobylí mléko (kumis, u ná- 
rodů mongolských), oslepowali sluhy a otroky, jichž ku 
polním a domácím práčem ^ užíwali, lokali krew zabitýdi 
nepřátel, odírali kůži jejich a wyráběli ji k rozličným do- 
mácím potřebám , užiwali Ibůw zabitých nepřátel místo 
čísi atd. Byli laupežnici a pro swau surowost, podlost 
a wnitřní rozmišky nemohli sobě dokonale podrobiti okoL 
nfch národůw, jmenowitě Thrakůw. — Prawlastí jejich byly 
krajiny spolukmenowců jejich, Sakůw a Massagetůw, nynější 
to stepy kirgizských hord — od Orenburka až do Buchary 
a ku perskému pomezí — krajiny to wěčného mlčení, kde 
příroda oswěžujících nemá wýjewů , kde na - ohromném 
oboru oko žádným předmětem se nestawí, kde půda par- 
nem rozpukána, již w máji sluncem tráwa sežehlá, kde na 
stepích středoasiatských wůbec od moře Chwalinského na 
wýchod málo ústrojných plodin se wywádí; slabau wrst- 
wau země neb pískem pokrytá půda nemá plodiwé sily, 
suchá zima po nesmírném parnu překáží růsti stromům 
a bylinám; kde pořidku je luk a lesů, někde několik to- 
polů a wrb pět střewíců wysokých, když w běhu zasta- 
wenau říčkau úrodný kal se nasadí neb pramen tráwu 
swlažuje. Na sto mil od Uralu po Jaxartes není řeky>^a písek 
přenáší se každým wětru pohnutím. Tak i stepi 'nynější 
Astrachanské gubernie na sewer od moře Chwalinského po 
obau břehách Wolhy náleží k nejpustějším krajinám Ruské 
říše; toto dno předwěkého moře má nažlautlau hlínu bez 
kamení^ kterau shlacená sůl proniká, kde se posud nezka- 
menělé nacházejí lastury, málo rostlin, kde jen na jaře 
mnohá stepní krajina spanilými- kwětinami se zaskwěje, až 
parno bezdeštné krásu tuto šmahem ničí, fáta morgana 
swé přeludy prowádějí a šumícími křídly kobylky zemi za- 
temňují a pustoší. Jak posud, tak i za dáwných wěků roz- 
kládali w úrodnějších místech kočownici čeledí mongolské 



Čudowti nebo -li Finowé. Sil 

Stany swé^ a na kořist krajin požehnanějších sletowali. Proti 
Čmé, Indiím Persii a krajinám ewropejským^ w hluboké již 
starožitnosti wzděláwaným, byla čeleď ta drawci^ čd^ajicimí 
na dobuj aby země ty přepadati a z jejich darů také podíl 
miwati mohli. W sedmém století (okolo 623 před K.)^ jak 
podotknuto, prodrali se Skythowé pod swým králem Ma- 
dyasem úžinami Kawkazsk^eh hor do Malé Asie^ plenili 
Syrii^ Palestinu a Medií, až po 281etém hospodaření od 
Medů zahlazeni a za Kawkaz opět zahnáni byli. Od Hero- 
dota zaznamenaný tento jejich čin jest nejstarší^ kterým 
oni ohlašowali swétu žiwot swůj od krajin Gernomořskýcfa. 
Sami sebe nazýwali Skoloti; jméno Skyth pochází dle Sa- 
faříka ze slowa Ščud (Gud}^ kterým Slowané národy Fin- 
ského kmene naznačowali a též i na Skoloty přenesli. ^ 

b* Cudowé neho-li Finowé. 

Na seweru říše Ruském w EstOAech, w Guchonsku^ na 
Wolze atd. žijí posud zbytky národu, jenž k nejstarším 
obywatelům Ewropy se počítá; jsau to zbytky již malé« 
stín jenom někdy ohromného stromu. W celé sewemí 
Ewropě, od Ledowého moře dolů přes Norwegy, Šwedy 
a Dánsko po obau břehách Baltického moře k Wolze a 
k Uralu wykazují se mu sídla již w staré době, ač ku prawdě 
podobno^ že za prawěku, dříwe než Indo-Ewropané přišli, 
na zwěř a byť i plané owoce úrodnější krajiny střední a 
jižní Ewropy zaujímal a k seweru teprwa později tlačen 

v 

byl. Dle Tacitowa popsáni Cudůw nacházela se n nich 
npodiwná surowost, špinawá chudoba : ani zbraně, ani koní, 
ani domůw; potrawa jich byliny, oděw kožešiny, lože země; 
wšecka jejich naděje we střelách, kteréž pro nedostatek 
železa kostmi ostří. I muž i ženy pauhým lowectwím se 
žiwí. Neboť i tyto w tom začasté oněm towaryáí, a s nimi 
kořist dělí. Dětem spletené wětwí před zwěři a nepočasím 
jedinau jest ochranau: w těchto košatinách meškají mlá« 
denci, autočiště nacházejí starci. Toť oni za blaženější wěc 
pokládají, nežli w potu zoráwati pole, s prací stawěti domy 
a mezi nadějí a strachem péčemi o wlastní a cizí zbožt 
sužowati sebe bez přestání. « Byť i tedy za dáwných wěků 
národ ten ohromná byl zaujímal sídla, přece lidnatost jeho 

14* 



212 Oddělení II. Hlawa ihstí. 

nebyla w poměru s těmito jeho sidly; onť byl národ lo- 
wecký; a byť i nowým příchozím naprosto a w dobřete 
swá sídla nebyl postupowai^ přece neproslawí! se činy wá» 
léčnými^ nemělť ani. zbraně^ ani koní; ostatně Spinu^ suro- 
wost a diwokost měl s druhými oddíly Sewérského ple- 
mene wespolek. 

c. Iberowé. 

Ewropejské zbytky čeledi iberské jsau tak zwani Ba- 
skowé (Yaskoni čili Biskajci) we Spahielíeh w krajině Bi- 
skaji, Guipuskoí a Alayě, potom malá částka w Pyrenejských 
departementech írancauzských^ jichž wesměs ani půl mil- 
Honu se nepočítá. Reč Basků má welikau kmenowau pří- 
tPVznost s řečí Iberů w horách Kawkazskýcb^ kteří ku ple- 
menu Sewerskému náleží^ a tudy i nynější Baskowé do té 
samé čeledi a téhož plemene počítáni býti musejí. Za prawěku 
zaujímala tato čeleď jižní krajiny ewropejské, a ze jména 
jmenují se ostrowy Sicihe, Sardinie a Korsika^ potom Aquí- 
tanie^ částka to někdejší Gallie^ a celý polauostrow špa- 
nielský. Až na ony slabé stíny národu toho w krajinádi 
Basku nepozůstalo po nich žádné památky^ leda jméno 
španielské řeky Iberu (Ebro)^ a snad i starý názew Itálie 
a Španiel^ Hesperia (His-Iberia), a setřeme-li poesii, byl snad 
od starších učených s welikau péčí hledaný ostro w některý 
z nadřečených ostrowů Iberůw, kde Nymfy Hesperidky 
w Junoniných zahradách zlatá střehly jablka j až přícho* 
dem Argonautů zaplašeny byly. 

Tito národowé plemene Sewérského byli nepochybně 
prwními obywateli Ewropy, prwním steliwem půdy jcji 
drsné, lesy a bažinami pokryté, jelikož za Kristowých 
ještě časů podnebí Wlach podobno bylo nynějším o mnoho 
sewern^jším pásůtti ewropejským. Iber, Čud a Skytha razili 
za medwědem cestu w pralesy, aby sňali s něho oděw 
proti mlhám, sněhu a dešti, a obsahem raucha toho aby 
naplnili žaludky. Diwoch bojowal s diwau přírodau a šeK 
mami, až posléze jiní přikwačowali naň nepřátelé, kterým 
podlehl: bylí to předkowé naši. 



Pléině Indické w £wropé. Čeiecf Kellická. S^13 

2. Plémé Indické w Ewropé. 

W newystihlau dobu náleží příchod národů plemene 
půwodoě Indického w naše krajiny. Od hor Himalájských 
k moři Středozemnímu mezi Taurem a pauštěmi Arábie 
w prawéku bytowawše^ odrýwaly se část po části z příčin 
wice méně již známých^ a přes úžinu mezi mořem Gemým 
a Středozemním přecházeli^ nowf ch sídel hledajíce. Mimo- 
chodem možná podotknauti^ že mluwa nynějších Albaňanů 
čili Arnautů^ kteří sami sebe Škipetary nazýwají^ se žádnau 
z indoewropejských řečí welikého přibuzenstwí nemajíc^ přec 
dle wýroků zpytatelů indického jest půwodu; že tedy haluz 
tato nejdříwe od swého kmene se oderwala^ do skalnatj^ 
bor Albánie se zanesla^ tam wšech proměn a wšeho st^l^í 
8 jinými- národy prosta zůstala^ mluwu i mrawy a zwyky 
8wé w počáteční drsnotě zachowala, pokud možná ještě wice 
zdiwočela a posud diwočí. Po tomto nepatrném úrywku 
přicházeli wšak zástupowé tak walní^ že w sobě dosti měli 
síly k wýwinu osobliwélio žiwota^ k založení wehkých spo- 
lečností, aupiných států. Jak dle našeho mínění a pře- 
swědčení zástupowé ti w ewropejský díl swěta přicházeli, 
udáme nyní s krátkým wytkoutim powahy jejich wůbec 
jakož i sídel, we kterých oni napotom swými činy na di- 
wadlo swěta weřejaě wstupowati začali. 

a, Celcct Kellická. 

Že po přechodu přes Hellespont (úžinu Dardanellskau) 
wšickni národowé, z Asie do Ewropy táhší, krajiny pod 
jménem Thracie, Macedonie, Moesie atd. známé, ano i wice 
méně krajiny italské zaňali, netřeba jakožto wěc newyhnu- 
telnau dokazowati. Sunutím se Keltů do krajin těch byli 
snad nahoře podotčení Skypetaři do hor Albánských wrženi, 
kdež i utkwěli. O pobýwání Keltů w krajinách Zadunaj* 
ských není owšem nijakého swědectwí starého, leč w Itálii, 
kdež Umbrowé k čeledi té se počítají. Příchodem druhých 
národů byli Keltowé sauwáni dále do Ewropy, do které, byť 
je ani podunajské bažiny, ani hory aneb diwoké hordy ple- 
mene Sewcrského nebyly zastawowaly, nejpřirozenější byla 
cesta podlé Dunaje, Sáwy a Dráwy, odkud, drsné a sně- 



214 Odděleni II. filawa tí-etí. ' 

howé hory w prawo zůstawujice^ lahodnější hleděli si půdy 
italské^ až po nemalých snad bojích s Ibery a od nástupců 
tlačeni jsauce^ w oněch usedli krajinách^ kde je přewelmi 
rozmnožené za Kristowých časů a dřiwe již nalézáme: 
w Hispanii s Ibery walně pomíchané pod jménem Celtiberu^ 
od hor Pyrenejských na wýchod k Wlachům a k Rýnu^ 
na sewer k Britanii a Irsku — w zemích^ kterými za naši 
doby tři z prwních monarchií spokojeny jsau^ ačkoliw i tyto 
země jen za prwotní sídla národu toho powažowány býti 
musejí. Čeleď ta^ aneb některá hlawní j^ji wětew^ sama 
nazýwala se Gaely^ Gaily^ Galy, což Řekowé Keltae^ Ří- 
mané po nich Celtae^ nejwíc ale Galií psáwalL Slowané 
jmenowali je Wlachy^ kteréžto jméno i po wybynuti Keltů 
^^^rajinách italských na nowé tam národy bylo přeneseno. 
O tomto někdy mohutném národu nemáme pět wěků před 
Kristem žádné zpráwy^ lze tedy o jeho dáwní powaze a 
stupni wzdělanosti něco jen tušiti a uzawirati ze zpráw 
pozdějších^ dle kterých ho na wysoký stupeň stawěti nelze. 
Byltě to národ nejwíce pastýřský; orbu málo wzděláwal^ 
města [pořid ku stawěL jeho wesnice byly chudobné a nuzné; 
a skwěl-li se na pánowě šiji zlatý řetěz^ bylo přec tělo jeho 
pauhým pláštěm pokryto. Jazyk keltický jest konečně od 
zpytatelů za indoewropejský uznán. Náboženstwí národu 
toho je plné hrůz a powěr: Druidowé a druidky byli kněž- 
skau kastau> na wládu země welíký aučinek mající; sedáwali 
na saudech^ stanowili tresty^ kdo se protiwil^ do kletby dá- 
wán^ od služeb božích wylučowán^ i jednotliwec i celé kmeny; 
moc měli neobmezenau^ dani a břemen byli sproštěni^ sami 
udělowaly odměny^ wšecky záležitostí zeiíiě uměli oplétati 
moci swau^ pečowali o weřejné i saukromné oběti^ wykUdali 
zásady swého náboženstwí^ nesmrtelnost duše a stěhowáni 
její do jiných těles; nestawěli chrámů^ we welikých jen dau- 
brawách konali službu swým bohům^ Dhewu a jiným^ jichž 
pod žádnými obrazy nectili. W háje bohům zaswěcené^ kde 
druidowé jakožto jejich služebnici bydleti musili, chodili 
Keltowé swázani^ na důkaz^ že jsau bohům podrobeni a 
jich otroci. Dar^ derw (dub) slaužil jim za smyslowý obraz 
bohů^ jmeli, jemuž hojiwau přičítali moc> bylo u nich 
u welik% wážnosti; hlawním náboženským zásadám učili se 



Celed Germánská čili Německá. • iSlo 

nazpamět. W nebezpečí upadlý žiwot některé osoby mohl 
jen obětowánini druhého člowěka býti wykaupen^ jelikož 
bohowé jen tím se dali smířiti; lidé byli též weřejně obě- 
towáni pro blaho celého národu; u sochy boha (dubu?) 
prautím obložení se. upalowali^ neb šípami zastřelowali^ neb 
n^ kříž přibíjeli; kdo se pro blaho země sám dobrowolně 
na smrt wyda]» byl dříwe lahůdkami krmen« Byť i, jako 
každá starobylá kasta knězi wůbec^ o podstatě wěcí a moci 
bohů^ o přírodě^ zemi a' hwězdách^ jasnější byli méli^ná- 
hledy« přec jen kauzla a hadactwí prowáděli k šáleni lidu> 
w temnotách^ polodiwokém stawu ponořeného. Kelt dlauhé 
poslawy a diwokého pohledu^ lukem a šípy^ kopím» šawlí 
a dýkami ozbrojený, byl we wojnách jako Indián diwoce 
a slepě udatný; hrozný hukot rohů a trub prowázel úžasdé, 
wše plenící zástupy proti nepříteli, z něhož zajatí pánům 
za otroky se prodáwali, aneb obětowali, člowěk i kůň,- aby 
tekaucí krew jim wěštila; diwoké činy wálečné opěwány, 
aby se roznítila mysl k činům druhým, a z lebek zabitých 
nepřátel se pilo. Národ ten došel powěsti, že za swého 
času hrůzau byl celé Ewropy. Malé jsau jeho zbytky sem 
tam na západním pobřeží francauzském, w Angličanech we 
Wallisu a w Irsku. Mezi někdejší hrůzau a nynější slabotau 
spočíwají dějiny jeho. 

b. Čeleď Germánská čilí Německá. 

W nejstarších zpráwách wykazují se této čeledi se- 
werní krajiny podlé Rýnu, hlawně pak Skandinawie udáwá 
se za prwotní sídla, tak říkaje za kolébku, z níž během 
wěků rozliční kn^enowé její do šírého swěta se wyrojowali. 
Na diwení se Římanů, proč národ w tak nehostinných, 
lesy a bažinami surowých a drsných krajinách se ubyto- 
wal, nelze odpowěděti, jelikož známy nejsau události, jimiž 
nucen byl z krajů jižnějších, kdež podobně po nějakau dobu 
sídlil, do seweru tak dalekého táhnauti. Opět musí nám 
dosti býti na příčině, kterau w obecném náwalu asiatských 
národů do Ewropy nalézáme. Krátce položíme zde též 
několik slow o stórých Němců powaze, jak jí dle popisu 
římských a pak řeckých dějepisců w každé historii ně- 
mecké nacházíme. 



216 Oddělení II. Hluwa třetí. 

W zemi nesličné^ newzdělané a neauhledné^ di Ta- 
citus^ žiji za Rýnem germánští národowé nesmišeni s ple- 
meny jinými ; powaha tělesná wšem prý stejná; díwé modré 
0ČÍ5 hnědé wlasy^ wysoká těla^ jenom k boji způsobná^ 
neboť ku práčem jiným nemají stejné chuti. Neobýwají 
w městech^ netrpí příbytků s sebau spojených^ bydlí kde 
komu líbo^ u pramene^ w polij w háji; kolem chýše má 
každý swůj prostor; stawiwo hrubém n^ezké. Odíwají se 
wubec hauněmij zwířecimi kožešinami jak mužští tak skoro 
i ženjské; ostatně neoděni celé dni tráwi na peci> nebo 
při ohni. W nahotě a špině nabýwají dětí audů obrow- 
ských; mezi dobytkem na stejné půdě wyrůstá pán i pa- 
cholek. German nezná uměním jimižto se žiwot činí pří- 
jemným; nezná orby^ nezná písma, nezná použíwati kowů; 
po stříbře a zlatě netauží; stříbrná nádobí^ wyslancům a 
knížatům darowaná^ jsau u nich jakoby hliněná byla; ani 
železa nemají na zbyt; málokteří jsau ozbrojeni mečem 
neb kopím delším; oštěpy nosí s okowáním auzkým a 
krátkým ; mají šípy a obarwené štíty» málo kdo brnění a 
přílbici. W zemích lesnatých a pastwinných žiwi se Ger- 
man bídně lowem a chowáním dobytka^ toť jejich jediné 
a nejmilejší bohatstwí; štěpných stromů owocných půda 
nesnáší^ na obilí jest ale dosti úrodná; jídla mají sprostá^ 
plané owoce, čerstwau zwěřinu a sýr. Nejsau-li w poli 
wálečném^ málo zabýwají se honbau a zahálce a kwasům 
se oddáwají. W míru je dnem npcí spaní a nečinnost 
jedinau slastí mrzutého bojowníka^ aneb bezuzdau wášni- 
wostí oddáwá se pití a hrám. Malým uměním ze pšenic neb 
ječmene připťáwený nápoj nahrazuje rewowau šťáwu, které 
mu příroda neposkytla^ a při hlučných weselostech se jím 
opájí. Castéj jak mezi opilými wůbec, wznikají u nich ro- 
zepře, ty wšají málo kdy pauhými wádami, častěji wraždau 
a ubitím se končí. Opíjeti se, nemá German za nic zlého, 
jelikož cítí, že opojením jeho smyslowé se bystři a ob- 
jasňují; w tom stawu nejraději rokuje, a w opilosti uza- 
wřenau wěc jakožto wyšší wnuknutí bez odkladu w skutek 
uwádí. Ačkoli wšelikému násilí wzdoruje, a samostatnost 
a swobodu za nejdražší má statek, přec ani osoba ani 
swoboda jeho nejsau mu tak drahé, aby je do hry w kostky 



Čeled Grermanská čili Mémecká. SI 7 

nesázely a prohraje*!!, dá se bez odporu swázatí a prodati 
do dalekého otroctwi. Trwá-H we wlasti dlauho mír a po- 
koje na darmo-lí duše doma leniwého bojownika čeká na 
chwili^ až boj a nebezpečí k dílu ho wolají^ tuť ubírá se 
mnoho čackých jinochů dobrowolně k těm národům, kteří 
práwě wálku wedau; pokoj není wdék tomu lidu; nedajíť 
se tak snadno wybídnauti ke wzděláwáni polí a k dočekám 
žní, jako k drážděni nepřátel a k získáni jízew; nechtí 
potem nabyti, co se krwi dobyti dá. W čas wojny woli 
se wůdce, jemuž se i jini kmenowé podrobují, je-Ií spo* 
jené síly potřebí. Nejudatnější wede swé krajany wíce 
příkladem nežli rozkazem; po minulém nebezpečí opomítá 
German nenáwiděnau moci jeho, neboť w míru není jiné 
hlawy, leč we schůzkách Wywolených knížat. Zkušenému 
wůdci nabídnuwše se jinochowé službau wojenskau, horli 
o jeho přízeň, a wůdce o nejstatnější jinochy kolem sebe. 
W době nebezpečné býwá jeho powinnost prwnim býti 
w udatnosti a smělosti, jejich — nezůstáwati w pozadí. 
Wůdce bojuje o wítězstwí, jeho družina proň. Štít w boji 
nechati za nejwětši hanbu pokládají; zhanobený ani k ob- 
řadům poswátným, aqi do sněmu choditi nesmí ; ano mnozí, 
wyšedše z boje, osidlem ukrátili hanu swau. Do boje jdau ^ 
tak říkaje celé rodiny a přibuzenstwa, na blízku slyšeti 
bědowání žen a kwílení dětí, což hlawním býwá podnětem 
k udatenstwí. Mají též písně, jejichžto přednášením srdce 
rozpaluji; zpěwem wěšli také w^edek nastáwajícího boje, 
strachu nahánějí pronikawými zwuky a zaraženým hlaho- 
lem, pročež nastawují štíty před ústa, aby se plněji a ráz- 
něji rozléhal odražený hlas. W bitwách i při slawnostech 
opěwali zpěwcowé sláwu předešlých reků; bylyť to jejich 
letopisy. Wzájemná obrana je swazkem Germanů» Od 
swobodných rodičů jinoch dospělý býwá uwáděn do obec- 
ného shromážděni krajanů, wyprawen štítem a kopím, a 
za rowného a důstojného člena wálečné společnosti ná- 
rodní přijat. Schůzky branných mužů jednoho kmene 
odbýwají se buď w určitém čase, buď při událostech krom- 
obyčejných, O weřejných urážkách^ o wolení wrchnosti, 
o wojnč a pokoji rozhoduje hlas lidu; král anebo wlá- 
dyka, každý dle stáří, dle urození, dle sláwy wojenské a 



í¥ 



1018 Odděleni 11. Hlawa třetí. 

dle wýmlawností se přimlauwá, wie jako rádce než jako 
welitel ; lid uzawirá a w skutek uwádi bez ohledu na spra- 
wedlnost a staw wěci dle prwni wášníwé pojatosti; potřá- 
sáním zbraní^ nebo reptáním dáwá na jewo libost nebo 
nelibost swau. Jak o weřejn^cfa^ tak o saukromných wě- 
cech jednají we zbroji. Zwolený knize činí we swém 
okresu práwo a spory ukládá; má stráž a radu ze sta 
kmetů ; nemá wšak práwa^ smrtí^ wězenim neb ranami tre- 
stati wolného muže^ který jen sebau uložených záwazků 
šetři. Obecným a daným zákonům podrobuje se German 
méniš než náhodné přewaze rodu, neb udatností, wýmluw- 
nosti neb powěry. Dle prowiněni jsau tresty rozdilné; 
zrádce a zběhy na stromich wěši, zbabělé, nestatečné a 
mrzké lidí w bahna a močály uwrhujice pod pletiwem uto- 
pují; za menší přestupky jsau pokuty. — Wěšteb a losů 
co nejbedliwěji šetří; wětwičku s o wocného, stromu useče- 
nau na raubky rozřezáwají a wšelijak je poznamená] íce, 
maně na bílé raucho rozhodí, a bohům se pokloníce, 
třikrát každý kausek zdwihají a podlé wraubků wykládají. 
Znají rowněž potazy bráti ze zpěwu a letu ptactwa a z koňů, 
jichž ťioení a frkáni kněz nebo kníže pozorují. Ordalie 
býwaly neklamným rozsudkem w pochybných případno- 
stecli. Příwětiwý a bezelstný ku příteli, k nepříteli Istiwý a 
přetwářený dáwá German známému i neznámému stejné 
práwo k pohostinstwí ; spokojuje se jedinau chotí, kromě 
málokterých. Panowala^éž krewni pomsta; přízeň i zášti 
po otci a příbuzných bezděky přecházelo na dědice. — 
Náboženské pojmy národu toho byly hrubé, nedokonalé. 
Oslawují Tuiska (Teuta, Deutsch), boha ze země pošlého, 
a syna jeho Manna za předky a pradědy národu swého. 
Slunce a luna, oheň a země byly jejich bohy; k ním při- 
myslili si ještě jiných bytostí, majících prý na péči nejdů- 
ležitější zaměstnání jejich žiwota; luhy a háje zaswěcowali 
bohům jakožto sídla jejich. W poswátném temnu bohům 
zaswěcených jeskyň chowané prapory zatykaly se na bo- 
jišti, aby mysl bojowníků se roznítila, a bohům wojny a 
hřímateli zaswěcowalo se hroznými kletbami wojsko nepřá- 
telské^co obět. Jen udatní docházeli přízně bohů; wáleč- 
ným žiwotem a smrti w bitwě wcházelo se nejsnáze do 



Óeltid Slowaaská. 219 

radosti na jiném swété« kde wyprawowánini swýcb činu 
pří kwasu weselém se weselili a w^borné píwo pili z we- 
lik^ch rohu a z lebek neprátelskýcb. 

Tyto as jsau falawni rysy podaného obrazu o Ger- 
manech z prwniho století po Kristu; a wšak někteří kme- 
nowé byli Římanům známi již we druhém století před 
Kristem^ w oné dobé^ když rozmnoženi Seweřané ti z ne- 
hostinn;^ch krajin wycházeti a během iimoha wěků na jih, 
západ a wýchod wálečnými bauřemi naléhati začali. 

0. Čeleď Slowanská. 

Po zaujmutí západních a západosewerních krajin 
ewropejských od Iberů a dwau čeledi indického půwodu, 
Keltu a Germanii^ postupowala čeleď Slowanská od jihu 
do wýchodních a sewerowýchodnich krajin toho samého 
swěta pásu* Od starých hor (Haemusu) a země italské, 
kde staří Wenedi na stará jich tam sídla připomínají, šířili 
se podlé welikého wůdce swého Dunaje ku Karpatům a 
dále na sewer, kde les Hercynia, snad nic jiného než Hory 
Crmj, šedým swědkem jich přebýwáni se býti zdá; mo- 
hutně šířili se do leso- a čudo-temných krajin wýchodních, 
tak že nepochybně tolik století před Kristem we swé moci 
měli již ony ohromné prostory, kde po Kristu prwní o nich 
se rozbřeskuje swětlo. Zůstawíce je nyní táhnaucí do pu- 
stin přírody a sewerského plemene, dle spůsobu wytkneme 
též krátce jejidi powahu, jak nám ji o něco pozdější 
zpráwy než o Keltech a Germanech, a sice zpráwy ze še- 
stého století podáwají, za to majíce, že národní powaha 
we swých podstatách a základech ani w jednom, ani we 
dwau tisíciletích tak se nemění, aby sobě naskrze nebyla 
podobna, pročež my powahu Slowanů již w dáwnowěkosti 
za takowau míti můžeme, jak se námi w oněch zpráwách 
poskýtá. 

Mezi prwnímí známkami, které se w powaze -našich 
otců jakožto wlastnost wýhradní pozorowaly, byla jejich 
orby núlownoU. Již na začátku stanowili jsme onen stupeň, 
na kterém se orby milowná společnost nalézá. Stojí-li 
pauhé chowáni doby tka čili tak zwaný kočownický, z pastwv 
na pastwu přecházející lid o něco wýše, než kdo u řek 



gigo Odděleni n. Hkwa třeli. 

ryby lapá a sjidá, aneb docela polodiwoký^ iesobytný lo- 
wec^ jest rolník nad oběma skoro již w nedostihlé wýsi, 
pod jehož sekerau neproniknuta klesá bausť^ pod jehož 
rádiem drsná příroda se mírnil osení se wlaje a wšechny 
wynikají Arkadíe krásy, kteréž, za naší doby owšem zhusta 
wysmiwané a pomítané, nékdy ohromným a nesnadným 
wznikaly úsilím, aby lahodnější chystala se půda pro po- 
tomky zapominawé. Připojíme-li k tomu i zpráwu, že Slo- 
wané chowáiií dobytka pilni byli, owocné sázeli stromy, roz- 
ličná prowádéli umění, jako je tkaní plátna, sléwání kowů, 
dobywání soli atd., tedy wše to bylo jen následkem jejich 
orby milowného žiwota — panště mizely, nowý wznikal 
swět se wšemi wztahy. Další, byť o něco pozdější wýsle- 
dek toho bylo wedení obchodu; orba, řemesla a druhá 
umění jsau mu základem; plodinami půdy a wýrobky pilné 
ruky swé otwíral Slowan bránu užitečnému obchodu nejen 
k sausedům na bohopustém seweru ewropejském, obchod 
wázal ho i s nástupci jižními, s nimiž dle přirozeného po- 
chodu neustále spojen byl. 

Druhá známka, o které se w powaze našich předků 
též wýhradně zmínka činí, jsau národní zpétvy. Pěl a pěje 
každý národ na milém oboru swěta, pod milým sluncem 
nebeským; w ewropejské ale rodině možná jmenowati Slo- 
wany národem zpěwů, plných ducha básnického a přesnoly. 
Nejsauť zpěwem národním od uměleckých básníků, byť 
i podlé myslí lidu utwořené písně, jež on w sebe wssál 
a zpěwem zase pronáší: píseň národní plyne z lůna lidu 
samého, přechází z úst do úst, w citných duších se tříbí 
a čistí, až co poklad ducha národního po sta wěků zní. 
Jen w tom smyslu možná mluwiti o národním zpěwu, má-li 
on býti známkau powahy národu samého, má-li poukazo- 
wati na stupeň jeho wzdělanosti, a jen w tom ohledu 
oz.ýwá se tisíc a tisíc písní, které z duše národů slowan- 
ekých přísně, samorostle plynuly. Za naší doby netřeba 
žádných toho důkazů; netajiť znatel podiwení swého; a za 
dáwné doby — máme-liž opětowati mnohonásobně hlása- 
nau průpowěd zajatých Slowanů, kteří k řeckému císaři 
l^rawili: »Hudbu a zpěw my doma máme; wojnu známe 
sotrva podlé jmensí.M Palmějšim toho důkazem jsau w Kralo- 



Čelcd SlowanskÁ. 22 1 

dworském rukopisu obsažené písně milostné^ kteréž také 
přesně z ducha národnfho wyplý wajíce, ' do prwnfch wěkft 
doby křesťanské sáhají^ a jelikož jedna z nich (i>Růže«) 
i mezi nowéjsími národními zpěwy ruskými skoro do slowa 
zachowána jest^ wzniká domněnka^ že píseň ta z oné za- 
wzníwá doby, když wětwe tohoto stromu národního ještě 
daleko od sebe se nerozkládaly, když šumění jedné od 
druhé ještě bylo slyšáno. Srowná wajíce nowé a staré písně 
ty, skoro dali bychom těmto přednost ; jasnější jest to ži- 
wot, ničím ještě nezkalený pramen přírody, skwělé krápěje 
na kwětinách spanilé mysli. 

Za třetí známku, dle které powaha Slowanů na tom neb 
onom stupni se nalézá, musíme položiti zde i řec. K wyš- 
ším účelům za nástroj powažowaná mluwa lidská uznáwá 
se již za wědu sama pro sebe, do které lidský duch swá 
pozorowání wnějšího i wniternfho swěta byl složil. Doko- 
nalostí řeči stanowuje se též i dokonalost ducha: jeho 
wnikáni do poměrů wěcí, jeho schopnost, kterau poměry 
ty mluwau maluje. Toho wšak ukázání jest možné toliko 
při ředich auplně ástrojnijch, organických; mezi ty náleží 
řeč slowanská. Tisícileté památky, w kterých zachowána 
jest mluwa naše, můžeme w tom samém poměru powa- 
žówati, jako národní zpěwy w ohledu na básnictwí, totiž 
za zdroj, z kteréhož potomstwo na přesnost, čistotu a 
mnohau dokonalost swé mluwý se upomíná. Za ústroj- 
nau máme wšak onu řeč, která sama ze sebe čerpá žiwot 
swůj, jako rostlina ze semínka se pučí, wnitemí* swau 
silau roste a šíř a šíře rozkládá plodonosné haluze; aneb 
raději: ústrojná mluwa je sadem, kde z několika set růz- 
ných semének i rozmanití wymknuli se stromowé, kteří 
zase w pěkné srownalosti, w pěkné celosti k sobě se mají. 
Slowanská mluwa honosí se takowýmto žiwotem ústrojným: 
jí netřeba dobíhati k sestrám o radu, neníli to neb ono dítko 
citu, to neb ono dítko myšlénky snad plod jejich. W ní 
jasně plyne jedno z druhého, sámorostlá je to plodina 
duše citné, ducha přemýšliwého. Ústrojnost je prwní 
známka dokonalé mluwy. Druhau hledáme w onom zřeteli, 
který na pohyb, na jednání weškerého žiwola se obracel ; 
jak se rozmanitost pohybů a jednání toho w řeči maluje, 



222 Oddéleni II. Hlawa treti. 

dle toho stanowen i stupeň její dokonalosti. Formy: Sel 
a zasely chodil a zacházely umíral a neumřely a jaké ještě 
jiné twary we slowanském slowese se nalézají, mohau jen 
mimochodem slaužiti za příklad, jak Slowan proměny čin- 
ného žiwota stopowa) ^ ostře we swé řeči otisknul. Za 
třetí známku dokonalosti řeči klademe ohebnost jmen stat- 
ných, tak říkaje ustálených, utkwělých; ohebnost tu nalé- 
záme w řeči slowanské, tak že určitými pády, bez pomoci 
jiných slow, žádaný poměr se stanowuje. Za další doko- 
nalost řeči naší můžeme také udati rozeznáwání dwojiho 
pohlawí , na které se weškeren žiwot ástrojný dělí, a 
k tomu podotknauti, že pro slowa pohlawí ženslcého, ja- 
kožto autlejšího a jemnějšího, též i lahodnější známky se 
ustanowily, a že rozdílu toho i we slowese šetříno. Ona 
konečně lehkost a swoboda, kterau řeč slowanská w stawění 
slow a sad se honosí, jest welmi wítaná dokonalost, že 
neskončené poměry citů a myšlének přirozeně a jasně 
mohau se wyjadřowati. Pružnost mysli wtělila se dpioláwy 
národů slowanských. Tyto jsau dle našeho domněid.wSe^ 
cky hlawní známky, jimiž by se dokonalost řeči w&bec 
naznačiti mohla ; slowanská jest jimi nadána« Možná ówšem 
doložiti ještě něco o zwiičnosti a lahodě bez ujmy síly a 
důrazu, kdyby wůbec tato známka swého neměla základu 
w chuti osobní, u jednotliwých národů tak rozdílné, jako 
je twar zemského powrcbu, jako jsau proměny podnební. 
Zde toho podotýkáme jen proto, že ona zwučnost a la- 
hoda řeči slowanské poněkud i dějepisným je důkazem, 
že předkowé naši, mluwu swau twořice a zdokonalujíce, 
we mnohem jižnějších sídlili krajinách, než na sewer wy- 
táhli. Řeč naše jest dědictwím z jihu. 

v 

Gtwrtá známka, kterau se powaha národů wůbec usta- 
nowuje, jest nábozenstwL Staří Slowané ctili jedinau nej- 
wyšší bytost pod jménem Perun, jako Indowé Brama, jako 
Peršané Zerwanu Akerenu, jako Egypťané nejwyšší bytost 
pod tím neb oním jménem. Jméno Swětowid (Swantowid] je 
snad pozdější wyswětlení prawěkého Peruna, w dáwné sta- 
rožitnosti zahaleného, neboť i slowo ^Peruna možná po- 
rownati s. Indickým Bram čili Prán, onau swětem hýbající 
pružinau, tak že by ponětí nápotomního slowa »Swětowida 



v 

Čeledf Slowanská. 383 

lo samé obsahowalo. Perun co hromowládce^ Swétowid 
co bůh wojny, zdá se býti buď odchýlením od jasnějšího 
náhledu o božstwí^ aneb srayskiým toliko wyznačením by- 
tosti swětowládné. Ctili Bělboha a Gernoboha, předstawy 
boje mezi dobrým a zlým, swého to Wišnu a Šiwu (Ma- 
hakalu), swého Ormuzda a Ahrimana; i Diw (zlý duch) 
je smyslem i slowem to samé, co perské Dew, Diw, in- 
dické Deu, Dew, řecké a latinské Deus (u ňeků a Lati- 
níků též -we smyslu dobrého božstwí), keltické, Dhew« 
germánské Teu-t. Běl-boh, Indické Bel (Bel-radža), sta- 
robabylonské a fénické Bel, Baal, keltické Beal, a snad 
i řecké A-pollo, jsau opět jedno slowem i obsahem* Samo 
pak slowo bůh, kteréž do křesťanského náboženstwi bylo 
přijato, a s indickým bagawat (bohowat) jedno a to samé 
jest, doprowázelo slowanské národy na sewer swěta a od 
naprostého býti se odwoditi může. Ctili Ladu, bohyni 
lásky, indickau to Majů, Moranu, bohyni smrti, ženské 
téměř zosobněni indických ploditelůw a zhaubců žiwota; 
mřlí Rusalky, bohyně řek a potoků, a blížili se takto ke 
ctěni wěcí přírodních; poswátné byly jim prameny, řeky^ 
pole 'á háje, kteréž poskytowaly jim buď užitek, aneb mysl 
jejich zaujímaly co známky pozemního žiwota. Ctili Rade- 
gasta, boha hostinnosti, Prowe, boha sprawedlnosti, a jiné, 
o kterých zde w pauhém nástinu síře mluwiti nelze. Wé- 
řili w nesmrtelnost duše. Dle toho netřeba nám dokazo- 
wati, z jakého zdroje náboženstwi starých Slowanů ply- 
nulo a co o něm sauditi máme. Onen zdroj, od kterého 
se Himalaja co » zářné stupně k boha wěčdému trůnu « 
wypiná, napojil i w náboženském ohledu wšecky ty ná- 
rody, kteří od něho ku Komorinu a Torneu se rozlehli. 

Co o dalších poměrech společenského žiwota národů 
slowanských se říci dá, jest, že u nich nebylo žádných 
kast; bylyť owšem jakési stupně, bylať šlechta, kniaz, žu- 
pan, pán, šlechtic, byli swobpdní lidé a též i neswobodní, 
rob, rab, jak to newyhnutelno, kde tichá hladina patriar- 
chálního žiwota přestáwá a wlnitý pohyb se začíná, kde 
jak přírodní nesnáze, tak i boje s diwochy sewernimi ně- 
jakého aspoň sestřcdění sil, jakýchsi wůdců, silau i roz- 
umem, mohutnějších wéwodů požadowaly. Při tom wšem 



224 Oddělení II. Hlawa Iřeti. 

bylo wšak zřízeni lidowládné, národ wlastnimi sprawowal 
se zákony. Jak z nahoře podaných známek patmo jest, 
byla snaha Slowan& o wznik nowého žiwota, oni twořili, 
nehubili^ znaliť wojnu sotwa dle jména; moc jejich neza- 
kládala se na odnímáni toho^ co sami utwořiti za aučel 
měli; ani doma^ ani za pomezini jejich wlasti newznikaly 
tedy žádné lenni swazky^ ze sebe jen, samowolně wšickni 
čerpali žiwot; tudy i patrná jejich podstatná swobody mi- 
lownost, rozšafnost bez potutelnosti a zloby. Wáady po 
neskončeném prostoru jejich wlasti stáli pomníkowé jich 
pracowitosti, což důstojné přímosti jim dodáwalo; pročež 
«m bojowných národů dobýwawý duch jich neposedl, ani 
lest a auskok rot laupežných powahz jejich nezatemnil. 
Obranné wedauce wojny bojowali pěší i na koni, měli 
štíty a kopi, luky a šípy, meče a praky. Wysocí a silní, 
býwali strachem i bojownikům z řemesla, zajatých nechowali 
w otroctwí, po nějakém čase je propauštěli; k cizincům 
byli nad obyčej příwětiwi a hostinní; bydleli ^ městech a 
we špatných chatách atd. Udané známky stačí k objasněni 
powahy národu toho; jsau to známky podstatné, ne. naho- 
dilé, plynaucí ze základu člowěka; ony stačí k wymezení 
toho, w jakém swětle národowé slowanští wedlé jiných se 
pojewlli. Naznačené powahy byli Slowané za prwních sto- 
letí doby křesťanské; doleji naskytne se nám příležitost 
podotknauti, že takowýnd již we prawéku byli. 

Pauze proto že sarmatští národowé od některých 
spisowatelů za národ slowanský se powažowali , udáme 
w tomto článku krátkau o nich zpráwu. Oni byli medského 

v 

kmene. Šafařík^ prawi o nich: )>Historie dřewních Sarmatů 
w ohledu na starožitnosti slowanské zwláště proto důležitá 
jest, poněwadž křiwé domnění, že nynější národy slowanské 
od Sarmatůw pocházely, mnohem pospolitěji a hlauběji 
wkořenéno jest, nežli které jiné, tak že má-li konečně 
jednau wywráceno a odstraněno býti, zwláštní, ba takořka 
názorné důwodnosti k dokázáni jeho neprawdiwosti po- 
třebí, o Herodot nabyl známosti o nich, bydlících w pusti- 
nách mezi Donem a Wolhau. Stromowí w jejich zemí (dí 



* Wiz Starožitnosti slowanské. Str. 274—305. 



čeleď Thrácká. 285 

Herodot) naskrze se nenalézá; jakož skutečně až podnes 
okolí na w^ chodu a jihu DonU pustina jest bezlesá^ by- 
dliště kočowniků. Když Skythowé w sedmém století do 
Médie a Malé Asie wpadli^ a tam as 21 let (od 6^ do 605) 
panowali^ byli od jejich králů mnohé podmaněné národy 
do ciziny zawedeny^ a sice Assyrowé do krajiny mezi Pa- 
flagonií a Pontem, a Sauromati (Sarmati) x Médie k řece 
Donu. Tito po mnohých létech rozmohse se w počtu 
i sile, drahnau Část Skytie poplenili, a wyhubiwše lid pře- 
možený do posledního kolena , wětsím dílem zemi tu 
w paustku obrátili. Během wěků postupowali surowí a diwi 
Sarmati dále do Ewropy. We třetím století před Kristem 
již dokonale zawládli krajinau kráiowských Skythu nad Don- 
cem a pod jménem Saiůw až blízko ke Dněpru se pošinulL 
Přewaha jejich rostla co rok wzhůru. Asi sto let před K. 
wyskytují se Roxolani, národ sarmatský mezi Dněprem a 
Donem; okolo 60 — 55 r. před K* mezi Dněprem a Du- 
najem. Od té doby historie Sarmatůw a jejich rozsídleni 
w Ewropě počíná býti jasnější a prostírá se až téměř do 
konce čtwrtého století po K., kdež národ ten až na malé 
ostatky Jazygůw w bažinách a lesích polského Podlesí, na- 
jednán z pole ewropejských dějin se ztratil. Nejhlawnější 
wětwe národu Sarmatského byly Jaxamati, Roxolani, Jazy- 
gowé a Alanowé. 

d. Čeleď ThfiŘká. 
a. Polauostrorv italský'* 

Na polauostrowě italském bytowalo za prawěkň pod 
r&znými jmény přemnoho národků, jako jsau byli Um- 
browé, Sikulowé, Pelasgowé, Latiníci, Yolsci, Sabini atd. 
Pominauce zde wzájemné jejich tření a boje, podotkneme 
jen krátce o powaze nejpamátnějšího kmene, známého pode 
jmény Etrurů, Hetrurů, Etrusků, Tyrrhenů, Tusků atd. 
Pokud wědomo, náleží oni též k nejstarším národflm oné. 
země, a byli nejmocnější, nejrozšířenější a nejwždělanější, 
takořka hlawau wšech národd italských we starožitnosti. 
Etrurie (dí kníže Canino) panowala za trojanské doby nad 
Itálií a jejíma oběma moři. Yetulonia, hlawní její město^ 
bylo tak záhy ztroskotáno, že ani staří historikowé polohy 

15 



226 Odděleni II. Hlawa třetí. 

jdio zewrobně udati nemohli; stálo pak na místě nynějSicb 
lázni Caninských. Za prwnich století Řírna^ tedy okolo 
600 před K.^ již města toho nebylo; za naší doby nale- 
zené^ mistrně malowané vasy náleží tedy do časů před- 
římských, jsau tedy o čtyry sta let starší^ nežli w Řecku 
umění w ohledu tom swého w^kwětu^ swého wrcholu do- 
sáhlo. Není zde řeč pauze o malowaných Tasách^ jež 
i diwoši maji^ nýbrž o mistrných dílech uměleckých. Bá- 
jeslowné události na nich namalowané^ patří do dějepisu 
Pelasgů; není na nich zmínky ani o Alexandru Welikém^ 
ani o Romulowij jsau tedy z časů^ když ona směsice ná- 
rodů Thrácké čeledi wedlé sebe swé plastické prowáděla 
umění, Etrur swými Tasami, Daedalus sochami, jimž wolně 
již stojící nohy a ruce dáwal, jiní opět swými štíty, jež 
Homér s jakýmsi oblíbením opěwal. Kníže z Canina dí 
owšem, že písmena na těchto vasách starořecká jsau; 
z toho wšak nedá se ještě z cela uzawírati, že by Etru- 
rowé a Pelasg^wé s potomními Řeky čistě k jedné nále- 

v 

želi rodině. Etrurowé a Řeckem do Itálie přišli Pelasgowé 
byli snad jednoho kmene, po Itálii až k Alpům, po Řecku 
a okolních ostrowích rozptýleného. Z jednoho wšak zdroje 
čerpali swé umění národowé ti, ačkoliw, byť i pod jmé- 
nem Thrácké čeledi w jedno zahrnuti, snad podstatně od 
sebe se lišili. I w státním ohledu byl žiwot obau polau- 
ostrowů samostatný: 12(X) let před Kristem byla Etrurie 
mocným, kwětaucím státem; powěstnými Argonauty jewí 
se opět samostatná síla polauostrowu řeckého; nastal spor, 
a prawí se, ít Etrurie palmy dobyla. Mimo pěkné, až na 
naše doby zachowané vasy, prawí se o Etruréch, že pe- 
čowali o wědy, psaliť o tajnostech hwězd, o maudrosti 
swětské, a stawíce lodi, města a průplawy, měli známosti 
matbematické; léčili, znali tedy přírodu, ač i ptakoprawci, 
wykladači a hadači, tato temná stránka přírodních wědo- 
mostí, u nich se skwěli. Ctili jednu nejwyšší bytost pod 
jménem Juve, jakožto nejwyššího panowníka swěta, pružinu 
wšeho žiwota, ač mimo něj i mnoha jiným úctu wzdá- 
wali. To wše klade se do tak záhé starožitnosti, že mnohé 
za plod jich žiwota w Etrurii powažowati se musí; Mimo 
Vetulonii wystawěli ještě jiná njěsta, mezi něž Nola, Kapua, 



čeleď Thrácká. 227 

CSsena a Mantua se počítají. Nade dwanácti částkami swé 
říše pod óbmezenymi spráwcí neboli lukumy^ měli neob- 
mezeného krále. Když Rím wznikal^ klesala Etrurie; moc- 

v 

nost jeji přešla na Římany a s ni i mnoho etrurské wzdě- 
lanosti a powěr« náboženské mystérie i Římské kloaky. 

b. Polauostrorv řecký". 

Přišli jsme opět ke břehům asiatské pewniny, odkud 
národowé jeden po druhém do Ewropy tíhli a w ni se 
usazowali; jež tedy jmenowati budeme^ jsau poslední pří- 
chozí indického půwodu« a sice Pelasgowé a Hellenowé. 
Pod jménem Pelasgů možná rozuměti wšechny prawěké 
národy w Recku^ pod jménem Hellenů onen kmen^ který 
pod jménem Řeků známým as we 14. století před K. se 

v 

wywíjeti začal. Částka Hellenů^ jistý oddíl nebo-li národek 
we západních krajinách polauostrowu řeckého^ nazýwala se 
Graikowé, Grakowé (Řekowé), kterýmžto jménem napotom 
od italských národů a po nich od celé ostatní Ewropy 
wšichni Hellenowé byli pojmenowáni. K Pelasgům počítají 
se Lapitij Minowé^ Lelegowé^ Flegowé atd. Og^yges a Ina- 
chus co králowé w Attice a Argosu^ Orchomenos co 
welmi bohaté město w Bootii^ jmenují se již 2000 let před 
Kristem. Mimo to> že Pelasgowé orby milowný byli národ, 
města a chrámy stawěli, jakowý byl Zeusowi (Deusowi) 
zaswěcený chrám Dodonský w Epiru, nalézáme hlawně na 
jejich půdě památné stawby, známé pod jménem vstawby 
Kyklopské.a Jsau to neobyčejné welikosti mnohohranné 
balwany kamenné^ buď wnitř shlazené^ aneb zcela neohla- 
zené, bez malty na se pokládané, z nichž ohromné tlusté 
zdi a náspy přeweliké rozsáhlosti se stawěly. Že obrowské, 
téměř nadlidské síly k wywedeni tak wysokých ■ pomníků 
bylo potřebij klade powěst ony stawitele mezi obry, mezi by- 
tosti nadlidské. Stawby ty nalézají se nejhlawněji w Thradi, 
w Thessalii, w Peloponnesu, jmenowitě w Arkadii, jakož 
i w Itálii w zemi Sabinu a jich sausedů, na Sicílii, na 
Maltě, we přístawích měst sardinských, a dle zpráw cesto- 
watelů wšady i po Maloasii. Byť i ještě jinde, w Krimu, 
na Wolze a we Španielích, kde Římský Dianin chrám 
w Saguntě na základě Kyklopském spočíwá, památky tako- 



'* 



228 Oildřliiní n. Hlawa Iřeti. 

w^chto staweb se nalézaly^ přec nejhlawněji a nejdetněji 
na podotknutých místech w Thradi, we Thessalíi a w ny- 
nějším Řecku obracely na sebe zřetel zpytatelů staroby- 
losti. Po usazeni se Pelasg^ů w Thessalíi a,w Řecku sdě- 
luje se w powéstech příchod Kekropsa z Egypta as 1600 
let před K., jenž wystawěním Kekropského hradu základ 
k napotomnim Athénám po!ož3; příchod Kadma z Fé- 
nicie ^ pod jehož hradem Kadmejsk^^m napotom Theby 
wznikly^ příchod Danaa z Egypta^ a sto padesáte let po- 
zději příchod Pelopsa z maloasiatské krajiny Frygie do 

v 

Peloponnesu^ od kteréžto doby Řekowé teprwa jako o sobě, 
o swém národu mluwiti začínají, předešlého žiwlu pela- 
ského hrubě si newšímajíce a téměř za cizí jej powažujíce. 
Tyto nowé, pod swými náčelníky do Řecka přicházející 
osady, jakož i dříwější tahy Pelasgů padají w čas semiti- 
ckych bauří. Národowé indického půwodu byli jimi z části 
wywržení z bj^walé wlasti, z části Semitům nad Eufratem 
a we Fénicii podlehli; a že úrodné krajiny Thracie, Mace- 
donie a Thessalie toho času již prázdny nebyly, musiU nowi 
příchozí útočiště hledati w horách a propastech skalnaté, pří- 
rodau rozerwané Hellady. Záwěreční byl to kámen nowé 
národu stawby, nowé společnosti indocwropejské, kámen 
z Cararrského mramoru, uhlazený a skwělý, i^Xiog^ an zatím 
jeho základowé w temných hlubinách Gallie, Skandinávie, 

v 

Karpat a Krkonošů, w černém wlnobiti Iberú, Čudu a Skythů, 
se potápěli a ztráceli. Tím konči se prwní náš oddíK 



Prwní wýwin, ústrojný nějaký základ nejbližší nám 
společnosti indoewropejské jest zahalen tmami úžasnými; 
tuto směsici prawěkosti uspořádali jsme dle našeho pře- 
swědčení, jak se nám to nejwíce přirozené býti zdálo. 
Zbýwá toliko, aby i Čtaucí o tom se přeswědčil a w la- 
byrintu ewropejských národii widěl, že pochod a usazowáni 
se jejich takowé a ne jiné bylo. 

Mimo onu cestu přes Hellespont udáwají se ještě 
dwě, kudy národowé indického půwodu do Ewropy táhli, 
a sice: ázina mezi Chwalinským a Aralským jez/erem, a pak 
ilu/e Kawkazu. Příčinau toho bylo owšem domnění, že 



Záwěrek. 299 

Z Thrácké čeledi hlawně Řekowé, w dáwné již době po- 
mníkami swé wzdélanosti co prwni proslulí^ w Ewropě také 
co prwni obywatelé se nalézati musili. Protož byla dru- 
hým čeledím jiná cesta wykazowána, jelikož by Řekowé 
náwalem druhých národ&« jidb krajinami jdaucich, stokrát 
byli zašli, aneb o jich podiodu aspoň něco byli zazna- 
menali. Nezb;fwalo tedy nic jiného, než úžina Chwalinsko- 
Aralská, aneb Kawkaz, aby naši předkowé někudy přec do 
Ewropy byli mohli přijití. Když bylo nahoře o powaze Skythů 
mluweno, podotknuto též o powaze půdy kirgiských stepí 
a té úžiny, kudy se indoewropejským národům cesta wy- 
značuje. Ono široširé moře pisku, ony stepy, jež toliko 
potrawau opatřený a patnácte mil denně ubíhající Mongol 
na koni we třech dnech přeletěti může, ono před wěky 
mnohem pustější mořské dno nebylo aniž mohlo býti pře- 
chodem dlauho a zwolna stěhujících se národů. To samé 
platí o těsných prosmykách tisícerořekého Kawkazu, o slu- 
jich, kde díwoch asiatské i ewropejské ničil pluky ozbro- 
jené, jemuž by tedy táhnaucí rodiny tím spíše za' kořist 
byly podlehly. Neberauce wšak ohled ani na tyto, příro- 
dau nahromaděné překážky, newidíme na oněch dwau 
cestách ani jediné známky, již by po sta a tisíce wěků 
táhnaucí národowé newyhnutelně po sobě byli zůstawiti 
musili, kdež zatím na cestě přes Hellespont wšecky wesměs 
je nalézáme. Od prwni lidské šlépěje až k wysokému 
stupni wzdélanosti, prwni člowěka hlas, prwni jeho úsilí, 
lowec á pastýř, další pomníky jeho pokroky, zúrodněná 
půda, stawění chat a ohromných měst, obchod, památky 
umění a wědomostí, wše hlásá nám bujaré pohybowáni 
lidské od Himaláje k Hellespontu, přes který se žiwot do 
Ewropy wyléwal. 

Řekowé oderwali se naposledy od půwodního pra- 
mene, pořád ale w úzkém spojeni s ním pozůstáwali; 
protož byli s to již we dáwnowěkosti ozwatí se wyšším 
žiwotem, kdež zatím druzí jejich bratří buď méně s sebau 
přinesli, aneb při wší swé dokonalosti k nízkému stupni, 
k pauhému zachowáwání žiwota, k dobýwání potrawy se* 
staupiti musili. Ruka prozřetelnosti nehleděla na to, aby 
wšechny částky člowěčenstwa od prwních začátků wýwinn 



j^aO Odděleni IL HU^ta třeti. 

swého pořád stejně a prawídelně pokračowaly ; ona wrfaak 
je do širého prostoru^ aby jen dále a mnofaonásobnějí 
tkali onu sít, jejiž niti mnohonásobněji a prostranněji we- 
dau w labyrintskau její swatyni. Nadřečené stupně žiwotá 
w ewropejskych čeleděch byly nám také jedním prawídlem^ 
dle kterého jsme národy ty w Ewropě usazowalL 

Prwni byli Keltowé. Nebudeme připomínati^ že oni 
z bojů domů jdauce^ hlawy zabitých nepřátel ke hlawám 
koňů swých přiwazowali, abychom dokázali tím jejich 
barbarstwí, dáwnau jejich surowost. Celý osud národu 
toho jewí nízký stupeň jeho žiwota. Na ohromném pro- 
storu nedetný podlehl haufu Římanů; wše nabylo jiného 
twaru; jiná ustanowení^ jiné mrawy, jiné náboženstwí; že 
pak ani řeč jeho> onen wšem drahým na dně národního 
žiwota spočíwající klenoty zachowána nebyla ^ jest nej- 
hlawnější důkaz, že při wší surowé síle wniterní jeho 
ústrojí tak bylo slabém že pružina k wýwínu wlastního a 
trwanliwého žiwota mocna nebyla. Na keltickau pláň wště- 

v 

pen Římský wrub* Nowě uniformowaní Francauzowé> po- 
tomci Keltům wyjmauc snad pohybliwau krew, nehonosí se 
welikým dědictwim po swých předcích, a wšak ani ti ne- 
přinesli s sebau mnoho asiatských pokladjp^^ pročež je 
za. prwní příchozí do Ewropy klademe* 

Druzí byli Germani. Zdá se, že národowé čeledi 
té dříwe na mnohem wyssím stupni státi musili, než jak 
římští a řečtí dějepisci z prwních století našeho počtu je 
líčí. Mělo se to snad i o Keltech podotknauti, kteří wál- 
kami s Ibery a bojem s přírodau tak nízko klesli, že je 
od barbarských národů ani stéblo neděli. Tím spíše dá 
se to říci o durmanech, kteří co samostatný národ sebe 
i swau řeč zachowali. K tomu potřebí zdrawějšiho jádra« 
než měli Keltowé, wyššího stupně w národním wýwinu, 
než jaký nalézáme w popisech starých letopisců, kteří nám 
boj a zahálku co hlawní známky jejich powahy líčí a Po- 
rýňany na jeden stawí stupeň s prabydliteli podlé Mara- 
ňonu neb Missisippi. Třením s Ibery, s Kelty a Čudy, 
bojem 8 diwau přírodau sewerní, bytowáním we hrozných 
pralesích klesli též hluboko, zdrsnatěli a powahu swau pří- 
krým okolnostem rownau učiniti musilL Jejich řeč, z onoho 



./ 



prawěku snad jediná patrná známka, ďa owSem stejným 
kročejem. Wice za skupení, než za ústrojí, wíce za rudni 
doly, než za bujaré rostliny možná ji powažowati, neroste 
sama ze sebe, wíce kupí, sletuje. Tímto nedostatkem wni* 
terni sily žiwotní byli Germani nuceni spojowati slowa; 
úkol owšem pohodlnější a snadnější, než má-li pojem ze 
slowa samého wyrústi; podstatná jména jenom někde ob- 
dařena tím neb oním pádem, pročež poměry wlečiwými 
předložkami stanoweny býti musejí; nerozeznáwá wšech 
nástinů w jednání (we slowesu), aniž dwojí pohlawí, w sta* 
wění slow pořádek téměř určen, lahoda čili tak zwaná 
libozwučnost přiměřena wíce podnebí sewernímu, a celá 
řeč národu tomu, jehož jednotliwí členowé wíc o samotě, 
opodál sebe sídlili, tak že jejich mluwa tisícerými obraty, 
prúcity a nádechy společenského žiwota neproniklelná, we 
mnohém ohledu jako we skořepce zahalena zůstala, k au- 
plně ústrojnimu žiwotu se neprobudila. 

Třetí byli Slowané* Po wydání Šafaříkowých Staro- 
žitností Slowanských není žádné pochybnosti o prawěkém 
bytowání Slowanů w Ewropě. Nestěhujeť se padesáte, ani 
dwacet millionů isilný národ. Úpělať Ewropa a duněla 
hrůzau, když jen nepatrné hordy hunských a awarských 
kočowníků na ni přilehly. Ty a jim podobné meteory 
byly zaznamenány od letopisců, a zaznamenáno též, že 
Slowané mnohočetní na dalekých prostorech orbu prowo- 
zujíce od starodáwna jsau bydleli. Pominauce nyní wšecky 
méně wážné důwody, jenom jednoho se přidržíme, dů- 
wodu nicméně takowé platnosti, jaké žádný, ž archivů 
wyňatý diplom míti nemůže. Myslíme totiž řeč. Pro hi- 
storii dáwno minulých wěků jsau řeči jedinými swětlár- 
námi, pod kterými temné wlny národů ještě poněkud 
možná pozorowati. Hlawně důležitý jsau pro nás řeči 
indoewropejské, keltickau málo známau wyjímajíc. Učení 
znatelé čtyř základních jazyků ewropejských, řeckého, latin- 
ského, slowanského a germánského, newěděli, mají-li ten neb 
onen prohlásiti za pramen druhých, tak tuze jsau protkány 
nejen látkau, nýbrž i wnitemím ústrojím, ač po wěky a 
wěky již swé samostatnosti požíwají. Slowan ani German**- 
nechodili k Reko\yi učiti se jazyku, mezera wíc než tří 



238 Odděleni 11. Hlawa třeti. 

tísiců let je dělí, a posud wídětí pokrewni jejidi swazky. 
Pramenem jedna druhým neb^a, wespolek mají se jen 
sestersky, a sestersky jenom ewropejské, neboť toho samého 
půwodu řeči asiatské jsau jim wzdálenější, sestry jako ne- 
idastni. Z té příčiny musily ředi ewropejské w dáwnowé- 
kosti déle pohromadě býwatf, nežli každá s wěnem swým 
se rozešly a s některým pásem našeho swěta zasnaubily, 
aby nowý začaly žiwot, nowé množily se rodiny. Hlawni 
pak známkau příbuznosti jazyků jsau jedny a ty samy 
formy; a kdož odepře jednu a tu samu formu latinskému 
a slowanskému sipo — sypu, sipas — sypáš, sipat — sypat, 
sipamus — sypáme, sipatis — sypáte, sipant — sipaut; si- 
pem — sýpem, sipes — sypeš, sipet — sipet, sipemus — sy- 
peme, sipetis — sypete, sipent — sypaut. Aneb jednu a tu 
samu formu řeckému tVTtrm — tepu, xvntBíg — tepeš, tvn- 
Tw — tepe, tiTttoiHv — tepeme, ivntBrB — tepete, tvtttotri — 
tepu; aneb německému: f(|irage, f^^fageé^t; f(|ilaget; ((fiíagen/ 
Sůjiía^ttf fd^tagen* Nemíníme, ani nelze w těchto listech uwáděú 
čtenáře na pole mluwozpytu, jen na ukázku něco zde po- 
loženo, čim wěc sama sebau mluwí; řeči ty mají ještě 
wíce forem wzájemných, * mnohými každá o sobě se ho- 
nosí, tak že w jednu nesplýwají a sesterský.^ poměr zase 
wyniká. I počet wýznamem stejných slow jest weliký, a 
potřeba ukázati jen na shůry položená slowa, aby toho 
prawda byla na jewě. ** Řecká řeč powažowána docda za 



* Wú Čas. Mus. na r. 1845 sw. I. pojednáni od J. Fr. Šu- 
mawského; 

** Mimo již uwedená položíme zde jeStě maní toliko nahodilá 
slowa latinská a slowanská : Sumo — sejmu (kořen jmu), capio — chápu, 
ager — ugor (úhor), agna — jagňa (jehně), tenuis — tenký, tero — tru, 
casso — kazím, casa — chyáíe, castus — čistý, cerasum — Čereáně. (třešně), 
struere — strojiti, svesco — zwykám, culmen — chlum, curvus — kriwý, 
cutis — kůže, do — dám, anser — hauser, angulus — úgol (úhel), aper — 
wepr, aptus — japný, angina — úžina, ansa — úie (|icho při nádobí), 
tango —: teku (tku, dotknu), auris — ucho, cabalhis — kobjia, cadus — 
kadě, caligo — kalím, canabis — konopí, colus (kužel — kolo), cruor — 
krew, crusta — chrustá wka, cuculus — kukačka, domus — dóm, dor- 
*^ niio — dřimiu, duco — tágu (tahu), edo — jedím (jím), ferio — peru, 
fi;$tula — píšťala, figo — pichu, flamma — plamen, fia^us — plawý, flao — 
plnju , fretum — brod , frutex — průti , fundus — půda (kořen pod), 



Záwěrek. 28B 

dceru slowanské ; nicméně třebas podlé : i^vetTov ava gQarov 
oigffB xaxTiVy ólsxovto ds Xaoia (nauzi na stráž wrže kakau 
polekali jsau lidé) celau Homerowu Uiadu ze slowanského 
wykládati za dobré nijakž by se neuznáwalo , přece ať 
pátý neb desátý jen díl čistý zůstane^ přeweliký jest to 
důkaz příbuznosti nadřečených jazyků^ důkaz neobyčejné 
stejnosti kořenowé látky, stawby i forem řeči. A přece 
déli je mezera wíce než tří tisíců let! Obchodem a wál- 
kami sdělují se owšem jednotliwá slowa, ne wšak slow 
kořeny , wšem čtyřem řečem stejné , ne stawba , ne 
formy mluwnické. Jak se to wše udalo? W odpowědi na 



fůro — búrim^ gelidus — chlady, globus — hlawa, glomus — klubko, 
glutio — glútám (hltám), gnosco — znajn, grauum — zrno, gusto — 
o-kaušim, hio — zeju, honos — honoseni, hortus — za-hrad-a, humus — 
země, hjrems — zima^ ignis — oheň, plenus — plný, cayeo — chowati se, 
ÍD-duo — o-děju. intra — nitro, Tcrto — wratiu^ Tetus — wetchý, vito — 
witám, jugum — jiho (jho), jusculum — jížka, labo — s-labnu, lacu- 
nosus — lužinatý, laeva — lewá^ lagena — láhew, laus — sláwa, lepor — 
lepost, palus — po-luži, levis — lewný, s^lewiti, libet — libi se, locus — 
po-loha, luteus-žlu^, lutum — bláto, lux — lúČ, mensa — měsa (mísa), 
mensis — měsíc, medium — mezi, mico — míhám (bljrltim), misceo — 
misím, miser — mizina (mizeti), omitto — po-mitnu, mortuus — mrtwý, 
mors — smrt, manos — od-měna, muscus — mech^ muto — motám, 
gnavus, navo (gnavo — hnawý (spěSný), nidus — hnízdo, niteo — roz- 
nítím, ob^scurus — ékarý (Škaredý), occupo — uchopím se, oliva — 
olíwa, omen — míniti (sauditi), opto — opytati (ptáti), ordo — řád, 
os — ůsto, ostium — ústí, paco — pokojím, palea — plewa, parva — 
prwá, pasco — pasu, paveo — báwám se, per-pctuo — o-pětuju, pes 
(pedis) — pata, peto — pytám, ptám se, plango — plakám, polio — 
plcju, postea — později, cedo — sedu, jdu, quatio — chwátím, qui — ký, 
rámus — rámě , repudio — pudím , rideo — raduju , rodo — hrydu 
(hryzu), rogo — reku (řku), * saccus — sádck (kořen sjati), saliva — 
slina (kořen sliju), sat — syt, scipio — o-átép, sceptrum — o-éčep, 
scopus — kopec, scutum — štít, seco — secu, securis — sekera, sedco — 
sedu, sémeu — sémě, septus — sepiat, šero, satum — seju, šitý, siccus — 
suchý, sipo — sypu, sonus — zon (zwon), spina — spina (kořen sepnu), 
stigo (in-ve-stigo) ^- .stihu (stíhám), sto — stojím, sugo — ssu (ssaju), 
sum — jsem, suo — áiju, ex-no — iz-uju (ob-uj, obuw), taceo — ticho, 
tempora — ta-pora, tcxo — tkám, turris — twrz, vacillo — wiklám, 
vapor - "wýpar, vastus — pustý, : unda — woda, veho — wezu, ver — 
jaro, verus — wěrý, vespa — wosa, video — widim, vínco — wynikám, 
vitupero — wytupim, voco — z-wuk, volvo — walím, uro — wru, uter — 
>fvterý, uter — útroba atd. atd. 



IS34 Odděleni IL Hlawa třeli. 

Otázku tu odhaluje se nám historické pole^ kterého se rádlo 
dějepisců dosud netknulo; pole to možná rozděliti na dwa 
dily> a sice: že národowé při swém stěhowáni z Asie do 
£wropy wšickni na řeckém a italském polauostrowu sídlili^ 
Keltowé^ Germani a po nich . Slowané^ a při swém od- 
chodu vrrstvry po sobě zanecháwali; nicméně že mezi tě- 
mito pozůstalými i sebe hustšími wrstwami weliká ona 
shoda mezi indoewropejskými jazyky ještě auplně se nedá 
wyswětlitij jest newyhnutelno^ že národowé ti w každém 
ohledu jedním byli národem we swé prwní wlasti asiatské> 
od Hellespontu k Eufratu a Tigru^ a že takowé as mezi 
nimi byly rozdíly, jako teď mezi národy čeledi Germánské 
aneb Slowanské. W užším ještě spojení byli arci we swé 
kolébce kašmírské^ na oněch wysočinách, s kter;fch jedna 
částka plemene toho do wnadných šířila se krajin indi- 
ckých, druhá k Eufratu a Středomoří a dále do Ewropy, 
až bauřné powodně Semitů s Taurických hor snad k rych- 
lejšímu pochodu ji nutily. Krajiny obau sausedních • polau- 
ostrowu byly dráhau mocných pratudů národních: nebyl 
to tichý přechod, pokojné stěhowáni, nebyla to ještě láskau 
dýchající Arkadie; hrozné jenom příboje, tragický lomoz 
člowěčenstwa. Důkaz toho jsau Kyklopské náspy; ony 
měly slaužiti za hradby proti nástupcům, a nástupcowé 
bauřili přece, až Ewropa nasytila se nadbytkem lidstwa 
asiatského, až čtwrté čeledi Thrácké poslední wětew řecká 

■ 

we skalách Peloponnesu utkwěla. Z té příčiny, wyjmauc 
snad jenom Reky, bylo prawěké lidstwo na polauostro- 
wích welikau směsicí různých národů, pročež není diwu, 
že dějepiscowé s Macedoňany, Epiroty, Daky atd., potom 
s Umbry, Šikuly, Etrusky atd. co počíti a půwod jejich 
wyswětliti newědí, že w krajinách Maloasie to samo diwadlo 
se wyskytuje. A té směsici musí i býti přičteno, proč mimo 
Řeky w ostatních krajinách we Thracii, Macedonii, pokud 
známo, docela žádná, a w Itálii teprwa překonáním různo- 
rodých žiwlů pozdě jakási literatura a umění se wywinuly. 
I sama latinská řeč má ze wšech indoewropejských snad 
nejslabší kořenowé ústrojí, a jen starší její sestry, hlawně 
slowanská, na jejímžto základě nejwíc ona spočíwá, mo- 
hau uděliti jí auplného swětla. Na malém okresu Thrácké 



Záwérek. 2S& 

čeledi počal se záhy bujarý žiwot> kdež zatím druhé tří 
od nořeny byly w lůno mladém byť i drsné přírody, a s ní 
pořád se omlazowaly> aby po tisíci létecli, we swé půwodní 
samostatnosti owšem jenom dwé, co mladé zjewily se ná- 
rodyj kdež zatím zářná hwězda čeledi Thrácké již ke swému 
západu se klonila. Tímto udáním budau již pochopitelnější 
nahoře položená slowa, že dále do krajin ewropejských 
táhnaucí Keltowé a Germani zpočátku, na wyšším stupni 
wzdělanosti stálic a později w nepřízniwých okolnostech 
na onen stupeň klesli^ jejž potom hlawně Římský jejich 
bratr na krátké lokte měřil. I Slowané přinesli s sebau 
wíce, než we popisech dějepisců o nich se nalézá, k čemuž 
hlawně známost písma aspoň u wyšších tříd a kněží po- 
čítáme; owšem ztrácela se i tato známost na dno zapo- 
menutí, když národu, jenž na zachowání swé bytnosti 
hlawní zřetel míti musil, Uteratura newyhnutelnau potřebau 
ještě býti nemohla; nicméně udržowala se aspoň w de- 
skách prawdodatných, jimiž utkwíwaly nejen poměry spo- 
lečnosti, ale i řeč> která, nejsauc žádnými známkami chy- 
tána a potomstwu w látce i we formách sdělowána, ode 
čtyř tisíců let we mnohem wětší různosti byla by se roz- 
čísnauti musila, než jaké nyní w řečích národů slowan- 
ských widíme. 

Jsmeť tedy u cíle našeho udání o pochodu a usa- 
zowání se národů indického půwodu w Ewropě, což po- 
depřeno je hlawně o ty důwody, že lidstwo to ani úžinau 
Chwalinsko-Aralskau, ani slujemi Kawkazu z příčin přírod- 
ních jíti nemohlo, že na cestě od Paropamisu přes Hel- 
lespont wšechny známky lidského žiwobytí, od malé chaty 
až ke skwělým pomníkům a st^wbám Kyklopským nalézáme, 
že národů těch poloha zeměpisná pro udaný mluwí pochod 
a ne opačný, poněwadž Keltowé ani přes Řeky, ani přes 
Slowany a Germany dráhu raziti si nemohli, že národní 
powaha a stupeň wzdělanosti w prawěku zcela udanému 
pořádku nadswěittčují, a že řeč Germanů a Slowanů s ja- 
zykem řeckým a latinským takowý má swazek ewropejský, 
že obě prwní čeledi později přistěhowati se nemohly, je- 
likož by mluwa jejich newyhnutelně bUžší býti musila mlu- 
wám asiatským toho samého půwodu, mluwě indické nebo 



236 Oddělení U. Hlawa Iřeti. 

perské^ a že tedy táhnuti jejich dříwe nastalo^ než Pelas- 
gowé Thessalskau půdu neb Argonauti Středomořské winy 
prorýwali. I jiných důwodu wíce mohli bychom uwésti, 
kdybychom nebyl! přeswědčeni, že již těmito udanými wěc 
sama nejen prawdě podobna, nýbrž i newywratná jest. 



Prwní, nejzázší obzor člowěčenstwa došel položenými 
zde zpráwami swého auplného kruhu. Jest to wýchod člo- 
wěčenstwa, záhy začátek jarního dne, plný mlžin s jas- 
nými zde onde průswity, ješto kolkolem čirá ještě tma. 
Duch se chwěje nad temnotau, noha wáhá o krok dál, by 
se w propast nesmekla. Jednotliwi národowé na dalekém 
tomto obzoru jsau jako oasy na paušti nepřehledné, jed- 
notliwé události a úkazy jako strmá auskali w moři, a po- 
zorowatel těžce pátrá po jich spojení a swazku, po zákoně 
jejich útworu a saustawy — základ položen na dne tem- 
ných wod, na dně úžasného praw� �ku. A přece, jako druhé 
nižší wrstwy přírody, pohybuje se i člowěčenstwo w da- 
ných zákonech, jenom že wětší, wolnější mají prostor jeho 
pohyby — wůli swobodnau, kdež zatím u nižších tworů 
wůli obmezenější, pud, čiti nebo pauhé kolowáni sil nalé- 
záme. Nicméně ani wrchol lidské swobody newymkne se 
w konání swém z oněch zákonů, jež naše země a roz- 

v 

ličné její pásy ustanowují. Člowěčenstwo má a wždy bude 
míti swoje ústi'ojí, byť sebe wolněji a swědoměji se hý- 
balo. Ukázati ono ústrojí we wší jeho zapletenosti, onu 
pružinu a zákony, podlé kterých wšeliký pohyb se řídil, 
ukázati onen wýwin, který w tomto ne mechanickém, ale 
žiwém, pořád rostaucím a wolnějším organismu se jewil, 
bylo naším snažením. Zdali wšechno patmo, zdali wšechno 
wyswětleno w oněch prawěku hrozných temnotách! Zdali 
pořádek uweden w onu diwau směsici, kde báje, powěsti. 
Činy, děje a přewraty jako šíroširé wynikají rumy města 
rozbořeného! Newystawí se opět býwalé, jenom z odko- 
paných základů možná poněkud uzawírati o obecných wý- 
kresích; do něho neuwede sé obywatelstwo někdejší, onoť 
jako orkánem rozptýleno na wše strany w Aowé žiwoty. 
W nesčíslných dějepisnýcli kniliách různých národů čerpá 



Zá^ivěrek. 237 

se neskončený počet události^ podzemní ale kořání obrow- 
ského stromu člowěčenstwa nikde není odhaleno. Ať jsau 
pak w těchto listech sebe jasněji a dokonaleji asiatské a 
staroewropejské mrákoty oswědeny, méně má to w sobě 
wáhy^ než ona okolnost^ že ode wšech skoro dějepisců 
člowěčenstwa wynecháwaná čeleď Slowanská zde we swau 
řadu, we swůj žiwot wstupuje, a powšechný dějepis tím 
swého celku dochází.* Staří dějepisci Římanů a Řeků 
znali z nepatrné části jen ty národy, o kterých wálečným 
hlukem wětsí nabýwali wědomosti. Slowané w ohledu tom 
málo wynikli. Nicméně že i weškeré západní Ewropy nej- 
nowější znamenatelé osudů lidstwa po mnohých swěto- 
dějných událostech se strany Slowanů burf jen nepatrné 
aneb docela žádné zmínky o nich nečiní, jest na ujmu 
auplnosti a dokonalostí jejich spisů. Tito na západních 
stranách našeho pásma stěsnění národowé jsau ponořeni 
do swých společenských poměrů, a pud žene je na wlny 
oceánu, aniž dáwá jim pohlednauti zpět do prostoru a 
času. W ohledu neznámosti Slowanů náleží k nim i Ger- 
mani. Podlé kroje národního žiwota wypadá i kroj jejich 
dějepisců, kteří ponejwíce dějinami swého národu, jakožto 
wrcholem wšeho ostatního, swůj úkol zawírají. Nebudeme 
s nimi o to se příti; každý hledí si stupně, kterého může 
dosíci. Jenom jednoho nelze pominauti Uios tejně: obrazu 
totiž, který še nám o mrawní powaze Slowanů w děje- 
a národopisech hlawně s námi po wěky sausedících bratrů 
podáwá. Štětec oněch obrazotworců Sláwie newí kde na- 
brati temných barew^ aby na mysl tanaucí ideál náležitě 
se wylíčil; Slowana twoH docela z jiné látky, nežli jest 
boží země; powaha jeho przní a kalí se neustále jedo- 
wými nádechy jako zrcadlo samolibce; onoť owšem jasní 
se opět a půwodní čistoty nabýwá. Newiníme národ Ně- 
mecký wůbec ; ani malého, sebe nižšího národku nebudeme 
drzí rukaii káleti, každýť je wíce neb méně zářnau perlau 



* Není prawiďla bes 'wýjimky; professor na Praiské universitě, 
K. J. Vicu, sděluje wc swém přew>borném 3!>®tubiltm tCV atígemdnett 
©Cfc^íc^tc^ ze wSech nowějsich cléj^iscA nejlepší přehled i čeledi Sio- 
wanské. Jelikož jeho studium též na ústrojncm wýwina MowěČenstwa 
se zakládá, tim wétSi tauhau čekáme na dějepis sám. 



J238 Oddálení II. Hlawa ťreti. 

w diademě našeho swěta. Šlechetnost germánského národu 
uznáwajíee^ míníme jen ony písaře jeho, kteří w dětinské 
newědomosti ruší, kazí a powrhují tím, čeho ceny neznají. 
Ježto ale pří welmi nepatrných wýminkách tito z lůna 
germánského národu wycházející spisowatelé wesměs, co 
jich koli každau jeseň dozráwá, swých slow co kalených 
střel proti Slowanům použíwají, přec konečně netýká se 
tato wěc pauze jednotliwých osob, jeť ona spíše známkau 
času, historickau událostí, a hlubší má základ, než na 
prwní pohled se widí. Tato kolkolem mocnými národy 
obklíčená čeleď cítí sebe sewřenu, wšady tuší nebezpečí 
a příchod mlhami jen zahalených pluků nepřátelských, 
kterým w cestě nestojí ani Kyklopská, ani čínská zeď, 
ani stepe, ani wlny moře, ani wlny písku. Zajisté nemalá 
to příčina onoho láni a házení kalu na wše strany, hlawně 
na národy wýchodu. Potomek Keltů a Sláwie syn činili 
by na tom místě to samé — a pak by se jim wytknulo, 
že při wší učenosti a wzdělanosti dewatenáctého wěku ani 
na ten stupeň se nepowznesli, aby swému bratrowi spra- 
wecUnost konaU. Neustálý howor o civilisací bez konání 
mezinárodní sprawedlnosti, jest pauhým lalotáním o wéci, 
jejíž obsah se nepojal; dělaný jest to oheň, ne wšak 
blahé ony čerwánky, oni po těžké noci wítaní hlasatelé 
radostnějšího žiwota. A jestli posléze duchowní náčelníci 
národu a jeho dvilisace bez příčiny a bez důwodu z řady 
člowěčenstwa usilují wylaučíti jakožto nedůstojný ten ná- 
rod, který uzawřením wyšší moci přes tři swě.ta díly se 
položil a wšechny pásy jeho zaujímá, jestli konečně ne- 
sprawedlnost konají, samiť učinili otwor do stawby swé 
wzdělanosti, a jejich bratr odwracuje se s bolestí a ode- 
bírá se w lůno swé rodiny, tupené a przněné, která wšak 
od prawěku posud onu zachowala mírnost, lahodu a lid- 
skost, jež počátkem i koncem wzdělanosti jest. Rylo to 
rádlo slowanské půdu poswátných Germanie daubraw, ho- 
nila se do nich později jasná pochodeň swěda a swětlo 
dáno do poměrů těles nebeských, po wěky a wěky kladly 
se prsní hradby hordám asiatdcým — Slowan nechce díky, 
sprawedlnost jenom žádá — a kolkolem ozýwají se jen 
hany a urážky. 



*. . 



Záwěrek. Sd9 

Pohlédneme-li ještě jednau na prostor a byť sem 
tam pod pauhým jen stěhowáním známé dějiny wytknu- 
tébo zde člowěčenstwa^ nebudeme dlauho wáhatí s úsud- 
kem^ že to nebyly prwni jeho puky, že jeho žiwot nebyl 
již žiwotem s námi saučasných diwochů, ale že na swé 
dráze walně již bylo se pošinulo, když teprwa prwní 
čerwánky bytnost jeho nám hlásají. Rozšířeno bylo již 
we wšech swěta pásech , před námi leží ono co Sa- 
hara, kde jenom jednotliwé oasy se zjewují. A co ob- 
sahuji tyto punkty? Již welikau wzdělanost, weliké již 
pohnutí člowěčenstwa. Wizme ohromné ty stawby a staro- 
slawná města země Wed a Ramajany, země Kingii, hwěz- 
doznatelu, hieroglyfů, země obchodu, Tamíra a Kyklopů, 
a na stejný stupeň s barbary stawěti jich nebudeme pauze 
proto, že napotomni lidstwo, byť ponejwíce na jiných 
stranách wýše postaupilo. Takž pozorujeme w něm již 
i weliké pohnutí, weliké již zátřesy w půtkách různých 
plemen: zničující boj iic^zi syny Himaláje a opičatým po- 
kolením Galských hor, mezi pilným obywatelem Hoangha 
a drawcem sewemích stepi, příwal Semitů na národy in- 
dického půwodu a další jich bauře pod Ninem a Semira- 
midau; wystaupení Ponilanů z úzkých břehů swých pod 
Sesostrisem, a w té samé podobě tuhé setkání různoro- 
dých Asiatů w Ewropě — doba to, kde w člowěčenstwu 
již walný kolowal žiwot na wytknuté prostrani našeho 
swěta. Hlawni priižinau pohybů těch byly, jak mnoho- 
kráte již podotknuto, rozličné protiwy pozemních pásů, 
které na člowěka z počátku wětší majíce wplyw, podlé swé 
formy ho wytwořowaly a naproti ^íi^ý™ stawěli k činům 
byť i sebe drsnějším, nicméně přece k pohybu a žiwótuu 
Aby se pak ony protiwy i pro další zachowaly potomstwo, 
toho hlawni pomocnice byly různé řeči lidstwa. Po sra- 
ženi se jinorodců nenastala z nich náhle jako w jediný 
celek slitá hmota; řeč je oddělowala, různila, počáteční 
útwar jejich zachowáwala, až po odbytí swého úkolu slabší 
podlehli a stejně mocni wedlé sebe na wždy se udrželL 
A tyto řeči, tyto wěmé ochránkyně půwodních útwarů 
člowěčenstwa , jsau také jediné známky, kterými o po- 
měru záhých národů nějaké wědomosti nabýwáme, jedi- 



240 Oddélcní IL Hlawa třetí. 

njfmi perlami na dně bylého člowěčenstwa. Nadřečené 
protiwy byly konečně hlawnimí pákami lidstwa; na nich 
spočiwá wýwin národů. Tworce uwrhnul je na úrodné 
rowiny^ na plané stepe, hory a úskalí, aby se wzájemně 
třeli, tělo tužili, rozum bystřili a na onen wycházeU stupeň, 
na kterém by již wíce byU než drsnými bojowníky; pří- 
roda jimi a oni přírodau ušlechtilejší budauce, aby mimo 
zápas o pauhé zachowání žiwota skládali již také diky 
tworci uměním a wědami, nowau utwořili protiwu, a po 
dlauhé a dlauhé dráze této aby dosáhli posléze oné lid- 
skosti, oné humanity, we které k dalšímu wýwinu protiwy 
duchowní prostor mají neskončený. We wěčný kaleidoskop 
lidstwa přidáwá každý wěk několik drahých kamínků (pro 
stín někdy i temných), a wždy krásnější a rozmanitější 
jejich wýwin stopuje powšechný dějepis; prwní toho wý- 
twar, pokud naše ruka schopna byla, zde jsme podali. 



R e i s t r í k. 



ji. 

Abaricedí 87. 
Abarís 173. 
Abasi 55. 
Abdžajoni 87. 
Abraham 193, 200. 
AbsoloD 107. 
Abydos 149. 
Abyla^06. 
Adam, Eva 68.^ 
Adonia 197. 
Admíralské (admíralit- 

dí) ostro wy 14, 24. 
Adramelech 187. 
Advaja 87. 
Afgani 51, 178. 
Afganská řeč 59. 
Afričan 26. 
Afrika 15, 26, 38. 
Afri koberce 34. 
Agni 86, 89, 91..- 
Ahríman 181. 
^Akereas^ 222. 
Ako 2(lřř. 
Aktisanes 175. 
Aioan 32. 
Alanowé 225. 
Alava 212. 
Albaňané, Albánowé 53, 

213. 
Albion 115. 
Aleutské ostrowy 54. 
Alexander Weliký 70!, 

105. 
Alexandria 149. 
Alorosus 189. 
Alp3r 52. 
Altaj meniii 55. 
Altajské hory 54. 
Ainalekowé 193, 195. 
Amasis 161, 175. 
Amazonka 69, 208. 
Americký Ewropan 19. 
Američan 15^ 17. 



Amerika 15, dňí\ 
Ammon 152. ^'^'•• 
Araonité 193, 196. 
Amu řeka 43. 
Amur řeka 54. 
Anadi 87. 
Anamelech 187. 
Ananda 87. 
Anemon 189. 
Angličané 215. 
Anliochia 178. 
A^ona 189. 
Apiy 151. 
Apollo 152, 223. 
Apollo Belwederský 8. 
Apolionius Tyanskýl70. 
Aquitanie, Aquitansko 

55, 212. 
Arab 24, 53, 184. 
Arabská čeleď 53. 
fAral 43. 

trarat M, 184. 
raxes 179. 
Arbaces 180. 
Arbak (Arbaces) 188. 
Arbis 178. 
Arbité 178. 
Area (Irán) M. 
Areitská celé? 51, 178. 
Argos 77, 227. 
Argun 54. 
Archipelag- 77. 
Aria 178. 
Aristokratie 63. 
Arkadie 227. 
Arles 165. 
Arménie 51, 55. 
Armenowé 178. 
Armuza 178. 
Arnauti 2^3. 
Aron 200u: 
Arrian 118w 
ArroTran 24. 
Arrcwé ITO, 
jArtea tlS. 



Artcjci 178. 

A.samsko 109. ' 

Asía 15. 

Asiat 15. 

Asi^, sewemi 146. 

Assuana 146, 147. 

Assyrie 163. 

Assyri , Assyrowé 53, 

180, 184, 185. 
Assyrské dějiny 186. 
Astaboras 147. 
Astarte 190, 207. 
Astarot 207. 
Astrachanšti Tatarowé 

55. 
Assur 186. 
Astyagus 181*. 
Asychis 175. 
Ašantský král 32. 
Atbara 147. 
Atharwedy 100. 
Athos tis 172. 
Atma 87. 
Atlika 70, 227. 
Attila 71, 207. 
Attimaba 87. 
Augias 69. 
Australan 3, 5, 15. 
Austrálie 3, 38. 
Australský žiwot 14. 
Awarowé 55. 
AzoYské moře 174. 
Azot 77. 



Baal 223. 
Baalat 197. 
Baalbek 197: 
Baaltis 207. 
Babel 185. 
Babylon T7, 185. 
Bab^lo(^%x!L^ \^Sí». 



Ba 



Baeawst BT, 89. 


Ilritanic 214, 


Ces komora WS ké pohoH 


Bag.wat-I)iiM 108. 


Itubaslis 151, 161. 


. 5Í- 


Bagis 8». 


Rudillia, Budha 67, 89, 


Českoslowanslií n.iroil 


Bachus 89. 


100. 


62. 


Baikalowo ji-tero 5i. 


Biib 223. 


Č.lv>-.<- 92. 


BíklTB 178, 187. 


Buchara 210. 


Cen 120. 


Baklria 178. 


Bucbarsko 55. 


řingari 96. 


BalUiana 1T8. 


Bulám 3Í. 


činBi.cban 209. 


Bíktrowú 172. 


Bulami 35. 


Čile 20. 


Bal oti 36. 


Bulhaři 52, 56. 


Ďlna 51, 116. 


Balt. Ballické moi-e 211. 


Burjali 54. 


ČiňaD 58, 118. 


Bairut 207. 


Busiris 1T2. 


Č.D«waJ 1S2. 


Baskowé fiS. 312. 


Bybliis 207. 


Činstá tvd 130. 


BaikíH 55. 


Bjlhini 53. 


('Inské piémS 56. 


Beai 223. 






Bebrvk'oȎ 308. 


■-.-■^ 


Cud 71, 211, 212, 228. 


BehreDS 14. 


C. 


Cudská řeled 17B. 


Bel 223. 






Bel Chalďejskv ZtW. 


Carobrad 186. 


Čuchoníko. 


BeU 8H, lfl5. ' 


Ceilon 21, 87J 


ČuD-tsin 123. 


Břiák. KíikerlaL 21, 30. 


Celli (Celtac) 308, 214. 




Bělboh 223. 


Celtibeři 211. 


■>• 


B..icgowA 227. 


Celtická feU-ď 61. 




Bclesjs 188. 


Censorat 131. 


DaliOBííký král ^12. 


Belli-mo 31. 


Cupouan 21. 


Dalcdafowé 62. 


Beiradia 89. 


Csarea PanU 207. 


Diiniask 77. , ' 


Belus 190. 


Ceula 206. 


Damoski iišc M^ 


Beoares 76. 


Cigáni 96. 
CiliciaDÍ 20S. 


Danauí 228. 


BeDgalsko 143. 


Daniel 192. 


BenguclL 38. 


CImerowé ŮS. 


Dánsko ez, 211. 


Beninowé 38. 


ri.i<pania 206. 


Dar 214. 


Berosus 189. 


CdcMiin 199. 


Dariská iilina 24. 


Beryliis 207, 


CrriL' í..>rv 219. 


Dawid 198. 


Bhadrakali 91. 


(:ya.are5 180. 


Debora IM.., 


Bhara 89 


f.\chowó 55. 


Dedaks 22^. 


Bhavrani 91. 


f-yP' (Cyprus) 177.:, 


Deioces 180. 
Delu 145. 


Bhima 89. 


206. 


Bhudeia 89. 


Cypriam 117. 


Deogilr 112. 


Biafoh 38. 


Cyronaika 177. 


Deogursk.i pa|Kaa 83. 


BidiugoTTé 36. 


Cyrus 189, 181. 


Dťtcclo 187. 


Bindrahimd 1 U. 




Dcrw 214. 


Birmaoé 56. 




DcspoMu 81. 


Biskaia 212. 
Búkajci 212. 
Bodrici 52. 


■č. 


Deu 119, 222. 




Deukalion 68. 


ČakrawaDiii 80. 


Deus 227. 


Bogot 21. 


Gatambromiká uaeoda 


Druisch 218. 


Bochara 130. 


.83. 


Dew 223. 


Bojoné 52. 


Candata 94, 


Dewimala 91. 


Bolli 31. 


Oal»ra..na 87. 


Dewy 179, 182. 


BoDC 123. 


Caliirbbiictíia 89. 


DitBW 223. 


Beoiia 227. 


Čcchowě 52. 


Dbewa 214. 


BorDeo 2 i. 


Čechy 69. 


DÚM 152. 


Boiflaoé 52. 


Čeoowú 124. 


D)W£ch Brasilskv aH 


Botokud 21. 


Č«r«misi 65. 


Dnípr 52. 


Bram 88. 


Coikcs 21. 65. 


Dnřstr 62. 


Brama 88, 90, 222. 


ěerkesko 55. 


Dodoaskv cbrim W7. 


Braman 85. 


CiTué mor« 52, 61. 


Dolno-GuiAan 30. 


Bramapulra 13. 


Čurnobog 223. 


Don 52. 


Bramia Si. 


Četaoharci 52. 


DoDgoliká krajÚHi 147. 



DoDské krajiay 171. 
DoDÍi 3i. 

Dorodman 1S2. 



Dualismus 1S3. 
Dublud» 13. 
Dulalobodská pa(>udii 

83. 
Dunaj 52, 319. 

Dusak 183. 

Du>a Rutha 108. 

Dwapjana 101. 

Dwarka 8». 

D»ÍDa 52. 

DynaMlc ČeuskÁ 13Í. 

Diaganat íili Diagarnat 

83, 89. 
Díambu-Dwipa IHt. 
Dtamoa (Dlumit-i^ 114. 
Diebd-ťl-Birkelski- ' 

temnr 174. 
Dlen gis -chánů w rod Tíí. 



Etrurowé,Elruskowi;53, 

225. 
Eufrat 51. 
Ewropa 15, 71. 
Ewropan 6, 71. 
Ewropejíli národowé 



Femnl saud 35. 
FcDÍcia 199. 
Fenikowé, Feniíané 63, 
74,179,184, 1&3. 205. 
Peron 176. 



Ebro 212. 
Ebusina 178. 
Edomili 103, 100. 
Elcsus 70. 
Egloii l»ů. 
Egvpt 73, 145- - 
EsViifan 146. 
EikluD 152. 
Ekbnl^aa 180. 
Elám 178. 
Elamowci 178, 180. 
Etefantiiia 140, 149. 
Etbn>.s 184. 
Etupowó 217. 
Ellora 7G. 

Ellorsk.'! rbrimy 82. 
Eniof 152. 
Enrliorskú pia 
Kpidaurus 77. 
Epiioli 63. 
Epiius 237. 



IflS. 



Erg 



í 170. 



Esaii 193. 
Eskimak 20, 55, 68. 
Eitoai 56, 211. 
Elbiopan I4f!, 1G9. 
Kthiopie 162. 
Euuri« 225. 



Haímawal 89. 
[l.ijasrlwn HS. 
Haamdan 186. 
Hang-íeu-ru 129. 
Hanuoian 107. 
Hara 90- 
Haraogur.ba 87. 
Hebrejťi, Hcbreowé ISi, 

92, ifla. 

:irc»Li ieied S3. 
Hehronsko 1113. 
Hefaislos 171. 
Hekalompvlos 17. 
Hebopoli^lBI, 16M97. 



Frvgie 228. 
Frygowú 208. 
Ftfia 152. 



Gaely. Gailj 2U. 

Galen 16C. 

Galii 214. 

GalUe 52, 212- 

Ganga :I0. 

Ganges 43, 51.70, 174- 

Galské bory 78. 

Gedio.sia 78. 

Cepidi 52. 

Germani 72, 208. 

Germánská íeleil 62, 74, 



215. 

Geloné em DakoK 
Gibralunká úžina 
Gíciía 89. 



Guthowé 52- 
Gracci, Graici 837. 
GrSnIaud 16. 
Grusinsky kmeo 55. 
Guiana SO. 
Guinea tt- 
Giiipuskoa 212. 
Gybralur 200. 



170. 



Hrllada a2S, 
Ht^llenow.^ 63. 

rsponl 213. 
Hetoli 64. 



Hi'iiTi-1'h'iwy kniliy 166 
PlovuiOTi IBX 

H»prri3 212. 

H«,-.|i.:N.ikv ai8. 

Hcuuruwé" 226. 

Hia 120. 

Hieng-Čaag 138. 

UiggoUgo 13. 

Uimalajsků bor; 43, 60, 
72, 133. 

Hindnku^ké hory (Pá- 
ro p.-. mis ,>..) 43. 

Hin.ínMan 43. 

Híi> 



1.15. 



Himniaki.n 8li. 

Hi^kia laa 

Hispatiía 306. 
Hoai-Nan-Kc 121). 
Hoantfho 4;), 66, 163. 
Homér 77. 
Horeb 194. 
Hormiida 181- . 



Korl> 



t 181. 



Horus 171. 



!»44 



Rejslrik. 



Haní 55, 144. 
Huron 18. 
Hjrksowc 171. 
Hyries 177. 
Hyrkania 178. 

Ch. 

Chaldea, Cbaldeja, Clial- 

dejská zem 53, 184. 

188, 206. 
Chaldcjsko - Assyrská 

Čeleď 53. 
Chaldeowé 188. 
Chám 192. 
Chedorlaomer 180. 
Chemos 198. 
Chim 166. 
Chorasan 178. 
ChwaLÍDské moře 68, 77, 

228. 

M. 

Iber 75, 212. 
Iberowé 55, 212 
Iberská Čeleď 55, 208. 
Ibis 151. 
Idumea 199. 
I-kÍDg 123. 
Iho 119. 
Imaus 138. 
Ulyrský národ 52. 
Inachus 227. 
Ind 51, 78, 79. 
lodian 16. 
Indická čeleď 51. 
Indická řeč 49. 
Indické plémě 213. 
Indo-ewropejské plémě 

60. 
Indoewropejské řeči 50. 
Indra 85. 
Ingrowé 55. 
Irán 178. 
Irokez 20. 
Inko 214. 
Irtyš 144. 
Isak 193. 
Isboset 196. 
Isfahan 178. 
Isis 152, 167, 170. 
Ismael 193. 
Isracl 193. 
Israelský král 198. 
Israelité 172. 
Itaha 212. 

Italský polauostrow 225. 
^ttliú národowé 53. 



Jalof 27. 
Jalona 126. 
JanLsekian 43. 
Jao 118, 124, 134. 
Jason 69. 
Jaxamati 225. 
Jaxartes 210. 
Jazykowé 225. 
Jebusi, Jebusité 196. 
Jednowláda 63. 
Jefu 196. 
Jenisej 55. 
Jericho 195. 
Jeroboam 198. 
Jerusalem 173, 198. 
Jesuité 19, 125. 
Jetro 194. ^ 
Joakim 192. 
Jordán 199. 
Josafát 198. • 
Josef 172. 
Josia 198. 
Josue 195, 200. 
Juno 134. ,- 

Junoniny zahrady 212. 
Junonská krajina 126. 
Jupiter 69, 152. 
JuYe 226. 



Kadiz 206. 

Kadmejský hrad 228. 

Kadmus 228. 

Kadytia 177. 

Kafry 36. 

Rahira 146, 149, 164. 

Kajomort 182. 

Kala 90. 

Káli 91. 

Kaliforiian 18. 

Kalifornie 16, 19. 

Kalíja drak 67. 

Kalkí 67. 

Kalia -Fiiatonga 13. 

Kalmykowé 54. 

Kalpa 20q. 

Kambodžská řiSe 143. 

Kambyses 167, 178, 181i 

Kamčadalowé 54. 

Kamzarati 89. 

Kanada 23. 

Kanán 172, 105, 199. 

Kanáilané, Kananité 53, 

184, 193, 205. 
Kanibalský diwoch 9. 



Kaninské lázně 226. 
Kautabrowé 55. 
Kant-Ču 77. 
Kao-hoang-ti, Kao-ti 

141. 
Kapadocie 181. 
Kapadočané 208. 
Karpaty 219. 
Kapua 226. 
Karaib 21, 23. 
Karakalpaci 55. 
Karakar 22. 
Karamnasa 115. 
Karhadž 7. 
Karli 81. 
Karmana , Karamania 

178. 
Kar mel 199. 
Karnak 17. 
Kařnatici 106. 
Karowé 13, 208. 
Karlhago 206. 
Karunnanidhi 87. 
Kaákar 55. 
KaSmir 13, 50. 
Katakomby 159. 
Kawkaz 51. 
Kawkazic 55. 
Kawkazská čeleď 55. 
Kazanáti Tatarowé 55. 
Kazík 17, 24. 
Kazi-Kamyky 55. 
Kefeni 178. 
Kefren 175. 
Keilasský chrám 81. 
Kekrops 228. 
Kelt 75, 215, 230. 
Kcltícká Čeleď 213. 
Keltická řeč 49. 
Keops 175, 164. 
Kelri 92. 
Kiekenda 89. 
Kink 123. 
Kirgizowé 55. 
Kirgizské hordy 210. 
Kisil-alan 130. 
Kleopatry jehla 165. 
Kněžewláda 64. 
Kočinčíňané 56. 
Kočinčinská řiáe 143. 
Kojundžuk 185. 
Kolchický národ 174. 
Kolchis 69. 
Komorin předhořl 78, 

223. 
Konfucius, Konfíitse 120. 
Konsc 152. 
Koptická mluwa t95L 
Koptowé 53. 



KordUérské bory 17, 69. 


Lewi kmen 200. 


Mandana 181. 


Korea polauostrow M. 


Le»ité 202. 


Maudarin 139. 


Koroaoé 56. 


Libanon 197, 20«. 


MaudingovrČ 38. 


Korjaci 54. 


LibowUda 10, 64. 


Mand^iironé 66. 


Koromandetské pobťcii 


Li-king 123. 


Mann 318. 


T8. 


Lingan. 61. 


:M,„i(ua 237. 


Korowé 103. 


Li-se 140. 


Manu<^» 101. 


Korsika bb, 213. 


Litewskí kmen 53. 


Mj,,, 177. 


Koiskv panowDÍk 108. 


Lilwané 53. 


Mara-ion l«, 230. 


KnííH 55. 


Lodnicktt ostro wy 11. 


Maraii 93. 


Krajinci 52. 


Logneía 97. 


Maralskv stál 93. 


Kra íod norský rukopis 


Lolo«ó 136. 


Margiana 178. 


221, 


Londjn 165. 


Marian..;k.:. ostr-wT Itt 


Krcla 206. 


Lopardsky národ 66. 


Markč.^kv osIro»ÍD 7, 


Kr«tín 34, 


Lop^kú jeiero 144. 


Mas.sagiái 210. 


Krim 327. 


Lot 193. 


Miitambstť kralowitwí 


Krikow 24. 


Lota 13. 


34. 


Kriioa 67, 89, 102. 


Loios 91. 


Maurové 6.3. 


Srn KHle ostcoif 14. 


LolvAowí 53. 


Tllawalipuram 76, 88. 


Krkonoše 338. 


Lu 120, 136. 


Mbayowe 22. 


Krnkodilopol 165. 


Luuné hory 145. 


Mcdi,-. 178. 


Kr.mo.i 171. 


Luson 7. 


Medianirt- 194. 


Kialri 92. 


Lulici (Wdcii) 53. 


Medicřjská Wťnule 8. 
Medo-éabylonski HU 


Klesias 105. 


Ln^ortkv obelisk 166. 


Kuen-lun 133, 134. 


LmowU"da 64. 


181. 


Klímáni 55. 


Luiice 63. 


Medowé 51. 


Kimg-fo-Uie 130. 


Lybia 162. 


Mecbicfcv Indián 18. 


Ku„g-kuns 133. 


Lybická pnsUna 69, 140. 
Lyciani 208. 


ML-dii£aň 68. 


Kuni 178. 


Mcchiko 16, 19. 


Kuíma 24. 


Lydowé 63, 208. 


Mcliu 307. 


Kurdowé 51, 179. 




Mclkart 208, 207. 


Kurhan 164. 


m. 


Memi^ 147, 149. 17S. 


Kurilské ostroTrr 5*. 




Mcmnon 165. 


Kurowě B9. 


Maccdoni 53. 


ML-mno»v 50chv 147. 


Kuru 102. 


Madagaskar 7. 


Menu 94; 101, lOÍ. 


Kjllop 230. 


Maďaři 55. 


Mrnas Mcnrs 17J. 


Kaiopské •tawbj227. 


Ma<t.nríkH b»luz 208. 


Mtndcs 149, 153. 




-MaOia..i 196. 


M«Ds-u« 123. 


1,. 


Ma.Ua.,il,; 93. 


Meroe 76, 145, IW. 




Madvai' 211. 


Mern 102. 


Labe 53. 


Mága, Iskvpafiownik 108. 


Mosopotimci 196. 


Labyrint 182, lfl» 


Magd<,Ia"l77. 


Meí.motamÍ>t 53, 73. 


Laila 233. 


:Mag.:U»ská úiina 25. 


Mesr 162. 


Ladoga jeiera 62. 


Magik 180, 184. 


Me^aoairt 162. 


L.ic]iis 195. 


■Maíiaba^lll. 103 


Mi^iiana 182. 


Lakirm 91. 


IVtabab.-.!! BT. 


Miaosc, Miaowé ISfl. 


Lanka 107. 


M iiadev-a 89, 90. 


Mincrwa 152. 


Laotse 130, 137. 


Mabakaln 90, 183. 


mingrcllc 69. 


Lapili 32T. 


TMal.mu<fll6. 


Hing-li 144. 


La-Plata 23. 


Maciipek iga 


MinoȎ 327. 


LaLinská reí 49. 


.Majft 87, 90. 
Mflkoii 36. 


Misr 162. 


Lalnna 163. 


Miaraim 171. 


L«b..g 195. 


Malá Asi« 51. 


Misraimité 192. 


Lcílovrč moře 69. 


MalaÍ,.kť plemř 56, 57. 
Malalk. i 


Mlsrité 162. 


Ltklonia 6S. 


Missisippi 230. 


Lena 55. 


Maliarh B3. 


Miíurafcé pUniny 1«. 


Lcsgi 55. 


Malikolsky ostrowan 14. 


MÍLbra 183. 


Lelo 163. 


Málu 327. 


Mne«is 161. 


LeUe 120. 


Mamre, ádoL 199 


Moabitř 193, 196. 



946 



' Rejstrik. 



N 



Bfoesowé 53. 
Mohamedanská proliwa 

74. 
Mohyla 164. 
Moloch 198, 207. 
Monarchie 11, 63. 
Mongoli čili Talari 54. 
Mongoli e 68. 
Moth 152. 
Moses 68, 77, 193. 
Mudha 90. 
Mudřena 37. 
Munaie 158. 
Musarni 178. 
Mussasa 34. 
Mykerínus 175. 

Nabuchodonozor 180. 

Načež 21. 

Nairowé 93. 

Narjana 89. 

Nathan 197, 204. 

Nazaretské slunce 7,4> 

Nebbi 185. 

Nebo 190. 

Necho* (Nechus) 177. 

Neger 127. 

Negcrka 38. 

