Moudre pribehy


Byl jednou jeden kluk, který měl špatný charakter.

Jeho otec mu dal pytel plný hřebíků a řekl mu, že pokadé, když s někým ztratí trpělivost, musí zatlouct jeden hřebík do zahradního plotu. První den zatloukl kluk 37 hřebíků do zahradního plotu.

V následujících týdnech se naučil ovládat. Počet hřebíků v zahradním plotu byl stále menší. Naučil se, že zatlouct hřebík je namáhavější než se ovládnout.

Konečně přišel den, kdy kluk už nemusel zatlouci žádný hřebík. Takže šel za otcem a řekl mu to.

Otec mu tedy řekl, že má každý den vytrhnout jeden hřebík ze zahradního plotu, když se ovládne.
Konečně mohl kluk otci říct, že všechny hřebíky z plotu vytrhl.

Otec mu přinesl zahradní plot a řekl mu:
"Můj synu, dobře sis počínal, ale i přesto se podívej na ten zahradní plot. Je plný děr. Ten zahradní plot už nikdy nebude jako dřív.
Když se s někým hádáš a řekneš mu něco zlého, tak mu tady necháš ránu.
Můžeš zasunout do člověka nůž a můžeš ho potom vytáhnout.
Rána zůstane.
Nepomůže, když se mockrát omluvíš.
Slovní rána je stejně bolestivá jako tělesná rána.
Přátelé jsou vzácnými drahokamy, přivádějí tě k smíchu a dávají ti odvahu. Jsou připraveni ti naslouchat, když je potřebuješ, podporují tě a otvírají ti srdce..." 


Kamarádi...

Dva kamarádi se vydali přes poušť.

Předtím se ale pohádali a jeden z nich
dostal facku od toho druhého.
Dotyčný aniž by cokoli řekl se sehl a napsal
prstem do písku:

"Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku."

Putovali dál až došli ke krásné oáze
s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou.
Ten, co dostal facku se začal topit,
ale ten druhý ho vytáhl z vody a zachránil.
Když se ten první probral,
vytesal do kamene:

"Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život."

Kamarád se jej optal:
"Když jsem ti dal facku, napsal jsi to jen
do písku a tentokrát jsi
to vytesal do kamene. Proč?"
Odpověděl:
"Víš, když mi někdo ublíží,
píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odfoukl
na znak odpuštění.
Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene,
aby to tam zůstalo na věky."

Nauč se svůj žal a křivdy psát jen do písku
a své štěstí vrýt do kamene! 


Co je to čas?

Chcete-li zjistit, co znamená jeden rok, zeptejte se studenta,
který propadl u závěrečné zkoužky.
Chcete-li zjistit, co znamená jeden měsíc, zeptejte se matky,
které se narodilo dítě o jeden měsíc dříve.
Chcete-li zjistit, co znamená jeden týden, zeptejte se
redaktora týdeníku.
Chcete-li zjistit, co znamená jeden den, zeptejte se horníka,
který celý den pracuje v dole.
Chcete-li zjistit, co znamená jedna hodina, zeptejte se milenců,
kteří na sebe čekají.
Chcete-li zjistit, co znamená jedna minuta, zeptejte se někoho,
komu ujel vlak, autobus nebo uletělo letadlo.
Chcete-li zjistit, co znamená jedna sekunda, zeptejte se někoho,
kdo přežil autonehodu.
Chcete-li zjistit, co znamená jedna milisekunda, zeptejte se
vítěze zlaté medaile na olympijských hrách.
Čas na nikoho nečeká ......
Prožívej plně každý okamžik svého života. A nejlépe ho oceníš
s někým blízkým ......


jsem vděčný

...za partnera, který noc co noc pokrčí přikrývky, protože není venku s někým jiným.
...za daně, které musím platit, protože to znamená, že mám stálé zaměstnání.
...za nepořádek, který musím uklízet po oslavě, protože to znamená, že jsem obklopený přáteli.
...za šaty, které jsou mi trochu těsné, protože to znamená, že mám dostatek jídla.
...za trávník, který je třeba kosit, okna, která je třeba umývat a okapy, které je třeba opravovat, protože to znamená, že bydlím ve svém domě.
...za všecky stížnosti, které poslouchám na vládu, protože to znamená, že máme svobodu projevu.
...za volné parkovací místo, které je až na konci parkoviště, protože to znamená, že mohu chodit a že jsem obdařený i dopravními prostředky.
...za vysoký účet, který platím po večeři s blízkými, protože to znamená, že jsem štědrý.
...za kopu prádla na žehlení, protože to znamená, že mám co nosit.
...za únavu a bolavé svaly na konci dne, protože to znamená, že jsem byl schopný těžce pracovat.
...za otravný budík, který musím ráno vypnout, protože to znamená, že jsem ještě naživu.
...za to množství e-mailů, protože to znamená, že mám přátele, kteří na mne myslí.
a konečně ...
...za všechny ty hlouposti, které přes den udělám, protože to znamená, že jsem zamilovaný.
Buďte vděční za každý okamžik ve vašem životě. ...má nesmírnou cenu. 


