Reinkarnace v indické filosofii Paramhans svámí Mahéšvaránanda ------------------------------------------------------------------------ CESTA DUŠE Když zemřeme, necítíme už bolest. Bolestivý průběh umírání je způsoben pouze naším oddělováním od fyzického těla a materiálního světa. Trpíme kvůli naší připoutanosti k pozemskému životu a strachu z neznáma. Avšak ten, kdo v životě splnil svou úlohu, pro niž byl zrozen, umírá lehce a šťastně. Může se svěřit bez strachu a obav do milosti Boží. Když opustíme fyzické tělo, odejdou s námi naše vzpomínky, vlastnosti, problémy, obavy a pocity. Nejsou funkcemi fyzického těla, nýbrž mají své sídlo v jemnohmotných tělech a zůstávají s námi i po smrti. V astrálních rovinách prožíváme své bytí jako zde, ale mnohé, co na Zemi mělo velký význam, ukáže se po smrti jako nedůležité : pozemský majetek, peníze, úcta, sláva. Drahokam neznamená víc než to, čím je: pestrobarevným kamínkem. V těchto úrovních se nedá nic koupit nebo půjčit; tam platí jen to, co jsme, ne co vlastníme. Také většina vztahů se rozplyne, uvolní. Přetrvají však ty duchovní vztahy, které jsou založeny na vzájemné pomoci a společném vývoji. Je-li ale základem tohoto vztahu emoční připoutanost, jsou problémy z předchozí existence "vláčeny" i do následné. Připoutanost je překážkou na cestě k dosažení osvobození. Táhne nás vždy zpět. Po fyzické smrti cestuje individuální duše, nezatížena hmotou, do jiných sfér kosmu. Umírajícím se někdy objeví světlo, zářící východ z temného tunelu. Duše se dostává do astrální roviny, v níž se zrcadlí všechny její činy minulosti bez ohledu na to, zda proběhly vědomě nebo nevědomě. Vidí před sebou celý svůj život jako ve filmu a stává se svědkem své vlastní minulosti. Duše cestuje astrálními úrovněmi tak dlouho, dokud nedojde k dalšímu vtělení. Po smrti se mnohé duše marně pokoušejí navázat spojení s žijícími. Je-li jejich závislost velmi silná, zůstávají v blízkosti svého dřívějšího majetku nebo místa bydliště a žijí tam jako duchové. Tento osud postihne někdy i lidi, kteří přišli o život náhle nebo násilně, padli ve válce, stali se obětí nehody nebo vraždy. Jsou často ještě tak silně vázáni na členy rodiny a majetek, že nemohou jít dál. Takoví duchové však nikomu neškodí - naopak, mohou být velmi prospěšní a nápomocní. Duchovní Mistr, jehož vnitřní zrak je otevřen, může vidět, kam duše dospěla. Realizovaní, kteří ve svém srdci probudili Božské Světlo, vidí všechny úrovně kosmu. Poznají, z které části vesmíru bytost přichází, kdy její putování začalo, jakou vzdálenost už má za sebou a jak daleko ještě má jít. Mistr zná počátek, přítomnost a budoucnost, my jen stav a průběh přítomnosti. ------------------------------------------------------------------------ NEBE NENÍ NA VĚKY V kosmu existují síly pozitivní a negativní. Mezi nimi je úroveň, kam se dostávají bytosti, které nepatří ani k jedné z nich. Je to úroveň neosvobozených duší (očistec). Těmto duším můžeme pomoci modlitbami a určitými obřady, aby brzy dostaly opět lidské tělo. Proto je tradicí ve všech kulturách na celém světě, pořádat za zemřelé pohřební slavnosti (satsangy, mše, "dušičky"). Za mrtvé se máme modlit, ale ne být příliš smutní, protože tím je voláme zpět, poutáme a bráníme jim jít dál. To ale neznamená, že bychom na ně neměli myslet. Skrze láskyplné vzpomínky jsou nadále s námi, působí na nás jejich moudrost a zkušenosti. Umírajícím bychom měli říct: "Vůbec se neboj. Život nekončí. Jdi dál, po cestě za Světlem." Vyspělá duše se může dostat na božskou úroveň (nebe). Dosáhne toho pozitivní prací na Zemi, pomáháním všem bytostem, modlitbami, duchovní disciplínou a cvičením. Z astrální úrovně nám tyto duše pomáhají a ochraňují nás. Nesčetnými zprávami a svědectvími jsou doloženy zázraky, které svatí vykonali a ještě stále konají, když se k nim s čistými myšlenkami a důvěrou modlíme. V indických védách jsou mantry, jimiž je uctíváme a modlíme se k nim za požehnání a milosrdenství. Protikladem je peklo, úroveň ďáblů a démonů. Tak zvané ďábelské bytosti jsou duše, které kvůli špatné karmě vstoupily do nízkých úrovní existence a mohou nás svými silami negativně ovlivňovat a škodit nám. Duše bytostí, které ve svém životě způsobily druhým velké bezpráví a utrpení, a také těch, které zemřely ve velkém hněvu a s pocitem msty. Z této úrovně se pokoušejí dále mstít se a ničit. Před negativními vlivy a zásahem těchto bytostí nás chrání pozitivní vibrace mantry a modlitby. Duše v nebi skrze dobrou karmu dosáhly vysokého stupně vědomí a také schopností, nikoliv však osvobození (mókši). Proto jsou také ony podrobeni času a musí po vypršení plodů svých dobrých karem znovu nazpět do koloběhu smrti a znovuzrození. Rozplynout se z astrálního světa přímo do nejvyššího Já není možné. Duše se musí vrátit na Zemi a zde dále pracovat. Pouze jako lidé máme šanci dosáhnout Božské realizace, a proto se dokonce i duše v nebi modlí za lidské zrození. ------------------------------------------------------------------------ MARNÉ HLEDÁNÍ ŠTĚSTÍ Nutným předpokladem k dosažení osvobození je milost gurua (guru kripá). Guru není konkrétní osoba, nýbrž onen princip ve vesmíru, kterým je vědomí vedeno ze tmy nevědomosti do světla moudrosti (gu - tma, ru - světlo). Tento princip se vtěluje do duchovního Mistra, jenž nás vede a pomáhá nám svými slovy a duchovní energií na naší cestě ke Světlu - k Bohu. Proto jogín neusiluje dostat se do nebe, protože i nebe je ohraničené, není věčné. Cílem jogína je překonat všechny hranice. Bůh je všude: v kameni, prachu, rostlinách, zvířatech i lidech, v nebi, v pekle a je také za tím vším. Čím se tedy liší duše v nebi, pekle, očistci? Jsou to stejné bytosti, liší se svými vlastnostmi, pocity a činy. Skrze lidské kvality se bytost stává člověkem, dobrými činy se může stát bohem, špatnými vlastnostmi a skutky se stane ďáblem. To ale neznamená, že se tím duše změní nebo zmenší; je tím zasažena jen individuální existence. Duše jako božské světlo je stejné v každé bytosti, v mravenci stejně jako v krávě, v člověku nebo samotném Bohu. Jakmile se přeměníme z fyzického vědomí do astrálního, vyvstane před námi veškerá realita našeho života. Poznáme, odkdy existujeme jako individuum, kolik máme za sebou životů, s jakým úmyslem a úlohou jsme začali náš lidský život a co jsme sobě nebo Bohu slíbili. V tomto okamžiku se rozhodneme, že příště budeme vše dělat lépe a nebudeme opakovat stejné chyby. Takto se opět zrodíme na Zemi jako lidé. Sotva však otevřeme při narození oči a poprvé se nadechneme, probudí se v nás mája (tj. iluze, klam pomíjivého světa) a my pozvolna zapomeneme na svá předsevzetí z astrálního života. V prvním roce života má dítě mnoho představ a snů z astrálního světa. Mnohé děti hodně pláčí, protože neumějí jinak vyjádřit, co cítí. Dítě vyrůstá, smysly se rozvíjejí. Brzy začne poznávat a nalézat ve vnějším světě zalíbení. Chce všechno mít a hlasitě brání své hračky. V dospělosti si hledá hledá "hračky" jiné. Sotva dosáhl s velkou námahou nějakého cíle a myslí si, že našel "věčné štěstí", pozná, že ho natrvalo neuspokojuje. Obrací se tedy k novému cíli, od něhož opět očekává, že ho naplní štěstím. Takto nedosáhne nikdy klidu. Zklamán okolním světem se obrátí k Bohu, ale to už často život bývá u konce. Je omylem myslet si, že musíme v tomto životě získat a prožít všechno. Moudrý člověk ví, že přání nikdy nekončí. Žádný světský prožitek neuspokojí navždy. Pravé uspokojení může dát jen to, co je stálé, neměnné. Skutečné je jen vnitřní Já, je věčné a neměnné. ------------------------------------------------------------------------ KARMU ZMĚNÍME JEN SKUTKY Lidský život dává velkou šanci rozpoznat a probudit v sobě božskou kvalitu univerzální lásky. Když se nám to nepodaří, v dalším zrození znovu klesneme do nižších úrovní a možná budeme muset putovat i přes existence zvířat. Dnes jsme zdraví, silní, nezávislí a myslíme si, že se nám bude vždy dařit dobře. Avšak kdo ví, jaká karma, jaký osud nás bude doprovázet po smrti. V astrálním světě vůle nic neznamená. Tam bude naše cesta řízena do odpovídajících světlých nebo temných úrovní podle naší karmy. Naše duše je obklopena několika vrstvami (astrálním, mentálním, intelektuálním a kauzálním tělem), která se společně projevují v těle fyzickém. Skrze ně konáme a splácíme své dluhy. V každém našem životě totiž zůstává něco nedokončeno, proto se budeme na Zemi znovu rodit tak dlouho, pokud budeme mít nějakou karmu, ať už dobrou, nebo špatnou. Každý čin, i dobrý, je karmou, která nás poutá, a trvá mnoho milionů let, než se z této planety můžeme osvobodit. Máme však možnost nabývat mezi pozemskými životy zkušenosti na jiných planetách. Periody našeho bytí, naší existence v astrálních úrovních, se utvářejí stejně jako náš pozemský život - jsou naplněny radostí nebo bolestí podle naší dobré či špatné karmy. Pocity a myšlenky, které máme v posledních okamžicích života, mají nesmírný význam, protože nás řídí a určují směr, kterým naše duše půjde dál. Myšlenky v hodině smrti však nejsou závislé na naší vědomé vůli, ale na podvědomí, případně na tom, jak daleko a v jakém směru jsme rozvinuli naše vědomí během života. Proto jogíni říkají: "Mysli stále na Boha. Opakuj neustále svou mantru (jméno Boha, svaté slovo nebo slabiku, které dostává žák od duchovního Mistra), dokud nedosáhneš stupně adžapy - to znamená, že tvoje mantra je tak hluboce zakotvena ve tvém vědomí a podvědomí, že plyne samovolně. Potom tě už nic nemůže svést z tvé cesty. Dokonce i ve smrtelném kómatu bude mantra dále účinkovat a řídit tvé vědomí směrem k nejvyššímu Já." ------------------------------------------------------------------------ NEPROMARNIT SVOU ŠANCI Pro duši je to velké a vzácné štěstí narodit se jako člověk. Od začátku stvoření cestujeme jako jednotlivé duše všemi úrovněmi kosmu, v neustále se opakujícím strastiplném kruhu smrti a znovuzrození. Jen jako lidem se nám dostává jedinečné šance tomuto cyklu uniknout. Lidská existence je jako řeka, která se může opět spojit s oceánem Božského vědomí. Takto máme chápat mókšu, osvobození, sjednocení. Při vzniku individuálního života se životní princip dělí v nespočetné rozličné fenomény či vibrace. Při tom dochází k jejich zdánlivému oddělování, při němž se od sebe stále více vzdalují. Vlna, která vystoupí na břeh, je částí oceánu, a když se roztříští v příboji o skálu, na nějaký čas se od něj oddělí. Při zpětném proudu se s ním opět sjednotí. Stejně i různé vibrace existují jen zdánlivě a na omezenou dobu jako nezávislá individua. Tyto vibrace, individuální duše (džívátma), cestují různými úrovněmi kosmu, přičemž každá z nich prochází vlastním vývojovým procesem. Tak jako se vlny rozbíjejí o pobřeží a opět se vracejí do oceánu, tak jednotlivé vibrace vstupují do světa máji a časem se znovu navracejí do Božské jednoty. V každé z nich je esence nejvyššího Já, Božského vědomí a poznání. Každý, kdo jednou plaval v moři, ví, že zde působí dvě protichůdné síly, dva proudy - příliv a odliv. Stejné vlny, které plavce nesou ke břehu, jej při zpětném proudu táhnou se stejnou silou zpět na otevřené moře. Tak i nás přitahuje v nás skryté hluboké poznání k věčnému moři Božské jednoty, naopak ego a chtivost nás stahují zpět do náruče máji. Tak se stále zmítáme sem a tam mezi skutečností a neskutečností. My, lidé, jsme se zrodili, abychom překročili poslední práh a dosáhli nejvyššího stupně vývoje vědomí. Jedině člověk má intelekt, svobodu vůle a schopnost rozhodovat se a tím i schopnost a možnost uskutečnit Boha. Všechny ostatní formy života jsou závislé na přírodě a nemohou z vlastního podnětu učinit žádný další vývojový krok. Musí čekat, dokud v průběhu přirozeného vývoje nedojdou ke dveřím lidského zrození. Jak máme rozumět tomu, že lidé mají otevřenou bránu k osvobození? A když je tomu tak, proč ji nalézají jen málokteří? Osvětlí nám to následující podobenství: Slepec se pohybuje ve velké místnosti s jediným východem. Při hledání dveří hmatá po stěně. Ale právě krok před nimi oddálí ruku od stěny, aby se poškrabal na hlavě a přitom mine východ. Aniž by to zpozoroval, projde místnost ještě jednou dokola. Když opět přichází ke dveřím, v údivu nad tím, jak je místnost velká, spráskne ruce a bez nejmenšího tušení projde znovu kolem dveří. To se nám stává. Když konečně po dlouhém čekání obdržíme lidský život, namísto toho, abychom tuto výjimečnou šanci cílevědomě využili, začneme se "škrábat" - zaobírat se naplňováním svých světských přání, tužeb a smyslových požitků. Slepě tápeme kolem v temnotě nevědomosti a nejsme schopni najít čas k tomu, abychom se zastavili ve svém nitru a popřemýšleli. Kdo minul dveře k osvobození, které nám nabízí lidský život, narodí se znovu. Není však jisté, zda to bude opět v lidské podobě. Pokuste se proto porozumět smyslu lidského života. Nepromarněte svůj čas, ale využijte tuto jedinečnou příležitost. Poznejte, proč jste se narodili, a správně se rozhodněte. ------------------------------------------------------------------------ DODATEK Roku 553 n.l. na pokyn císaře Justiniána byly vypuštěny z Bible texty zmiňující se o reinkarnaci.Ale i přesto některé zůstaly zachovány: Dříve, než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě (Jar 1,5). Bůh však už před narozením si mě vybral a svou milostí povolal (Ca 1,5). V Kristu nás Bůh již před stvořením světa vyvolil (Ef 1,4). Lidský duch vznikl dlouho před počátkem kosmu, v němž žijeme. Vývoj ducha i duše pokračuje v nám darovaných fyzických tělech. Když odejmeš jim ducha jejich, hynou a v prach se navracejí. Opět vysílá ducha svého a zase stvoření nabývají (Žalm29, 30). Odpůrci reinkarnace pak jako protiargument častou uvádějí verš Každý člověk jednou umírá (Žd 9, 27). ------------------------------------------------------------------------ PARAMHANS SVÁMÍ MAHÉŠVARÁNANDA (více najdete v knize Líla Amrit) Autor metodické řady Jóga v denním životě Paramhans svámí Mahešvarananda se narodil v malé vesnici Rúpavasu v Rádžastánu v Indii. Je žákem Paramhans svámího Mádhavánandy a Srí Díp Nárajana Maháprabhudžího. Oba jeho učitelé působili v širokých vrstvách obyvatelstva ve venkovských oblastech Rádžastánu. Jejich činnost měla velký dopad zejména v sociální sféře. Bojovali proti kastovnictví, proti okultním rituálům a pověrám rozšířeným mezi lidem i proti náboženskému fanatismu muslimů a hinduistů. Své žáky vedli k aktivnímu přístupu k povinnostem a práci ve prospěch celku. Srí Maháprabhudží pracoval a žil v ášramu v Bari Khatu, který založil a kde v roce 1963 zemřel. V jeho duchu pokračuje v Rádžastánu Paramhans Mádhavánanda, zatímco jeho žák, svámí Mahešvaránanda žije a působí ve dvou jógových střediscích ve Vídni. Poznal velmi rychle mentalitu západního člověka a problémy, které zde s jógovým cvičením vznikají. Do jógy se tu často vnáší uspěchanost, mechanické provádění a snaha po rychlém pokroku. Z těchto poznatků svámí Mahešvaránanda vycházel, když vypracovával metodický postup pro tělesná a dechová cvičení. Sestavil ho tak, aby byl blízký mentalitě západního člověka, aniž by cokoli ubíral z ducha klasické indické hathajógy. Nazval jej záměrně "Jóga v denním životě", aby zdůraznil, že se nejedná pouze o tělesná cvičení, ale o harmonické zapojení jógy do každodenního života člověka a její pravidelný vliv na rozvoj všech složek osobnosti. Autorova extrovertní osobnost s hlubokým sociálním a demokratickým cítěním a vřelý přístup k lidem mu záhy získaly popularitu i v dalších zemích. Podle jeho systému se dnes s úspěchem cvičí v Maďarsku, Jugoslávii, USA, Kanadě, v České i Slovenské Republice a dalších zemích. Tento systém je zvlášť cenný proto, že nácvik je postupný a cvičení jsou již od začátku prováděna tak, že mají široký komplexní účinek. Sestava začíná jednoduchými cviky, které zvládne každý (zdravý i nemocný, mladý i starý) a které postupně připravují tělo na stále náročnější pozice. Tato metodická řada se uplatnila i v autorově rodném Radžastánu, kde byla v roce 1981 zařazena do školních osnov na všech stupních škol. ------------------------------------------------------------------------ Článek nám zaslal Tomaš Vrba Vrba@cbu.uhul.cz HOME [TOPlist]