Negerské plémě (Negro- 

•wité plemeno) 5, 105, 

146. 
Neith 152. 
Nékoliko-wláda 64. 
Německá řeč 49. 
Němen 52. 
Nerighsar 192. 
Nigea 178. 
Nikotris 173. 
Nil 73, 145, 159. 
Nimrod 72, 185. 
Ninive 77, 180, 185. 
Ninus 72, 180, 185. 
Nisroch 187. 
No-Ammon 149. 
Noe 68. 
Nogajci 55. 
Nola 226. 
Nomy 156, 174. 
Norwegy 52, 211. 
Nowá Britanie 14. 
Nowá Kaledonie 5, 9. 
Nowé Skotsko 18. 
Nowo-Assyrsko 188. 
Nowohollanďan 5, 6, 13. 
Nowo-perská řeč 189. 
Nowý Holland 4. 
No^ý Zéland 7, 11. 



Nubie 147. 
Nukahiwan 7, 8. 
Nundi 81. 
Nutkán 25. 
Nynius 187. 
Nysské ůdoliny 69. 

O. 

Oannes 189, 206. 
Ob 55. 

Obelisk 25, 162. 
Odra 52. 

Odwětwi asiatské 50. 
Oeloti 54. 
Ogyges 68, 227. 
Ohniwec 25. 
Ochlokratie 64. 
Ola-Bibi 114. 
Oligarchie 64. 
Oliwt^tská hora 198. 
Omito 110. 
Omrowé 34, 36. 
Onufís 161. 
Ordowé 138. 
Orchoraenos 227. 
Oriowé 138. 
Ormuzd 178, 181, 223. 
Osiris 151. 
Osymandias 167, 172, 

173. 
Othniel 196. 
Oto mach 24. 
Oum 87, 90, 110. 
Oxus 178. 
Ozena 112. 

Paflagonci 208. 
Pagoda 83. 
Patavera 35. 
Palestina 53, 193, 199. 
Palisowé 96. 
Palmyra 197. ^ 
Pan 162, 170. 
Pan^ma 16. 
Pandi 89, 1035^ 
Pantheon 82. 
Papeli 36. 
Parabara 87. 
Parama 87. 
Paraíia 16. 
Paraguaj 19. 
Parasati 90. 
Pária 94. 
Paropamisus 178. 
Parsi 170. 



Parsirowé 178. 
Parsis 178. 
Parthia 178. 
Parthowé 51, 178. 
Parwadi 91. 
Pasargada 178. 
Pasargadi 178. 
Patagonec 18, 22, 24. 
Patagonie 16. 
Pavana 86. 
Pečelský záliw 130. 
Pehlewské nářečí 179. 
Pekin 77, 129. 
Pekoen 134. 
Pelasgowé 53, 225, 226. 
Peldžudské (Karolinské) 

ostrowy 11, 13. 
Peloponnes 77, 227. 
Pelops 228. 
Pelusium 174. 
Pendžab 51. 
Penězowláda 64. 
Pepřowé pobřeží 30. 
Peršepolis 178. 
Persie 50, 178, 179. 
Persis 178. 
Perská čeled 19. 
Perský záliw 51, 178. 
Peršané 51, 178. 
Peru 16. 
Peruan 21. 
Perun 222. 
Phrygowé 53. 
Pigmalion 206. 
Plawci 55. 
Podwedy 102. 
Polabský národ 52. 
Pohicf 62. 

Polauostrow řecký 227. 
Pomořané 52. 
Pontus 81. 
Pooderský kmen 52. 
Porš 87. 

Portugalská řeč 49. 
PoryAané 230. 
Pradžabat 87. 
Prakrat 87. 
Prán 87, 222. 
Přátelské ostrowy 1 1,13 
Pratistana 108. 
Prija 91. 
Prométheus 69. 
Prowe 223. 
Prusaoé 53. 
Psammenit 177. 
Psammetich 176. 
Ptolemais 207. 
Ptolemeus LagOTec 161. 
Puharowé 114. 



I» 



Pul 186. 
PumeroD 21. 
Punická Hic Z 
Purana 104. 
Puri 83. 
Purra 35. 



nidv sa, 162. 

PyreDfjské hory Mi, 211. 

Py.hago, — 






1 193. 



., ITfl. 



Raniajana 76, 103. 
Ram Mohun Roj IIH. 
Basbuiowé 67, 83. 
Rawana 6». 
Rawun« 103. 
Reboam 1T5. 
Rphoboam 19S. 
ítuko-é 72, 27í, S29. 
Rhaamani 178. 
Rhodus 206. 
Rim 73, 227. 
~ ■ tt 19, 16ň. 



Rií 

Rogninské ostro^vy 1 
RnselskV kámen 167. 
Roiolani 225. 
Rudé mote 72. 
Rudta 90, 183. 
Rusalky 223. 
Ruska riic 211. 
Ruiko 38. 
RuskV n^roil 52. 
aji> 'S2, 2J5. 



Sabakon 178. 
M.il>li.i 53, 225. 
Sabu 197. 
S«Bnnt 227. 
Saida 207. 
SaU 119. 

Sainkj' rbriai 153. 
Sakara 161. 
Sakové 210. 
Salatít 173. 
Salem 196. 



$alu> 



> 198. 



Saríswati 91. 
Sardanapal 188. 
Sardinie 56, 212. 
Sarmati 51, 221. 

latilt národové 221. 
Sarokolei 33. 
Saroníké pastniny 199. 
Sarwai^arulra 87. 
Satjarral, Salú-vrat 68, 



Satii 
Saul I9«. 



s 171. 

i 225. 



Sfur 
S«ba 197. 
SebuDnytus 119. 
Seleucia 178. 
>t«ian 110. 
ramis 72. 
Semitů 181. 
Semitické plémí 53, 71] 
116, 17^ 161. 
SDřgambiB 36. 



163. 



Serboíiské ]*i 
Sc!)ostris 173. 167. 
Svllion 176. 
Setbusis 173. 
Sevadti 192 

Tané 209. 
Seweioamerif ané 6i 
Severské plémí 66,178, 

209. 
Sfinx 162. 165. 

lusi 56. 
Sicílie 65, 206. 212. 
Siilon 77, 177, 206. 
"■ a Leona 31. 
Sífarowé t:i6. 
Sígvedy 100. 
Sirheni 193. 
SIkulowé AS. 226. 
- on 196. 



S47 

&kyilia 180, 211, 212, 

226. 
Skylickv kmen 209. 

81eini,é"62. 
Slonovka 76, 9a 
Slováci 62. 

ané 62, 76,208,231. 
Slovanská éelcd52,21». 
H]ovan.'.ká M 19. 



Slabmbata 18T. 
Starú bory 52, 219. 

SlarQuwtopejsý svít 



ina 178, 181. 
SvaloJu^DÍ ourow 

(Tanoa; 13. 
Swítowid, Sw«ntowid 



renskč loniy 1S6. 
yňc 51, 199. 

vrowó 53, 177,181, in» 



. igové 31. 3«. 
Sarlii^ilaii 178. 
^acb-Nadir 116. 

■ikja 110. 



Salomou 196, 197. 
Salomon^^ké ubtrc 
Salieu 76. 
SHDiaríUni 19S. 
Sanojiidská íeleJ 65. 



§igem«ni lil 
"ikiug 123. 



S48 



Rejstřík. 



fpanielská řed 49. 

ityrowé 52. 

fuking 67, 77, 123. 

fuQ 124. 

(ung 120. 
Šuster 185. 
Šwed 7, 52. 
Šwedsko 52. 

T. 

Tábor 199. 
Tadmor 107. 
Tágu pohoří 55. 
Talmud 70. 
Tamír 239. 
Tamulowé 106. 
Taudžorská pagoda 83. 
Tangowé 141. 
Taois 149. 
Tanna 5, 10. 
Tanňan 14. 
Tao 119. 
Taprobana 107. 
Tápu (tabu) 8. 
Tartes 206. 
Tatry 52. 
TauriskoTvé 52. 
Taurus 51, 72, 178. 
Tawta 189. 
Tehaeltí 22. 
Telíngowé 106. 
Temban-Dumba 34. 
Teuta 218. 
Thales 177. 
Thaut 171. 
Theby 77, 146. 
Thessalie 227. 
Tbeseus 70. 
Tbet 171. 
Thina 77. 
This 149. 

Thisská dynastie 171. 
Thraci 72, 208. 
Thracie 174, 227. 
Thrácká čeleď 53, 225. 
Thumim 201. 
Tibet 54, 74. 
Tien 125. 
Tieni bohowé 67. 
Tigr 51, 163. 
Tiglat Pilezer 187. 
Timani 35. 
Timokratie 64. 
Timur 115. 
Tonkinská ři^e 143. 
Torneo 223. 



Triburandaga 90. 
Trimurti 86. 
Troglodita 170. 
Trója 70. 
Tse 126. 
Tsin 137. 
Tsin-ši-choang-ti 118, 

129. 
Tsuang-Siang 138. 
Tuisk 218. 
Tulawi 106. 
Tunguzo^wé 54. 
Tunguzská čeled 54. 
Tupan 21. 
Tur 207. 
Turci 55. 

Turecká Čeled 55, 208. 
Turecko 53. 
Turkmani (Turkomani, 

Truchmcni) 55. 
Tuskowé 225. 
Tyfon 152, 161. 
Tyrhenowé 225. 
Tyrus 77, 197, 207. 

11. 

Udžadhia 76. 

Uhry 55. 

Uchoreus 172. 

Urabrowé 53, 213, 225. 

Ur 29, 194. 

Ural 54. 

Uralská čeleď 55, 208. 

Uralské pohoří 52. 

Urim 201. 

Usia 198. 

Utika 206. 

Uzbckowé 55. 

Wajsya 92. 
Waju 86. 
Walachowé 57. 
Walkimi 103. 
Wallis 215. 
Wanamali 89. 
Wang-Čing 138. 
Warjahowé 52. 
Wasningtonský ostro- 

wan 7 
Waskoni 212. 
Walrakali 91. 
Wa-Wanga 128. 
Wawřincůw záliw 28. 
Wedy 85, 87, 100. 



Weddata 88. 
Wenedi 219. 
Wenus 190. 
Welulonia 225. 
Widhi 88. 
Windi 208. 
Wisla 52. 
WiSnu 67, 86, 89, 90, 

183, 223. 
Wiswasri 88. 
Withingi 52. 
Wlaská řeč 19. 
Wolha 52, 210. 
Wolnowláda 63. 
Wolsci 53, 225. 
Worrojec 18. 
Wršadwadžia 90. 
Wulkan 152. 
Wu-ti 143. 
Wyasa 103. 
Wýchodosibirská čeleď 

54. 

Xisuthros 68, 189. 

Yajuswedy 100. 
Yukagíři 54. 



Zagresské bory 53. 
Zambi 30. 
Zambi-a-ebi 30. 
ZápadoČudský kmen 

208. 
Zelan 89. 
Zend-avesta 182. 
Zendské nářečí 179. 
Zerdušt 181. 
Zerdustowo nábožen 

stwi 189. 
ZerTtana 183, 189, 222. 
Zeus 227. 
Zimbo 34. 
Zipor 194. 
Zoroaster 179. 



r» 



Zapan 110. 
Zapanowé 56. 
Zawa 7, 24. 
Židé 53. 



Obsah. 



Odděleni M. 

Hlawa pivnť. str. 

O wznikáni lidské společnosti 1 

1. Australan 2 

2. Američan 15 

3. Afričan 26 

Hlawa druhá* 

1. O wzniku naši země 39 

2. Prwni spolek lidský 43 

Hlaiva třeti, 

oiřeni se člowřčenstwa. 

1. Plémě Indoewro])cjské. 

a, Odwětwí asiatské 50 

h, Odwětwí ewropejské 51 

2. Plémě Semitické 53 

3. Plémě Sewerské 54 

4. Plémě Čínské . . 56 

Hlawa ctxvrtá. 

Nástin nejhlawnějsich pokroků u wzděláwáni a stawu společenském 57 

Odděleni H. 

Hlawa pmvnt, 

Powěsti a podáni, prwni to erwánky dějepisu 66 

Hlawa druhá, 

O postaweni čelnějších dil& známého ČlowěČenstwa .... 71 
Hlawa třeti. 

NejstarSi zpráwy o národech 75 

I. Národowé jižni Asie a wýchodni Afriky. 

1. Indowé. 

a, Powaha země jejich 78 

6. IVejprwnějSi pomníky indického uměni 80 

c. Nejstarší nábožeustwí indické 85 

d. Forma wlády a státní zřízeni indické ...... 92 

e. Nejstarái indická literatura 100 

/. Nejstarší dějiny Indíiw 105 

2. Čina. 

a, O lemi a národu wúbec 116 

h. Děje čínské 138 

3. Egypt. 

«r. Utwor země; prwni obywatelé. Meroe 146 

6. Pťíroda a člowěk; prwni státy 148 

c. Forma společnosti 149 

d. Náboženstwí egyptské 150 

e. Statni zHzeni 155 

f. Národní obyčeje, mrawy, náboženstwí, obchod atd. . .157 
^. Stawitfílské uniť^ní : pruplawy, pyramidy, obelisky, laby- 
rinty, sfinxowé 162 

h. Wědomosti egyptské 166 

u Hieroglyfy 167 

A. Egypt a Meroe 169 

U Dějiny egyptské . . . • « « ^^^ 




■ 1. Ferúe. 

■ a. Země perská a hlawaRii Utíkj je^ p(h«oď ídedí lé . 178 

^ft b. Společenský pumSr a déje starélio Perská 1U0 

^P c. Náboíenscwi perské ISl 

■ &. Semité. 

H Pn«Qil Semitft a jejich kmenj 181 

H A. Aisyrowé. 

H[ d. StiiroiitiiDStí assyrské; místo Ninive |B5 

^L b. Břiiny assyrské 1S8 

^^^^^— B. Babyloňané fíli Cbaldeowé. 

^^^^^k a. Zakladni wrstwa národu tuhu; jeho náboíenstirí . . . 1B6 

^^^^V 1 h. Díjiny babyloDskě IS^- 

^^^■^^C Hebreowí. 

^^^MMĚ' a. Pdtrod Israelo; jeho oilw^wl; sídla v Eanánu , . . (KS 

b. Pt-ebýffáDÍ w Egyptí; Moses MS 

c. K.oi!iowAai na paušli; dobyli Palestiny; Josne . . . , 195 

d. Israel pod saudci a' králi Saulem, Dawidem a Ssloraonem 198 

e. Krulawílwi Israelské a Jodské ; ilroskotáni jich a za- 
jeti lidu J»8 

/ ZaUíbvni lemS; Bůb isiaeUky; lákan; 199 

e. KnĚii: národni slavnosti 201 

h. Wídomosli a umÉni 203 

£ Proroci israelíti 204 

D. Feaikowé. 

a. Obchod a luníni Feoikůj spolnfcnsk^ jích Kiiieni a ak- 

hcienstwí 205 

i.. Dřjiny fénické 207 

n, Národowé ewropejSti. 

1. PlémS Sewerské w Ewrope. 

a. Kmen Skythický 309 

b. Cudowé neboli Finowé 211 

c. Iberowé 212 

2. Plěniř Indické w EwropĚ. 

1. ČeleJ Keltickí 213 

b. Celed Germánská éili Nřmecka 216 

c. Ďdei Slowanskó 219 

IffL" y d. Celed: Tbracká. 

P^ ~l^^ a. Polauostrow italský 236 

k ^ ^■t- b. Polanostraw řecký 227 

t ' ^^^ Záwěrek 328 

W Omyly 

r Strana JdkThmmkék mkkj 

[ «10 11 «kjbv'' '" 

d b 



61 



ilS 



I k