Nečekej...

Nečekej na úsměv, abys byl milý...
Nečekej, až Tě někdo bude milovat, miluj sám.
Nečekej, až budeš osamělý, abys poznal hodnotu přátelství.
Nečekej na lepší práci, abys začal pracovat.
Nečekej, až budeš bohatý, je možné rozdělit se i o málo.
Nečekej, až padneš, abys přijal radu.
Nečekej na bolest, abys uvěřil v sílu modlitby.
Nečekej, až budeš mít čas, abys pomohl.
Nečekej, až jiní budou kvůli Tobě moc trpět, abys je poprosil o odpuštění...
... nebo abys je pozvedl na duchu.
Nečekej...
Poněvadž nevíš, jak to ještě bude dlouho trvat. 


Andělští poutníci

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové, jakými se zdají být." Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát? První muž měl všechno a tys mu pomohl. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč? "Věci nejsou takové, jakými se zdají," odpověděl starší anděl. "Kdy jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají." Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máme víru, potřebujeme také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje v náš prospěch. A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku. Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protoše dobří přátelé nás proměňují! Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!


Úsměv
Usmev nestoji nic a vynasi mnoho
obohacuje toho, kdo ho prijima,
aniz by ochuzoval toho, kdo ho daruje.
Trva chvilku, ale vzpominka na nej byva stala.

Nikdo neni tak bohaty, aby se bez nej obesel
a neni tak chudy, aby ho nemohl darovat.
Usmev vytvari v domove stesti, ve starostech je oporou,
citlivym znamenim pratelstvi.

V unave prinasi odpocinek,
v znechuceni vraci odvahu. 
V zarmutku je utechou
pro kazdou bolest prirozenym lekem.
Je dobre, ze si ho nelze koupit,
ani pujcit ani ukrast, protoze ma hodnotu okamziku, kdy se daruje. 

A kdybys potkal nekoho, kdo by nemel pro tebe usmev,
ackoliv na nej cekas, bud velkodusny a oblaz ho svym,
protoze nikdo tak nepotrebuje usmev, jako ten,
kdo ho nema pro druhe.


o člověčích pocitech
Bylo nebylo

Před dlouhou,dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá nálada, Smutek, Vědění ... a kromě ostatních různých pocitů i Láska.
Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou"? "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo".
Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou"? "Já tě, Lásko, nemůžu vzít ..." odpověděla Pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď".
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem: "Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". "Ach Lásko", řekl Smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám".
Také Dobrá nálada projela kolem Lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni Láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko, já tě vezmu". Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl"? "To byl Čas", odpovědělo vědění. "Čas ?" zeptala se Láska, "proč mi pomohl čas"? A Vědění odpovědělo: "protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě !!!


Šťastně ženatý
Takhle se jeden fotřík ráno doma probudí, v hlavě buší permoníci, v puse jak v torbě na zmije; otevře oko a na nočním stolku dva aspiríny a sklenice vody.Posadí se a vidí na židli vyžehlená košile, kravata, kalhoty, vedle stojí vyblýskané boty.Nahoře leží cedulka: "Miláčku, snídani máš na stole, jela jsem nakupovat. Miluji Tě!" Pak se oblékne, jde do kuchyně a na stole slanina s vejci, čerstvě upečené rohliky a noviny vedle talíře. Jeho syn snídá, tak se ho ptá: "Co se tady, proboha, stalo?" "Přišel's domů ve tři ráno, ožralý na plech a vůbec jsi nevědel co děláš. Vyvrátils dveře, rozbil židli, nablil v předsini a udělal sis monokl o roh stolu." "No ale to nedává žádný smysl, proč mám připravenou snídani a to všechno?" "Jó tohle? To když tě máma odvlékla do koupelny a snažila se tě svléknout, tak's ji řekl: Ruce pryč, dámo, já jsem šťastně ženatý."
komentáře 0


zkouška tří sít

Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá: "Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?" "Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít." "Tří sít?" "Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje PRAVDA. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?" "Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a..." "Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není." Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje DOBRO. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?" "Ne, naopak..." "Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se UŽITEČNOST. Je mi to co mi chceš o mém příteli říct užitečné?" "Ne, moc ne." "Dobrá," uzavřel Sokrates, "to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?" To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili.