20. kapitola
9. – 15. listopadu 2005
"Minulost, přítomnost a budoucnost"
Před odjezdem z Vrindávanu zpět na Západ jsem řekl Šrí Prahládovi, že bych chtěl na daršan ke známému Božstvu Šrí Náthdžího v Radžasthánu. Božstvo nalezl na kopci Góvardhanu velký oddaný Mádhavéndra Purí před více než pěti sty lety, před zjevením Pána Čaitanji Maháprabhua. Božstvo bylo později přemístěno z Vrindávanu do Náthdváru poblíž dnešního města Udajpuru.
„To by bylo úžasné,“ řekl Šrí Prahlád. „Mohli bychom zároveň navštívit slavného astrologa žijícího několik hodin cesty v poušti. Je známý jako Bhrigu, protože čte budoucnost člověka z Bhrigu sanhity.“ „Opravdu může předpovědět budoucnost?“ zeptal jsem se.
„Ach ano,“ odpověděl Šrí Prahlád. „Věda Bhrigu-sanhity stále platí. Šríla Prabhupáda to potvrdil. Na konci Dvápara-jugy měl Brigu Muni obavy, že v Kali-juze bude mnoho astrologů nekvalifikovaných, a tak zapsal horoskop každého člověka a zahrnul minulé, současné i budoucí životy.“
„Kopie těchto horoskopů jsou bezpečně uloženy na čtyřech místech v Indii. Když navštívíš Bhrigua, uvidíš ve svém horoskopu, že jsi měl přijít si ho přečíst právě v ten den.“
„Právě v ten den?“ řekl jsem.
„Nejen den, ale dokonce i hodinu,“ odpověděl Šrí Prahlád.
Odešel jsem do svého pokoje a hledal jsem v databázi knih a přednášek Šríly Prabhupády a ke svému úžasu jsem našel tento citát:
„jak může člověk porozumět minulosti, přítomnosti a budoucnosti? Prostřednictvím šástry…V Indii stále existují astrologické výpočty zvané Bhrigu-sanhitá. Pokud se do ní podíváte, ukáže vám vaši minulost, současnost a budoucnost. Okamžitě vám ji ukáže. Astrologická věda je tak dokonalá. Co jste byli ve svém minulém životě, co jste v přítomném a čím se stanete. Tyto tři věci se dají poznat.“
(Šríla Prabhupáda, přednáška ze Šrímad-Bhágavatamu, Dallas, 29. červenec 1975)
Večer jsem se znovu setkal se Šrí Prahládem. „Víš,“ řekl jsem, „myslím, že tě vezmu za slovo ohledně toho tvého návrhu navštívit Bhrigua.“
„Opravdu?“ řekl Šrí Prahlád.
„Ano,“ řekl jsem. „Zajímalo by mě vidět, jaké příležitosti pro oddanou službu před námi leží v tomto nadcházejícím roce.“
O dva dny později Šrí Prahlád, Bimal Prasád dás, Dhruva dás a já jsme přijeli do Udaipuru. Po ubytování jsme se vydali na hodinovou cestu taxíkem kopcovitou krajinou do vesnice Náthdvár, kde jsme navštívili chrám Šrí Náthdžího. Nebylo tak plno, jako když jsem tam byl před pěti lety, a těšili jsme se z úžasného daršanu. Odpoledne jsme si pronajali taxi a jeli jsme dál do pouště. Po čtyřech hodinách jízdy jsme dorazili do staré prašné vesnice, kde to vypadalo jak na konci světa.
„Jak na tomto místě proboha najdeme Bhrigua?“ zeptal jsem se.
„Nejsou tu žádné cedule s názvy ulic, o číslech domů ani nemluvě.“
„Místní lidé ho budou znát,“ opdověděl Šrí Prahlád. Otevřel okénko a zeptal se v hindí projíždějícího rikšáka. „Dům Bhrigua je o dvě ulice dál na rohu,“ řekl Šrí Prahlád, jak zavíral okénko.
Když jsme pokračovali v jízdě uviděl jsem stát na terase starého muže v chotí, který hleděl naším směrem. „To musí být ono.“ Řekl Šrí Prahlád.
„Jak si můžeš být tak jistý?“ zeptal jsem se.
„Protože na nás Bhrigu čeká,“ řekl.
„Čeká na nás?“ divil jsem se.
„Ano,“ řekl on. Je to v našich horoskopech, že dnes přijedeme.“
Tělem mi projelo zachvění.
Zastavili jsme před domem a vystoupili jsme. Starý muž přišel blíž, aby nás přivítal.
„Jdete v čas,“ řekl s úsměvem.
Podíval jsem se na Šrí Prahláda. „Včas?“ řekl jsem.
Šrí Prahlád na mě mrknul.
Starý muž nás pozval do svého malého domku a zavedl nás do pokoje osvětleného malou olejovou lampou. Na zdech jsem viděl staré obrázky světců a mudrců a zeptal jsem se Šrí Prahláda na toho nejvýraznějšího, bělovousého sádhua sedícího s vekou knihou na klíně.
„Bhrigu Muni,“ šeptl Šrí Prahlád.
„Napište, prosím místo, datum a čas svého narození,“ řekl mi starý muž.
Pak sáhl do staré dřevěné bedny a vytáhl nějaké papíry. Jeden přede mne položil.
„Zavřete oči,“ řekl, „a položte ukazováček na jeden z diagramů na papíře.“
Na chvíli jsem zaváhal, pak jsem zavřel oči a zpříma jsem položil svůj ukazováček na papír. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem, že jsem se dotkl středu jednoho z přibližně dvaceti kruhů. Uprostřed každého kruhu byly různé kresby a něco, co připomínalo čísla.
Starý muž rychle ten papír vzal a zkontroloval čas na hodinách na zdi. Pak vzal malou tabuli a křídu a začal si psát různé výpočty. Sáhl za sebe a vytáhl látku, rozvázal ji, prohledal další Hromadu papírů a pozorně jeden vybral.
Pak si sedl zpříma a začal číst ze starého papíru.
„Narodil jste se v Americe,“ řekl nahlas.
„To je celkem zřejmé,“ pomyslel jsem si. „Právě jsem to napsal.“
„Váš otec zemřel, když vám bylo sedmnáct a vaše matka, když vám bylo 47,“ pokračoval.
Překvapeně jsem se na něj podíval.
„Odešel jste ze své rodné země, když jste byl mladý muž a od té doby jste cestoval po světě v misi vašeho gurua. Mátě mnoho míst, kde můžete žít, ale nikde nezůstáváte. Neustále cestujete. Byl jste ženatý a měl jste jednoho syna, ale svou rodinu jste opustil, abyste se stal sannjásí.“
Na tváři se mu objevil velký úsměv. „Jste jako sannjásí mnohem šťastnější, než jste byl jako ženatý muž.“
Tvář mu opět zvážněla.
„Váš bratr měl velmi těžký život. Nyní žije s ženou, ale není s ní oženěný. Nepřinese vám prospěch, ale vy jemu budete velmi prospěšný.“
Seděl jsem jak opařený a zíral jsem na něho.
„Denně zpíváte jména Krišny,“ řekl, „a uctíváte také svá Božstva. K dnešnímu dni jste napsal alespoň pět knih a napíšete ještě mnoho dalších.“
Nerozuměl jsem pořádně poslední část věty. „Mnoho dalších?“ zeptal jsem se.
„Ano,“ řekl, „a všechno, co napíšete, bude publikováno dvakrát.“
„Publikováno dvakrát?“ divil jsem se.
Podíval jsem se na Šrí Prahláda. Na okamžik se zamyslel a pak se usmál. „Internet,“ řekl, „posíláš kapitoly svého deníku na internet a na konci roku jsou publikovány v knižní podobě.“
„To je neuvěřitelné,“ řekl jsem.
„Obvykle máte dobré zdraví, protože jíte prostě,“ řekl Bhrigu, „ale jíte moc sladkostí.“
Zvedl hlavu. „Měl byste přestat s jedením sladkostí,“ řekl přísně.
„Není tu, aby ti pochleboval,“ řekl Šrí Prahlád. „Čte jen to, co napsal Bhrigu Muni.“
„Musíte si dávat pozor, když jezdíte autem,“ řekl Bhrigu. „Jednou vás porazilo auto a málem vás zabilo. Je to pravda, nebo ne?“
„Ano,“ řekl jsem pomalu. „Je to pravda. V roce 1992 v Jižní Africe mě porazilo auto a mnoho měsíců jsem se musel zotavovat na lůžku.“
Vrátil se ke čtení. „Minulý rok vám byl ukraden nejcennější majetek,“ pokračoval.
Obrátil jsem se ke Šrí Prahládovi. „Myslím, že tady se plete,“ řekl jsem. Šrí Prahlád vypadal unavený mou zatvrzelostí. „Vzpomínáš si, jak ti v červnu 2004 skinheadi v Polsku ukradli tvojí parafernálii od Božstev?“ řekl.
„Ach,“ řekl jsem. „To je pravda.“
Byl jsem přesvědčen a pokorně jsem se obrátil, abych naslouchal dál.
Starý muž vzhlédl, upřeně se na mě zahleděl a pak se podíval znovu do papíru. „Před tisícem let,“ řekl, „jste byl král v Karnátace. Byl jste velmi bohatý a hodně svého bohatství jste rozdal nemocnicím, školám a chrámům. Na konci svého života jste odešel do ústraní do lesa.
„Ve vašem minulém zrození jste měl dvě ženy. Na konci toho života jste se modlil: ,Pokud se narodím znovu, nechci být grihasta. Chci být sannjásí a zasvětit celý svůj život Bohu.‘ V tomto životě jste tedy ve dvaceti devíti letech přijal sannjás. Je to tak?“
„Ano pane,“ odpověděl jsem. „Je to tak.“
„Je to výsledek vašich předchozích činů a tužeb,“ řekl. „V tomto zrození obdržíte nekonečná požehnání vašeho duchovního mistra. Vybral jste si cestu bhakti, a proto se již nenarodíte. Na konci tohoto života budete vysvobozen. Dožijete se vysokého věku a zemřete přirozenou smrtí. Nezemřete kvůli dlouhodobé nemoci.“
Obrátil jsem se ke Šrí Prahládovi. „Tak jestli se toto splní,“ řekl jsem, „tak udělám co bude v mých silách, abych to štěstí využil ve službě Pánu.“
„Všichni vaši přátelé budou dobří lidé,“ pokračoval Bhrigu.
„To je část mého velkého štěstí,“ řekl jsem Šrí Prahládovi s úsměvem.
„Od tohoto okamžiku se bude vaše bohatství den ode dne zvětšovat,“ řekl Bhrigu. V pozdějším období vašeho života postavíte velký chrám Rádhy a Krišny. Uctívání bude velkolepé. Pokud bude vláda klást překážky, zvítězíte nad nimi. Na tom samém místě postavíte také góšalu pro krávy. Bude tam gurukula a možná také sirotčinec.“
Usmál se. „Přijde k vám mnoho dětí,“ řekl.
„Jak to všechno uskutečním?“ vyhrkl jsem.
Podíval se pozorněji na papír. „Pomohou vám vaši žáci,“ řekl. „Seženou prostředky. Budou mít nějak podnikat v oblasti dovozu a vývozu zboží.“
Musel jsem vypadat poněkud překvapeně.
„To napsal Bhrigu!“ řekl důrazně.
„Později budete také pracovat na poli lékařství, ájurvédy,“ řekl.
„Budete vyrábět léky a dávat je lidem a oni se zdraví. Ve stáří se tím proslavíte.“
Podíval jsem se na Šrí Prahláda se zdvihnutým obočím.
Podíval se znovu do papíru a začal pokyvovat hlavou. „Je tu řečeno, že svou službu rozvinete ve čtyřech zemích,“ řekl. „Jaká je vaše současná služba?“
„Mám velký festivalový program v Polsku,“ řekl jsem.
„Rozšíříte to do tří dalších zemí,“ uzavřel.
„Jak se pro všechno na světě tohle stane?“ zašeptal jsem Šrí Prahládovi.
„Je to zapsáno ve hvězdách,“ řekl Šrí Prahlád, „a jednoho dne uvidíš, jak se to všechno stane.“
„Přicházíme nyní k závěru čtení,“ řekl starý muž. „Říká se tu, že budete trávit čas ve Vrindávanu v Mathuře. Znáte to místo?“
„Ano, samozřejmě,“ odpověděl jsem.
„Až vám bude šedesát šest, usadíte se tam a budete zpívat Svatá jména. Nic jiného. Bude vám jedno, jestli se najíte, nebo ne. Čas od času navštívíte kvůli službě jiná místa, ale vždycky se vrátíte. Máte nějaké otázky?“ Byl jsem ohromený přesností a musel jsem chvíli přemýšlet. „Jak dlouho můj společník Šrí Prahlád a já zůstaneme spolu?“ zeptal jsem se.
Podíval se do papíru. „Až do smrti,“ řekl. „Občas odejde pryč, aby dělal nějakou jinou službu. V tomto horoskopu je napsáno, že vy čtyři přijdete společně na čaturdaší v pondělí a vaše čtení začne ve dvě a skončí ve tři.“
Pokynul jsem Šrí Prahládovi, aby se podíval na ten papír. Naklonil se nad něj a pečlivě studoval sanskrt. „Z toho, co chápu, se to tady tak říká,“ řekl Šrí Prahlád.
„Kdo je další?“ zeptal se Bhrigu.
„Šrí Prahlád,“ řekl jsem a uhnul jsem stranou.
O čtyři hodiny později, poté, co jsme všichni vyslechli své čtení, jsme odešli a vrátili se do našeho taxi. „Řekl, že se má současná služba rozšíří do třech dalších zemí,“ pověděl jsem Šrí Prahládovi.
„Ano,“ odpověděl Šrí Prahlád, „to řekl.“
„To si nedovedu představit,“ řekl jsem, když jsem zavíral dveře od taxíku. „Je to letní akce. Na to není čas, zvládnout během července a srpna dvě země, natož čtyři.“
Nikomu ve Vrindávanu jsem neřekl o našem setkání s Bhriguem. Bylo to příliš neuvěřitelné. Zaměstnal jsem se posledními nákupy na náš festivalový program v Polsku, ale poslední den na trhu se ke mně obrátil jeden žák: „Guru Mahárádži,“ řekl, „proč stále objednáváš ty věci navíc na tvém seznamu? Co s tím vším budeš dělat?“ „Možná to budeme potřebovat,“ řekl jsem. „Nikdy nevíš. Možná že jednoho dne budeme náš festival dělat ještě v jiné zemi kromě Polska.“
Žák zvedl obočí. „Myslíš, Guru Mahárádži?“ podivil se.
Druhý den jsem odletěl do Varšavy a dva dny jsem se věnoval schůzkám s Nandiní dásí a Džajatámem dásem ohledně našeho letního festivalového turné v Polsku na rok 2006. pak jsem nasedl na letadlo do Buenos Aires. Můj duchovní bratr Lókavardhana Prabhu mě pozval, abych se zúčastnil páté výroční Ratha-játry.
Byla to má první návštěvy Argentiny. Když jsem přiletěl, vyzvedl mě Gunagrahi Mahárádž. Cestou do chrámu mě zasvětil do dějin jatry. Byl vzrušený, protože byli těsně před podepsáním smlouvy na nádherný chrám ve městě, „Bude se ti to tu líbit,“ řekl Mahárádž. „Lidé jsou zbožní a mají měkké srdce a oddaní milují kírtan.“ Nemusel jsem čekat dlouho, abych ocenil Mahárádžova slova. Když jsme přijeli do chrámu, uvítala mě blažená kírtanová skupina a za zpěvu a tance mě doprovodila až do chrámové místnosti. Kírtan pokračoval v chrámové místnosti. „Je to tak,“ pomyslela jsem si. „Opravdu milují kírtan.“
Později ve svém pokoji, jsem požádal jednoho staršího oddaného, aby mi řekl něco víc o argentinské jatře. Jak mluvil, žasl jsem, kolik je zde příležitostí k šíření vědomí Krišny. Na první pohled to byl takový rozdíl od Polska, kde se k našemu hnutí vláda chová nepřátelsky a kde římská katolická církev působí nekonečné problémy. „Hned za městem udržujeme farmu,“ řekl, „ a máme program ,Jídlo pro život‘, restauraci nazvanou Krišna, každý týden harinám v centru Buenos Aires a četná střediska Náma Hatty. Nyní chystáme jógové centrum a semináře v našem novém chrámu.“
„Vypadá to, že jediné, co vám chybí, je putující festivalový program,“ řekl jsem.
Mínil jsem to jako vtip, ale jakmile ta slova vyšla z mých úst, uvědomil jsem si, co jsem řekl. Oddaný se chopil příležitosti. „Ano,“ řekl, „to je přesně to, co potřebujeme, Mahárádži. Nechtěl bys sem přijet a udělat ho? Argentina je dokonalé místo na festivaly a ty jsi ten pravý člověk, který by to udělal.“
Zavrtěl jsem hlavou, abych řekl ne.
„Léto je jen tak dlouhé…“ začal jsem říkat.
„Mahárádži,“ řekl on, „musíš být unavený z jetlagu. Když je v Polsku léto, tady je zima. A když je v Polsku zima, tady je léto.“
„To je pravda,“ řekl jsem. Na okamžik jsem o tom přemýšlel a představoval jsem si sebe, jak zdvojnásobuji shánění prostředků, začínám od začátku celý program, ten boj všechno udržet.
„Ale to by trvalo roky to vybudovat,“ řekl jsem.
„Netrvalo,“ řekl oddaný. „Je tu jeden argentinský oddaný, Ékanáth Goura dás, který před dvěma roky navštívil tvůj festivalový program v Polsku. Nyní dělá podobný program, ale mnohem menší, v Peru a Bolívii. Jsem si jistý, že bude souhlasit pracovat s tebou na organizaci velkého letního festivalového programu tady v Argentině.“
Podal mi kus papíru. „Tady je jeho e-mailová adresa,“ řekl.
Ten nápad mě zaujal. Natáhl jsem se po svém počítači a okamžitě jsem poslal Ékanáthovi Gourovi e-mail. O třicet minut později přišla odpověď. „Mahárádži,“ napsal, „veškeré zkušenosti nebo inspiraci, kterou mám, mám jen díky tobě a mému Guru Mahárádžovi. Ačkoliv jsem studoval organizování akcí na univerzitě, veškeré mé praktické zkušenosti pochází ze sledování tebe. Co můžu říct? Tvůj návrh mi udělal radost. Tento rok jsem se zavázal uspořádat festival v Ekvádoru, tak pojďme ho v Argentině udělat v lednu 2007.“
Po poradě s Gunagrahim Mahárádžem jsem odpověděl na e-mail. „Dohodnuto,“ napsal jsem. „Prosím, přijeď sem příští týden a probereme detaily.“
Po poslání e-mailu. Jsem se posadil zpátky do židle. Všechno se dělo tak rychle. Právě jsem přijel do Argentiny a hned jsem se zavázal udělat velký festivalový program.
Hlava se mi točila z jetlagu a byl jsem vyčerpaný. Omluvil jsem se a ulehl jsem k odpočinku. Když jsem usínal, vzpomněl jsem si na slova Šrí Prahláda a usmál jsem se: „Je to napsáno ve hvězdách a jednoho dne uvidíš, jak se to všechno stane.“
Ráno jsem narazil v databázi na jednu konverzaci:
Graham Hill: „Můžeme pozorováním sama sebe pochopit, jaký druh osoby jsme byli předtím?“
Prabhupáda: „Ano. Existuje Bhrigu-sanhitá, atrologický výpočet. Můžete zjistit svůj minulý život, současný život a budoucí život. Takový je ten systém, Bhrigu-sanhitá.“
(Šríla Prabhupáda, pokojové rozhovory s Grahamem Hillem, 26. srpna 1973, Londýn)
© Diary of a Traveling Preacher 2002 - 2005; RadhaRaman Publishing